Mr.Apache

Moc by se mi líbilo, kdyby něco takového bylo zpracováno zcela vážně a v rámci možností uvěřitelně. Šlo to ve Staré pušce, šlo to v Green Room, mohlo by to jít i v tomhle případě. Jenže tato témata se zcela vážně (právě s výjimkou Green Room - díky bohu za něj!) zpracovávala naposledy v 70. letech. Bohužel.

Po tomhle bych věřil, že Coeni jsou schopni natočit zcela vážný výpravný western s výborně zvládnutýma akčníma scénama. Což  je něco, co v dnešní době úplně chybí. Škoda, že přesně to, co by (pro jistotu ještě společně s nějakým hodně dobrým scénáristou) zvládli na jedničku, nikdy dělat nebudou, protože by to už holt nebyli oni a nejspíš ani nemají tyto ambice. Věčná škoda! Ale kdo to teda udělá? Kevin Costner? Ten sice něco velkého westernového chystá, ale u něj zase pochybuju, že to dokáže. Ambice i prostředky na to má, ale schopnosti a mladický elán už asi moc ne (to první vlastně moc neměl nikdy). Nejvíce se u toho jeho megalomanského projektu bojím, že to bude tak politicky korektní, až to bude místy bolet. Protože kdo chce dneska s vlky v Hollywoodu výti... //// Povídky: The Ballad of Buster Scruggs aneb Limonádový Joe naruby (3/5), Near Algodones aneb James Franco si zvyká na oprátku (5/5), Meal Ticket aneb Osekaný Dudlík z HP ve Wild West freak show (3/5), All Gold Canyon aneb Starý zlatokop Tom Waits v zaslíbeném údolí (4/5), The Gal Who Got Rattled aneb Druhý nejlepší příběh (mimochodem, skvělé scény bojů s rudokožci, stejně jako v Near Algodones) (5/5), The Mortal Remains aneb Jak jsem tvrdě usnul (1/5). //// Bohužel, poslední povídka, která to celé stáhne do pekel, zajistila, že jinak dobrému filmu prostě nemohu dát víc než tři hvězdičky ani kdybych se rozkrájel. Sorry, Omnibusi.

Walter Hill si zahrál na Sama Peckinpaha a zvládl to víc než dobře. Neowestern, který po většinu času působí jako by byl klasickým westernem. Jen místo koltů tu mají hlavní slovo brokovnice, pistole a samopaly a místo na koních se jezdí v autech. Z Peckinpahových filmů mi nejvíckrát přišlo na mysl Getaway (kde je ovšem Walter Hill autorem scénáře) a v závěrečné části pak zejména Divoká banda. Z herců nejvíce zaujala stylová hlavní dvojka z obou stran zákona (Nick Nolte a Powers Boothe). Ve vedlejší úloze drsně zářil William Forsythe a potěšilo vidět opět v něčem i Mariu Conchitu Alonso, známou z kultovního Polibku upíra. Rozhodně bych neváhal zařadit tento Hillův kousek mezi 100 (a možná i 50) nejlepších westernů, které jsem kdy viděl. A to přesto, že (samozřejmě po vzoru IMDb, které je pro zdejší omezené administrátory Biblí svatou) tento žánr zde paradoxně není vůbec uveden. //// Coby doporučení si dovolím nabídnout malý seznam neowesternů, které jsem prozatím viděl, i s mým hvězdičkovým hodnocením (řazeno od nejnovějšího k nejstaršímu): The Devil All the Time (2020) ***, Wind River (2017) *****, Hell or High Water (2016) *****, Cold in July (2014) ***, The Way of the Gun (2000) ****, Gunmen (1993) ***, Extreme Prejudice (1987) ****, Near Dark (1987) *****, Hud (1963) ***, Lonely Are the Brave (1962) ****. PS: V seznamu neuvádím filmy, které sice bývají občas do škatule neowestern řazeny, ale dle mého chápání tohoto subžánru jde buď přímo o westerny (tzn. odehrávají se v dobách Divokého Západu) nebo jsou westernu tématicky i pojetím až příliš vzdáleny.

