saaaky

Klasika nejklasičtější :-) A jistota lepší, ne-li výborné nálady po každém shlédnutí. Nesmrtelný humor, nesmrtelný Burian, nesmrtelný Marvan - TO je ta kombinace!

Klasika , která má a bude mít navždy místo v srdci každého pamětníka, ale i obdivovatele československého prvo až druhorepublikového předválečného černobílého filmu. Vlasta Burian byl kádr, komik světového formátu a tohle patří ke každému významnějšímu dnu v roce, kterým veřejnoprávní televize takové filmy většinou věnují. Zatím. Naštěstí.

Štedrý den pana rady Vacátka je pro mě prostě a jednoduše neodmyslitelnou součástí kriminální série s tímto vyjímečným československým hercem v hlavní roli. Působí na mě vždy stejně - roztomile a přitom pravdivě a autenticky. Jeden z mála ČS černobílých filmů, které jsem si opravdu oblíbil.

Nadáváte na české důchodce blokující regály v Kauflandech a jiných marketech, obtěžuje Vás jejich neustálé stěžování si na vše kolem, včetně Vás samotných? Tak se uklidněte a vše tohle "zdejší" berte se značnou rezervou. Oni by tu taky totiž mohli chodit takoví Waltové, kteří Vás - když ne pouhopouhým slovem, tak - nedáte-li si říct - i nějakou to olověnkou prošpikují skrz na skrz bez špetky soucitu, vědomí a svědomí a lítosti. Nebo ne? Nebo je to jen první pohled na lidi v "podzimech" jejich života? Pohled zastřený všemi těmito denodenními situacemi, které nám naše názory na tyto zestárlé persony zkreslují? Každý člověk je osobnost, každý má jakési "své" Gran Torino schované někde v garáži, ke kterému chová - ať už z jakéhokoli důvodu (v případě Walta díky smrti ženy, hrůzám zažitým během války v Koreji a vůbec - díky sporně "šťastnému" životu a nyní ještě tristnějšímu stáří) ty nejhlubší city pod sluncem. A každý si zaslouží jakýsi hlubší pohled, zájem, který nás posune o něco blíž k tomuto člověku a poodkryje něco z jeho zdánlivě zkamenělé duše. A pak? Najednou okamžik, chvíle, vteřina - ten člověk tu není a my si teprve potom uvědomujeme, čím pro nás i pro okolí byl. Clint Eastwood se zdá na vrcholu sil a s napětím očekávám, že by mohl vyprodukovat nějakou další pecku. Očividně mu to totiž sedí více, než promlouvání k opuštěné židli na volební kampani Mitta Romneyho. Grand Torino je více než přesvědčivým důkazem.

Tak jako u snímku "Sedm" jsem pravil, že Brad Pitt není "to, co to bývalo" , zvlášť ne v krimi žánru, i zde bych mohl parafrázovat a říci, že Angelina Jolie už na tom herecky bývala lépe. A je to tak. I přesto - Výměnou ukazuje, že vážné a nikoli akční a ryzí ženskostí nabité snímky jí stále sedí nejvíce. Její neumělý, procítěný a svěřené roli se naprosto oddávající přístup a projev je znát v každé minutě. I přesto, že mi na první pohled přišel příběh absurdní, nyní - po shlédnutí a dání si dohromady historická fakta, souvislosti a hlavně povědomí o tehdejší zkorumpované společnosti, natož jen policie - věřím a chápu. A po celém příběhu, po všech zvratech, po té uplynulé době, kterou divák v rámci filmu projde, či spíše prolétne, po tom všem mě opravdu poprvé po dlouhé době štvalo, že film nemá uzavřený závěr. Po dlouhé době mi nějaký ten " - end " (ať už happy nebo bad :-)) chyběl. Eastwood na stará kolena tvoří a nemusí se za to vůbec stydět. Výměna je naprosto upřímný a na nic si nehrající příběh matky a její životní ztráty, avšak s neutuchající nadějí na dobrý konec. A stejně tak i velmi autentickým popisem tehdejší americké společnosti a represivních složek státu, jejich zkorumpovanosti, až tristní naivnosti, povrchnosti a sebezalíbení. Velmi dobře!

Nemohu si pomoci. I přesto, že je mi téma a žánr velmi blízké, "Osudový dotek" mě zcela minul. A dalo by se říct, že prakticky vším - provedením, nejednoznačným příběhem a vyloženě chaotickou dějovou linii, nepřesvědčivými výkony Kutchera a dalších a v neposlední řadě i tak trochu komickým vzezřením některých scén. A to i přesto, že o nějakém komediálním podtextu či vůbec jakémkoli humoru nebyla a ani nemá být ani řeč. To vše pro mě jasným indikátorem "od toho dál" . Prostě a jednoduše - nezaujalo.

