mezonek

Kdybych nevydržel do poloviny, myslel bych si, že jsem právě viděl nejhorší blbost za dlouhou dobu. Potom to ale začalo dávat smysl, a začalo mě i to bavit sledovat. Rozhodně se jedná o béčko, hlavně scénářem, v různých detailech a dialozích to někdy bolí. Ale tak celkově to koukatelné je. Kdybych mohl hodnotit procenty, dal bych 60 %.

Musím uznat, že kvalita produkce je vysoká. S vizuální stránkou si opravdu tvůrci pohráli a nechybí žádný detail. Z filmu je cítit velká míra CGI. Všechno je masivní a dýchá z toho síla. Co se týče herců tak zvolili také rozumně, a hrají své role věrohodně. Postavy samotné jsou dosti sympatické, a každá má své kouzlo. Občas mi ale přišlo, že scénář nemá rovnoměrnou dynamiku, protože jsou scény bez sdělení, které jsou delší než scény s větším významem. Divák to ale nějak akceptuje, protože film je i tak dlouhý. Je poznat, že se jedná o první díl, a ponechává dost prostoru na návaznost dalšího (který snad někdy přijde).

Film jsem viděl v minikině, po osvěžení se medovinou, což jsou ideální podmínky pro podobné filmy. Na to, že se jedná o festivalový kousek, nepůsobí film až tak alternativně a umělecky, jak bych mohl čekat. Melvil Poupaud i Marion Cotillard dobře hrají své role sourozenců, kteří se nesnáší a nemohou se vystát, a přitom si už ani nepamatují a nechápou, proč se do takové situace dostali. Jsou zvyklí jednoduše se sobě vyhýbat, ale kvůli neštěstí svých rodičů jsou nuceni začít hrát podivnou hru na schovávanou, plnou vzteku, beznaděje a skoro až bláznovství. Kolik si to z nich vezme, a dokážou zase najít společnou řeč? - to jsou otázky, na jejichž zodpovězení divák čeká až do konce.  Celkově bych řekl, že je to povedené drama. Toho druhu, které vás nenutí přemýšlet nad ním další týden.

Bavil jsem se podstatně více než u prvního dílu. Od té doby se možná i zlepšily herecké výkony, a určitě celkové zpracování a scénář. Napětí bylo větší, a zvraty nebyly na sílu prvoplánové. Hodnotím kladně.

Je poznat, že Thor pochází z doby, kdy Marvel hezky rostl, ale nebyl ještě na úplné špici. Ze začátku se mi příběh zdál až zbytečně našponovaný, jako by tlačili na pilu aby získali rychle zápletku. Později jsem už získal lepší dojem a celkově jsem si film užil. Jeho hodnocení zde odpovídá, 75% je tak akorát.

Už dlouho sleduju sketche od Aunty Donna, a díky nim jsem se i dozvěděl, že mají vlastní seriál na Netflixu. A potěšili mě, protože je to pořádný sled sketchů na různá témata, a většina z nich mě pobavila, a některé mě i hodně rozesmály. Asi jsem předpojatý, ale dávám 5 hvězd. A přeju si, aby vydali další.

Dnes už starší ale stále aktuální kousek. Jsem rád, že jsem na něj narazil, protože v době, kdy běžel, jsem byl ještě děcko. Film je to docela náročný na hlavu, je těžší udržet si přehled o tom, co se odehrává v jaké době a jak na sebe útržky navazují. Když jsem se nad tím zamyslel, dává to celé smysl a přitom je to psycho. Nakonec se ukáže určitá nevyhnutelnost času, a že všechno bylo vlastně celou dobu vidět. Když si hrajete s minulostí, vzniká tím totiž dost paradoxů. A právě paradoxy je film naplněn dosti. Je to taky jeden z příběhů, o kterých si říkám, že snad nikoho doopravdy nenapadne zrealizovat. Co se týče hereckých rolí, jsou všechny dobře propracované. Bruce Willis je klasický drsňák v psychicky pokoušejícím prostředí, a Brad Pitt věrohodný poloblázen. Madeleine Stowe také velmi uvěřitelně hraje svou roli psycholožky. Režie ani neplýtvá efekty jak to dnes někdy bývá. Celkově hodnotím velmi kladně.

Tohle říkám málokdy, ale je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Předešlé díly se mi líbily a byl jsem zvědavý, co příjde do třetice. Už po chvíli jsem si byl jistý, že ty ostatní díly se můžou jít zahrabat. Obohatila mě myšlenka, že opravdové zoufalství neexistuje bez trochy mizivé naděje. A o tom film fakticky je, všechno se stane tak beznadějné, že trnete očekáváním, co se vůbec může dít dál. Vrcholně bylo použito toho, co dokáží dělat zoufalí lidé pod cizím despotickým vlivem. A složení postav, jak kladných tak záporných, nesmírně poutavé. A pak ten konec, ten mě dostal, cítil jsem emoce a série dostala brilantní tečku. Opravdu jsem nadšen.

Jestli to režisér myslel vážně, je mi ho upřímně líto. Jestli to myslel jako úmyslně trapnou recesi, tak se mu to vskutku povedlo, protože tohle jsem fakt ještě nežral.

Akčňák jako řemen, úplné staré časy, a navíc tolik slavných herců najednou. Film se nesnaží o nebyčejnou zápletku, o geniální obraty nebo nějaké nadpřirozené zásahy. Všechno je prosté a odehrává se na úrovni nefalšované bojovky s rozmanitými způsoby boje. A na to se člověk někdy rád podívá.