Klenotka

Dala jsem si maraton všech čtyř dílů, a třetí mi přišel nejslabší. Myslím, že tam bylo moc pobíhání, a nějak mi nesedlo, že měl McClane parťáka. Navíc nemusel dělat vyloženě sólo akce, proto, že ho někdo nebere vážně (celá jednička, část dvojky). Samuel L. Jackson měl pár zajímavých hlášek, ale jinak mi tam postava Zeuse přišla celkem zbytečná, protože toho neměl zase až tak moc na práci. Každopádně i tak jsou to silné tři hvězdy - kdyby takhle vypadaly všechny třetí díly, bylo by to fajn.

Z nějakého zvláštního důvodu musím dát jen tři hvězdy. Jak mám ráda tři hlavní představitele, tak tenhle film mě prostě nevzal. Leopardí žena s Grantem a Hepburn byla plná slovních přestřelek a jela ve zběsilém tempu. Tady jsem asi čekala něco podobného a to byl dost možná ten problém. Moc se tu mluvilo (původ v divadelní hře se nezapře), a ačkoliv mám všechny hlavní představitele ráda, tady mi nejvíc sedl asi Stewart, jehož pohnutky jsem ale trochu nepochopila. Katharine Hepburn vdechla své postavě přesně to, co jí vyčítali, a opravdu připomínala chvílemi obletovanou královnu. Naneštěstí mi přišla i dost protivná a místy jsem nechápala, co na ní všichni vidí tak zajímavého. Její "polepšení" a náhlý happy-end byly moc rychlé zvraty po pomalém tempu filmu. Navíc to jejich řešení tříd a sociálních rozdílů tam bylo vpraveno dost násilně. Ale abych jen nekritizovala - Grant i Stewart si svými rozdílnými hereckými styly a výrazy velmi sedli, aniž by se vzájemně nějak přetahovali o pozornost. Na Katharine je vždycky radost pohledět a ač mi tady její postava přišla místy chladná a protivná (což byl ale účel), tak to dokázala zahrát s elegancí a zkrátka nešlo ji sledovat jen tak, "po očku", protože vyžaduje plnou pozornost. Nejsympatičtější mi přišla postava Dinah, a to obvykle děti ve filmech moc nemusím. Taková všetečka a vlastně nenápadná průvodkyně příběhem. Nějak mi to zkrátka nesedlo, ale po čase se na to podívám znovu a možná hodnocení zvednu. Zatím ale jen tři hvězdy.

Miluju komedie 30. let. Vtipné situace dovedené až do absurdna, kdy člověk na jednu stranu křičí, že to není možné a na druhou stranu se královsky baví. Katharine Hepburn a Cary Grant mají neuvěřitelnou chemii a rychlost dialogů a slov je tak rychlá, že člověk skoro nestíhá. Katharine Heburn si navíc roli očividně užívá a zkrátka nejde si ji nezamilovat. Dokonce bych si troufla tvrdit, že i můj oblíbenec Grant jí zpočátku vůbec nestíhá a zmůže se jen na rozpačité koktání, kdy je ona k nezastavení. Ale při jeho scénách, kdy se objeví v dámském županu, protože nemá nic jiného na sebe nebo sleduje psa George při večeři, jsou vtipné, že se člověk směje nahlas, aniž by se cítil provinile, že se směje hloupému humoru. Takovéhle komedie se už dneska netočí a já se chci smát něčemu, kde se nebudu cítit špatně, když se budu smát plahočení hlavního hrdiny za psem, který ukradl a zahrabal kost brontosaura!

Dustin Hoffman v poměrně neobvyklé roli. Nemůžu dát plný počet hlavně proto, že se mi zdál trochu roztahaný začátek a hudba se mi vůbec nelíbila. Na druhou stranu je tu výborně natočený příběh člověka, který se dostane do maléru ne vlastní vinou. Skvělá ukázka toho, že obyčejný člověk dokáže v zoufalství a hnán pomstou zvládnout to, co by možná nedokázal ani trénovaný zabiják. Působivé scény, např. zubařská či jak se Szell potlouká ulicí plnou Židů, mají velkou sílu. Příběh je ale natočený výborně - hlavně proto, že polovinu filmu vlastně nevíme, co se děje. U mě za silné čtyři hvězdy.

Já vím, že to má být jen letní zábava, ale když se u toho ani nebavím, tak je asi něco špatně. Přišlo mi to jako hodně špatně sestříhaný videoklip. Střih byl vůbec velký problém, a hlavně ten konec mě opravdu dostal (ne v kladném smyslu). To, že mám z Christiana Bala kopřivku pokaždé, když v nějakém filmu zašišlá, se mi stává běžně. Jestli si Bale myslel, že scény, kdy řve do vysílačky, jsou nějaké rozšíření role Connora, tak se spletl. Jeho "This is John Connor" mi spíš nahánělo husí kůži a jen jsem čekala dovětek ."...and I am going to kill you". Tímhle filmem se už definitivně dostal mezi mé nejméně oblíbené herce. Yelchin s Worthingtonem si očividně dělali co chtěli a film si ukradli pro sebe, což ovšem nesvědčí o nějakém hereckém umu, ale jednoduše o tom, že měli o trochu líp napsané role. Příběh neměl hlavu ani patu. Nejsem fanda celého terminátořího vesmíru, ale kdo je John Connor či Kyle Reese jsem věděla. Nečekala jsem vůbec nic, a taky jsem vůbec nic nedostala. Někomu se to určitě líbilo, to je jasné. Mně ale opravdu ne.