Když jsem se jeden vyjímečně klidný školní večer usazoval do křesla , k počítači, a spouštěl tento film, běžely mi hlavou otázky, jež měl zejména spojitost s žánrovým zařazením filmu. Životopisná dramata už v dnešní době nejsou to, co dříve. Odklánějí se od faktů, reálných a historicky podložených událostí , údajů , obecných povědomí o daných osobnostech. U této myšlenky - pochybnosti nad pravdivostí - jsem zůstal i po skončení filmu a doběhnutí poslední minuty. "Problém" je ale ve 2 věcech : tohle je opravdu nestylizovaný, nepřeháněný, neupravený a naprosto do žádné vyšší či nižší sféry pravdivosti neposouvaný příběh Johna Nashe. Nedalo mi to a hned poté, co jsem - pln nadšení - film shlédl, jsem se pustil do pátrání po něm, po jeho životě, nemoci, ale i do prohrabávání jeho prací, mailů (jež jsou na internetu volně dostupné), teorií. A po tom všem je mi ještě o krok bližší , než jen se samotným filmem. Ale to už se dostávám k tomu zdánlivému "problému" č. 2 : "Čistá duše" by totiž byla, resp. je, skvělým filmem, i kdyby to bylo celé vymyšlené. Jde o snímek natočený tak citlivě, s nežností, jakousi roztomilostí a přitom krutou pravdivostí a výpovědní hodnotou, že - ač všechno nakonec charakteristicky dobře dopadne - člověka mrazí po zádech během děje až až. Jennifer Connelly - Russell Crowe - "stínový "Ed Harris => i to vše mě přimělo ke shlédnutí a i to je důvodem mého hodnocení. Každá z postav si svého hereckého představitele vyloženě zasloužila a výkony jsou ne-li vyrovnané, tak přímo skvělé! A i to dodává na celkové pozitivnosti příběhu snímku, který autenticky vypovídá o něčem, co ale zdaleka nebylo pro nikoho kolem profesora Nashe pozitivní.

Trochu jsem se styděl, když jsem nedávno s hrůzou zjistil, že tento snímek ještě nemám zhlédnutý . Ač jsem nevěděl a neměl ponětí, oč půjde, pohled na hlavní role, obsazení a jména v něm mi v kombinaci s rokem výroby (protože co si budeme povídat , i ten Brad Pitt byl něco jiného před 10 lety a něco jiného je dnes) říkal, že rozhodně nepůjde o nic nízkoúrovňového, nedej bože odpadního. A intuice mě neklamala! Nenucený začátek i průběh, trochu připomínající dějovou linii (jak provedením , tak i syrovostí a chladnou atmosférou) současných 'Purpurových řek'. Pokud byla první část ale relativně v klidu, rovnaly se ty další téměř postupnému vyhlazení pocitů a emocí diváka kamsi do neznáma. Smršť překvapivých událostí, okamžiků, akčních a přitom na dnes tolik obvyklá klišé chudých scén - jedna velká Fincherova kinematografická báseň na pomezí psychadelického krimi a thriller-horroru. Způsob, jakým jsou jednotlivé postavy, jejich osobnosti a charaktery do detailů rozebrány tak, aby si na ně divák mohl udělat ucelený názor "jako vždy" a nakonec jsou naprosto přeskládávány a závěrečnými 5 minutami naprosto přetvořeny proti obrazu každého diváka - to je naprosto nepřekonatelný způsob, jak odrovnat každého, kdo si přišel s klidným srdcem a vyrovnaným tlakem sednout ke své obrazovce :-) A taky způsob, jak dostat plný počet rychle, jednoduše, "v pouhých" 127 minutých. Bravo, Davide!

Snímků s méně či více blízkou tématikou jsme již všichni opravdu viděli spousty. A vždy s velmi podobnými názvy - takže bychom už mohli pomalu vytvářet domácí sbírky 'smrtících nákaz, epidemií, endemií, chorob, nemocí,' atd. Ale Perfect Sense je jiný. A nejen v názvu, ale i po obsahové stránce. Není velkolepý, neodehrává se v žádné megalopoli, ba naopak, je zcela minimalistický - co do počtu osob ve stěžejních scénách, co do složitosti dějové linie, co do provedení a v dobrém slovasmyslu - i co do atmosféry. Ta je tak přijemně chladná a notná "severská dýchnutí" jsou v ní tak citelná, že člověka nenechává ani v jedné minutě v klidu, byť se zrovna nic výrazného neděje ... ... samotný nápad postupně mizejících citů je ultimátní a tvoří více než polovinu mého hodnocení. Okamžiky, kdy lidstvo přichází o další zdánlivě životně důležitý smysl jsou jako výjevy z biblického Zjevení Janova. To vše mi brnká na příjemnou filmovou notu, na kterou věru slyším. Za mě 85%.

Tenhle film je jednoduše řečeno pecka s tématem aktuálním jak pro naše předky, jež kvůli němu umírali, tak i pro dnešní "moderní" společnost, v níž také stále ještě klesají počty díky tomu, co nás rozhodně moderními nedělá - rasismus. Zde v typickém americkém extrémistickém pojetí "ulice", kde nikdo nezná bratra, člověk musí být ostražitý na každém kroku, ať už je na straně kohokoli. Surové , realistické , autentické a hlavně naprosto čistokrevné provedení , které si na nic nehraje, nesmýšlí jiným způsobem, než by chtělo , nemá ani zbla klišé nebo jakýchsi "rádoby" scén - ne, nic takového. Kult hákového kříže je výpověď na téma rasismus a na americký způsob. A opravdu - je to výborné. Atmosferické, vyšťavňující už během děje, nemluvě o závěru ... Výtečná podívaná!