Anči Pírková

Anči Pírková se narodila jako Anna Pírková 19. června 1892 v Praze na Vinohradech do rodiny elektromontéra Jana Pírky a jeho ženy Františky Kindlové – Pírkové. Rovněž Ančiny sestry Milča Pírková a Lída Pírková – Theimerová (1891 – 1966) byly herečkami a subretami.

Jako taneční subreta a herečka svůj největší herecký rozmach zažila v desátých a dvacátých letech 20. století. Vystupovala v rozličných kabaretech a vinárnách (U bílé labutě, Parlament, Aréna na Smíchově aj.). Postupem času její slibně se rozvíjející kariéra začala rapidně upadat. Ve třicátých letech, kdy trpěla nadváhou, byla již její herecká dráha definitivně „mrtvá“. Od začátku třicátých let byla až do své smrti uklízečkou v nových a moderních filmových ateliérech na Barrandově.

Pírková byla zdatná tanečnice, kdy si obecenstvo získala svým temperamentním a vznešeným projevem a s vypracovanou práci s tělem. Často vystupovala v partnerském duu s Tony Skuhrovcem. Do historie se zapsala ne svým herectvím, ale jako vlastní matka nemanželské dcery Vlasty Buriana (1891 – 1962) Emílie Burianové – Kristlové (1912 – 1996). O dceru se však Pírková, která měla po celou dobu kariéry pochybnou pověst, nestarala (o dceru se musel starat Burian a jeho rodiče).

Před filmovými kamerami se poprvé představila již jako oblíbená tanečnice v roli herečky v Rovenského nedochovaném dramatu KOMEDIANTKA (1920), který byl jedním z prvních, který ukazoval, i když velmi idealizovaně a s romanticky – melodramatickým nádechem, těžký život u kočovných společností, ve kterém se ocitá i dívka z maloměstské šosácké rodiny (Věra Bašná).

Dále stvořila ve dvacátých letech například titulní postavu ve Fialově dramatu KŘIŽOVATKY (1922), venkovské děvečky Bětky v dramatu podle Josefa Kajetána Tyla PALIČOVA DCERA (1923) režisérky They Červenkové, třetí oběti starého kriminálníka Aloise Kanibala (Vlasta Burian) v Innemannově komedii MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (1927), kamarádky Tonky (Jindra Hermanová) v dramatu BATALION (1927) Přemysla Pražského a dalších.

Do filmu se vrátila na začátku třicátých let jako milá dělníka Kukačky (Jindřich Plachta) ve snímku jejího bývalého milence Vlasty Buriana ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1932) režiséra Martina Friče. Svoji další hereckou aktivitu v kinematografii, kdy byla její kariéra již nadobro utlumená, měla zajištěnou svým pracovním úvazkem na Barrandově.

Stala se představitelkou venkovanky Barušky ve Svitákově komedii ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ (1934), ženy ve zprostředkovatelně práce v komedii JEDNA Z MILIONU (1935) Vladimíra Slavínského, trafikantky ve Svobodově snímku CÁCORKA (1935), venkovanky ve Slavínského frašce BARBORA ŘÁDÍ (1935), paní domovnice ve Fričově melodramatu ULIČKA V RÁJI (1936), podomní obchodnice v Cikánově sentimentální komedii POSLÍČEK LÁSKY (1937), sousedky v dramatu MATČINA ZPOVĚĎ (1937) Karla Špeliny, babičky v další Špelinově komedii KLATOVŠTÍ DRAGOUNI (1937) či služky v komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937) herce a režiséra Hugo Haase a režiséra J. A. Holmana.

Ztělesněním selky uzavřel film Miroslava Cikána JEJÍ PASTORKYNĚ (1938) filmografii Anči Pírkové, která čítá na šestnáct dlouhometrážních titulů. I přes různé bulvární zprávy a drby je dodnes považována za řádnou českou herečku a tanečnici.

Vydala několik gramofonových desek a své jméno několikrát propůjčila reklamě. Anči Pírková zemřela 3. prosince 1944 v Praze ve věku pouhých padesáti dvou let. Osvobození se již nedožila... Její divadelní dráhou a životem se hlouběji zaobíral Ondřej Suchý a Vladimír Just ve svých publikacích „Vlasta Burian na každý pád“ (1989), „Vlasta Burian – Komik století“ (1991), „Vlasta Burian: Mystérium smíchu“ (1993 a 2002) a „Vlasta Burian – Na cestě do 21. století“ (2004).

Jaroslav "krib" Lopour