lineker

Průměrný popcornový biják s několika scénama, které Vás donutí nadzvednout koutky.

Švédové si opravdu dokáží film vychutnat. Pomaloučké tempo destrukce do klíčového momentu fungujícího vztahu. Chvílemi má člověk až dojem, že se ocitl v říši pana Triera, statické dlohotrvající záběry kamer, noční předěl mezi jednotlivými kapitolami za pomocí klasického hudebního motivu, naprosté ticho rušené pouze zvukem lanovky. Krásné scenérie francouzkých alp kontra rozpadající vztah na základě osobního selhání toho, kdy by nikdy selhat neměl. To vše v hávu místy až nepříjemně působícího vizuálu. Člověk čeká na další pohromu aniž by tušil, že pohromou je vlastně celý film.

Ten pocit, že se Vám na televizní obrazovky vrátilo Ein Kessel Buntes je prostě k nezaplacení. Přetřpytkovaná okázalá zábava, hrající si na megafilm a zároveň značně nepodařený pokus o mainstream, ve kterém nám tvůrci nedokázali řádně vysvětlit ani hlavní pointu.

Možná i na plnou palbu. Nízké hodnocení po čase dobrého atmosférického hororu nechápu. Jasně žánrová klišé ani zde nechybí, vše je však nápaditě oživeno souběžným vyšetřováním samotného incidentu. A s rukou na srdci mohu prohlásit že každý další střih právě do této linie byl chvilkovým vysvobozením. Atmosféra v domě byla totiž opravdu hustá. Brouzdání po domě pomocí nočních kamer a s tím spojených několik slušných lekaček na mně opravdu působilo. Závěrečná pointa chtěla zřejmě film ještě vyšperkovat, pro mne už byla zbytečná. Vše podstatné jsem si užil jíž před tím.

Až na druhou povídku, která díky absentující pointě vyšuměla mimo mne, je to neskutečný nářez. Všemu ovšem vévodí hned první kousek. Takhle si nějak představuji dokonalou pomstu.

Být pětileté děcko asi tomu dám o hvězdu více, protože bych se možná dvakrát zasmál. Bohužel dnes již se gagům typu kopnutí někoho do zadku s následným pádem nesměji. A tak jediné co si zaslouží nějaké ocenění je technická stránka věci. Přiznávám však, že jsem to nedokoukal (nedalo se), takže jsem možná přišel o strhující závěr, vedoucí k tak vysokému hodnocení.

Poněkud drsnější varianta lidského dospívání dvou adolescentů. Dva chlapci versus jeden romantický snílek, který je schopný pro svoji od dětství pěstovanou lásku udělat cokoliv. A tak jak se hochům každým dalším setkáním a pronikáním do příběhu amorova štvance boří jejich dětské vnímání světa, na druhé straně se od fáze idei, přechází k hořkému vystřízlivění. Nichols pro mne i nadále zůstává režisérem kterého je třeba sledovat. Škoda jen že v Mud se již objevuje pro mne nepřidaná americká hodnota, které se v Take Shelter dokázal režisér úspěšně vyhnout.

Wau, tak to mělo grády. Změť postav, změť příběhů, vše však odvyprávěno s precizní přesností. Člověk se nedokázal ztratit. Temné, ponuré, depresivní.

Nadprůměrný krimi-thriller, který však oproti jedničce lehce stagnuje. Jde v podstatě o nový film se starými postavami. Netrpělivě očekávám jak si s pokračováním povede mistr Fincher.

V průběhu dvouhodinové stopáže jsem se několikrát i nudil. Ono poslouchat nekonečné oduševnělé výlevy kdo je kdo, kdy si sáhneme na dno, co všechno stojí za hovno, za co všechno stojí žít? Stokrát opakované nic zabije i vola. Co se musí kvitovat, je nadčasovost snímku. V roce 1999 si troufám tvrdit, nebyly antiglobalizační nálady ještě na svém vrcholu.. Až na úplný závěr si člověk v koutku duše uvědomí, že zřejmě viděl něco výjimečného. A to je pro mne, zvlášť u Finchera trochu málo.