Djoker

Mandalorian vrací naději fanouškům původní trilogie a hrdě brání odkaz Star Wars, jehož hodnota dlouhodobě klesala. Zároveň ukazuje cestu, která vede přes epizodické vyprávění malých příběhů. Roztržení pytle s dalšími seriály to jen potvrzuje. Marketingové oddělení Disney navíc trefilo zlatou žílu. Grogu je ideální postava pro odlehčení atmosféry a opravdu ho nejde nemilovat. Přes slabší třetí sérii jde stále o nejlepší seriál ze světa z předaleké galaxie. S1: 80% S2: 85% S3: 75%

Verhoeven se totálně utrhl ze řetězu a podezření z konzumace drog je určitě na místě. Postupně zneužil Dawsonův svět, Top Gun, Četu i Star Wars a jeho kadenci WTF momentů jen těžko někdo překoná. Smíšené sprchy samozřejmě vedou. Nacistická stylizace tomu pak nasazuje korunu.

Nejznámější protiválečný manifest dostane další filmovou poctu zrovna v roce 2022? Lépe to snad ani načasovat nešlo. Znalost knižní předlohy je podle zdejších pozérských hodnocení spíše na obtíž. Absurdita válečného konfliktu je totiž cítit z každého záběru, zákopová jatka jsou úchvatná i děsivá zároveň a neokoukaní herci zase dodávají příběhu autentičnost.

Asi bychom měli Vejdělka proklínat, protože kasovní úspěch jeho filmu u nás rozjel nekončící éru romantických komedií z imaginárního světa, kde se řeší jen vztahy. Na druhou stranu jde o zábavnou jízdu s pozitivním vibem, kterou se ani po letech nepodařilo překonat a velikost zdejšího fanklubu to jen potvrzuje.

Pokud mělo jít výhradně o hereckou exhibici Ivana Trojana, tak byl plán splněn do puntíku. V poloze vesnického mentála se skutečně vyřádil a Akademie poslušně předala Českého lva. Vejdělek měl alespoň možnost ukázat, že umí zahrát i vážnější notu a není mu cizí ani umělecká stránka filmové produkce.

Roming je typický český kompromis. Jako komedie to není moc zábavné a neustálé urážky se časem přejí, ale Vejdělkovi se podařilo nastolit uvěřitelnou atmosféru života barevných flákačů. Polívka si roli burana ze staré školy užívá a bez problémů utáhne celý film i za méně výrazné hlavní postavy.

Francouzskou spojku sice neohlodal zub času, nohy jí však podráží Friedkinův rukopis. Jeho režijní styl je totiž příšerně utahaný. Vyšetřování kvůli tomu vypadá autenticky a špinavé ulice Brooklynu působí depresivně, ale tempo se blíží nule. Opěvovanou honičku s nadzemkou zase strčí do kapsy šachová partie v metru.

Monstrem se člověk nerodí, monstrem se stává. Nezvládnutá výchova a rozvrácené manželství rodičů měly na formování Dahmera fatální následky. Murphy moc dobře věděl, proč jít zrovna do projektu o jednom z nejděsivějších sériových vrahů všech dob. Postupně odhaluje momenty, které ho přivedly na špatnou stranu a je děsivé, že Dahmer chvílemi působí pouze jako další oběť. Peters si mrazivě přesným výkonem rezervoval vyšinuté jedince na roky dopředu. Hlavně díky němu jsou Dahmerovy balící metody a trolling ve vězení až překvapivě zábavné. S1: 85%

Hallowenská klasika z toho určitě nebude, ale jinak jde o stravitelnou Sandler quality, která v žalostné produkci Netflixu vlastně ani nemůže nikoho zklamat. Samotný Hubie je totální vemeno. Nechává však vyniknout vedlejší postavy, které ho lehce zastiňují. Nejvtipnější tam jsou trička a přemýšlení snižuje zážitek.

Asi nikoho nepřekvapí, že Hádkovi se celou dobu hádají. Postavy mají záměrně snížené IQ, aby byla bžunda a jedné z nich se pořád pletou slova, což je vtipné jednou, ale následujících deset opakování je celkem trapných. Moravec se naštěstí ke konci vzchopil a skvělý Pavelka vystřihl úderný monolog.