MissJ

Z dnešního pohledu nepřesvědčivě zpracované téma, které nesnese ani zbla povrchnosti, bohužel přesně tak film ve výsledném dojmu působí. Jedním slovem - nevyvážené: slibný začátek, pak se kvalita postupně vytrácí do ztracena, závěr opět skvělý; herecké výkony kolísaly od výborných momentů (závěrečná scéna) až po směšné (scény v motelu a ve skleníku). Působí až moc okatě, že Lemmon a Remick si na alkoholiky jen hrají (hořký fakt, že Lemmon se o pár let později s alkoholismem potýkal tzv. v reálu, ponechám bez komentáře). Hudba vynikající, k filmu mi ale vůbec nepasovala. Hodnotím dvěma a půl, i s odstupem padesáti let je to koukatelný film (přestože mi vadilo, že alkoholismus zobrazuje dost zjednodušeně), ale popravdě řečeno, asi bych se bez něj obešla.

Komedie jsou u mě vždycky sázkou do loterie a navíc tento styl humoru mi není vůbec blízký. Dojmy stejné jako v případě Leopardí ženy. Měla jsem velký problém to dokoukat do konce, a taky se to nakonec nepodařilo. Caryho Granta jsem nebyla schopná sledovat, a to už je co říct.

Výborná komedie. V první půlce, kde značná část vtipů je založena na bruslařském umu štábu, jsem se nasmála opravdu hodně, protože mi to mimoděk připomnělo vlastní bruslařskou kariéru sestávající z obdobných kreací (naposledy jsem se udržela na "kačenkách" v závěsu minimálně dvou osob). Pak tempo trochu zvolnilo, ale skvěle obsazení herci a několik rofl momentů film drží až do konce. Přesto si myslím, že z tak originálního námětu se dalo vyždímat víc.

Konečně znovuzhlédnuto. Závěrečná znělka je něco neuvěřitelnýho. Nepřekonatelný Josef Bláha (Karas, kde jste to vykrtkoval?), krásná Patrasová, neopomenutelná role Heleny Růžičkové, k tomu vychytávky, jako třeba animovaná čísla epizod (11. díl obzvlášť:), Švankmajerův přínos netřeba zmiňovat, "oprava" CML...no je toho víc, na hlášky už mám založen zvláštní sešit. (Blbe, cos to udělal?...jéžiš, co je to za udělátor, co je to za pitomý dráty tady...nojó, náš Edizón.)

Něco takovýho jsem nečekala. Drahnou dobu mi tohle leželo ladem v budíčku a nakonec taková ťafka. Těžko k tomu cokoli dodávat. Suverénní výkon Malcolma McDowella, ale přece jen Bryan Forbes zaslouží největší dík za film, který svou vyzrálostí předběhl dobu. Jedna z nejhezčích scén: návrat Jill do domova, ale celý je to krásný. Viděla jsem v originálním znění, ovšem komentáře mě teď navnadily na dabovanou verzi, s výborným brněnským dabingem jsem se již delší dobu nesetkala.

Ústřední melodie se mi v kebuli zasekne na pěkných pár, odehrává se to v NY (snapshoty přibývaly geometrickou řadou) a je tam Sean Penn...co si přát víc.

Oproti katastrofální adaptaci Mága z roku 1968 je tohle vydařenější pokus, přesto nepřesvědčivý, obsahově a atmosférou o ničem. V románu je psychologie postav perfektně propracovaná a vaše sympatie a nesympatie se postupně přelévají z jedné postavy na druhou, což z jeho četby činí působivý zážitek. Film v převedení děsivé atmosféry knihy selhává, rozhodně to není temný psychologický thriller nebo horor (několik momentů bylo lepších, třeba hádka u Kdo chytá v žitě...takhle kdyby působil celý film). Herečtí představitelé role nezvládají: Freddie Clegg v podání Terence Stampa je všechno, jen ne psychopat a klíčovou postavu Mirandy bych charakterem snad ani nenazvala. A konec, který mě v knize dostal, je tady takový nanicovatý.

Slušný thriller, místy na mě sice působil nevěrohodně, ale už kvůli tématu za vidění určitě stojí. Zákaz uvedení do kin za komunismu podle mě může mít co dočinění s tehdejším děním v Jaslovských Bohunicích, kdy se režimu podařilo ututlat havárii z ledna 1976 (ne tu "hlavní" z roku 1977), přičemž elektrárna se potýkala i s dalšími problémy (např. nevhodné skladování jaderného odpadu) a film s podobnou tematikou by mohl vyvolat nežádoucí pozornost veřejnosti. Na tomto odkazu je reportáž o dvou statečných, kterým se podařilo hrozící katastrofu v roce 1976 zažehnat: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/208411000100105/obsah/40829-milan-antolik-viliam-paces-neznami-hrdinove/

Do detailu promyšlený film se zvláštní aureolou, který jsem až po zhlédnutí director's cut verze naplno docenila. Čím hlouběji budete pronikat do jeho světa, tím víc jím budete fascinováni. Sci-fi popírající jakékoliv klišé, na něž si vzpomenete (například tím, že jeho humanistické poselství přichází nečekaně ze strany "hlavní záporné" postavy nebo nejednoznačným rozdělením na kladné a záporné charaktery). Nabité symboly, z nichž jsem zatím pochytala nepatrný zlomek. S neuvěřitelným přesahem, kdy se na určitý prvek, na který se zaměříte, nabalují další elementy, jimž stojí za to věnovat čas a pitvat je do hloubky (zaujal mě třeba odkaz na tzv. nesmrtelnou partii, která je zajímavá sama o sobě a ještě zajímavější aplikovaná na děj). Měním původní 4* hodnocení kinoverze a film stěhuju do širší topky. Cože, tam byl použit model lodi z Carpenterovy Dark Star?...no, takže už mám záminku pro zhlédnutí číslo 3.

Nějak mě to neohúrilo, zatím nejslabší film TA. Poprvé došlo k tomu, že mi jeho specifický a zde opět precizní styl vadil. Zlom přišel někde kolem scény návratu do vesnice, pak už to začalo být na můj vkus až příliš surreálné a přidal se i problém s obsahovou stránkou. Ztrácel se ještě někdo v dění ve druhé polovině?...jistě jen já. Motivy jednotlivých postav mi nebyly dostatečně zřejmý a fakt jsem místy tápala. Druhá projekce to jistí.