Misoponia

Šla jsem do kina a místo filmu, na který jsem měla koupený lístek, hráli Dívku ve vlaku. Po prvních několika minutách jsem chtěla odejít z kina, protože jsem ten film nechtěla vůbec vidět, tušila jsem, že to bude blbost, ale nakonec jsem zůstala. Je to jeden z těch typů filmů, kterých se teď točí mraky, podle úspěšné bestsellerové knižní předlohy. Což už trochu naznačuje, že příběh bude pravděpodobně nudný kýč, protože lidi dnes čtou průměrné, ničím zajímavé příběhy, erotické romány nebo knihy o upírech a podobné literární skvosty. Příběh je předvídatelný, nudný, měla jsem co dělat, abych neusnula. Vůbec mě nezajímalo, jak film dopadne a po pár dnech si skoro už ani nepamatuju, jaká byla zápletka. Podprůměrnost, kterou trochu pozdvihl herecký výkon Emily Blunt.

Podruhé v jednom týdnu v kině ve filmu Max Richter - On the Nature Of Daylight. Nejdřív Příchozí, teď Agnus Dei. Jaksi to podruhé ztratilo tu hloubku.

Nevím, zda to bylo špatnými hereckými výkony nebo divnými kostýmy nebo obojím dohromady, ale tuto inscenaci jsem nebyla schopná dokoukat do konce.

Seriálu jsem se záměrně vyhýbala až do roku 2016, protože mi připadal celkem o ničem a nemám moc ráda fantasy. Byla to chyba. Mám takový pocit, že většina lidí, co zde seriálu dali odpad, nevidělo víc než pár dílů nebo neviděli možná žádný díl. Sama jsem si předtím myslela, že tento seriál je jenom další krávovina pro puberťáky. Kvalita jednotlivých řad seriálu je značně nekonzistentní a některé díly mě trochu nudily. Zároveň je patrná snaha tvůrců šokovat diváky, aby se o seriálu bavili na sociálních sítích a dělali GoT ještě větší reklamu, což ale chápu (HBO). Je to prostě seriál pro masy a tak k němu i přistupuji. Oblíbené postavy: Tyrion Lannister, Jon Snow.

Oproti Uvolněte, se prosím výrazný pokles kvality a narůstající bulvarizace. Ale je pravda, že jsou tam někdy i světlé výjimky.

Češi prostě tenhle typ pořadů neumí dělat. Tempo celé show je dost pomalé a rozvleklé, neškodilo by přidat více vtipu (což je právě to, co se mi líbí na americkém DWTS). Příliš mnoho trapného Ebenova moderování, jeho styl humoru mi nesedí. Kostková v show pouze ukazuje výstřih a slouží jako ramínko na šaty, její přínos je nulový, bylo by dobré na její místo dát někoho jiného, show by to určitě pozvedlo. Někdy mi vadí neinovativnost hudby pro jednotlivé tance (nejprofláklejší taneční písně), ale dají se najít i světlé výjimky. Šaty tanečnic jsou jak z devadesátých let. Zdá se mi, že s vymýšlením něčeho nového/lepšího pro tuto show si v ČT opravdu nedělají hlavu, pouze recyklují pořád dokola to samé, což se týká i moderátorů a poroty a nekonstruktivního hodnocení tanců, Révai v 90 % komentářů řekne, že mají přidat víc energie... O nic tam vlastně nejde, takže nemá cenu to sledovat ani někomu fandit. Raději sleduji americkou DWTS, i když tam jde hlavně o show, o technice tance nemůže být moc řeč (pokud chcete vidět opravdovou taneční soutěž, doporučuji Youtube, kde je toho mraky). Na druhou stranu, show se od předchozích let zlepšila (byla mnohem trapnější). (2015, řada VII).

O ničem. Jestli tam byl nějaký humor, tak to asi šlo mimo mě.

Od seriálu Wachowských jsem očekávala něco inovativního, což se nekonalo. Postavy a jejich chování jsou dost stereotypní a dialogy a vývoj děje dost předvídatelný. Líbí se mi ale humor a náznaky parodie určitých typů filmů (mexické telenovely, romance, akční filmy). Některé hlášky, co v seriálu zazněly, byly opravdu povedené.

Přímý zásah. Dolanův majstrštyk a můj nejoblíbenější film od něj. Líbila se mi propracovanost postav. Výborné herecké výkony. Nemyslím si, že točit film ve formátu 1:1 je nějaké pozérství nebo snaha zaujmout publikum. Následná změna formátu z 1:1 na klasický širokoúhlý a pak zase zpět a nápad tuhle změnu využít jako pomůcku k vyprávění příběhu je jeden z nejlepších nápadů, co jsem za poslední dobu ve filmu viděla. Tohle je to, co odlišuje průměrný film od nadprůměrně dobrého filmu. Schopnost vystihnout emoce. Navíc ta perfektní hudba k tomu. Viděno s anglickými titulky, kde mi ten počet sprostých slov zase tolik nevadil, možná že s českými by to bylo horší. Na závěr přidám citát, co Dolan odpověděl na otázku, jak vytváří charaktery postav: "I think I work a lot with the actors. It's their characters, so it's their creation too. I would say that I'm a fan of creative people. In every possible meaning of that. I love creative artists. People who believe in the importance of details. Character's not only someone who walks around saying lines. It's someone who wears nail polish and wears wool socks in their sandals. And they have designs on the back pockets of their jeans, they have highlights in their hair, they have a way to laugh, they have a way to cry, they have a way to fan their eyes, because they're too emotional suddenly. All these little details that we find so much pleasure in finding with the actors are to me the difference between a movie where you don't care about human beings and the movie where you do care about human beings."

Strach, hnus a deprese.