verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

ICQ: 85, 75 po 10 pivech
MSN: Moravskoslezské noviny?

4498 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
    • 24.3.2017  23:56

    „Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo.

    • 22.3.2017  21:25
    Viking (2016)
    ****

    Kníže Svjatoslav měl dva syny a jednoho bastarda. Všichni tři to byli době poplatná násilnická hovada, a tak není divu, že hned poté, co papá vystrčil kopyta, brutálně se mezi sebou semleli o to, kdo bude náčelníkem Ukrajiny. Zatímco se Oleg a Jaropolk vzájemně mydlili, bastard s příznačným jménem Vladimir emigroval do Švédska, odkud si přitáhl bezskrupulózní a ještě hovadštější bandu Vikingů, ukázal tehdy již jedinému žijícímu bratrovrahovi Jaropolkovi, zač je toho temný středověk, a stal se neomezeným majitelem Veliké Rusi. Načež bývalý zapálený pohan kvůli udržení moci jasnozřivě prohlédl, nasoukal se do prdele Byzanci a přitáhnul do země nejhorší morovou ránu všech dob zvanou křesťanství, protože roztříštěné heretické kulty neuměly nikdy to stádo ovcí tak krásně masově ovládat. Jeho jmenovec, současný car Vladimír, bývalý zapálený agent KGB a nyní po prudkém názorovém prozření pravičák jako poleno, co však naprosto, ale naprosto bezelstně strčil hlavu zpět do lůna pravoslavné církve, neboť byl dozajista neochvějně přesvědčen, jaké je to dobro, se rozhodl dát lidu velkolepý historický příklad, téměř analogický vlastnímu počínání. A báťuška rozhodně nešetřil, svatořečení mu ve sbírce stále chybí. Vzniknul tak kurevsky velkolepý spektákl „Jak byl pokřtěn Kyjev“, po technické i herecké stránce v každém detailu vypydlený k dokonalosti, který ovšem disponuje poněkud, řečeno odborně, pičoidními bitvami. Pečeněhové sice byli skoro mongoloidi, ovšem od téměř dobytých hradišť by snad bez příčiny z ničeho nic neodtáhla ani armáda downů. Ale také je možné, že scénárista se střihačem jen dost neúměrně experimentovali se samohonkou, o čemž by svědčila i přinejmenším diskukokotabilní návaznost některých scén. Globálně je to ale skutečně velkopanská podívaná, srovnatelná s nejvýpravnějšími holyúdskými počiny, vcelku špinavá a brutální, jíž však dost ubližuje digitální kamera a ten zbuznělý Čurila Kenovič v hlavní roli, jež ji vtiskávají tak trochu umělohmotnou homopatinu. Nezbývá, než doufat, že si tento Fico vezme příklad ze svého velkého vzoru, taky chytí za gule těch pár zbylých maďarských Babitchů, kteří se ještě nevydali vykrádat Evropu, a nechá konečně natočit nějakého pořádného Červenáka. Třeba v Bivojovi bylo vynikající prase! Nejdříve ale ať dá pro jistotu upálit Deanu Horvátovou, aby zase náhodou nepřinutila toho svého senila ukájet své umělecké ambice.

    • 21.3.2017  21:08
    Brimstone (2016)
    *****

    Evropa zase sebevědomě vystrčila holou prdel směrem přes Atlantik a již po několikáté ukázala požíračům horkých psů, že pořádný, opravdu originální a drsný moderní zápaďák nemusí nutně vypadat jen jako otravná psychodeliktická smaženice nebo xmrti nudné dvě hodiny s traumatizovaným honákem, který unyle jede prérií někoho zabít a nakonec ho i zabije. Tohle je skvěle napsaná, ještě lépe zahraná a bravurně porežírovaná surová historka o tom, že náboženství je zlo, hnije v každém věku a správně zfanatizovaná kudlanka s nemrdavou manželkou si ve firemním almanachu vždycky najde nějaký ten sodomistický patožalmík, kterým ho fousatej strejc v podstatě ponouká, aby v takovém případě bez zardění pedofilně prznil vlastní děti. Sufražeti a neholené mužatky, co chčijou ve stoje, nedají na výlevy některých zdejších zženštilých kritiků a vrátí salátovky zpátky do ledničky. Pevným a výsadním postavením žen u ploten to rozhodně nikterak neotřásá!

