Mr.Apache

Jeden by si pomalu myslel, že takovéhle filmy se přestaly točit někdy v 70. letech. Sice chápu, proč se některá Sawem odkojená děcka v komentářích čílí, že nejde o horror, on to ale (mimo jiné) horror samozřejmě je. A s pěkně děsivou "holčičkou" v hlavní roli. Příjemné překvapení, zrozené v dobách rychlokvašených akčních lekaček a samoúčelných brutalit. Vzdálení příbuzní Dorothy Mills: The Wicker Man, Psycho, The Others a Exorcism of Emily Rose.

Scénka, v níž profesor Snape potkává Mr. Beana, je vynikající. Jediná, která mě opravdu zaujala a pobavila na sto procent. Zlobivá pop star je OK. Jinak už je to jen těžký kýč, který nedokáže aspirovat ani na guilty pleasure. Alespoň však potvrzuje pravdivost Buňuelova rčení, že v každém špatném filmu se dá najít kvalitních pět minut, a naopak.

Asi druhý nejlepší film s rychlými zombíky po remaku Úsvitu mrtvých. V Dawn of the Dead 2004 běhají nemrtví tak, že i olympijští vítězové zelenají závistí (a někteří Romerovi fanoušci vztekem). Zde jsou ještě o level výš. Šílené sebevražedné stroje, útočící ne ve smečkách, ale rovnou v armádách. Jakkoliv vysoká hradba či zeď je nemá šanci zdržet déle než na chvíli. Nikdy neztrácejí čas: Houfy řítících se obřích mravenců, kousajících na všechny strany, prakticky okamžitě šíří nákazu a nabírají nové rekruty. Svět je ztracen. Co budeme dělat? Zavoláme Bradu Pittovi. Ten má sice momentálně co dělat, aby ve Philadelphii zachránil sebe a svou rodinu, ale až se mu to podaří, snad si najde chvilku, aby zachránil také celý svět. K tomu je třeba podniknout několik napínavých misí, které film přehledně rozdělují na epizody, a dělají tak z World War Z v podstatě akční seriál. Jinak je to ale zase ten starý známý Den Trifidů, v němž kdysi George A. Romero vyměnil rostliny za zombie a způsobil tak jednu slavnou horrorovou revoluci... Hodnocení jednotlivých částí "seriálu": Philadelphia - Newark: 4/5, Korea: 4/5, Jeruzalém: 5/5, Letadlo: 2/5, Wales: 3/5... Myslím, že Světovou válkou Z dosáhla evoluce zombií svého vrcholu, a doufám, že v budoucnu si tvůrci tohoto subžánru zase vzpomenou na termín "walking dead", jehož opětovným uvedením do praxe by snad mohli získat čas i k budování nějaké té atmosféry. [Poznámka pro Obituse: Mám pocit, že Brad jednou mrknul. Ale ruku do ohně bych za to nedal.]

Celkově až obludně nadhodnocené, protože Scorsese. Paradoxně to však mohl natočit kdokoliv, stejně dobře, ne-li lépe. Jenže kdyby to ten Kdokoli stejně dobře, ne-li lépe opravdu natočil, zdaleka by to nebylo tak nadhodnocené. Tipl bych si, že pak by tento sympaticky mysteriózní kousek s nepříliš originálním námětem nebyl ani v červených číslech.

Dokonale chladný / chladně dokonalý stroj na zabíjení si jednoho škaredého dne nedá svou obvyklou dávku vládou nařízené drogy a začnou se dít věci vskutku famózní. Kašlu na to, že ten film vykrádá myšlenky ze slavných a geniálních knih s číslovkami 451 a 1984 v názvech. Tohle funguje.

"Woody Allen mi navrhl, abych hrál sám sebe v Annie Hall. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (Z autobiografie Luise Buňuela - "Do posledního dechu".) ... Půlnoc v Paříži je milý, ale přece jen trochu povrchní film, a Buňuel je v něm ztvárněn takovým způsobem, že jsem uvažoval, zda nejde o Woodyho pomstu. Odhlédneme-li od tohoto malého problému, dokázal Woody celkově překvapit, protože je to na jeho poměry docela fantasy (jak správně podotýká žánrová kolonka). Počáteční okouzlení se bohužel časem tak nějak rozplizne - zvláště ke konci, kdy přichází další skok do dalších "lepších" časů. Je sice nabíledni co tím chtěl autor sdělit, bohužel to jde na úkor původně pozitivního dojmu z viděného. Zdá se, že Woody nezvládl úplně dobře využít potenciál vlastního námětu. Možná to bude i tím, že na to, jak si děj zalidnil tolika slavnými pijáky, pije on sám až příliš střídmě. Přesto doporučuji všem Woodyho příznivcům, zájemcům o historii umění a samozřejmě ctitelům francouzského hlavního města. Škoda, že Henry Miller přišel do Paříže až těsně po zde vypíchnutých zlatých obdobích. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jak se Woody vypořádává se všemi těmi filckami, kapavkou a syfilidou, které ve svém komentu vzývá pan verbal.

