Tosim

Docela snesitelná česká romantická komedie, u které mě nejvíc zajímá, kolik do ní, z hlediska adaptace, vložil talentovaný divadelník Tomáš Dianiška. Zrovna u něj jsem čekal, že ve své první filmové režii zvolí něco svého a originálnějšího. Ale i tak můj milovaný Baron Prášil potěšil.

Po letech jsem film viděl znovu a na jeho naléhavosti se nic nezměnilo. Nejde jen o to "dělat věci správně," ale také odpustit si zbytečné moralizování a osvojit si dovednost odpustit, když už se člověk kál dost. A nedělat věci pozdě. No jo, ale kdy to přesně je? Kromě toho má snímek i chytrou strukturu, stačí záběr či obličej herce beze slov a vyjeví se druhý plán. Zajímavé je sledovat různé kompozice (panenka), narážky, které se týkají hlavního tématu vyprávění, a je to dávno předtím, než se vyjeví. Některá kritika (nejen ta dobová, jak je zmíněno v zajímavostech)  je i v současnosti prazvláštní. Z jakého důvodu je špatně, že snímek zachycuje tehdejší uspořádaní rodiny, nebo to, že kluk chce mluvit spíše se svým otcem, když už o něj hlavně jde? Tady si zase někdo plete pojmy a dojmy. 90%.

Líbily se mi rodinné konstelace, zaťatá Pavlovičová, vážně hrající Macháček, ale jako celek mě to nějak nebralo. Humor docela dobrej, ale taky mám problém s "hodnými Stbáky" a dalšími, ambivalentními věcmi. Na Miro Šifru fakt slabé. 50%.