Děvčata, nedejte se!

Úspešná revolúcia. Aj s barikádou. Mimo toho veselý film s očarujúcim Haasom a niekoľkými nezabudnuteľnými vtipmi. A ktorýže hraný film dneška sa odváži podvedome navnadiť publiku, že rebélia spojená s so svojvoľným opustením určenej pozície sa oplatí, že sa oplatí postaviť barikády a neopustiť svoje presvedčenie za žiadnu cenu, pomáhajúc si revolučnou pesničkou? (03.12.2012)

Film, který má tak podezřele chatrný a narychlo slátaný scénář, že by se v něm mohlo stát prakticky cokoliv od výbuchu sopky po invazi mimozemšťanů a asi by mi to ani nepřipadalo divné. Naopak by Děvčata díky tomu nejspíš byla o něco zajímavější. Hugo Haas je ovšem tradičně dobrý - tahle roztržitá poloha mu vždy skvěle seděla. (21.05.2016)

Pro mě 3-4. Je fascinující, jak celou řadu víceméně průměrných filmů dokázal Haas povýšit nad průměr svým herectvím a... ehn... kouzlem osobnosti, takže i přes ty slabé náměty se dá na film jako Děvčata, nedejte se! příjemně koukat. Tady mi ze všeho nejvíc vadila závěrečná scéna, které jako by nemohlo být dopřáno aspoň 5 vteřin na nějaké doznění... Jinak samozřejmě dojemné. Milé. (07.09.2011)

Snímek spíchnutý trošku horkou jehlou. Není se co divit, vždyť se v těch letech točilo i několik desítek filmů ročně. Sám Haas režíroval v tom roce tři, z nichž ve dvou hrál a k tomu přidejme, že v témže roce hrál ještě i ve Fričově komedii Mravnost nade vše. Zřejmě tehdy nikdo nepočítal, že se na tyto filmy budou diváci koukat i za 75 let v 21.století. Film se mi líbil, zvláště typická Haasova samomluva a vtipné hlášky typu „Moje teta má holčičku, Karlíček se jmenuje.“ Jeho staromládenecká bezradnost při manipulaci s dítětem je kouzelná a to dítě bylo taky moc roztomilé. (02.02.2012)

Tvrdit, že DĚVČATA jsou nadprůměrným filmem či dokonce špičkou české filmové tvorby třicátých let, asi na tomto fóru nikdo nebude. Stejně obtížně však obstojí příkrá tvrzení o filmu slabém, nezajímavém, tuctovém. Haasova komedie stojí nesporně výš, jakkoliv zásluhou scénáře ulpívá místy až příliš v dobové rutině i tam, kde je námět nejnosnější (motiv krotké generační vzpoury, v němž se hlásí ke slovu dobová vyhrocená situace). Tato nesporná skutečnost nespočívá ani ve vynikajícím Haasově výkonu v titulní roli nebo v nadprůměrné kreaci Mandlové v úloze jakési vůdkyně dívčí třídní sešlosti. Tkví - navzdory tomu, co jsem napsal do předposlední věty - právě v námětu. Ve vůli ještě nezralých dívek pomoci tam, kde cítí vzor, mravní sílu, odvahu vzdorovat osudu. V revoltě vůči zatuchlé konvenci vyznívající prudérie z předminulého století. Připomenutí si zaslouží i další zajímavý motiv tohoto filmu: výkon Erny Ženíškové v epizodní úloze osamělé matky, která zápasí v stále citelné hospodářské krizi o holou fyzickou existenci. Láska na první pohled, další linie, která výrazně spoluvytváří jinak napadnutelný happy end tohoto filmu, vrací jinak neobhajitelný námět opakovaně do skutečnosti a tím i přesvědčivosti. Naopak nemá co hrát herečka tak veliká a nevšedních kvalit jakou nesporně byla Leopolda Dostálová a s ní např. i Světla Svozilová. V tomto ohledu tedy - a v tom dávám za pravdu většině komentátorů - DĚVČATA zcela splývají s dobovou manýrou a s místy až slabším průměrem dobových standardů. Na Haasovu obhajobu však dodávám, že jeho záměrem bylo natočit film, který pobaví a utěší. A to se, myslím, také podařilo naplnit. (26.11.2011)