Vercinix

To je masáž hned od první minuty. Místo bohatých zvukových a grafických efektů užívá Charlie daleko silnější zbraň a tou je rozum. Jeho vtipy jsou promyšlené do posledního detailu. ... o hereckém ztvárnění samozřejmě nemluvě.

Tento snímek lze samozřejmě těžko hodnotit nezávisle na jeho obsahu a poselství. Bez toho by se jednalo o velmi průměrný dokument o biologovi a fyzikovi. Nad čím se lze zamyslet je jejich přístup k pojednávanému tématu. Je kritické myšlení to samé co ateismus? Je platná rovnice inteligence = ateismus, popř. rovnice inteligence = ateismus = moderní doba? Je opravdu každý numinózně smýšlející člověk idiot? Vědí pánové RD a LK o čem vlastně hovoří, když říkají religion? Vědí pánové RD a LK o čem hovoří, když říkají věda? A nejedná se z jejich strany spíše o sofistickou propagandu ateismu namísto kritického zkoumání religiozity a jejích přínosů? Pokud by vás zajímalo, jak dané otázky promýšlím já, čtěte dále: 1) Religionistika: Ateismus, nevěrectví, bezvěrectví atp. jsou religionistické kategorie stejně jako mormoni, šivaisté aj. Z hlediska religionistiky jsou RD i LK věřícími. A v co věří? Sami říkají, že věda je odpověď. Věda je však založena na tzv. axiomatice (řec. ἀξίωμα = to, co je samo ze sebe zjevné a není to třeba dále dokazovat). Otázkou je, kdo co z nás tedy považuje za tak zjevného, že to nepotřebuje další dokazování a můžeme to přijmout jako něco naprosto nezpochybnitelného. Osobně bych asi hledal jen velmi těžko. A popravdě – i kdybych našel, budou mé výroky o světě, vás, mě samém na této axiomatice závislé, tj. budou platit vždy jen pokud platí dané axiomy, užitá vyvazovací pravidla (logika) a byla-li aplikována tato pravidla správně. 2) Logika: K tomu, abychom něco z axiómů vyvodili, potřebujeme vyvozovací pravidal, tj. takový způsob práce s axiomy, na základě kterého můžeme dosahovat nových poznatků, jestliže tyto axiomy vezmeme za základ našich úvah. Velmi zjednodušeně je toto logika vědy. Problém s logikou nastává ve chvíli, kdy zjistíme, že na světě máme již nyní takřka nekonečný počet logik a žádná z nich není sto popsat svět jako celek. Každá z nich funguje pouze na něco a pouze za určitých podmínek (často dosti absurdní…počty světů atp.). Prohlašovat tedy jeden axiomatický soubor či způsob vyvozování z něj za lepší než jiný dává smysl pouze z hlediska pragmatického. Jinými slovy, jakýkoli systém (ať již náboženský nebo vědecký) si sice může klást nárok na pravdivost svých tvrzení (pravdivostí je míněna objektivní platnost pro všechny v jakémkoli kontextu – časoprostoru), ale tím pouze proklamuje, že v daný systém bezmezně věří. Jediné co u daných systémů lze zvažovat je jejich přínos společnosti. Technika a mechanika nám přináší nové vynálezy “zlepšující náš život“, medicína lidi léčí atp. Otázka je, co společnost, popř. my sami potřebujeme a co nám tuto potřebu pomůže nejlépe uspokojit. Je to více aut, strojů a léků na AIDS? Je to společenská jednota, individuální vyrovnanost a klid, společné hodnoty atp.? Kapitolou samou pro sebe je poté úroveň vyvozování jednotlivých aktérů (RD: v kongresu je jen jeden člověk, který o sobě tvrdí, že nevěří v nic vyššího --> je to statisticky nepravděpodobné --> ostatní jsou tedy lháři a zapírají svůj ateismus…když už pominu vágnost označení „něco vyššího“ – zákony relativní fyziky jsou pro mě také cosi vyššího -, tak logika dané argumentace hovoří sama za sebe), stejně jako je zábavné sledovat jak RD hovoří o tom, že „my“ jsme malým modelem vesmíru, že i buňka má sama své vlastní vědomí, že my máme své vlastní vědomí, ale vesmír (ten kterého my jsme modelem) jej nemá… 3) Věda: Základ vědeckého bádání je jednoduchá svatá trojice: předmět, metoda, cíl. a) Předmět: RD + LK mají za svůj předmět cosi, co nazývají religion (náboženství – anglický výraz oproti českému nemá svůj kořen ve slově bůh). Religionistika při své snaze o typologii náboženství má dvě možnosti. První je možnost nalézt nějakou obecnou definici náboženství, což se jí zatím nepodařilo (a domnívám se, že ani nepodaří). Ve světle toho přichází s nejrůznějšími typologickými znaky. Tyto typologické znaky ale vykazují jasně i struktury, které jako náboženské obecně nevnímáme (např. ideologie nacismu či socialismu, fotbalové rituály, svatostánky, golmani chrání svatyni za pokřiku liturgických chorálů hooligans atd.). Mezi ně však spadá i věda a její nekritické obdivování, iracionální vyznání lásky k ní, které padlo z úst obou pánů atd., tomu jasně nahrávají. Věda vykazuje množství rituálů, praktik, zasvěcení, tajemna, dědičnosti po předcích, iniciací, symbolů a mnoho jiného, co je typickým pro náboženské soustavy. Druhou možností je nevycházet z typologie, ale z výčtu, seznamu náboženských soustav. Když LK + RD kritizují náboženství, hovoří tak stejně o buddhistech (ateistické náboženství, tj. není zde přítomný theos – bůh) jako o křesťanech, o scientolozích stejně jako o starých Egypťanech, o sektách stejně jako o miliardových církvích? Často vystupují proti B/bohu. Toho ale popravdě uznává pouze něco málo nad 50% náboženských soustav. Hovoří o církvích? Tj. kritizují instituce, nebo náboženské instituce? Vágnost, s jakou pánové RD a LK užívají slovo religion dělá z jejich výpovědí o tomto předmětu nic neříkající povšechný antagonismus. b) Metoda: Je kritické myšlení to samé co ateistické myšlení? Obávám se, že nikoli a pánové RD a LK to jen dokazují. Přestože jim inteligence jistě neschází a jejich argumenty jsou mnohdy validní (mnohdy také ne), od kritického myšlení má jejich výstup dost daleko. Kritické myšlení posuzuje svůj předmět nezaujatě a promýšlí jeho pozitiva a negativa, vnitřní