Hal_Moore

Jednoznačně nejlepší Kubrickův film. Jedná se určitě o jedno z nejlepších válečných dramat, jaké jsem měl možnost vidět. Film je rozdělen na dvě části. Ta první nás zavede do vojenského tréninkového kempu zatímco ta druhá část se odehrává ve Vietnamu. Mě osobně se více líbí ta první část, neboť je o poznání realističtější. Přesto ta druhá není špatná, ale z daleka nedosahuje tak čistého zpracování jako část první. Proto nemůžu dát plné hodnocení. Fuck you Cowboy, fuck all of you assholes! Nakonec plné hodnocení přeci jen dávám. Po shlédnutí nedabované verze to ani nešlo jinak.

Tohle je muzikál v pravém smyslu slova. Hudba je součást děje, respektivě film je součástí skvělého hudebního představení. A nechápejte mě špatně, opravdu hodontím film a ne soundtrack. Once je snad nejvěrnějším zobrazením reality minimálně v rámci romantického žánru. Žádná velká gesta, žádné přehnané reakce, vše se poměrně svižně odehrává v komornějším duchu. Ke konci je dokonce poznat, že Once není výtvorem američanů, což je v tomto případě výrazné plus. Celému melancholickému pojetí to dodá to správné vyvrcholení, tělu diváka zase naopak husí kůži. Vrcholem filmu je scéna v nahrávacím studiu, kdy v potemnělé atmosféře Markéta poprvé předvádí své schopnosti skladatelky a textařky. Po ní už film jen dojíždí do rychlého a nezvratného konce.

Mrazilo mě pořádně, celou dobu jsem měl hodně nepříjemný pocit, přespávání na chatě už nikdy nebude stejné. Příběh sice dle skutečných událostí není (i když se divákovi snaží tvrdit pravý opak), a není ani bůh ví jak originální, dokázal mě však přikovat do křesla a nepustit. Hlavní dvojka je sympatický páreček - žádná superštíhlá kostička s frajírkovským modelem - který celou dobu působí uvěřitelně a hlavně se nechová jako banda retardů (narozdíl od hororové konkurence). Atmosféra zde graduje pomaloučku, při prvním zaklepání na dveře jsem byl ještě v klidu, jak se však na scéně poprvé objevil chlapík s maskou, i když jen v pozadí a ve stínu, krve by se ve mně nedořezal. Ke konci se pochopitelně vše zrychluje a na samotném konci už se nehraje na atmosféru, nýbrž na pocit šoku, kdy chladnokrevné obrazy střídaly pohledy na lhostejné chování záporáků a zoufalé a pro mě velmi nepříjemné (hlavně po sluchové stránce) prostřihy na ústřední dvojici. Já byl spokojen a i přes pár nesmyslů k pousmání hodnotím vysoko.

Jedna z dalších pro mě průměrných francouzských komedií. Nadprůměrné hodnocení udržuje pouze Jean Reno, který neumí zahrát špatně. Takoví Návštěvníci, to je úplně jiná kvalitativní kategorie.

John Woo v Hollywoodu natočil jen jeden lepší film - a to Tváří v tvář. Jeho druhý společný projekt s Johnem Travoltou je také vynikající, ale ne dokonalý. Woo by se měl zamyslet a natočit více filmů s Travoltou. To mu jde. Zlomený šíp je klasický nadprůměrný akční thriller. Nedosahuje ani průměrnosti, ale ani dokonalosti. Proto nadprůměrné hodnocení.

Za sebe musím říci, že Opravdovou kuráž řadím z filmů roku 2010 hned za Počátek na druhé místo. Jestli jde o nejlepší western co jsem kdy viděl, ukáže až čas (nebo až se mi to rozleží v hlavě), určitě však patří mezi nejlepší. Coeni opět šlápli tou správnou nohou na to správné místo a odměnou jim jsou tentokrát i pohádkové výnosy ze zámořských kin. Určitě od nich byl odvážný tah, nechat film odtáhnout neznámou čtrnáctiletou tvářičkou, avšak ta se po boku es v podobě Jeffa Bridgese, Matta Damona a Joshe Brolina neztratila a dokonce se svým kolegům vyrovnala. Byla to od nich určitě opravdová kuráž, která se následně bohatě odvděčila. Díky bohu.

Nemám rád Islám, nemám rád společenské poměry v Islámských státech, neuznávám Korán. Vždy jen kroutím hlavou, když v televizi vidím záběry nebo čtu články v novinách z těchto bohem zapomenutých oblastí.. Nedokážu si v tamních podmínkách představit život tak, jak jsem jej doposud znal (samozřejmě bych mluvil jinak, narodit se tam). Osama ukazuje každodenní obraz života v Kábulu za nadvlády Talibanu. Ano, je to tragický příběh, ale podán strašně fádním způsobem, stejně fádním, jaké jsou životy afghánských obyvatel. I když je poselství filmu hrozivě skutečné, já se docela nudil.

