GlaDOS

Od autorů Hry o trůny jsem čekal více. Na rozdíl od mnoha jiných recenzentů mi nevadila "rozmanitost" herců a to asi proto, že nemůžu zpracování porovnat vůči knižní předloze, kterou jsem nečetl. Je to prostě klasická Netflix produkce snažící se zalíbit všem, což na jednu stranu dělá seriál přístupnějším, na druhé straně ale smazává silnou identitu knihy. Prvních pár dílů jsem byl nadšený, ale pak nadšení opadlo na vlažný průměr. Nejvíce mi vadily nedomyšlené a nelogické koncepty [následují SPOILERY] - když mimozemská rasa dokáže konat dokonalé iluze (v podstatě zázraky) na počkání, mohla by tím v mžiku rozvrátit svět a velice pomalá příprava na invazi s pomocí VR hry by byla úplně zbytečná. Jak se na zemi dostaly zmíněné VR hry? Když dokáží na sítnici vyrobit obraz, proč nedokáží z mozku vyčíst myšlenky? Rozřezání lodi pomocí nanovláken je opravdu to nejlepší řešení, jak bezpečně získat malý disk? To jako vážně? Jak může zmrazený mozek fungovat jako sonda, když nemá informace čím zaznamenat a odeslat zpět k zemi? Není mozek, který přenáší informaci pomocí signálů v neuronech, v principu úplně stejný, jako elektronický počítač, který by mohl být lehčí? Celkově mi vadí, že všechny prezentované koncepty jsou zajímavé, ale když se nad nimi člověk zamyslí, tak postrádají hlubší logiku. Opravdu by mě zajímalo, zda je to i problém knihy.

Kinosály musí přidávat do popcornu koření, protože jinak si nedokážu vysvětlit orgasmické výlevy typu "film století" a "filmová událost naší generace". Líbila se mi druhá část? Ano. Mělo to dobrý audiovizuál? Ano. Mělo to převratný audiovizuál, který jsem nikdy nikde neviděl? Ne. Vyvolalo to ve mně nějaké emoce? Ne. Bohužel druhá část mi přijde slabší než první. Vyprávění působilo rozmělněně, skoro jako seskládané z výstřižků knižního děje, slepené velkým množstvím hezké vizuální vaty. Na závěrečnou bitvu o Arrakeen skoro jako by nebyl čas, i když pocitově mi přišla stopáž zbytečně natahovaná a zasloužila by si o 30 minut zkrátit. A jak tak Denis spěchal, v posledních 20 minutách bez jakékoliv gradace odpraví všechny záporáky, včetně Feyd-Rautha Harkonnena, který se i v této adaptaci nezbavil poněkud karikaturního ztvárnění. Ve výsledku jsem rád, že jsem druhou část Duny viděl, ale bohužel už druhý den po shlédnutí na ni nemám žádnou silnou vzpomínku. Budu asi za heretika, ale i když se mi v Lynchově adaptaci nelíbí příliš kladné (a tím i ploché) ztvárnění Paula, jeho film mi prostě přijde exotičtější, tajemnější, bohatější a ve výsledku i zapamatovatelnější.

Eliška a Damián je můj očistec a já si připadám jako flagelant těsně před posledním soudem, který reprezentuje dvanáctý díl. Pár posledních dílů obsahuje překvapivě i děj, takže i přes tuny nelogičností s cestování časem musím tu jednu hvězdičku dát. Hvězdičku a také cenu za ten nejintenzivnější gaslighting, co jsem na tv viděl. Jolana ale nakonec byla zlomena a dotlačena do happyendu s Honzou.

Dávám pět hvězd jen jako kompenzaci všem těm odpadům od pablbů typu Psychor, kteří brečí nad barvou kůže, plácají něco o "woke agendě" a vymlouvají se kecama o "evolučních mechanismech a zákonitostí", když samotný koncept mořské víly má do realismu asi tak daleko, jako Miloš Zeman ke střízlivosti.

Je fascinující, jak si scénáristé sami vytvářejí problémy (Damián potřebuje občanku), které dokáží vyřešit jen velmi hloupě (Damián dostane občanku úplně jiného člověka, ale nikdo si nevšimne, že na fotce je úplně někdo jiný). Je také neuvěřitelné, jaký problém postavám dá vymyslet plát, který v totožné podobě byl vymyšlen v předminulém díle (jak do budoucna něco poslat). Jedna hvězda za Emmu Smetanu, která v jedné scéně hraje trochu jinak, než v předchozích 4 dílech.

Ve čtvrté epizodě Elišky a Bambiána dostává logika cestování časem těžce na frak a vlastně logika celkově. Vypravěč jen tak mezi řečí prozradí jméno a motivaci záporáka, co byl utajován tak moc, že jsme celý druhý díl viděli jen jeho záda. Z celého dílu mě nejvíce pobavila reklama na HemoStop.

Třetí díl Kelišky a Banána je překvapivě celkem koukatelný, protože v mnohem větší míře zde převažují scény z minulosti, kde se alespoň něco děje, i když to něco je zábavné asi jako průměrný nedělní oběd u rodičů. Čím méně Smetany, tím víc hvězd. A už jen za Petra Vaňka v paruce s falešným knírem si to tu jednu hvězdičku zaslouží. Tak zase u další recenze marmelišáci.

Jsem na sebe hrdý, že jsem zvládl dokoukat celý druhý díl primáckého skvostu Eliška a Pavián. Konečně se nám začíná rýsovat zápletka s až směšně představeným záporákem. Celé je to ale značně chaotické. Laciná primácká produkce se střetává s pohádkově přehrávajícím Janem Komínkem, trapně přehnaně vážnými "akčními" scénami a s úplně nehodícím se vypravěčem. Nad mnoha situacemi jsem nevěřícně kroutil očima a asi jediná povedená scéna je ta se zipem u kalhot, ze které by toho také šlo vykřesat víc. Jo a Roberta Urbana na kolečkových bruslích chci na triko. Tak zase příště marmelišáci.

Dávám jednu hvězdu hlavně proto, že tak třeba má recenze nezapadne mezi všemi těmi odpady a taky proto, že odpad mám vyhrazen pro žumpu všech žump. To tento primácký skvost není. Není to tak moc hrozné jako tragédie, kterou člověk s terorem v očích sleduje a přesto se od ní nemůže odtrhnout, aby si na Instagram vyfotil smutné selfie. Je to prostě jen nudné, podprůměrné a ploché ve všech směrech a dát tomu odpad by vlastně mohlo některé masochisty nalákat a zklamat. Emma Smetana hraje asi tak dobře jako hromada kamení, scénář si vypomáhá infodump berličkami a ačkoliv by se z tématu dal vykřesat alespoň nějaký humor, scénáristé si v tomto ohledu nevědí rady jako incel v nočním klubu a choreografii souboje, nebo co to mělo být, by lépe navrhli v chráněné dílně. Asi jediné pozitivum na seriálu je Jan Komínek. Ne že by hrál nějak extra, ale vlastně mi byl docela sympatický a kdyby se vymanil z té hrozné primácké produkce, mohl by jako herec celkem uzrát.

Viděl jsem stejný seriál jako všichni ostatní? Natočeno je to hezky, ale jinak je to velmi scénáristicky rozvleklé a hlavní postava mi byla nesympatická.