Pavlínka9

Vergara je skvělá - o tom žádná, nicméně že by mě to tak vtáhlo, jak mi to prezentovali jiní, to zase ne...A nevím, zdali je to tím, že existuje v dnešní době obrovské množství dokumentů či jsem nějak počítala s tím, že to bude větší "masaker". Nicméně - je to fajn, je dobré vidět i někoho jiného než "Pabla" :D a to vlastně ve stejné době :D To je za mě asi právě to nejzajímavější, protože v té době a ještě k tomu žena ;)

Někdy je potřeba se podívat na něco podobného a proto mi Netflix toto nabídne :D Zahřála jsem se sluníčkem v Toskánsku ve studeném dni, podívala jsem se na krásnou Dianu Lane a "zasnila" jsem se do života v Itálii...I když nic z toho nechci :D Ale bylo to fajn - dostává to lepší 2* a už nikdy více :D

Film jsem měla dlouho na seznamu, ale trošku jsem tušila, že to nebude úplně "příjemné". Film je podle mě o truchlení, smutku, lásce, o životě....Líbila se mi jak režie, zvuk, obraz, příběh. Příběh jako takový je zajímavým vhledem do situace, která se prostě děje a nevíme ani jak rychle se takové věci mohou stát...Za mě si to skvěle pohrává s tou situací, s tou situací, která je tu s námi a plno lidí si ji nechce připustit. Je to takové pravdivé, čisté, upřímné, otevřené. Takový vhled do života. Dan Levy mě hodně překvapil a zjistila jsem, že ho vídám teď více a více a jsem za to moc ráda.

Film byl pro mě hodně zajímavý tím, že byl polský a měl poměrně dlouhou metráž. Byly tam hezké exteriéry a prostředí, zápletky a situace, kde jde doslova o život. Ten film má něco do sebe a přestože, to začne v prostředí města a vypadá to, že se budeme pohybovat v oblasti nemocnic, tak situace je pak mnohem "příjemnější".

Na nic si to nehrálo a to bylo pro mě nejspíš to nejzajímavější. Je to zajímavý pohled na to, jak se vyrovnat s dost nepříjemnou životní situací a taky když my jako diváci víme, co zaznělo na začátku filmu, ale ostatní postavy mimo hlavní ženy, to neví... Bylo tam obrovský množství smutku, což v 8.měsíci těhotenství není zrovna vhodné prožívat, ale jak by řekla jedna z mých bývalých kolegyň - "To je život".

Hmm...Za mě hodně zvláštně zpracované....Přijde mi na tom celkově dost něco divného. Asi je to to, že mě ten hlavní pár - Aaron a Denise přišli takový laxní, bez zájmu, energie ,prostě mi vlastně byli dost nepříjemní a úplně mi to tam nesedí....

Tento film jsem viděla poprvé přes cca 15ti lety...a věděla jsem, že ho dlouho nebudu chtít vidět. Není to proto, že by byl špatný - to ne, ale pokud tomu porozumíte opravdu do hloubky, tak je to o obrovském utrpení...A nejen dvou hlavních mužských postav...Je to neskutečně smutné, ale krásně zpracované. Ta příroda, která tam všude je je taky fajn a sama jsem ráda, že jsem si něčím takovým neprošla a doufám, že je společnost už i dostatečně jinak nastavená na to, že toto se prostě děje a to utrpení již případně nemusí prožívat. Jsem ráda, že Lee nespěchal a film je natočen s určitou pomalostí a lehkostí a můžeme se dívat i na to nádherné okolí kolem...

Film jsem viděla před více jak 20ti lety poprvé a byla jsem zvědavá, jaký dojem to na mě udělá po takové době...Vnímám to jako méně "nechutné"...Je to tam plno krásný detailů a zajímavých chvil a ukázka toho, co se v mysli může vytvořit, vyrojit a celkově být..Ale jinak je to 1,5 hodiny klasické kriminálky, kdy za mě zápletka není nijak extra spešl, je to rychle vyřešené a není tam nic nadmíru..

Pro mě dost "náročný" film, protože "porozumět" určitým vnitřním pochodům v rámci těchto uskupení pro mě nebylo úplně snadné a nejspíš ten film buď už nikdy nepotřebuji vidět a nebo tomu dát ještě pár let a vidět to znovu...

Filmy Ritchieho miluji a proto jsem určitým způsobem zklamaná.....Postrádalo to hodně z toho, na co jsem zvyklá - ale tak co - všechno nemůže být stále na stejné vlně :) Chtěla bych jednou Stathama vidět v nějaké "romantické" roli :D Bylo to sice zajímavé, ale vlastně mi bylo jedno kdo a kolik lidí tam vlastně umře...a to je docela škoda...