MarekT

Bohužel, sešitové předloze až moc vzdálené a tak můžu jen se slzou v oku vzpomínat na starší animované filmy v režii samotného Goscinnyho. Souhlasím s názorem, že na kanál Jetix až nečekaně zdařilý dabing.

Čechům se dobrý muzikál asi nikdy nepovede, tento však mile překvapil - ne sice filmově převratné, ale slušné pojetí tehdejší doby a i když českou scénu neposlouchám, tak mi některé písně sedly. Na příběh apod. bych se moc nevymlouval, u muzikálů není silná stránka děje pravidlem (i u takových klasik jako Zpívání v dešti, kde je scénář jedním z nejslabších článků). Mladší herci, jak už to tak bývá, mi moc nepřirostli k srdci, minimálně Tomáš Hanák ale stránku výkonů povyšuje.

Pěkná parodie na všechny klasické pohádky, navíc další výjimka, co se týče mého zarytého mínění o klasické ručně malované animaci. Škoda jen, že český dabing (ač některé překladové vychytávky se povedly) není nijak zvlášť dobrý.

Nebylo vůbec od věci si připomenout doby, kdy jsem sice obdivoval horory, ale nedovedl jsem si při jejich sledování představit, jak bych asi reagoval na větší míru násilí a hektolitry tělesných tekutin (samozřejmě italská, ale i francouzská tvorba). Mé překvapení je o to větší, že se o to postaral snímek z doby, kterou jsem často v minulosti osočoval právě z těchto domnělých poklesků. Asi bych z podobných generalisací měl vážně vyrůst... K filmu - na jednu stranu má sice Galadriel pravdu, že pointa odrazuje od repríz, nicméně právě ona téměř nadlidskou silou vyzdvihuje Amenábarovo počínání. Málokoho by totiž napadlo pojmout příběh takto po warholovsku, zatímco mnoho diváků včetně mě očekávalo zapeklitý rébus ve stylu Hitchcocka, Langa či Wellse a vymýšlelo si desítky konspiračních teorií. Ačkoli tato modifikace zakončení příběhu se narozdíl od zmíněných klasik rychleji vyčerpá (i když, jak jsem deklaroval úvodem, nikdy neříkej nikdy - nevíme, z kterého rohu na nás kouká příští Hitchcock nebo právě Amenábar), je na ní velmi půvabné, že vlastně nezachází za rámec logiky, byť jedna scéna by si možná zasloužila rozsáhlejší diskusi (ale o tom samozřejmě nanejvýš skrz soukromou poštu). Výkon Nicole Kidman netřeba rozmělňovat na formát A3. Její hlava rodiny je nevídaně znepokojivá a i když to možná bude znít nadneseně, plavolasá Australanka je již nyní žijící hereckou legendou. 100%

Film, který bych mohl podle papírových předpokladů odsoudit. Já to ale neudělám. Britský styl vyprávění takových honb za úspěchem se totiž podstatně méně zaměřuje na city diváka, nedá se mluvit o nějakém, pejorativně řečeno, vydírání. Herci do svých rolí zapadli, nejvíce mě potěšilo, že častý problém ve filmech - dětský herec - tu nenacházím, představitel Billyho není rušivým elementem. A navíc jen těžko mohu odolat té retro atmosféře, když okolo zní skladby jako "Children of the Revolution". Příjemná podívaná, u které by se mohli inspirovat američtí tvůrci, aby věděli, kde ubrat a přidat.