koherenci, výsledky atp. atd. Je tedy rozdíl mezi jednostrannou kritikou a kritickým myšlením. Pokud se k nedostatku kritického myšlení přidruží sice skvělá rétorika, avšak opřená o giganticky nepřeberné množství sofistických triků a argumentačních faulů jinak zvaných argumentační klamy (neplatných argumentů), jako je tomu v tomto případě (prim hrají argumentace ad hominem, ad verecundiam, ad populum), začínáme z toho mít již docela slušnou manipulativní agitaci. A především RD to celé obohacuje ještě o poměrně slušnou dávku konfrontačního napětí a emocí (nikoli behaviorálně sdělených), čímž ze svých vystoupení dělají propagandu uspokojující rozburácený dav. Z hlediska metodologického tedy tito pánové pochybili nejvíce právě na tom poli, na kterém by se měli orientovat nejlépe na světě (vzhledem ke své pověsti). c) Cíl: LK myslím v dokumentu hovořil o jakési osvětě. Je to opravdu osvěta, pokud uděláte turné pro ateisty? Opravdu osvítíte ty, kteří tam přicházejí již s předem jasným názorem, a nebo děláte jen show pro dav, dáváte mu to, co chce, říkáte mu to, co chce slyšet a užíváte si ovace, prestiž a finanční zisky, které z toho plynou? Opravdu jde o seriózní polemiku s „druhou stranou“, a nebo jde jen o to vrstvit na sebe urážky svého oponenta (v dokumentu nespočetněkrát)? 4) Historie: Rovněž na mě celá jejich argumentace působila dojmem, že pánové RD a LK tvrdí inteligence = ateismus, numinózní smýšlení (oni však užívají pouze religion) = tupost. Nevím, zám z obou skupin opravdu mnoho lidí a kdybych měl být upřímný, tak pravdu inteligentní lidé dle mé (nijak nepodložené) osobní zkušenosti nacházím více ve skupině druhé. Tak či tak, určitě nestačí být 100% zarytým ateistou, aby se vám IQ vyšplhalo na 180 bodů (Otázkou vůbec je zda toto má co dělat s IQ či zda by se náhodou neměly zvažovat i jiné stránky vnímavosti člověka ke světu a univerzu). Stejně tak pochybuji, že by jezuité, kteří mají jako podmínku vystudovat dvě co možná nejrůzněji zaměřené VŠ ve dvou zemích s rozdílnými kulturami i jazyky, že by tito jezuité dosáhli toho všeho navzdory svému IQ náboženskému handicapu. Faktem je, že dle toho co jsem viděl, se domnívám, že jejich rovnice má ještě třetí člen: inteligence = ateismus = moderní doba. Pokud bychom vynechali onu „inteligenci“, poté by mi rovnice dávala větší smysl. Ateismus je dnes opravdu moderní záležitostí, avšak zvláště onen scientific atheism by si měl uvědomovat, že je pouze trendem doby, nikoli až nyní odkrytou a ze srdce vědy zjevenou navždy nutně platnou pravdou vepsanou v desateru moderního člověka na prvním místě. Jak upozorňuje již Max Weber: (parafrázuji) náboženství nás naučilo kriticky myslet, my jsme toto kritické myšlení převzali a aplikovali jej na náboženství. Takto si náboženství vychovalo vlastní ateisty. Touto parafrází bych chtěl říci asi tolik, že utváření poznání o světě a nás samých je dlouhý dějinný proces navazování na starší tradice (byť kriticky), vyjadřování se k nim a především stavěním na nich. Není zde samozřejmě možné rozepisovat celou historii vědy, ale postačí nám jen rovnice: presokratičtí myslitelé --> navazuje Aristotelés --> na něj a Platóna poté novoplatonikové --> přichází křesťanství a působí na něj velmi silně novoplatonismus --> křesťanství využívá Aristotela a přichází se scholastickou metodou --> ta velmi ovlivňuje novověké myslitele (Descartes atp.) v utváření podoby moderní vědy atp. RD a LK sice mohou náboženství kritizovat (a to je to, co je na tom všem naprosto v pořádku), ale pokud to dělají nepoučeně, vyznívá to spíše smutně při zkoumání jejich personálního rozhledu, vývoje a min. sociálního intelektu. Všechny tyto systémy, ať již náboženské nebo vědecké mají za cíl jediné, šířit, šířit, uchovávat a aktualizovat poznatky a informace pro celou existující populaci i pro tu budoucí. Jde jen o to, co ze starého systému vyškrtnout jako redundantní a co ponechat jako to nosné. RD a LK se rozhodly, že na celém systému je redundantní právě fakt víry a boha. Dost možná. Z logiky věci se ale nelze rozhodnout, že náboženství z tohoto procesu vědy vystřihneme. I jejich reakce je stále reakcí na to předchozí. Celý proces vědy v tomto světle vypadá jako neustále ověřování, potvrzování a vyvracení prvotních tvrzení proroků, vizionářů, mesiášů, svatopisců atp. A skrz tyto ověřování pravdivosti Aristotelových, Platónových aj. hypotéz (viz myšlenky Popperovy). Z tohoto procesu náboženství vyškrtnout nelze. Navíc je fenomenologickým faktem, že každý máme se světem jinou fenomenální (dalo by se říci zážitkovou) zkušenost. O co méně lidé rozuměli funkci rostlin ve světě, ekosystému, chlorofylu atp. tím intimnější vztah k těmto věcem mohli mít (nemuseli). Nerušenost dobou a množstvím poznatků je jednou z největších výhod, o kterou je moderní člověk ochuzen. Žitá skutečnost vs. teorie černá na bílém je něco zcela jiného (víte jak to v Sixtinské kapli voní nebo si myslíte, že ji znáte jen proto, že jste ji kdysi viděli někde přitisklou na papíře učebnice?). Člověk samozřejmě dělá co umí a adaptuje se na podmínky. Co když deficit „ovládání“ světa, který minulá doba proti té dnešní jistě vykazuje, byl kompenzován „souzněním s ním“? Omlouvám se za příliš patetický závěr, ale i taková myšlenka musí zaznít, abychom dostáli zásadám kritického myšlení. Závěrem: Ať se pánům RD a LK daří. Jsou to velcí myslitelé ve svých oborech. Jen by se zřejmě měli držet více svého kopyta a při přerůstání na půdu filosofie, religionistiky a teologie, by měli zbystřit, jestli se namísto kriticky myslících lidí nestaví spíše do pozice horlivých apoštolů svého ateismu. Zajímavé komentáře: Offret, srov. také film Religulous