Čínský rádoby epos o Guan Yunovi se zadrhl někde v půli cesty. Velkolepá výprava je zde cítit jen v náznacích a ani akční scény určitě nejsou to pravé ořechové. Donnie Yen mi více sedne do jiného typu filmu, kde místo zbraní používá své ruce a nohy, tady vypadá, jako by chtěl mít natáčení co nejrychleji za sebou a jediný, kdo mi výrazněji utkvěl v paměti byl Wen Jiang jako Cao Cao. Větší bitvy (hlavně na začátku) působí chaoticky a místy jsem měl problém se v jednotlivých scénách vyznat, vrcholem celého filmu je tak menší souboj v hájku, zahaleném mlhou. Co se nepovedlo v akčních pasážích se povedlo v těch dramatických, při kterých jsem neměl sebemenší problém, i když měl Guan yun chang scény, u kterých jsem se vyloženě nudil. Film velkou díru do světa neudělá a ani potenciální diváci na něj vzpomínat nebudou. Čistý průměr.

Film, který může děkovat Bohu za to, že v něm hrají tak skvělí herci. Jinak totiž (krom hudby) není o co stát. Už jen samotný příběh tady vyzní naprosto fádně a hlavně nesmyslně a šíleně, tudíž přesně opačně než v knižní předloze. Hodně těžce převeditelnou předlohu režisérka nezvládla a já se "musel" potýkat s nudným, prázdným a navíc zbytečným filmem, který nenabídne nic nového, jen jednu z prvních rolí Cate Blanchett a výborného Ralpha Fiennese. Je to ztráta času, na víc než podprůměr nemá ani jedna jediná scéna (tedy až na příjezd do vesnice, ta byla průměrná).

Jack Nicholson, který hraje Schmidta se do své role nebývale hodí (jako vždy). Hraje cynika a jeho grimasy (ty se nikdy nezmění, stejně jako grimasy Clinta Eastwooda) jsou jako vždy odzbrojující. Jacka Nicholsona si nedovedu představit ve vizuálně nabušeném filmu, sedí mu dramata a komedie.Už vidím jak přijde a řekne: "A co ksakru ode mě očekáváte?" Nebudu tady říkat, že nebyl dobrý. Jeho výkon byl extrémě dobře zvládnutý, ukazoval emoce, ale některé jeho počiny mu nevěříte. Ale bylo vidět, že do role dal úplně vše. Ale nepodařilo se mi vžít do role Schmidta. Samozřejmě jsem s ním soucítil (jako s každým v dobrém filmu), ale do jeho pocitů jsem nenakoukl. Můžu říct, že režisér Alexander Payne vložil do snímku hodně symboliky, např. jak Schmidt rád řídí svůj karavan, který mu pomáhá dostat se k lidem, kteří ho dokáží pochopit. Snímek ubíhal pomalu, ale jistě. New Line Cinema věděla, že většině lidí (omámenými samými Austiny Powersi a Pány Prstenů) se film líbit nebude, a proto udělala vše potřebné, aby se snímek zalíbil alespoň kritice. Vyprávění příběhu je opravdu hodně pomalé, ale je tak působivé, že ani na okamžik nespustíte oči z obrazovky. Místy mi film připomínal Svět Duchů, protože Schmidt pomalu sleduje, jak svět, který miloval upadá. Jel se podívat na domov, kde žil předtím, ale ten tam překvapivě nebyl. Nemohl se smířit se smrtí své ženy. A aby měl pro co žít, snažil se udržet vztah se svou dcerou. O Schmidtovi má dvě části: jedna z nich hovoří o ztrátě manželky a normálního života, druhá pak o svatbě dcery. Hudba je geniální, ale vyšla už z módy. Místy mi v soundtracku něco chybělo, chtělo to něco víc. Líbila se mi také práce s kamerou. Zdálo se, že střih samotných scén je ostrý a rychlý, ale pracovalo se s ním dobře vzhledem k tématu. Nejlepší a zárověň nejhorší částí filmu je ta s Kathy Batesovou. Hraje matku Delrota Mulroneye, a je nadprůměrně dobrá. a už jste asi slyšeli, má zde i nahou scénu. Brrr... Děkuji, nechutné. Byly ji pečlivě vybrány kostýmy, které perfektně sedí k jejímu charakteru. O Schmidtovi je po všech stranách výborně zvládnutý film, jehož všichni tvůrci si mohou říci, "Dobrá práce". Konec je přesně takový, jaký jsem od filmu o normálním chlápkovi, jakými jsme tak trochu my všichni čekal. Svým vlastním životem se můžete vydat dvěma způsoby: buď neuděláte vše, co udělat chcete, anebo uděláte vše, čeho jste schopni udělat. Film je zaškatulkován jako drama, má ale i zábavné momenty. Většinou jde o Schmidtovy manýry, dále pár gagů a fraška. O Schmidtovi je film o životě, který se každého z vás dotkne a nenechá vás chladnými.