(13.10.1993) Těžko najít jiný seriál, v němž se vystřídalo tolik osobností hereckého, hudebního, scénáristického a v neposlední řadě i režisérského světa. Jejich výčet si můžete najít jinde - malý vzorek třeba v mém zdejším Deníčku v zápisku pod názvem "60 (Stars in Tales)". Co se týče slavných režisérských jmen, na první pohled asi nejvíce upoutají Robert Zemeckis s Richardem Donnerem. A nutno uznat, že jejich epizody (např. And All Through the House nebo Dig That Cat... He's Real Gone hned v první sérii) skutečně patří k těm pamětihodným. Nejsou to však jediní režiséři, kteří mají na kontě nějaký ten pozoruhodný kinematografický zápis a přitom se ochotně chopili zfilmování jedné či více epizod Tales from the Crypt. Někteří z nich pohořeli (Walter Hill a William Friedkin), jiní se naopak blýskli (Howard Deutch). Kdo však nikdy nezklamal, byl Russell Mulcahy. V 80. letech si získal jméno v oblasti nastupujícího fenoménu hudebních videoklipů a svou pozici nadějného mladého filmaře potvrdil fantasy trhákem Highlander. A ač později jeho sláva pohasla, v Crypt Keeperově pohostinné kostlivé náruči se na nějakou dobu opravdu našel. Do jeho hrobky vstoupil hned čtyřikrát a pokaždé zabodoval. V tuto chvíli měl na kontě kultovní dřevorubeckou Split Second z třetí série a nelehkou pozici někoho, kdo si po takovém majstrštyku nejspíš nebude chtít udělat vyloženou ostudu. Naštěstí dostal k dispozici hned dvě herecká esa v podobě Billa Paxtona (Vetřelci, Near Dark, Muž s třema rukama) a Brada Dourifa (Přelet přes kukaččí hnízdo, Guyana Tragedy, Hořící Mississippi). A věřte tomu, že s tímhle duem můžete s úspěchem uhrát i daleko horší scénáře než jaký má tahle od začátku až do konce vysoce zábavná zmrzlinářská historka s brutálně-masakrální příchutí. Výsledek? Mulcahy nezklamal, Paxton s Dourifem potvrdili statusy legend a Příběhy ze záhrobí se rozrostly o další památnou epizodu, v níž si to svoje najdou jak znalci Bergmanovy Persony, tak fanoušci Mötley Crüe.

Z hlediska kinematografie a popkultury naprosto vizionářská záležitost. Jestli chcete vědět, odkud se vlastně vzal dr. House nebo některé nápady pro scénáře k Nolanovým Batmanům, pusťte si tenhle trojdíl Crackera. Obstojí samostatně, dá se najít na ulozto a české titulky k němu taky není velký problém splašit. Garantuju úplnou spokojenost. Pro fanoušky Carlyla nebo Coltrana jednoznačně povinnost. A hraje v tom taky Doctor Who. I po těch letech absolutně skvělé!

"My neklepeme během temných rituálů?" Jó, starosta. Uhlazený... vtipný... a vysoce nebezpečný. Na první pohled hodný taťka, který vás ovšem při první příležitosti okamžitě vyvede z omylu. Bojíte se ho, ale zároveň vás neskutečně baví. Chcete ho mrtvého, zároveň ale víte, že by vám tam pak něco chybělo. A takových ikonických postav má Buffy mraky. Přesně tohle je asi největší tajemství úspěchu toho seriálu. Prostě všechny ty charaktery chcete. Chcete vědět co s nimi bude dál. A oni vás neustále překvapují. Takže si můžete být jisti, že s nimi žádná nuda nehrozí. /// Tenhle díl je slavný hlavně kvůli souboji dvou Přemožitelek na život a na smrt. Ano, ten fight je dechberoucí, protože tam jde o všechno. Ve skutečnosti je to ale nenápadný, za fasádou největších osudových střetů ukrytý a ve výsledku o to působivější humor, který vám z toho v paměti utkví nejvíc. Jako třeba ta starostova hláška v úvodu mého komentu. Neviděl jsem tu epizodu léta, ale vždycky když si na ni vzpomenu, musím se smát. A vzpomenu si na ni docela často, protože lidí kteří neklepou (a nezdraví), nejen během temných rituálů, je kolem pořád dost. Zrovna dnes mě to třeba donutilo napsat tenhle komentář.

Ženil jsem se ve stejném roce, ale Jiří Kára z toho má lepší video. A to můj svědek hajloval snad ještě víc než celá SS divize Wallonien dohromady.

Konec přišel asi až moc rychle. A tím nemyslím konec tohohle filmu. V každém případě díky za ty cca dva roky zábavy, hoši. Byli jste fakt dobří.

McNulty je frajer. Nezbývá než doufat, že se mu nakonec povedlo totéž, co Bartovi v simpsonovském remaku. Protože bez takových jako je on, by byly hospody mnohem chudším a smutnějším místem.

Tolik duhové a gay propagandy tam nacpali (inu, Netflix) a ani tím se jim nepodařilo původní poetiku Sandmana úplně zničit. První díl, Souboj v pekle a Zvuk jejích křídel (z druhé poloviny na motivy mého vůbec nejoblíbenějšího sandmanovského příběhu) jsou pro mě tři nej epizody. Nebýt té naprosto zbytečné duhové křeče (měnění ras a pohlaví oproti předloze plus přílišné tlačení na pilu ohledně gay vyznění), bylo by to možná i na poctivé čtyři hvězdičky. Škoda. Pokud nechcete ztrácet čas s celým seriálem, podívejte se na díly č. 1, 4 a 6. Chcete-li to nejlepší z comicsu, přečtěte si Domeček pro panenky (v seriálu paradoxně jedna z nejslabších epizod).