TheDarKnig

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10

Bál jsem se a přistupoval k Big Short velmi skepticky a s obavami, vzhledem k zmínkám o silně popisné ekonomické složce a taky kvůli tomu, o čem film měl pojednávat - hospodářské krize a jejich rekonstrukce, přes jejich zásadnost pro svět, nejsou něco, na co bych se zrovna s nadšením chtěl dívat víc jak 5 minut. Ale rozhodl jsem se to zkusit. No, tento pro mě no-name režisér nakonec ohromně překvapil. Ne že bych z většiny ekonomických pojmů a výrazů, postupů a smyček, které jsou komentovány a taky využívány pro děj, byl příliš moudrý, ale i díky velmi vtipným a originálním vstupům celebrit v čele s již teď kultovní scénou Margot Robbie v bublinkové koupeli (čím navazuje na svou nezapomenutelnost jako vrcholové ozdoby filmu na Vlka) jsem pochopil dost (základ) na to, abych měl v jistých okamžicích pocit, že sleduji buď opravdu velkou satiru nebo parodii na americké finančnictví nebo děsivě autentický hororový příběh. Samozřejmě byl správný druhý pocit. A tak přes to, jak uvolněný a ztřeštěně laděný tento film je, doslova prosycený situačním, obrazovým, dokonce i hudebním humorem, hyperaktivně, cynicky sdělující divákovi všechny ty šílenosti (doslova šílenosti, nakonec jsou paradoxně ale hlavní postavy nejvíc normální, i když rozhodně nejsou žádní hrdinové bez bázně a hany), které vedly k osudovému pádu světového hospodářství, je to prvořadě uvědomělá a bolestivá ukázka toho, že peníze dělají z lidí hovada. A taky že v americkém peněžním sektoru je zvlášť obrovský počet debilů (ne že bych byl příliš optimistický o tom, že ve většině ostatních zemí je to lepší). Občas mi málem spolu se Stevem Carellem naskakovala vyrážka, když jsem sledoval, jak i mezi úplnými špičkami bankovnictví, ekonomiky a trhu, se nacházejí zcela nezodpovědní, sebestřední, jen miliónů chtiví lidé, přistupující k tvorbě státního rozpočtu jako k hraní si na pískovišti s lego figurkami - lidmi. A to se samozřejmě předává dál do nižších stupňů zodpovědnosti a celá ta pyramida je tak prohnilá, že netřeba mnoho úsilí a vše padá. Je mi jasné, že některé části filmu mohly být do jisté míry ovlivněny McKayovým politickým postojem či jeho pohledem na věc, ale nemyslím si, že by tu někdy došlo k záměrné manipulaci, vlastně bych byl nejraději kdyby celý film byl jen nějakou tou satirou nebo i kdyby ne, aspoň by byl pravdivý ten vtip v závěru. Ale to by byla utopie. Nicméně děkuji filmu nejen za rozšíření mých znalostí a obzorů, ale taky za to, jak zábavné a dobře zahrané to bylo. Co se zobrazení osudů konkrétních osob, které to předvídaly, týče, bylo to opravdu tak bravurně zábavně podané, že věřím, že by pro některé lidi mohl být tento film jenom výbornou, originální komedií. Formálně je to pecka, obsahově je to pecka. Herecká esa jsou peckoidně využitá, ať už jde o další oscarový výkon Christiana Balea, hrajícího autistického asociála se skleněným okem nebo o Stevea Carrela, který si agresivního, psychicky labilního bojovníka proti korporacím zřetelně vychutnával a podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Pobavil i občas se zjevující vousatý Brad Pitt, Ryan Gosling naopak hrál čistokrevné hovado, ale na té osvícenější straně. Takže tato kombinace hraného dokumentu, prokládaného celebritami, statickými fotkami, prezentacemi, hudebními klipy, dynamickými a ulítlými dialogy prostě fungovala náramně. A 130 minut nakonec uteklo překvapivě rychle. Kdybych tak ještě rozuměl více jako 50% toho, co se říkalo, šel bych v hodnocení výš. Takto 8/10 a možná překvapení roku.

