+sfinx+

Sejdou se Profesor X, Lara Croft, Vietnamec, Barbie, McGyver, a rozmazlenej fracek na ostrově ... konec první části tohoto špatného vtipu. Nejprve jsem se obával, že ze survival -hororu, -thrilleru, -akce či něčeho takového vznikne slátanina typu Kdo přežije - a stalo se. Než se zaměřit na trochu odbornější problematiku (nemyslím dokument) přežívání a soužití, tak samozřejmě raději uděláme x-dílnou telenovelu. Největší hrdinka přelétá od grázla k hrdinovi. Lže mu do očí, aby se pak mohla usedavě rozplakat. Nastávají trapné pokusy od zmíněného grázla o získání pozornosti. Stejné snahy projevuje u mé oblíbené těhule ten feťák. Iráčan se zatím snaží u Barbie s žárlivým bráchou, co nesnese nikoho jiného v její blízkosti a proto ji vlastně touží zabít?! Do toho přichází manželská krize z dálného východu a rodičovská krize od afroameričanů a mezi to všechno se zamíchají zbraně. Tak takto vypadá úvod do údajně dobrodružného seriálu. Bývalý kripl ví o ostrově všechno, ostatní pak vůbec nic. A protože není nic lepšího než se po ztroskotání na pustém ostrově hrabat v minulosti, rvát se mezi sebou a hádat se o každou blbost, tak není o zábavu nouze. Logiky tento seriál moc nepobral a zvraty jsou tak násilné, až to bolí. Z fanatického mačkače Locka se stane fanatický odpůrce mačkání. Jeho pacifistické a filozofické momenty se střídají s momenty, kdy verbuje armádu a podporuje mučení. Tlusťoch jen žere, kráska se stále tahá střídavě s hezounem a prevítem. Asi nejvyrovnanější postavou je Michael - je to debil, a to platilo po celou dobu, co jsem se díval. Dojemné scény, kdy tlusťoch rozhazuje drahocenné jídlo, jen aby mohl zhubnout tomu také daly korunu. Předvídatelnost je taky hrozná věc - když u údajně napínavého seriálu už několik dílů dopředu vím, že toho zmetka co zajali budou držet tak dlouho, dokud nezdrhne, tak mám těch několik dílů vyloženě zkažených :) Ona propletenost postav a děje, která připadá ze začátku jako působivá se postupem času mění spíše na otravnou a vcelku lhostejně lze očekávat, kdo je zase čí otec(matka) a kdo se s kým už někde potkal. Spletitost se tak už v druhé sérii mění v překombinovanost. Začne to nudit skoro stejně jako série nezdarů. Jeden díl za druhým vidím jen samé prohry a nezdary. Na co naši hrdinové sáhnou, to se pokazí. Idylku nečekám, ale tohle už začíná být otravné. Zvláště, když se do toho neustále zapojují podivné okolnosti nebo spíše nadpřirozené schopnosti, které vždy poměrně násilně nastolí zvrat. Stejně jako konstantní neúspěšnost, tak i neustálé lži začnou lézt na nervy. Nejde ani tak o ne(přehlednost), ale vyloženě o otravnost. S žádnou z hlavních postav se nelze příliš ztotožňovat, protože po většinu doby nelze ani určit, jací jsou a co si myslí. Dvěma příklady za všechny je hra Jacka a Juliet - v momentě, kdy si divák myslí, že se konečně sblíží, on ji nepřátelům udá. O pár dílů později se jí ale opět hrdinsky zastává. Proč to? A náš rozporuplný Locke - plný hněvu na ty druhé, ochotný je zabít, v dalším díle pak promarní šanci zabít jejich šéfa? Jeden den věří v ostrov, druhý den zase ne a v tom třetím už opět fanaticky bojuje za to, aby tam mohl žít už navždy..? Je potřeba tam vložit alespoň nějakou linii, která by udržela tu reálnou linii stati pohromadě a ne vrstvit jednu lež na druhou.

Vyjma posledního zápasu jsem byl moc spokojen. Postavy akce i příběh se podařil. Jen ty hrdinské kecy na konci a napravení záporáka v pár sekundách byly zbytečné.

