amirgal

... TOMU ...

... , ABYCH ...

... VYPUSTILA ...

... PÁRU.

Shadwell zřejmě opět viděl úplně jiný film :-).

Téměř nekrvavá pastiche všech druhů muzikálů dětskými Walt Disneyovskými počínaje a romantickými rockovými dojáky konče. Špetka humoru a lá Monty Python´s. V jednom místě českému diváku patrně připomene Dobytí severního pólu. Camp jako vyšitý. Špadojňkl!

Navzdory tomu, že exploatuje už exploatované a že se nám to občas trochu vykloubí z logiky zamýšleného fikčního světa, to nebylo úplně nejhorší. Gratuluji! Za tři!

Komika jednoduchých technických řešení a vědeckých vysvětlení, zřejmě leckoho pobaví, ale bať. Já jsem se bála především přesentimentalizované atmosféry a přepjatých dialogů. Toho, že se, jako obvykle u účelově sentimentálního žánru, u téhle romantické komedie rozlítím. Kupodivu - nestalo se. Bylo to docela příjemné. (Ale neberte mne moc vážně, já vidím jednu romatickou komedii za tři až čtyři roky :-)

O herci kvalit Toma Hankse jsme doma říkávali, že tzv. hraje ksichtem. To znamená, že ukáže-li svůj obličej na plátně, je jeho úkol v podstatě splněn a je lépe nepokouší-li se vůbec interpretovat. Hanksův zvláště neoduševnělý obličej se snáší dobře s rolemi typu Forrest Gump, ale jakoukoli psychologicky složitější a intelektuálně motivovanou filmovou postavu mu podle mne svěřit nelze, jelikož filmu pak začne zákonitě ubývat na uvěřitelnosti a začne přibývat na nechtěné parodičnosti - tedy ne že by se tomuto filmu bez Hankse věřit dalo (rozuměj zamýšlenému fikčnímu světu, protože předloha je bez debat blábol), ale byla by to možná větší sranda. A tento svůj názor nejsem schopna relativizovat, jakkoli je to druhý nejoblíbenější herec této databáze, o ostatním vůbec nemluvě - kolik že to dali tomu Louvru? - zbytek rozpočtu po vyplacení Browna a Hankse?

Když dva dělají totéž není to totéž. Dokonce ani dělají-li to tři nebo čtyři ... Nikita Michalkov nenatočil "dalších" Dvanáct rozhněvaných mužů, což je chvályhodné, nenatočil ani parodii ani pastiche. Natočil docela jiný film. Mistrně se vyhnul jakémukoli politickému odstínu, přestože použil tak horký brambor jako je válka v Čečně. Nezabředl do společenských jevů rozměrů nové oligarchie, nevypořádával se s minulostí ani současností, se společenskými nešvary ani s "širokou ruskou duší". Rozpitval, opředl a přitlačil diváka emotivně i intelektuálně ke zdi v nejlepší tradici "dvanácti rozhněvaných". Ale proč ten film vlastně točil? Myslím si, že je Nikita Michalkov mimo podezření, že by někomu chtěl ukázat jak dobře zná Rusko a jak to ve světě chodí. Michalkov se vrhl do experimentu s formou, předvedl divadlo na divadle a vytvořil mnohovrstevné dílo, jednotlivá "představení" místy sledují tradici kinematografie atrakcí a štafeta hereckého koncertu se ani na okamžik nezastaví. Jako má každá část svou gradaci a svou pointu, také má svou pointu každá vrstva. Každá - včetně dovyprávění, skrývá nový rozměr: "Leť ptáčku, nikdo ti nepomůže" - že by Michalkov v posledních pěti minutách podlehl pseudoalegorizující sentimentalitě? Tomu nevěřím a mimo hodnocení přidávám šestou hvězdu.