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10

Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10

Zcela odlišný případ než Carol. V jádru to sice stále není nic objevného, ale s danými proprietami to po celou dobu pracuje sebevědomě a bez zaváhání. Snad jen projev Emoryho Cohena mi chvílemi přišel občas mírně zpomalený a tlačící příliš na italskou pilu, zbytek osazenstva hraje bez jakýchkoliv problémů, ovšem všichni jsou naprosto zatlačeni do zapomnění Eilis v podání Saoirse Ronan. Ta si krade každou scénu, kde se vyskytuje, přímo neuvěřitelně a to zcela jemným, milým, nenásilným způsobem, s hezkým irským přízvukem, který by dokázal ukrást srdce snad každému mladíkovi, nejen tomu nepříliš temperamentnímu Italovi. Překvapilo mě docela velké množství humoru, hlavně scény v dívčím domově se téměř neobešly bez vtipného pošťuchování, film dokáže přeřadit ale i do uvěřitelného dramatu. Vždyť hlavní zápletka se točí kolem vyrovnávání se s opuštěním hnízda a letu do dalekých krajů. Nakonec se děj překlopí hlavně do té romantické zápletky, ale tento podtón tam vydrží až do konce. A občas jde poznat z dialogů, že se muselo oproti předloze dost škrtat a v knize to celé bylo podáno ještě vyrovnaněji. To už tak ale při převádění do časem omezeného média bývá. Technická stránka filmu, dobová atmosféra, Brooklyn samotný - s ničím jsem neměl problém, i když bylo občas poznat, že rozpočet nebyl až tak štědrý. V první části filmu mi snad mírně překáželo jen nadužívání zpomalených záběrů, ve snaze navodit výraznější emoce nebo zdůraznit scény, myslím, že to šlo udělat i méně násilně. Příběh je to ovšem celkově zcela romantizovaný, tak to až tak nevadí. Saoirse by si každopádně toho oscara zasloužila, ale má na to ještě čas a věřím, že se objeví brzy i v nějakém víc akademikům líbivém filmu, i přes to, že tento film byl nominovaný až na nejvyšší ocenění. K tomu bych řekl jen to, že vždycky budou při takovém počtu nominací nominovány i filmy zcela do počtu, podobně získala nominaci jistě i Carol (ta ovšem byla navíc i naprosto průměrný, nudný, nefunkční konstrukt) . Ale asi dlouho nebude mladá irská rodačka hrát tak sympatickou, nevinnou (i když se postupně ukáže, že ne až tak, jak se zprvu zdá - tady má film ale taky problémy kvůli nedostatku prostoru oproti knize) a citlivou hrdinku jako tady. S tak hezkými kostýmy a účesy. 7,7/10

#AllLivesMatter

Naprosto tuctová romance, která pořádně nevyužívá ani období, v kterém se odehrává, ani herečky, které má k dispozici. O mužských hercích snad ani nemluvě, průměrnější vybrat nemohli. Možná tím chtěli zdůraznit ženské postavy nebo co (v takovém případě docela laciná taktika, řekl bych), ale moc to nepomohlo, protože scénář je skládán z scén, které někdy nemají ani ždibek dramatu nebo nějaké provázanosti, dialogy jsou až na výjimky jedno velké utrpení a jediné, čím si člověk film může nějak odlišit, je ta hezká zrnitá retro stylizace a celkově jaksi staromódní přístup k natáčení. Ano, Rooney a Cate jsou velmi slušné, ale.. ta romance je opravdu vystavěná tak průměrně a tak šablonovitě, že se nemohou příliš ukázat. Nakonec jsem si užil tedy zvlášť Rooney jen čistě z osobních sympatií k ní. Ale většinu času jsem se jen nudil. Hudba klavírní romanticky tklivý standard, takže docela hezká, ale taky nic co by se něčím odlišovalo 5/10 (obě herečky nominované na oscara - další příklad povinné nominace)

Obyčejná, na skutečných událostech založená konverzačka, celou dobu úplně konstantním tempem běžící ke konci, který také dá jen mírný pocit zadostiučinění. Tak by film působil, kdyby se jednalo o nějaké méně závažné a nepříjemné téma. Díky zvolenému tématu, výbornému hereckému obsazení a sevřenému, přesnému a sebevědomému scénáři ale dokáže i takto podávaný thriller vyvolávat dostatek emocí, vzdělávat v oblasti novinářské práce způsobem, při kterém člověk ví, že mu film v ničem nelže a ani na chvíli nenudit. A vyvolává to i jisté znepokojení nad tím, co vše se může ještě na tomto světě dít skryté před mýma očima.V rámci církve, státu, korporací a čehokoliv jiného. V některých momentech filmu mě přes jeho nevlezlost, absenci snahy cokoliv dramatizovat hudebně (stále používán jeden nebo dva hudební témata v mírně napjatějších momentech) a úplnou civilnost mrazilo, na druhou stranu, tato zvolená forma, přes to, že to byl velmi zajímavý přístup k látce, mi nedovolí dát víc než 8/10. Vyšší hodnocení si nechávám pro umělecky ambicióznější filmy nebo své konzumní, nezdravé fastfoody. A některé oscarové nominace jsou myslím spíše kvůli povinnosti než kvůli opravdovým důvodům (např. Rachel McAdams podává dobrý výkon jako obvykle, ale její role nemá oscarové parametry, naopak Ruffalo si nominaci jistě zaslouží).