Pro mě (ze zatím viděných) jeden z nejslabších Hitchcockových filmů. První polovina se dost vlekla, nechápala jsem vůbec chování hlavní hrdinky, a Grant tu byl až nepřirozeně opálený. Celou dobu jsem čekala, kdy se začne něco dít a najednou to vygradovalo a byl konec. Takže pro mě za tři.

Strašně hollywoodské, překroucené, ale miluju to! Alan Rickman je tu v roli šerifa nepřekonatelný. Skvělý soundtrack (a píseň Everything I do od Bryana Adamse), akční a zajímavá Marian, její dvorní dáma jakbysmet a celá skupinka zbojníků, tohle všechno nějakým záhadným způsobem naprosto dokonale funguje. Objevení Seana Conneryho úplně na konci už je jen taková třešnička.

Přišlo mi to jako nesmyslná splácanina. A konec to dorazil. Škoda Luka Wilsona a Umy Thurman, že se svěřili do rukou Reitmana, který už dávno není to, co býval. A přitom to mělo takový potenciál! Jedna hvězdička za to, že odmítám jakémukoliv filmu (ať je jakýkoliv) dávat odpad.

Ještě těsně po sledování přímého přenosu bych tomu dala pět hvězd. Po 81. Oscarech už ale nemůžu.. Změna stylu, jaký udělali na 81. ročníku byla ale tak výrazná, že mi najednou i Stewartův úvodní "projev" na začátku přišel nudný. Na Oscarech mi vždycky vadilo, že tam dávali často komiky z různých Daily či Late shows, kteří o filmu zase tak moc nevědí, za to se rádi trefují do politiky. Jon Stewart je jeden z těch "horších", ve smyslu toho, že jeho show si hodně vystřeluje z politiků. To ale na Oscary podle mého názoru nepatří. To je oslava filmu, a lidí, kteří na filmech pracují. Ne všechny politika zajímá a dost mě mrzí, že někteří nacpou politiku i do svých projevů a nějak to za posledních pár let kleslo na tuhle úroveň. Ten tam je lesk, který Hollywood dříve vyzařoval a lidi si prostě dojdou pro cenu, poděkují, odejdou, následováno vtípkem od moderátora, další předávání, písnička, atd. Ale i tak to pořád působí profesionálně a svižně, když to porovnám s některými našimi předáváními, kde je všechno na playback, umělé a křečovité. Kvůli stávce na experimenty nebyl čas a Stewart byl v tu dobu asi nejlepší volba, protože dokázal zachránit trapnou chvilku i nepřipraveným vtipem. Líbila se mi mezinárodnost, kdy si půlku cen rozebrali ne-Američané, Markéta Irglová zase trochu oprášila českou stopu (která byla zmíněna i v projevu od jedné oceněné za Edith Piaf), a vůbec tam bylo pár takových pěkných momentů. Marion Cotillard měla pěkný, spontánní projev. Byla to sice docela legrace, ale byla to vlastně taková rutina a to by se u Oscarů stávat nemělo.

Jsem na vážkách. První půlka byla výborná. Postupné gradování napětí, když divák spolu s oběťmi nevěděl, o co těm magorům jde. Problém je v tom, že se to vlastně nedozvíme. To, jak jeden z nich po polovině filmu začne mluvit do kamery, bylo divné a přišlo to tak najednou, že se to tam vůbec nehodilo. Na druhou stranu rozpolcení Ann, když koukala na přijíždějící světla auta, bylo výborné - v tu chvíli mě napadaly ty samé myšlenky jako nejspíš jí: "Počkat a riskovat, že to jsou oni nebo se schovat a zase riskovat, že mi ujede možnost pomoci?". Taky je mi jasné, že člověk se v takových chvílích, kdy utíká před dvěma sadistickými blázny, nemůže chovat moc racionálně. Ale chování hlavních hrdinů pak bylo už víc, než iracionální. Hlavně mě praštilo do očí to, jak tam Ann hledá kleště ve skleníku, když ví, že kousek od nich je dům s lidmi, kteří jim pomůžou - stačilo jen nastartovat loď nebo tam doplavat. A co telefonní budky, restaurace, benzínky nebo policejní stanice? Tak odříznuté to tam zase nebylo. Kvůli těmhle očividným dírám nemůžu dát víc jak tři hvězdičky. Je to škoda, protože Naomi Watts a Tima Rothe mám hodně ráda. Ale bohužel to pro mě nevypadává z průměru a myslím, že takový Neil Marshall dokázal chování obětí ve svých hororech zachytit mnohem líp.