Cassandra

Remake Slídila mě překvapil hlavně tím, že ač má v zásadě (až na poslední značně podivnou čtvrthodinu) stejnou zápletku jako originál, celkem jsem na původní film při jeho sledování moc nemyslela. Působí jinak, opravdu inovativněji, asi je to způsobené zajímavou kamerou, trochu zmodernizovanými dialogy a jakýmsi zhuštěním a zrychlením děje. To všechno ubírá tomuto remaku přívlastek zbytečný. Ovšem celková kvalita mu ho zase vrací. Prostě původní film je o dva řády lepší. V obou dílech se vyskytují tři herci - majitel, host a dům. Na Oliviera, který táhl celý předchozí film úžasným způsobem, Caine bohužel nemá, i když se spolu s Lawem v průběhu děje zlepšuje. Law mě celkem zaujal, interiér byl oproti extravagantnímu a barvitému předchůdci pojat celkem moderním a strohým způsobem, je vidět, že se tvůrci snažili přidat něco nového, což oceňuji, ale první film je stejně úplně dostačujícím ztvárněním předlohy.

Myslím, že je to k divákovi dost nevstřícný film, který celkem jednoduchý příběh vypráví zbytečně komplikovaným způsobem. U většiny scén i dialogů mi vypínala pozornost a zavíraly se mi oči, ale k naprosto očekávatelnému závěru jsem se přece jen nějak prokousala. Rozhodně nemusím Michaela Claytona vidět znova, leda kdybych nemohla usnout. Pokud chcete vidět nějaký "přemýšlecí" film s Clooneym, doporučuji spíš Dobrou noc a hodně štěstí.

Ano, v tomhle "historickém" filmu učí hrdinu šermovat duch, po lekci na vykotlaném kmeni umí dotyčný výborně střílet z děla, s nulovými zkušenostmi velí vojsku a div že to nedotáhne na cara, no haluz. Mimo to tu mají berušky, modré digitální hady a už zase někdo na nějakého chudáka koníka nalepil dlouhou hřívu a roh. Ale celé je to dobře natočené, atmosféra vtáhne do děje a Źebrowski neuvěřitelně válí. Tož tady máš filme čtyři hvězdičky.

Přerod hlavního hrdiny by potřeboval více rozvést, hodila by se třeba nějaká hádka nebo retrospektiva, kde by se ukázalo, že Bobbyho ve skutečnosti jeho chladné vztahy s rodinou mrzí, protože ta póza "kašlu na vás a vaše názory", kterou v první části předvádí, je tak přesvědčivá, že jeho následná ochota obětovat všechno je příliš kontrastní, i když za ní stojí samozřejmě naprosto pochopitelné důvody. Také se dá filmu vytknout odhadnutelnost děje nejméně na půl hodiny dopředu, ale pak už nastupují pozitiva - skvěle natočená "pírko" akce, útok v dešti a prakticky všechny scény s Duvallem. Slušná práce.

Lze pochválit hlavně Bogarta a Lorreho, ale přečtěte si raději knížku - z ní se na mě atmosféra přenesla mnohem líp a je údernější i vtipnější, i když stejně jako tento film už kapičku zastarala.

Mně se tohle zase líbilo víc, než Podporujte svého šerifa, protože Garner hraje mnohem záživnější postavu a gagy i dialogy mi přijdou lepší a uvolněnější. Závěr je sice dost pitomý, ale nevadí, bavila jsem se.

Tak na tohle jsem se málem nedodívala. Spousta adaptací divadelních her funguje, ale tady to neplatí. Přitom příběh je docela zajímavý, jenže podání stylem každá postava pět minut deklamuje dialogy, které by v reálu málokdo vypustil z pusy, a po ní pět minut deklamuje druhá, se skoro nedá vydržet. Ve filmu je lepší pracovat s náznaky, pohledy, několika větami, v kritickém okamžiku pak může postava vybuchnout a ne úplně artikulovaně křičet, a bude to mít větší sílu, než hlasité šroubované přednášky, jejichž užití zde nezná míru. Možná tak jednou, dvakrát za film jsem si po nějaké promluvě pomyslela: tak tohle řekl fakt dobře; ve zbytku času herci mluvili tak, že mi vypínala pozornost už při druhé větě. Nevím, jaký je Equus jako divadelní hra, jak už jsem psala, příběh má jistý potenciál, ovšem to, co snese stylizované jeviště, nemusí ještě zvládnout film, který pracuje s reálným prostředím a civilně vypadajícími herci. Kupodivu mě vůbec nepřesvědčila ústřední dvojice, spíš pár hrající chlapcovy rodiče.

Ano je to sympaticky pohodový seriál, postavy si téměř okamžitě oblíbíte, ale pro mě jakožto milovnici gradujících dějových linek to nebylo úplně ono. Hlavně ze začátku jsem měla pocit, že každý díl trvá snad dvojnásobek času, ale nakonec si mě přirozenost tohoto dílka získala.

Intelektuální cvičení, které se vůbec nedá brát vážně - ale je napínavé, a to se cení. Poslední díly jsou opravdu o dost horší, ne však proto, že by napětí vymizelo, pořád jsem byla zvědavá na další díl, ale zatímco v první části se tvůrci snažili zvraty tak nějak logicky ukotvit, tady si je začali kompletně cucat z prstu. Zkrátka nic světoborného, ovšem za shlédnutí stojí.

Trochu taková "light verze" filmu Kdo se bojí Virgine Woolfové - obojí ji příběh o soužití manželského páru a v obojím hraje (a skvěle) Richard Burton. Jenom si tak říkám - proč scénárista, který evidentně dokáže napsat silný a na divadelní hru celkem věrohodný dialog v prvních dvou třetinách filmu, nedokáže totéž na konci? Protože ty bláboly v závěru, to bylo tedy něco. Dobré, ale bez Burtona by to byly hvězdy tři.