Caym

Pán prstenů 90210: digitálně upravený sraz po třiceti letech (pardón, před třiceti léty). Všécko tam bylo. Skřeti, zhulený Radagast se zhulenými zajíci, skřeti, obtloustlý Legolas se super podmalovanýma zářivě neonovýma očima, skřeti, Medděd, trpajzlíci, Galadriel, Arwen - pardon - Turiël, Gandalf, skřeti, skřeti, pavouci, trošilililinku ožralí elfové, Sauronovo voko alias Sauronův spořič na obrazovku, skřeti, drak, skřeti - jo a taky Bilbo. Jacksonovo podání Hobita je tupý spektákl plný mělkých dialogů pronesených plochými postavami. Film tak moc spoléhá na Pána prstenů a na diváckou znalost postav, že na všechno kromě spektáklu kašle (a taky kašle na Bilba, to jen tak bájdwej). Žádné vyprávění - jen tupá, digitalizovaná honička (2/3 v sudech na řece, 1/3 s drakem po síních). Bilbo se občas skromně mihne na okraji plátna, ale jinak dvojce vévodí navrátivší se obtloustlý Orlando Bloom, jehož skoky a výpady působí všelijak, jen ne ladně a elfsky; pak taky různě velcí, rockersky vystajlovaní a gumově či digitálně upravení skřeti (povšimněte si hlavně hlavního skřetíka, ta coolovní lebka na jeho tarzanovské roušce prostě nemá chybku); a do třetice všeho hodně špatného z Jacksonovy senilní mysli vycucaná love story mezi trpajzlíkem a elfkou Turiël. Dialogy nám 2/3 mentálního trvání snímku (v přepočtu 5 let) připomínají, že SAURON hergot nabírá na síle!!! a že to bude ještě velký průser, který opětovně prožijeme, až Jackson převede Pána prstenů do 48-fucking-jackson's-invention-fps-3D (a zdigitalizuje všecko od stromů až po skřetí zadky) a pojedeme ho v kinech hned po Hobitovi (úspěch už je zaručen, peníze se posypou). Třešničkou na dortu (když opominu všechny jiné "based on Tolkien" vychytávky) je Sauronovo voko, jehož záhadu Jackson pro fanoušky Středozemě konečně rozluštil. Ještě že tě máme, Petře! PS: slečna, co se na záchodech v multikině líčila na skřeta, byla zábavnější než celý film PPS: nikdy jsem netušila, že běh s kotoučem může vydat na tak cool a heroic scénu

Aneb Rozmarné léto verze 2.1 - Vančura posedlý poetismem zasedl k pivu s Nezvalem a už to jelo. Co by člověk mohl čekat od spisovatele zamilovaného do výrazových prostředků a možností vyprávění? Nejspíš ne příběh, ale pár hezkých záběrů z jeřábu určitě. Vančura si hraje a očekává, že budete naladěni na stejnou vlnu. Fuck you, jestli nejste.

Alespoň se Farrell netřpytí.

Naivní spektákl plný létajících bankovek, velkohubých proslovů a nudné, podřimující prázdnoty schované (hodně špatně) někde za tím vším lesklým a krásným a kouzelným a - ... bez logiky, bez zápletky (proč že všichni utíkají? a kde se tam vzal ten pán s tím tryskáčem?), s falšenými emocemi a vykonstruovanými motivacemi postav, které vlastně nikdy neměly na víc než na oblbování lidí. Pánové a dámy: takhle se z králíka dělá klobouk! (nebo naopak?)

Z deníčku pozorovatele - 1. série: Ruta Gedmintas je skotská emo verze Kristen Stewart a emocionálně rádoby napodobuje Larssonovu dívku s dračím tetováním, charakterově ji shrnuje věta "fancy a fuck", tupé zírání do zdi a nepodložený emo vztek. Scény, ve kterých se něco rádoby děje (taková ta odporně předvídatelná narativní omáčka), jsou pouze úvody k sexuálnímu skotačení natočenému extra pro lesbosexuchtivé diváky (sexuální scény je tak potřeba nahazovat v intervalu minimálně deseti minut). Někdy to vypadá jako špatné odkazy k pornu, jindy jako reklama na ženské spodní prádlo. Ošklivé lesby jsou pouze křoví v gay baru. V Glasgow je každá druhá ženská lesba. Vztahové trojúhelníky jsou zábava. 2. série: Ruta Gedmintas si nechala narůst dlouhé vlasy, ale bohužel to nepomohlo jejímu hereckému výkonu. Scenáristka se odvázala a zbavila se otravného dua, které jí očividně přerůstalo ve svém emo-oblečku nad hlavu - zde přichází bouřlivý potlesk a kvalita seriálu se z dvou hvězdiček zdvihá na 3 až 4. Zábavná Tess (verze Bridget Jonesové pro lesby) konečně dostává víc prostoru - druhý aplaus. Dějová linka je sice stále dost předvídatelná, ale alespoň už se každých deset minut nekoná okázalá a nekonečná soulož. Třetí aplaus přichází po realistickém zakončení série (ačkoliv jako fanoušek Tess brečím s hlavou zabořenou do polštáře). Oslněná tím, jak se Lip Service zdvihlo z glamorous bahna, chci dát 4 hvězdičky - pak si vzpomenu na Frankie, Cat a na butch opravářku, kterak šla Tess jak ve správňáckém pornu opravit nefungující elektrický proud, a s úšklebkem dávám za tři. [ne, nemohu to srovnat s L Word, dosud jsem se k L Word nedostala]

bylo to jako hrabat se v dinosauřím hovnu, a to doslova

Začátek slibný, pár nápadů by se našlo, ale herecké výkony absolutně mizerné (a divadelní) a scénář jde od jiskry nápadu k absolutnímu vyhoření v podobě levného německého porna.

Cederteg dokázal něco, co jsem považovala v dnešní době za nemožné - rozhořčit a pohoršit většinu diváků v sále svým otevřeným sexuálním komentářem v podobě voice-overu, který se naprosto rozchází s vizuální složkou. Leč ačkoliv se pod drsnou slupkou dozajista skrývá vztahová romantika, za 6 minut se k ní divák tak nějak nestihne dostat. Škoda.

Zrodit se a být zničena. A zanechat po sobě další tápající generaci, která překlopýtá přes hříchy, zrození, smrt a neschopnost poznat a vědět. Symbolika, symbolika, symbolika - a k tomu postel a židle. Jeden z mála filmů ve Varech, u kterého by komentář "vizuálně podmanivé" nebyl jen vatou.

Taťka se skvěle rozčiluje do telefonu, chlapec aspiruje na Harolda z Harold a Maude (ačkoliv to asi účel nebyl) a Campos dává dohromady pěkný sociální komentář k současné situaci v USA: dluhy, dluhy, dluhy, dluhy - a... dluhy.