    • 20.3.2017  21:02

    Počítám, že si Met Mamon ještě teď vytahuje z prdele Číňany, kteří mu tam během natáčení nalezli. Pro patrně řádnou hrst jüanů a nepokryté opičí uctívání se zaprodal až na Dálný východ, aby jako obvykle nehrál, tentokráte krutohustého lovce Pokémonů v mimořádně hnusném, kýčovitém, přiblblém, narychlo uplácaném a předraženém digitálním mrdníku. S sebou na cesty si přibalil téměř kompletní scénáristickou partičku z Narcosu, která při svém posledním počinu evidentně hustě zneužívala rekvizity, námezdního mezka Pedra, jenž nepohrdne jakoukoliv sračkou poté, co mu ten zlý Martin nechal v HoTu rozmačkat hlavu, no a toho dávno mrtvého chlápka, kterému už nikdo nechce posílat tantiémy za Robinsona Crusoa, aby předvedl nejtrapnější a nejdementnější výron své kariéry. Na světě je tak Velká čínská hněď, ultimativní blockdisaster a slaboduchá přebarvičkovaná pekingvůdská pičovina, dobrá leda tak k ještě většímu vyděšení Tibeťanů, co za nevkusná pakáž je okupuje.

    • 19.3.2017  20:49

    Kong konečně ztratil ambice snažit se v omletém kýčovitém rektobolu po sté vyprcat nějakou subtilní blondýnu (ač by to bylo vzhledem k jeho monstrózní kládě anatomicky nemožné) a tragipateticky se pak zřítit z Empájrstejtbilding. A to je moc dobře. Děj se tedy přesunul výhradně na Lebkostrov, obývaný tajuplným kmenem Kožených xichtů, a soustředí se na boj mezi dvěma lidoopy, Kongem a Džexnem. Džexn má sice drobnou nevýhodu výšky, ale zato trošku více vyevoloval a má napalm, což Kong dorovnává kvapným učením se používat první primitivní nástroje, například lodní šroub. Větší primát s trošku připečenou srstí válku o ostrov opic vyhraje a může se v klidu soustředit i na jeho vyčištění od obřích lidožravých praještěrek a jiné havěti. A máme tu obvyklý stav. Já jásám, zatímco kohorta zdejších sofistikovaných müslitelů a pouťových filosofů (co tu do jednoho vždy nepokrytě cáká nad tolik psychologicky propracovanými a scénáristicky neprůstřelnými homixovými kafilériemi) sténá, že prý nedostatečné vykreslení a emoční plochost postav, stupidně jednoduchý příběh a absence morálního poselství s nádechem antického dramatu. Čuráci! Pobaveně se opět ušklíbám a rozverně přemítám nad tou nesmírnou erudovaností a hloubkou partičky superbuzerantů v pastelových elasťácích z omalovánek pro dyslektické mongoloidy, furt dokola zachraňující Zeměplacku před animovanou ufonskou hlavou. Já tedy viděl skvěle udělaný, sysluplný, zábavný a výborně odsejpající retrobružný oddechový akčňák se sympatickými herci, charismatickými opičáky a výborně zcégéiovanou plejádou hnusných pramonster, který strká do kapsy i libovolný Jurský parkosvět 1 – 50.

    • 17.3.2017  21:21

    Odpudivá Mila se konečně rozhodla definitivně skoncovat se zlou firmou Deštník, což kdoví proč neudělala hned v prvním dílu. Prostě jim teď nakráčela s partičkou porážkových lidí rovnou do centrály a pozabíjela celý zmutovaný menežment včetně mimořádně necitlivého generálního ředitele sýra Džoraha a všech jeho klonů. Načež na troskách korporátní budovy roztřískala třistapadesátimililitrovou ampuli s tekutým!!! antiTévirotikem, aby uzdravila celou zeměkouli, a teď budeme čekat, jestli to nakonec ten vítr fuckt rozfouká a vydezinfikuje svět, nebo Andrzén spatlá další scénáristickou virtuozitu o tom, proč ta sofistikovaná globální profylaxe nakonec neklapla. No, je to stejně inteligentní jako všechny ty polomongoloidní děti, co do zchytření celé dny zabíjejí v monitoru škaredé animáky, místo aby doháněly svou retardaci studiem alespoň Slabikáře a malé násobilky, a pak to tady blahoslaveně pětkují za doprovodu bizarních slohových anomálií. Nicméně než Mila vleze do té jámy včelové, je to opravdu moc hezky udělané a trochu to připomíná Šíleného Mela. Pak už ovšem následuje jen unylá a tisíckrát viděná laciná chodbařská vybíjená se zfetovaným střihačem, která vyústí do mimořádně kokotského závěru, jenž navzdory všem velkohubým prohlášením o ukončení tohoto uměle natahovaného martýria v podstatě slibuje Rezidentního debila Final Chapter: Next degeneration.