Japonci jsou opravdu úchyláci - když se vás nepokouší zrovna znásilnit, tak tancují. Bůh ví, co je horší. Za dokonale ztvárněného úchylného pitomce bych měl asi přidávat hvězdičky, ale je tak odpornej, že má Christina co dělat, abych tomu vůbec nějaké hvězdy dal. A tak všechny patří jen jí. Nejen za to, že se často (ať už ochotně a sama nebo častěji - s dopomocí) svléká, ale i za její výraz. Ten prázdný pohled nebo smutek je nezapomenutelný. Žádná tuctová pornonána, ale (alespoň v tomto snímku - jiné neznám) holka se zvláštním charismatem.

Film nepotřebuje litry krve, ani zombie vyhlazovačku, ale vystačí si s několika akcemi, zato podle mne vcelku povedenými. Myslím, že každý druhý film by se snažil z toho davu před restaurací udělat terče pro mnohaminutové pasáže, ze souboje andělů půlhodinový souboj titánů a jak už tu i zaznělo - z dvou černochů hláškující vtipálky s enormní spotřebou střeliva. Nic takového - jednomu se po zabití třese ruka, druhý pro jistotu má ruku jen jednu. I když by se dalo čekat, že se tam bude dlouze promlouvat do duše, tak i toho je divák povětšinu času ušetřen a kupříkladu Michaelovy repliky jsou vcelku strohé, zato přesné.

Tak ve trojce z roztomilosti a vtipu nezůstalo už téměř nic. Efekty se je snažily nahrazovat už ve dvojce, ale rozhodně ne v takové míře. I roztomilou (občas) nešikovnou knihovnici nahradila spíš Lara Croft. A když vidím Alexe v.2.0 tak vzpomínám na roztomilého caparta, který doháněl únosce k šílenství. Příběh stále velmi dobrý a kdyby se držel původních Mumií, tak i lépe oceněný.

Pro lepší hodnocení by bylo třeba posuzovat každou řadu zvlášť. První by mohla hrdě nést čtyři hvězdy, pátá skoro ani jednu. Postavy zajímavé, nápad taky, ale ten rozhodně nevydrží na pět (a více) řad. Postupem času se to přehoupne do směsky Underworldu s telenovelou a originalita se téměř vytrácí. Dialogy 5.řady už byly vyloženým utrpením.

To je taková blbost, že to svět neviděl. Ale fanoušci Batmana asi spolknou všechno. Hned první scéna naznačila směr a hodnotu tohoto "díla". Jako na začátku, tak i v průběhu a na konci kralovala tupost, směšné výlevy a korunu tomu dodal ten výraz tří lidí po lobotomii, který nasadili hlavní hrdinové při dalším výlevu (tentokrát od záporačky). A když už nemůže být hůř, dorazí to filosofické úvahy na téma "lůza nesmí získat moc" protože její zvrácené představy by všichni zaplatili životem, takže tak jak je to, je to supéééér ;-)

Hodnoceno plusmínus za celou sérii Wrong turn. Krve je tam hodně, ale jinak je to tuctový horor - na začátku lehká erotika a malá skupinka lidí a na konci pár přeživších. Mezi tím nic moc.

Nelze tomu upřít originalitu. Jenže hororová nálada se nějak nedostavovala a když se už potřetí u té nesympatické hrdinky opakoval cyklus: panika, agrese a nadrženost s příchutí masochismu, tak mě to přestalo bavit. Občas do toho hrdinka ještě plácla nějakou tu urážku směrem k hrdinovi, čímž ztratila i to málo bodů, co dostala za tu nadrženost. Pravidlo, že by neměl léčit svou ženu její muž bohužel nebylo dodrženo a ten klid a odstup jsem mu nevěřil a tu účast taky ne. Být to vyprávění někoho nezaujatého pozorovatele (lékaře) nebo zaujatého partnera, bylo by to lepší, takhle se to plácalo na půl cesty a ani k jednomu to nemělo blízko.

Kdybych nebyl donucen shlédnout tento výkvět všeho romantického zla, mohl jsem na zahradě oškubávat kopretinu v duchu klasického: mám tě ráda, nemám tě ráda... a měl bych z toho to samé. Takto jsem větší část prospal a ještě mi bylo pak vyčítáno... Ihned se mi vybavila scéna v kině ze Sexuálních praktik pozemšťanů i kritika od Arnolda Jidáše Rimmera. Tohle je přesná ukázka těch filmů, na které se chtějí holky za každou cenu podívat a tak jsou schopny nakecat, že tam bude nějaká druhá světová, takže to bude dobré. Nebude. I po té době, co už jsem to viděl se musím podělit o zážitek a varovat...