Film, který se tvářil v trailerech jako mix survival a revenge žánru, ale ve výsledku mohl být všeobsažným filmem o životě na divokém, nemilosrdném západě první poloviny 19. století, kdyby nakonec tyhle ambice nenaplnil a zůstal jen tím, co o sobě prohlašoval při své propagaci. Tedy ne že bych tím říkal, že to nefungovalo, fungovalo to stále výborně, v první řadě kvůli přímo dokonalé formě - ať už vezmu v úvahu Lubezkiho kamerové nájezdy, plynulé a pomalé záběry, doplněné někdy ambientním, někdy hypnotickým soundtrackem, perfektní využití prostředí a celkovou výpravnost a velikost filmu, i přes to, že polovinu filmu sledujeme jen 3-4 lidi. Ono to vyplývá právě z toho, co jsem zmínil výš - film se nesoustředí jen na to příslovečné plazení se Glasse za záchranou a vykoupením/pomstou, ale prolíná se zde více dějových linií, nejdůležitější je pak ta indiánská, která mě nejenom velmi potěšila (myslím si celkově, že toto období by mělo mít v Hollywoodu víc prostoru, filmy jako Tanec s vlky, Poslední Mohykán a jiné mi zásadně chybí), ale výrazně rozšířila záběr filmu o něco, co sice mimo katalyzátor celého příběhu nemělo větší roli ani v skutečné události o zázračném přežití Hugha Glasse, bylo však od tvůrců určitě zajímavý tah, postavit na tom některé motivace a prohloubit tím zápletku. Jenže, díky tomu z mého pohledu ztratila sílu ta hlavní linie, která je, jak se na ni podívám z kterékoliv strany, prachobyčejná a v některých ohledech skoro prvoplánová, dokonce mi chvílemi přišlo, že Hugh funguje jako jakési médium, které prochází divočinou a zprostředkovává ji divákovi bez toho aniž by on sám byl nějak důležitý. V závěrečné části se to ale převrátí a hlavní roli scénář přisoudí náhle jemu, z čehož plyne sice stále drsné a tvrdé finále, ale jaksi ničím překvapivé a snažící se uzavřít celý film až příliš násilně. Celá část přežívání je stavěna navíc dost obyčejně a neobjevně, i když jak jsem zmínil výše, formálně/obrazově je to vše tak krásné, že na první pohled by to člověk tak rád miloval stoprocentně. A první část filmu do medvěda je prakticky dokonalá, bez jediné chyby. Je to kruté, nemilosrdné, nekompromisní, špinavé, syrové a divoké, a z každé části je cítit velký historický film. Za to Iňnaritovi obrovské plus, a do budoucna víc takových projektů. Jen pro příště, třeba se rozhodnout, na co se dá v příběhu ten hlavní důraz. Jinak pomalý, místy hypnotický, až snový (ale jen místy, nechápu, co tu někteří křičí o tom, že tam bylo těch halucinací či spirituality příliš - bylo tam toho asi tak na pět minut maximálně, jestli je tohle pro někoho moc, možná by měl zůstat u nějakých akčních jednohubkách) film, kdy má člověk pocit, že se dívá na něco zásadního, ale nakonec se ukazuje, že tvůrci vsadili vše na jednoduchý příběh o pomstě. Přitom postava Toma Hardyho je vykreslena docela realisticky a nedostatečně záporně, finále je pak bez dostatečné katarze ze strany diváka, navíc celkově nepříliš uvěřitelné a s divnou koncovkou. Leonardo si to nicméně prožil pořádně, o tom žádná, jenom jeho výkon tady byl spíše fyzický než herecký a Hardy nebo i pro mě překvapivě skvělý Gleeson mají mnohem více prostoru pro ukázku toho, jací dobří herci jsou. 8,5/10

Až se třeba v druhé sérii začne něco opravdu dít a nebude se celou dobu vnadit pomocí tajemství a eskalujícího napětí na finále, v kterém se ukáže, že se nic nevyřeší (a to fakt vůbec nic), tak třeba půjdu i na plný počet. Takto "jen" slabší čtyři, protože mám slabost na alternativní reality, kde vládnou Nacisté. Např. Wolfenstein: New Order je ale mnohonásobně dějově i vyprávěním lepší než tenhle zajímavý pokus Amazonu. Amazon má nějaké problémy i v formální stránce seriálu, ale hlavně mrzí část v Neutrální zóně, která je plná špatně budované romance, nelogického chování postav, otravného maršála a klišé. Jak se příběh hlavních hrdinů v druhé polovině série propojí více s mnohem zajímavějšími vládnoucími složkami (výborný obergruppenführer John Smith a stejně výborný ministr obchodu Tagomi i šéf policie, který se snad pro tuto roli narodil), náhle vše jde úplně skvěle. Taky prostředí japonského SF nebo německého NY je co se výpravy i retro dobové atmosféry týče velmi umně zvládnuté a bylo radost se na toto originální splynutí dívat. Tedy téměř originální, japonské SF tu totiž bylo nedávno v Big Hero Six :) Velmi se mi líbily i pomalejší díly, kde se řešilo psychické vyčerpání a smutek postav včetně mírného filozofování o osudu apod. Škoda tedy, že se to tvůrci opravdu ani trochu nepokusili uzavřít a člověk teď musí čekat dlouhou dobu na pokračování. Ale pozitivní vztah stejně mírně převládá. 7,5/10