sigf07

Do okamžiku než dojde na slavnou horolezeckou scénu (výraz scéna asi není nejvhodnějším obratem, zdolávání jednoho patra obchodního domu za druhým zabere asi dvacet minut) jde o vtipný, ale jen mírně nadprůměrný sled různých komických nedopatření. O zlatém hřebu není pochyb. Co patro, to nový nápaditý gag a při pohledu dolů na ulici čím dal větší mrazení v zádech, které vrcholí akrofobickým klopýtáním pod korouhvičkou.

Jedna z nejlepších Belmondových kriminálek (pokud vůbec ne ta NEJ) a strhující sled obdivuhodných kaskaderských kousků - nezapomenutelná je Belmondova jízda na vagónech pařížského metra, ale film toho nabízí mnohem víc, včetně automobilových honiček, šplhání po střechách a spouštění se z policejní helikoptéry.

Spousta tlachání o ničem, řešení problémů tam, kde nejsou, přehršel vedlejších postav (sice jsem rád, že jsem viděl Arnošta Lustiga, ale měla jeho role nějaký význam?), pokulhávající logika a velice slabá režie. Skoro jako by si i sama Poledňáková byla vědoma toho, že se jí dílo rozpadá pod rukama, zpanikařila a v zoufalé snaze zachránit „co se dá“ v půlce filmu přesunula děj na hory, které ji doposud ještě nikdy nezradily. Neříkám, že film nemá pár světlých okamžiků a že se to nemůže někomu líbit. Jen mě mrzí, že jsme byli od paní režisérky zvyklí na něco jiného. Lepšího. Zábavnějšího. Ale to bylo dávno.

První filmoví Mušketýři, které jsem viděl, ze kterých jsem byl nadšený a kteří mě navnadili k přečtení Dumasových knížek. Přestože dnes na snahu neustále vtipkovat pohlížím trochu jinak, tehdy dokázaly tyto srandičky udržet mou pozornost (a samozřejmě i spousta, opravdu velká spousta šermířských soubojů). Dnes je pro mě největším lákadlem hvězdné obsazení – herecké legendy zde navzdory „rozesmátému“ scénáři podávají opravdu skvělé výkony.

Zatímco na amerického Tarase Bulbu z roku 1962 pohlížím jako na trochu tragikomickou záležitost, z té nové se komičnost vytratila a zůstala jen ta tragédie a to ve všech směrech. Mizerná režie, scénář, herecké výkony, ignorace historických skutečností i zákonů logiky (to obléhající i obléhaní neměli vůbec žádná děla?) a neschopnost natočit kvalitní šermířský souboj i bitevní scénu (šavle se zasekávají do kusu hmoty obalené látkou). Co za něco stojí je přinejlepším kamera, ale něco podobného můžu říct i u leckterého svatebního videa.

Pokud nikdy nebudu mít děti, bude na to mít do značné míry vliv právě tento film. Představa, že moje drobounká novorozená dcerka bude k sobě (či ještě hůř – ke mně) promlouvat hlasem čtyřicetileté pavlačové drbny, mě docela děsí. Opakovaný vtip sice pořád ještě zůstává vtipem a místy je film v rámci svých možností vtipný, ovšem z celé trilogie jde v mých očích o nejslabší článek.

Nálepku komedie k filmu připlácl až český distributor, původně bylo vše myšleno smrtelně vážně. Nepochopím, co vedlo producenty k tomu, uvést do kin necelý rok po prodělečných Showgirls podobně (velice podobně) laděný Striptýz. Faktem je, že oba filmy toho mají hodně společného, jen Striptýz se snaží povolání hlavní hrdinky omluvit morálními motivy a co se týče hereckých výkonů, stojí o stupínek výš (Demi je přece jen lepší herečka než Berkleyová a postava Vinga Rhamese mi byla sympatická).

Nenáročná teenage komedie, jedna z těch, o kterých dopředu zhruba víte, jak budou probíhat a jak končit, a otázkou je jen, ve kterých drobnostech se od sebe budou jednotlivé tituly odlišovat. Cougar Club v tomto ohledu dopadl vcelku dobře, bavil jsem se nad očekávání a vyloženě trapných momentů jsem napočítal opravdu jen pár (a většinou se týkají šéfů, v jejichž případě byla snaha vykreslit trojici dobytků již přemrštěná… a potom soulož u lednice). Warren Kole a Izabella Scorupcová hrají skvěle a i v hlavní roli se dá překousnout. Navíc se zde mihnou postarší Faye Dunawayová a Carrie „Leia“ Fisherová.

Tak tu máme rozbřesk, a je poměrně zarážející, že až Noc už je téměř v čudu a teprve teď se objevuje příběh respektive dějová línie, která vede odněkud někam. Ne, že by tím kvalita nějak extrémně stoupla, ale přinejmenším to už není (výhradně) o srdcebolných pohledech a polehávání v trávě. Nicméně nenadálá přítomnost příběhu je nakonec jediným překvapením a herecké výkony, scénář (a de facto literární předloha) a digitální triky jsem žádnu k lepšímu nezaznamenal. Bella je v podstatě pořád ta stejná sebestředná nudná pipina, kterou dělá vyjímečnou jen skutečnost, že se v jejím okolí dějí mimořádné věci a kolem níž se odehrávají neuvěřitelné věci a kolem níž ostatní postavy již čtvrtý film jen poletují a starostlivě se vyptávají, jestli jí náhodou něco není. A ačkoli jsem knižní předlohu nečetl (řadu lidí jsem požádal, aby mě umlátili, pokud u mě některou knihu série uvidí) cítím, že se schyluje k melodramatickému finále, které se mi svou podbízivostí již dopředu hnusí.

Obsaďte Billa Nightyho a můžete si být jisti, že každá scéna, ve které se objeví, bude působivá. Dokonce i ta, kdy ve které prostě jen prochází chodbou. Jeho nečitelný výraz v obličeji, doprovod klavírní hudby… dokonce i když pak zjistíte, že si jen šel vybrat poštovní schránku, úplně litovat nebudete. Jsem si jistý, že tvůrci přesně takto uvažovali. Když se tato v podstatě nadbytečná scéna objevila poprvé, říkal jsem si, že je to v pořádku a byla by chyba, kdyby této Nightyho stylovosti tvůrci nevyužili. Asi osmé opakování je však již důkazem odporné vypočítavosti autorů, kteří potřebují něčím vyplnit nudné pasáže. V tomto případě by se možná i dalo říct, že potřebovali vyplnit nudný film.