sigf07

Viděl jsem všechny díly a jejich kvalita značně kolísá. Vrcholem je bezkonkurenčně Studna, u které mě dodnes mrazí v zádech a jde také o jediný díl, který mi stál za to, sehnat si jej a vypálit na DVD. Kromě Studny se ještě povedly epizody s démonickým Brzobohatým. Naopak mezi ty špatné spadá většina zbývajících, ty točící se okolo Zemanova uvědomělého milostného vzplanutí nevyjímaje. Propaganda zde škodí víc než kdekoli jinde a mám za to, že kdyby seriál vznikl o 5 až 7 let později, mohlo by jít o další slušnou detektivku, dění v pohraničí po druhé světové válce je totiž téma s obrovským potenciálem.

Beru to jako náhradu za "zvířátko na konec" a vyjímečně se tento pořad snést dá. Sympatické je, že se tvůrci nezaměřují jen na zprávy typu "kdy kdo kde s kým a jak", ale řeší se i premiéry českých filmů a občas některý režisér plácne nějakou zajímavost z natáčení. Jen ta moderátorka by potřebovala vyměnit. I když chápu, že žít s nálepkou "ta Gottova ženská" nemusí být zrovna lehké. Otázkou je, zda je nálepka "ta káča z VIP zpráv" posunem k lepšímu.

Televizní obdoba Blesku, Aha a podobných plátků, kterou jsem měl tu "čest" párkrát vidět během přepínání programů. Cílová skupina - stárnoucí zahořklé drbny a důchodci - si to ale určitě užijí a mohou prohlašovat, že mají kulturní povědomí. Zchátralovou Bočanovou raději ani nekomentuji.

Kouzlo britských komedií spočívá z větší části ve slovním humoru. Jakmile se tvůrci zaměří hlavně na ten situační, pak výsledek ve většině případů značně pokulhává. Svatby jako řemen se sice můžou pochlubit zajímavým námětem, který však není správně využit a tak celý film může pobavit pouze svou základní myšlenkou. Po přijatelném úvodu se totiž film dále nese ve značně rozpačitém duchu. Údajně má jít o romantickou komedii. Popravdě řečeno, určité opodstatnění jsem shledal pouze u první části tohoto označení, vtipné kaše totiž autoři moc nepojedli a veškerý humor se zasekl na úrovni veselých historek ze svatby, kterým se smějeme víc ze zdvořilosti než proto, že by byly skutečně vtipné. Připočtu-li fakt, že většina herců je neskutečně prkenná a že jediné vyvrcholení sto minutového utrpení je společná písnička, nezbývá mi než si povzdechnout nad tím, co vše může (dokonce i v Británii) zamířit do kin.

Jedno z nejlepších válečných dramat, které jsem doposud viděl a herecký koncert Aleca Guinnesse, který si oscarovou sošku odnesl domů opravdu zaslouženě. Jde opět o trochu jiný pohled na druhou světovou válku, přestože je děj opět zasazen do prostředí zajateckého tábora, což navzdory tomu, jak omezujícně může působit, pro mě v poslední době znamená záruku zajímavého dramatu (viz. Von Ryanův expres, Hartova válka, Šestý batalión nebo Srdce v zajetí). Při sledování se mi ani nechtělo věřit, že film vznikl před více než padesáti lety, po technické stránce je totiž na hodně vysoké úrovni a náhodný divák by mu určitě netipoval více než třicet let. David Lean si mě každým dalším snímkem získává víc a víc.