"Je to jen noční můra, neboj se. Každý má noční můry. Dokonce i příšery je mají." "O čem mají příšery noční můry?" "O mně." Po čtyřech sériích. Výborný sci-fi seriál pro mládež o Doktorovi - posledním žijícím zástupci Pánů času, nejmocnější rasy ve vesmíru. Doktor je tajemný, vtipný, lehce potrhlý, ale nesmírně charismatický génius, který dokáže cestovat napříč vesmírem, časem a paralelními světy. Všude, kde se objeví, přichází smrt a zkáza. Ale Doktor není jejím nositelem. Je zachráncem. Většinou. Zná minulost i přítomnost, ale nemění historii - pouze ji napravuje. Dokáže být nekompromisní a zdánlivě krutý. Ale věřte, že ve skutečnosti byste v širém vesmíru druhého takového dobráka těžko hledali. Doktor je sám. Jediný svého druhu. Má ovšem velkou slabost pro jiný druh, který velmi obdivuje. Lidi. Zvláště pak ženy. A protože se cítí osamělý, občas některou z pozemšťanek přijme jako společnici, aby ho jednu či dvě série provázela na cestách za dobrodružstvím. K cestování používá Tardis (dokonalou kosmickou loď a stroj času v jednom). Ta je poháněna mocnou živoucí energií - časovým vírem. Tardis využívá důmyslná krycí maskování dle místa a času, kde se zrovna nachází. Při jedné Doktorově návštěvě v Anglii 60. let se však zasekla v podobě telefonní budky, a tato podoba jí už zůstane... Seriál je napínavý, humorný i dramatický, trochu infantilní, a chvílemi jednoduše geniální. Má svá silná i slabší místa. Ovšem díky naprosto svéráznému pojetí, jehož součástí je švihle samozřejmé mísení moderních a prastarých sci-fi prvků, je kvalitativně až nezvykle vyrovnaný. Přesto si tu divák jistě najde epizody, které vyzdvihne nad jiné (viz dodatek Nejlepší díly)... Díky tomu, že Doktor cestuje vesmírem, časem a jinými dimenzemi, nabízí seriál nepřeberné množství námětů a dobrodružství. Objevují se v něm reálné historické postavy (Charles Dickens, Madame de Pompadour, William Shakespeare, Agatha Christie), zlí i hodní mimozemšťané, roboti a monstra. Jsou tu také strašidla a nadpřirozené bytosti (např. duchové, vlkodlaci nebo čarodějnice). Jejich původ je ale vždy vědecky vysvětlen. Spolu s Doktorem se stanete svědky zániku Slunce, stvoření Země či zkázy Pompejí. Ocitnete se na palubě Titanicu i na francouzském královském dvoře. Najdou se díly vyloženě komediální, nebo naopak dojemné. Nejednou je pak nabídnut zajímavý paradox a vtipná asociace. Např. když Doktor přijíždí jako princ na bílém koni spasit krásku z 18. století, či když se černošský dozorce chystá radostně zplynovat zotročené Židy. Ehh, pardon. Chtěl jsem říct Oody... Finále každé sezóny je monumentálně osudové; neobejde se bez tragických momentů a tomu přiměřené dávky patosu. Seriál bych nejvíce doporučil divákům ve věku 10 až 15 let (imho ideální publikum), a všem fanouškům science fiction obzvlášť. Chlapci a děvčata, je to bomba! No a Doktor, ten týpek, co dokáže obelstít i samu Smrt, je prostě... úžasný. PS: Téměř nikdy se neuchyluji k tzv. objektivnímu hodnocení. V případě Doctora Who ale rád učiním výjimku. Ten seriál si rozhodně zaslouží pořádnou propagaci a ještě více fanoušků, než zatím má. (A že zrovna na csfd jich není málo - všiml jsem si, že modrá telefonní budka, případně Doktor sám, se na ikonkách uživatelů objevují čím dál častěji.) A řeknu vám, být o třicet a více let mladší, věřím, že těch mých pět hvězdiček by nakonec bylo ryze subjektivních. [Dodatek: Nejlepší díly.] Osobně bych rád jmenoval alespoň jednoho zástupce ze všech čtyř sérií, které jsem zatím zhlédl. Z první řady bych vybral epizodu The Empy Child (Prázdné dítě), z druhé dvojdíl The Impossible Planet (Nemožná planeta) a The Satan Pit (Satanova jáma), z třetí pak Blink (Mrknutí oka). Nevím, zda to, že všechny tři příběhy pracují s poměrně výraznými horrorovými motivy, je v mém případě jenom náhoda. V každém případě bývají právě tyto epizody často favorizovány, či alespoň zmiňovány mnoha fanoušky a komentátory. Příběhy o dítěti s plynovou maskou, klepajícím za nocí na dveře domů, a o strašidelných sochách andělů, před kterými není radno mrkat, jsou myslím velmi originální. Satanský dvojdíl mi tak trochu připomněl Carpenterovu pecku Prince of Darkness, zasazenou do vesmírných kulis. Na tom, že jde o skvěle mrazivý, ba nervydrásající zážitek, to ale nic nemění... Nakonec jsem si nechal epizodu Midnight (Planeta Půlnoc), jež je mým favoritem v čtvrté sérii, a kterou zároveň považuji za kvalitativně asi nejlepší díl z prvních šedesáti. Tato komorní epizoda (s jak jinak než opět horrorovým nádechem) obstojí snad jako jediná zcela samostatně, bez hlubších diváckých znalostí problematiky seriálu. I když je Doctor Who určen především dětem a mládeži, právě Midnight bych jakožto působivou psychozáležitost (která by jistě dobře posloužila coby námět pro divadelní hru) bez obav doporučil i zcela dospělému a náročnému publiku.

