salalala

Tak trochu nedoceněný film, který nezaslouženě prošuměl, přitom patří k tomu nejlepšímu, co u nás loni vzniklo. Jan Prušinovský dlouhodobě umí zachytit určitou vesnickou svéráznost v pozitivním i negativním slova smyslu, což potvrdil i tady, protože atmosféra funguje výborně a příběh je zalidněn životnými postavami, které ale nejsou figurkami ani karikaturami. O něco silnější je přece jen film ve své první polovině, kdy se rodí tak trochu nepravděpodobný, ale hodně křehký vztah dvou osob, které se vztahu bojí, každá ale z jiných důvodů. Když se provalí tajemství hlavní hrdinky, příběh se začne pohybovat v očekávaných kolejích, které ale nejsou nijak otravné a umožní tvůrcům pohrát si s charaktery některých postav, ačkoli právě v této chvíli jako by snímek zůstával na místě a točil se v bludném kruhu, což ale naštěstí netrvá nijak dlouho. Výrazným pozitivem jsou neokoukané tváře v hlavních rolích a zejména Pavla Gajdošíková je naprosto vynikající a spojuje v sobě hodně zajímavé charisma a nenápadnou krásu, Jan Jankovský ale tolik nezaostává, ačkoli jeho postava není tak propracovaná, i zbytek obsazení se ale povedl výborně a není v něm nikdo, kdo by výrazně rušil. Tempo asi mohlo být o něco svižnější a zemitost některých postav ještě větší, ve výsledku se ale dá snímku nejvíc vytknout snad jen nepravděpodobný závěr, protože SPOILER je jasné, že dřív, nebo později se oba milenci budou muset přestěhovat do většího města, kde se ztratí v davu a jejich minulost tam nebude hrát až takovou roli KONEC SPOILERU. Chyby jsou hodně příjemnou romancí, jakých se u nás moc netočí a navíc nevyznívá hloupě a sexisticky. 70 %

Poměrně chytré sci-fi, které ani po skoro dekádě nezestárlo a vizuálně vypadá více než dobře. Alex Garland velké finanční možnosti neměl, přesto je dokázal využít na maximum, protože výprava a vzhled odlehlé futuristické chaty kdesi v horách působí velkolepě. Od počátku rozehrává hodně zajímavý a promyšlený příběh s nádechem tajemna, kde postupně odhaluje jednotlivé události a udržuje tak diváka v naprosté pozornosti. Bez výhrad mu funguje i klaustrofobní a poměrně hutná atmosféra určité nejistoty, která postupem času ještě houstne. Ústřední trojice je výtečná a zejména slovní přestřelky mezi Oscarem Isaacem a Domhnallem Gleesonem jsou výborné, Alicia Vikander je potřebně křehká a zároveň tajemná, navíc vše dokáže uhrát jen přes obličej a její androidka tak je životnou postavou. Ocenit se musí i nijak zběsilé tempo a komornost celého snímku. Je možná trochu škoda, že konec není moc originální a nejde proti všeobecným tezím, na druhou stranu pořád je překvapivý a do kontextu děje perfektně zapadá. Jinak snímku nelze vytknout vůbec nic, protože dokázal vybalancovat hranici "umění" a spotřebního filmu a uspokojí jak ty, kteří jsou fanoušky žánru, tak i ty, kteří mu moc neholdují a to se úplně často nestává. 70 %

Ve svém minimalismu emocionálně působivý a na sledování v dobrém slova smyslu nepříjemný film, který není jednoduchý a svou strukturou a pojetím diváka čím dál víc vtahuje do děje. Jan P. Matuszynski od počátku uchvátí na první pohled neviditelnou a nevýraznou, ale naprosto dokonalou výpravou, která kostýmy i kulisami evokuje šeď a nenápadnost osmdesátých let, v nichž prakticky vše vypadalo stejně. Klaustrofobní, paranoidní a depresivní atmosféra funguje báječně, v čemž pomáhá i místy hodně sugestivní kamera, která se nebojí ani dlouhých a bezstřihových záběrů, čímž působí jako by autenticky a dokáže udělat událost i z pouhé chůze po ulici nebo vystupování z auta. Vzhledem k dost pomalému tempu je hodně času na tu nejjemnější psychologii postav a vysvětlení jejich motivace, čehož režisér využívá na maximum. Pomohl si i výtečným obsazením, v němž jsou všichni zcela přesní, nejvíc ale vyčnívají Tomasz Zietek, který se zmítá mezi touhou po pravdě a boji s pochybnostmi a snahou neztratit vlastní čest a rodinu, Sandra Korzeniak a dokonale minimalistický Robet Wieckiewicz, který sice nevstane od stolu, svými grimasami ovšem obsáhne úplně všechno. Asi můžeme Matuszynskému vytýkat, že tak trochu figurkaří a postava státní prokurátorky je karikaturou jako z učebnice, že je vždy na první pohled jasné, kdo je ten hodný a kdo zlý a že je možná stopáž až moc dlouhá a divák se nedočká nějaké katarze (k čemuž je ale objektivní historický důvod), to jsou ale v kontextu díla takové banality, že silný dojem z něj to nijak nezkazí a odpor k době, v níž je lež norma, to jen prohloubí. 80 %