Zajímavé je, že každý, kdo společnost posune dál, kdo pro ní udělá něco opravdu hodnotného za to většinou zaplatí životem, nebo aspoň posměchem a chudobou. Ježíš, Sókratés, Aristotelés se tomu vyhnul jen o vlásek, Archimédés, Seneca, Böethius, Eriungena, Hus, G. Bruno, Columbus a další a další. Po novověkých čarodějnických procesech to bylo utrpení spíše jiného řádu. Schopenhauerovi se pouze 50 vysmívali, Nietzsche byl stižen sám svou nemocí a (stejně jako Ježíš) mnohými nepochopeními jeho učení, Einstein se musel postavit čelem k vynálezu atomové bomby a Hawking hovoří sám za sebe..vlastně ani moc sám za sebe nehovoří. Génius většinou není ten, koho ocení doba...pokud Vás někdo pochopí, není mezi vámi zase takový rozdíl...génius je ten, koho pochopí až za desítky, stovky let. Alan Turing vyřešil kód Enigma, zachránil milióny životů...(ba co víc, zachránil nás před třetí říší)...vytvořil při tom první počítač a dal nám i způsob, jakým člověka od tohoto stroje odlišit. Jinými slovy dal nám život, dal nám svobodu, nástroj jak si tento život udržet a rozvíjet jej, a skrze tento nástroj nám dal i hlubší porozumění nám samým....Co jsme mu dali my???