Jedna teenagerovská noc na americkém maloměstě 70. let, nahlížená pokřivenou optikou let devadesátých. Vše vydatně proloženo fekálně-humusoidními fórky a natuplými hláškami... ALE..! Rock 'n' roll je mocná čarodějka, a filmu, v němž se tolikrát zmiňují Blue Öyster Cult, prostě nemohu dát úplně špatné hodnocení. Navíc mám dojem, že to v tričku BÖC nikdy nikomu neslušelo tak, jako Renee Allman v tomto filmu.

(Varování: Pokud se chcete vyhnout několika málo spoilerům, čtěte následující věty až po zhlédnutí filmu.) ... Cronenberga v komentáři nelze nezmínit - to bych nesměl vidět všechny jeho důležité filmy. Potíž je v tom, že v jeho snímcích čekáte jistou úchylnost už od začátku, protože atmosféra je v nich tak nastavená. Splice se dlouho tváří jako luxusní sci-fi horror bez postranních úmyslů, přičemž horrorové momenty jsou dlouho jen (velmi kvalitně) naťukávány. K žádné katarzi v tomto směru však stále nedochází, a přednost dostává psychologická linka příběhu. Divák se s tím (přes tu a tam se objevující znepokojivé náznaky) již pomalu smiřuje, když zničehonic dostane masakrální (a typicky cronenbergovskou) scénu předváděčky Freda a Ginger. A když se do toho Dren začne nebezpečně často ohánět svým ocasem se smrtícím ostnem, konečně se zdá, že horror může začít (i když v této fázi je možná už trochu pozdě). Jenže... Nyní přichází ona část filmu, kvůli níž si Splice vysloužil tak negativní odezvu u většinového publika. A nutno dodat, že právem. Ne že by ono souložení s mutantem bylo samo o sobě tak odpuzující - vždyť právě tento (opět cronenbergovský) prvek jistě vzbuzuje zvědavost u těch, kteří se nevyhnuli spoilerům. Problémem je, že tomu jednoduše nelze uvěřit. Podlehli byste snad svádění tvora, kterého jste od začátku piplali takřka jako vlastní dítě, a ten tvor teď vypadá jako něco mezi plešatou ženskou a klokanem? Leda snad by to bylo dovysvětleno tím, že mutant toužící po páření vylučoval nějaké afrodiziakum, díky němuž se mu podařilo vědce v podání Adriena Brodyho obloudit. O tom však ve filmu není ani zmínka. Takže tu máme jediné možné vysvětlení: Ten vědec je čistý úchyl. Finální část (od pohřbu, přes strašidelné "Inside... You", až po závěrečné titulky) je ovšem vynikající. Chápu všechny, kdo Splice nadělili čtyři hvězdičky - sám jsem o tom uvažoval. A tady, jako malý bonus, máte rozhovor s představitelkou Dren, po jehož zhlédnutí začínám možná trochu chápat Adriena Brodyho: http://www.youtube.com/watch?v=VQFeCLBU0Hg :-)

Teenage bizarre psychodrama... Film, kde modelka z Beverly Hills 902 10 hraje pošahanou ošklivku se sadomaso sklony, a bývalá pornohvězda zas její upjatou maloměšťáckou matinku, byste si (pokud vydržíte nějakou tu dávku nechutností) možná neměli nechat ujít. Surrealistické sny hlavní hrdinky jsou velmi dobře natočeny, a jako bonus tu máme školu, kde třídního dělá Malcolm McDowell, ředitele Ray Wise, a školní poradkyni hluchá Marlee Matlin, které nikdo nerozumí, protože komunikuje pouze znakovou řečí... Nutno dodat, že pětadvacetiletá AnnaLynne McCord na sebe výkonem v roli velice svérázné osmnáctky s ne zrovna ideální pletí strhává veškerou pozornost, a hravě zastiňuje prakticky všechny své kolegy... Tak mě při čtení některých komentářů, v nichž se úpí nad ošklivostí toho nešťastného děvčete, napadá: Jak asi vypadají všechny ty vyhlášené hollywoodské krasavice po ránu, ještě předtím, než si nasadí své dokonalé masky? :-)