Film, který tak nějak po těch více než dvaceti letech uzrál. Antoine Fuqua od počátku nastoluje dost hutnou atmosféru, ze které nepoleví ani na okamžik, navíc se opírá o parádní syrovost, která k podobným počinům a zákoutím velkoměst patří. Nepotřebuje žádné velkolepé scény, ale soustředí se na naprostý minimalismus, s nímž realizuje každičký moment a diváka dostává do zvláštního pocitu bezvýchodnosti. Tomu pomáhá i pomalejší tempo, v němž je prostor na práci s postavami, z nichž zejména ta titulní prožívá těžce deziluzivní úvodní den, v němž přijde o úplně všechny ideály. Akce je tu naprosté minimum, když už se ale na ni dostane, nelze jí nic vytknout a je podobně syrová a drsná jako celý film. Denzel Washington je v titulní a SPOILER jedné z mála záporných rolí kariéry KONEC SPOILERU naprosto skvělý, i když o Oscarovi se vzhledem k tehdejší konkurenci dá polemizovat, o moc nezaostává ani Ethan Hawke, který kraluje zejména v závěru, podobně výborně jsou obsazeny i role vedlejší, z nichž nikdo nemá větší prostor, každý ho ale využije. Ke konci je to asi trochu předvídatelné a těžko říct, kolik toho má Ayerův scénář společného z realitou a zda by bylo vůbec možné, aby nováček prožil něco takového, to ale dojem výrazně nekazí  a v kontextu dalších let dělá z Training Day výbornou podívanou, jakých se v současnosti bohužel mnoho nevidí. 75 %

Hodně příjemné béčko, jemuž je na VOD (potažmo videu) nejlépe. Joe Carnahan akci umí, protože v jeho podání je pořádně stylová, nechybí jí adrenalin, je relativně brutální, a i když se situace vzhledem k zápletce opakují, pořád baví a pokaždé nabídnou trochu jiný úhel pohledu. I atmosféra určité nejistoty funguje na výbornou a celková stylizace do starých videoher je nápaditá a dost zábavná. Jakmile se ale dostane na příběh a dialogy, začíná to trochu drhnout, protože příběh sice není úplně nesmyslný a přepálený, přesto je v něm několik logických děr a i přes určitou snahu o sofistikovanost je de facto jednoduchý a trochu předvídatelný, ačkoli v něm nechybí několik překvapivých zvratů. Rodinná line bohužel nefunguje a je dost toporná a vesměs nezajímavá. Moc nepotěší ani trochu lacinější vizuální stránka, protože z některých scén je evidentní přehnané využití CGI.  Frank Grillo v hlavní roli je naprosto výborný a celý film táhne svými hláškami a charismatem, protože ostatní nemají moc prostoru, což mrzí zejména u spolehlivé Naomi Watts a Mela Gibsona, jehož záporák je nevyužitý a ani jejich závěrečný střet není tím pravým vyvrcholením filmu. Ona ostatně lepší pointa chybí úplně, protože zvolené zakončení je hodně zvláštní a zbytečně nejasné. Boss Level není špatný film, je zcela záměrně zábavný a jeho obsazení je velmi solidní, přesto mu k lepšímu hodnocení chybí dost věcí a určité originality, jako počin na jedno zhlédnutí ale funguje báječně. 60 %

