amirgal

Ano ano, takto psal onen snílek a idealista o přátelství a cti sedaje při tom střídavě ve vězení.

Škoda všeho nedotaženého, filmů s obdobnou atmosférou je v Čechách poskrovnu.

Minimalistický, rytmický sestřih černobílých výjevů z kostnice doplněný hudbou Zdeňka Lišky na Prevértův text. To je docela jiný Švakmajer, Švankmajer podobný české nové vlně - její zdánlivé banálnosti a strohé poetice. Že by nám Švankmajer v roce sedmdesát chtěl ukázat, kam že se to poděly "ideály svobody v mezích zákona"?

Hvězdička je za studnu - jediný český horor. Na domácí půdě neumím hodnotit tydle propagandistický slátaniny s náležitym humorem ... P.S. z Laufrova Kapitána Minaříka by taky byl býval šlágr, pěkná melodie, aranžmá a procítěný hlas - nebýt toho textu ovšem, kterého se zalekli i Naši Velcí Přisluhovači ...

Ta pohádka je nesmrtelnou součástí mého dětství a o to víc mne nadchla příhoda mého dědy vyzvěděná docela nedávno, a sice, že se nachomýtl u natáčení, protože jeho otec tenkrát řídil opravu Hluboké. Vyprávěl mi o krásném záhonku, v němž byly zasazeny pouťové papírové růže, které musela Alena Vránová v jedné scéně vydatně zalévat, a které se díky své krátké životnosti brzy vpíjely do hlíny. Štáb měl v záloze řadu takovýchto růžiček, natáčení bylo opětovně zastavováno a růžičky vyměňovány. Příště musím dotyčnou scénu pořádně prozkoumat :-).

Pohádka skrz na skrz umělá, jejíž zákonitosti, motivy i styl se poněkud vymykají žánru pohádky. A to mě v dětství trochu děsilo - to co je určeno v ní dospělým a co se dětskému vnímání vymyká, načež se ve školních škamnách začalo s interpretací všech aluzí, kryptických a alegorických významů a neskončilo se až u maturity. Od těch dob se na ní dívám jako na šikovně zakamuflovanou národně povzbudivou moralistní satiru, která měla svůj dobový význam, ale nechává mne naprosto chladnou.

Většinu pohádek mám spojenou s dětstvím, tahle se mi stala kultem na kolejích :-).

Komedie "en blanco y negro" ne zcela nepodobná Papouškovým komediím české nové vlny. Na paškálu je nižší společenská třída madridských měšťáků. Spád prvního tobolky nemá a občas je tam hlucho - ubírám dvě hvězdičky, ale za závěrečnou scénu jednu přidávám. Pozn. nevím, co s tímhle filmem udělal překlad, sledovala jsem originál.

Tento snímek má pro mexičany dokumentaristickou a osvětovou hodnotu. Vychází z velmi dlouho tabuizované události, která se odehrála na největším náměstí v mexickém hlavním městě dva měsíce před začátkem Olympijských her v Mexico City v roce 1968, což bylo také jedním z důvodů k zamlčení celé události na mezinárodním poli. Dějinné události na jejichž podkladu je natočeno toto drama: Jedná se o potlačenou demonstraci mexických studentů, kteří kritizovali zkorumpovaný vládní systém. Na největším mexickém náměstí Zócalo se shromáždili studenti, ale také chudé venkovanky, které prodávaly občerstvení a řada dalších nevinných osob. Policie náměstí dala uzavřít ze všech čtyř stran a začala do davu střílet z obrněných vozů a helikoptér. Mnoho studentů a civilistů bylo zabito, ušlapáno či odvlečeno. Podnes se jich pohřešuje několik set. Zfanatizované policejní hlídky, tvořené chudými potomky živořících venkovanů, kteří poprvé v životě dostali dobře placenou práci, se vrhly i do velkého činžovního domu na náměstí, aby vypátraly schovavší se studenty a začaly vybíjet celé rodiny nájemníků. K této politovánihodné, ale dlouho předem připravované akci se mexická vláda vyjádřila až koncem osmdesátých let a uvolnění atmosféry přispělo k natočení tohoto dokumentárně laděného snímku.

Venturova formální hra sledující anatomii náhody, která život bere nebo nechává být, je zajímavým experimentem, ale obsah a význam už byl zpracován jindy jinde a lépe a již několikrát.