Nebráním se konspiračním teoriím, ale měly by být podepřeny alespoň minimálními důkazy. Pat Brownová je patrně dost praštěná ženská, které si z nějakého důvodu nesmírně oblíbila Kleopatru a odmítá uvěřit, že by si její hrdinka sama sáhla na život. Tomuto přesvědčení je pak ve filmu podřízeno úplně vše, jakékoli pochyby jsou zakázány a historické důkazy jsou prezentovány jako fikaná zástěrka, jež má zakrýt pravdu. A tak se na základě královnina portrétu na zdi, že žena s tak hrdým držením těla neodpovídá psychologickému profilu sebevraha, nakoukneme do Říma a Alexandrie, abychom se setkali s partou divných lidí, kteří nám oznámí, že Kleopatra byla silná žena, kterou zaručeně zavraždili a všichni muži okolo ní byli zákeřní slaboši." Vypravěčka přitom nešetří výrazy jako "je jisté, že", "takže pravdou je", "není pochyb, že" a "Pat Brownová právě dokázala, že". Ano, Pat Brownová je feministka, která se snaží své názory na cokoliv za každou cenu vnucovat svému okolí. Zároveň mě nijak nenadchla ani technická stránka a při pohledu na počítačové modely a animace jsem měl dojem, že hraji Age of Empires II.

Dobrovolně si vybrat tu nejméně zajímavou kapitolu z života Napoleona (tedy vyhnanství na Svaté Heleně) určitě vyžaduje notnou dávku odvahy. A sebevědomí. A optimismu. Tyto tři vlastnosti tvůrci evidentně mají a já to oceňuji. Jinak toho ale k chválení moc není. Neříkám, že je film špatně zpracovaný, mohlo by to být horší a lepší, ale při volbě konspiračního námětu, kde se tvůrci nutně musejí pohybovat na poli spekulací, bych čekal více napětí, něčeho, co dokáže udržet divákovu pozornost. Toho jsem se nedočkal a dvě hodiny jsou bohužel až příliš mnoho na film, ve kterém se v podstatě nic neděje a zlomený vojenský genius tu jen posedává v chatě, přemýšlí, co udělal špatně a co s ním bude. Závěr je už čirá fikce, ale přeci jen znamená určitý závan tvůrčí originality.

Heather Grahamová nemá ráda svatby ani Iana se zodpovědným přístupem k životu a nechce zachraňovat tátův časopis pro ženy. Jenže on dostal infarkt a jí tak nic jiného nezbývá. Jak vše dopadne je všem jasné po prvních minutách filmu. Jenže mezitím musíme přetrpět spoustů záběru na naštvanou Heather, trpící Heather, sarkastickou Heather, opilou Heather, Heather koupající se v šatech ve vaně, zamilovanou Heather, Heather s nápadem a všemi oslavovanou Heather. Teprve dojde na to, co nám bylo od začátku jasné. Heather Grahamová má ráda svatby, zachránila tátův časopis pro ženy a miluje Iana se zodpovědným přístupem k životu.

Film nám údajně umožňují uniknout realitě všedního dne. Pokud bych vycházel výhradně z tohoto přesvědčení, bylo by Nevěřte mužům propadákem na celé čáře. Ústřední čtveřice hrdinů řeší své všední manželské krize naprosto všedními způsoby jen proto, aby si v závěru dokázali, že se vlastně hrozně milují. Jak jinak. Postavy jsou navíc bez vyjímky podány tak neskutečně rutinním a znuděným způsobem, jako by byly vystřiženy z deváté epizody třetí série Rodinných pout. Jejich potíže mi byly naprosto fuk a za to, že jsem film vůbec dokoukal si můžu směle nárokovat bobříka vytrvalosti. Nevěřte mužům nijak nezachránilo ani neustálé stáčení všech konverzací k sexuálním tématům, naopak mě tahle podbízivost ještě více naštvala.

Co na tento Kleinův kraťas říct... Rozhodně nenudí, skromné televizní zpracování mu sluší a herecké trio Zedníček - Freimanová - Lichý exceluje. Žena z druhé ruky ve mě navodila dojem starších menšíkovsko-sovákových komedií, což můžete brát jednak jako pochvalu, jednak jako upozornění na to, s jakým typem humoru můžete počítat.