V ryze průměrné filmografii Roberta Luketica se 21 poměrně vyjímá, ačkoli nejde o výrazně nadprůměrný počin. Vizuální stránka je výborná a atmosféra kasin, sázení a hazardu funguje velmi dobře a je potřebně atraktivní. Luketicovi se podařilo nastolit i to správné svižné tempo, protože minimálně v první polovině má film spád a nenudí. Problém ovšem nastává v samotném příběhu, který není nijak extrémně zajímavý a v závěru se bohužel pokouší o nečekanou pointu, což se mu moc nedaří a rádoby chytrost je z něj znát na míle daleko. Částečně to zachraňuje casting, v němž se sešli třeba obstojný Jim Sturgess, velmi dobrá Kate Bosworth, vynikající a suverénně nejlepší Kevin Spacey, své si v malé roli uhraje i Laurence Fishburne, ani tato sestava ale nedokáže zakrýt příběhové nedostatky a celkovou nevýraznost filmu, který jako by až moc spoléhal právě na ono prostředí kasina a hazardních her. Ve výsledku tak 21 působí jako solidní žánrovka, která za těmi nejlepšími v mnohém zaostává a asi měla o trochu vyšší ambice, než reálně dokázala prodat. 60 %

Debut Michaela Baye je s odstupem času příjemně "komorní" a nižší rozpočet je na něm znát, což ale tolik nevadí. Od úvodu je vidět, že Bay je velký stylař a jde mu spíš o vizuál než o příběh, protože každý záběr je propracovaný, střih je typicky videoklipovitý a všude vlastně svítí slunce, což je zabíráno velmi obstojnou kamerou a na první dobrou to úžasně vypadá. Oproti pozdějším Bayovým filmům tu úplně chybí patos a ona někdy nechtěně směšná epičnost, což rozhodně potěší. Příběh se samozřejmě řešit nesmí, protože je v něm dost nelogičností a nejasností, všechno ale zachraňuje výborná a docela syrová akce, která je zejména v závěru hodně svižná, v rámci možností velkolepá a stále přehledná, k ní se musí připočítat ještě úderný soundtrack. Will Smith v hlavní roli je velmi dobrý, podobně je na tom Martin Lawrence, pro kterého navíc jde o nejsnesitelnější úlohu kariéry, mezi oběma pak funguje i potřebná chemie, takže jejich slovní přestřelky baví a mají potřebný spád. Téa Leoni je sexy a za oběma nijak nezaostává, Tchéky Karyo je v rámci možností dobrý, zůstal ale nevyužitý, protože zase tolik scén tu nemá. Bad Boys jsou poctivým devadesátkovým akčním filmem, který sice oproti těm úplně nejlepším ztrácí na příběhu a občas i na zajímavosti, ve zkoušce časem ale obstál a i po více než dvaceti letech příjemně pobaví a připomene doby, kdy se toho v mainstreamu moc neřešilo. 70 %

Trochu prvoplánová moralitka, která na jedno zhlédnutí neuškodí, při znalosti pointy ale nemá při případné repríze moc co nabídnout. Zuzana Marianková se logicky držela při zemi, protože nižší rozpočet jí toho moc nedovolil, takže záběry na Prahu a ohňostroj bez zvuku jsou nechtěně směšné, naštěstí ale celkové dojmy moc nekazí. První polovina má velmi slušné tempo, svým způsobem i dynamiku a rozjezd odvážného nápadu vypadá hodně zajímavě. Postupem času ale příběh zabředává do různých vztahových propletenců, které nejsou moc důvěryhodné, je jich moc a celkově se to, že by každá z postav měla nějaké šokující tajemství, jeví hodně nepravděpodobně, ale v rámci nějaké divácké atraktivnosti a zhuštěnosti se to dá asi pochopit. Trochu horší je to s autentičností, která tu moc nefunguje, protože celá parta přátel mezi sebou nemá velkou chemii a všichni jsou spíš figurkami než životnými postavami. To ale zachraňuje solidní obsazení, v němž nikdo moc nevyniká, na druhou stranu ale nekazí a všichni jsou v rámci možností velmi dobří, jediný, u koho se snad dá mluvit o trochu lepším výkonu, je Tomáš Maštalír, který jako jediný emoce skrývá v sobě a po celou dobu je spíše pozorovatelem a musí hrát úsporněji. Zážitek ale dost kazí závěrečný twist, který vypadá dost prvoplánově (i když je věrný originálu) a v kontextu nemá takový efekt, jaký asi tvůrci zamýšleli a nedělá ze Známých neznámých nic víc než v úvodu komentáře zmiňovanou lacinou moralitku. 60 %