Další z řady slavných britských sitcomů, tentokrát z prostředí knihkupectví. Prostřední Linehanovo dílo mě ovšem nedokázalo zaujmout jako první řada IT Crowd nebo ostatní sitcomy, tudíž zde jsem ani na minutu nepomyslel na to, že bych mohl hodnotit pěti hvězdami. Vtipy tu samozřejmě jsou, hlavně díky cyničnosti Bernarda, ale ten jejich výskyt je nižší a někdy jsem se prostě nesmál - zato klasiku si vychutnávám v každém díle. Navíc mě moc nepotěšilo, že Linehan některé vtipy či zápletky z IT Crowd opakuje (vím, že BB byli dříve, ale IT jsem viděl jako první). Přesto je to pořád jeden z těch lepších seriálů, které dokáží zabavit, ale po Bernardovi či Mannym se mi tolik nestýská jako třeba po Basilu Fawltym, Reném Artoisovi či Edmundu Blackadderovi. Takže slabé čtyři hvězdy. Bohužel, jak to tak vypadá, produkty privátních TV jsou oproti těm veřejnoprávním slabší nejen u nás, ale i v Anglii... *** Doplněk: V původní části komentáře jsem zapomněl dodat, že jsem neviděl kvůli problémům s titulky všechny díly. Po nějakém čase jsem se rozhodl vrátit k epizodám ještě neviděným, což jsem asi dělat neměl. Zde se mi také potvrdilo, že seriál je nevyvážený - po geniálním fóru či scénce následuje zase vtípek trapný - a že kromě výborného Bernarda tu není další podobně srovnatelný zdroj humoru. Manny je průměrem a Fran je nesympatická. Aspoň, že Linehan je naštěstí otcem seriálu IT Crowd (který se ale po 1.sérii vyčerpal!), jinak bych kult okolo jeho osobnosti už tuplem nechápal. Ač mě to mrzí, poprvé musím britcom hodnotit za tři hvězdy (považte, že už čtyřhvězdičkový britcom je pro mě důvodem k trpkému úsměvu).

Jestli byla jednička důstojným převodem legendární grotesky, tak tohle pokračování dělá spíš Flintstoneovým ostudu. Docela nechápu podobně jako Colonist, proč se herecké osazenstvo kompletně vyměnilo.

Výborná soutěž, na které mi nevadila ani ta nevyhnutelná srážka se stereotypem - je to samozřejmě zásluhou Vladimíra Čecha, který svým brnkáním na nervy dodával pořadu hlavně v nejtužších chvílích atmosféru. Tuhle soutěž bych dokonce považoval za nejlepší, co se kdy v Česku objevila, ovšem to by nesměli včas zasáhnout manažeři shůry a vyměnit moderátora. S Čechovým odchodem kvalita upadla a jelikož hodnotím jako celek, musím v konečném součtu hvězdu ubrat. Jinak tradičně dobrá je také parodie z dílny Zdeňka Izera.

Famózní buňuelovské podobenství o zlých úmyslech a notorickém kopání jámy, které mě jen utvrdilo v tom, že Maďaři mají nadměrný cit pro reinkarnaci prachem dávno zapadlých "kousků dortů", jak by teď jistě řekl Alfred Hitchcock. Před třemi lety Béla Tarr restauroval film noir natolik dokonale, že bych jej osobně řadil tento film mezi žánrové vzory. Tato osmiminutová hříčka si zase bere to nejlepší ze zmíněného Buňuela či Švankmajera a představuje nám novodobý surrealismus ve své (dle mě) nejsympatičtější podobě. Osobně se mi líbí víc než kupříkladu vzívaný Francouz Chomet, který třeba neumí svému výtvoru vdechnout mimo jiné hlubší příběh. Jediné, co tuhle svébytnou imaginaci trochu ztrpčovalo, byly vážné smyčcové melodie v podání György Ligetiho (často jej používal ve svých filmech Kubrick), jinak se dle mého soudu jedná o malý, a soudě dle zdejších devětapadesáti procent, také nedoceněný klenot krátkometrážních filmů.

Ve srovnání s německou produkcí se opravdu jedná o skvost, ale seriálová nová vlna počátku 21.století jde opravdu mimo mě. Vizuálně se seriál opravdu povedl, ale ono někdy bývá lepší nesázet jen na jednu kartu. Navíc nevidím oproti zdejšímu hodnocení rozdíl mezi tímto a mladšími bratříčky z Miami a New Yorku.