Námět super, ale to co z toho dokázali dostat němečtí tvůrci je pouhá německá klasika, tj. silný podprůměr. Sečteno podtrženo, na víc než průměr to nemá.

Obsahuje spoilery: Postupem času si hlavní hrdina získal moje sympatie a těšil jsem se jak tomu prašivému de Gaulleovi ustřelí hlavu. Ovšem konec nejen nepřinesl kýženou potěchu pohledu na rozprsknutý mozek pod generálskou čapkou, ale dle mého byl vysloveně trapný. Za to hvězda dolu. Jinak skvělý film.

Srov. Hansel & Gretel: Witch Hunters (2013)

Nu - je vidět, že i Tarantinovi se může podařit natočit docela dobrý film.

Pro cestování mám opravdu slabost. Kdo má v sobě alespoň kapku dobrodruha, toho po shlédnutí musí nutně začít teplo domova pálit a bude mít potřebu zchladit se čerstvým vzduchem neznámých dálav a končin. Staré české pořekadlo tyto lidi popisuje jako ty, kteří mají boty z toulavého telete (v tomto případě z toulavého bakelitu). Boty z telete sice odmítám, ale už bych někam prostě vypad...

Těžko rozlišit mezi hodnocením filmu a hodnocením člověka. Pavol Demitra byl skvělý hokejista, a zřejmě i dobrý člověk. Jako oslavný dokument, je ale tento snímek natočený skvěle, proto i já dávám 5*.

Můj životní příběh je jak z Helsinek, ale působí jak z Říma, lidé v něm jsou jak z New Yorku a holku mám jak taxikářku z Los Angeles. Jen ta Paříž mi do toho nesedí, asi proto, že nemám takovou náturu jak ta slepá slečna.