Ačkoli Matt Reeves nepřináší do filmového netopýřího univerza nic nového, odvedl perfektní práci a jeho The Batman je vynikající podívanou, která má svou hloubku, je hodně zajímavá a konečně se soustředí i na detektivní linii, která v určitých komiksech s Batmanem hraje dost zásadní úlohu. Inspirace Zodiacem a jinými kriminálkami z osmdesátých a devadesátých let je sice hodně znát, vzhledem k pojetí to ale nevadí, protože Reeves je natolik zručný filmař, že nic nepůsobí jako kopie nebo vykrádání, ale spíš jako poctivý eklekticismus. Atmosféra je pořádně hutná, kamera nádherně temná a hudba i s přispěním akustické Nirvany zcela přesná a trefná. Ačkoli tvůrce nabídne jednu jedinou velkou akční scénu, která je ovšem vynikající, během tříhodinové stopáže příliš nenudí, protože příběh je natolik dobře napsaný a postavy natolik nosné, že moc není kde vydechnout. Robert Pattinson je jako Batman výborný, jako Bruce Wayne ale ryze průměrný a emocionální scény mu úplně nejdou a částečná topornost je znát, Paul Dano je naprosto vynikající (a v závěru až geniální), k nepoznání namaskovaný Collin Farrell taktéž a Zoë Kravitz jako kočičí žena moc nezaostává a její chemie s Batmanem je velmi specifická a funkční, jen škoda trochu nevyužitého Johna Turturra. K dokonalosti přece jen chybí občasné příběhové nedostatky a lehké nelogičnosti, Batman je přece jen někdy možná až moc "tupý" a evidentní věci mu nedochází a taktéž stopáž mohla být o něco kratší a nic by se nestalo. Jestli snímku viditelně něco škodí, je to absence drsnějšího ratingu, protože o násilí se tu hodně mluví, skoro nikdy ale není vidět, což podobně laděné žánrovky zkrátka vyžadují. Je také zvláštní, že o Tučňákovi se moc nemluví a říká mu tak vlastně jen Batman, aniž by to bylo jakkoli uvozeno a vysvětleno. Přes některé vady na kráse je The Batman hodně vyspělý film, který znovu dokazuje, že komiksovka nemusí být jen rozjuchaná a vesměs nekonfliktní podívaná pro teenagery, ale může být plnohodnotným dramatem s přesahem a určitou žánrovou poctou. Jen k tomu musí být studiová vůle a schopný režisér. 85 %

Jeden z opravdu mála filmů, který vychází z laciného námětu jako vystřiženého z červené knihovny, který ale dokáže strhnout, vůbec nepůsobí lacině a prakticky není kýčovitý. Je až fascinující, jak si Zwick s celým tématem poradil, a když už to vypadá, že se bude posouvat prvoplánově vpřed, objeví se zvrat, který se vším zacloumá a události naberou zase úplně jiný směr. Celkové epické ladění je naprosto fenomenální, což platí pro nádhernou kameru zabírající nekonečné pláně a divočinu, melodramatickou atmosféru a dokonalou a velkolepou hudbu Jamese Hornera. Tempo není nijak překotné, ale v relativní pomalosti nikterak nenudí a získává si diváka pomalu na svou stranu. Výsledek by nebyl úplný bez zcela přesného obsazení, v němž vyniká výborný Anthony Hopkins, trochu upozaděný, ale neméně skvělý Aidan Quinn a výtečná Julia Ormond, jejíž charisma je nekonečné a krása neprvoplánová, o to osudověji se jeví. Brad Pitt pak oproti kolegům moc nehraje, ale pouze existuje, což rozhodně na ženskou část publika působí, protože v té době byl asi na vrcholu sexuální přitažlivosti. Ano, asi tu chybí nějaká vysloveně strhující a emocionálně silná scéna a s emocemi vůbec Edward Zwick pracuje střídmě, občas je znát delší stopáž a vztah mezi dvěma zbylými bratry se někdy ubírá očekávaným směrem, to ale dojmy zase tolik nekazí. Legends of the Fall je ve výsledku výborná adaptace knihy, na níž je knižní původ znát, zároveň je ale vlastně jedno, zda je předloha zfilmována doslovně, nebo se notně prokracovala, protože všechno dává smysl, postavy mají motivaci a funguje i klíčová (ale i ty vedlejší) romantická linie. 90 %