    • 16.3.2017  20:42
    Man Down (2015)
    **

    „… DO YOU LIKE CARROTS, DICK? WELL, IT DEPENDS ON SIZE. SOMETIMES IT REALLY HURTS!“ Tohle mělo samozřejmě s filmem společného asi tolik jako pokles populace tapírů v jihovýchodní Asii s vulkanickou aktivitou na Islandu. Jen jsem se zatoužil vyrovnat všem těm hustým polyglokotským entitám, co na česko – maďarské homobázi do každého druhého výblitku perou s jakýmkoliv shrnutím nesouvisející a z kontextu vytržené bonbonmoty ve velké britštině jen proto, aby se veřejně pochlubili, že jsou v ultimativním rychlokurzu Speak English or die už u druhé lekce a hravě tak zvládají ustálená idiotmata jako například „IT IS ORANGE. ORANGE IS ORANGE. MR. PROKOP LIKES FRUITS AND COLORS TOO!“ No WOW jaxviňa! Ale přistupme konečně k rozboru díla. Takže 我吃了狗! Nebojte se, to byl jen takový vtípek pro úvodní odlehčení tak závažného tématu, já psy normálně nejím. Ve snímku Muž – Mentální retardér se toporný tranzistor Šejla La Blaf Transformoval do role vypatlané marinády, vracející se z jednoznačně spravedlivé obrany světového míru v Afgánistánu. (Kdy už jenom američtí soudruzi osvobodí tu Zeměplacku od Jemenu a Bangladéše, ať můžu konečně v klidu spát?!). Je jako vždy nesmírně přesvědčivý, avšak kdyby do hlavní role obsadili neholenou Šer, myslím, že by to na působivém výkonu hlavního hrdiny nikterak neubralo. Příběh to má velmi záživný až strhující, obzvláště pokud u toho ručně počítáte fraktály, řešíte kvantové rovnice nebo prostě jen tak fetujete. A jedna relativně originální pointa o premenstruačním syndromu ubohého dobrovolného žoldáka emoce a hvězdy rozhodně nedělá.

    • 14.3.2017  20:34
    Wołyń (2016)
    *****

    NO-TY-PY-ČO!!! Kinematografia państwowa se fuckt vycajchnovala a vysmerfovala opravdu působivý, surový a bezskrupulózní spektákl o tom, že úspěšně rozchodit Druhou světovou na polsko-ruském pomezí, to aby byl člověk nacista, bolševik a ukrajinský nacionalista v jednom. Novodobá historie nade vši pochybnost potvrzuje tezi, že na východ od Košic a také na jih od Maďarska žije jen zkurvená animální pakáž bez jakékoliv úcty k lidskému životu, schopna kdykoliv rozpoutat peklo nejtemnějšího středověku, lůza, která nemá v moderní kulturní Evropě co dělat, a i pro její budoucí bezpečí by od ní měla být okamžitě odřezána a připojena třeba k Sierra Leone. Pšontci šli do toho překvapivě naprudko a já snad nepamatuju film, z něhož by mi šel tak mráz po zádech, v hubě měl po skončení pachuť vyhřezlých střev a špatně se mi spalo. Vskutku nepříjemný zážitek, a to zdaleka naturalisticky nenatočili všechno, co to ukrajinské svinstvo tehdy páchalo, například banderovské hrátky s dětmi a podobně. Národ, který téhle vymatlané sadistické spodině v současnosti staví pomníčky jako národním hrdinům a pojmenovává po nich v Kyjevě ulice, nezaslouží nic jiného, než nemilosrdnou reanexi říší cara Vladimíra, genocidu a výmaz z mapy. Pokud přežijete úvodní půlhodinové pásmo zakarpatských písní a tanců, dostane se vám wyjontkowo zaje-kurwa-bistego widoku, bezvýchodného, bezútěšného a mrazivě brutálního, po kterém budete mít chuť vytřít si prdel Šindlerovým seznamem, a proti němuž jsou třeba Okupace ve 26 obrazech, Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof jen trapnými venezuelskými telenovelami. Kurevsky sugestivní masakr!

    • 13.3.2017  20:51

    Saša Klec se rozhodně vracet neměl! Něco takového soudný divák, jenž nemá diagnostikovaný nějaký ten akutní japonský Otok mozku, nedává snad ani s triplem ve třetím stádiu. Ve srovnání s vcelku umírněným prvním dílem je teď otylý pan Nafta s povislýma kozama i kérkama až komický nadsamec, nadagent, nadčlověk a nadadrenalinový sportovec, co v Marešově buzerantském kožichu dělá sto minut ýbrsměšného ýbrkůl ramenáče v nadnormativně pomatené pičovině pro mongoloidní děti. Kundují mu při tom tři strašlivé neherečky ve složení trapná bulharská rozkuřovačka, ohavná prkenná cigoška a slizká pizda se zelenými vlasy, co jako by právě vypadla z nějakého debilního ťamanského animáku. Naprosté zoufalství pak dokreslují svým kungfu čurákováním opičí bratři Já a Jen, jež jsou evidentně schopni dohnat a ukopat xmrti i vypuštěnou balistickou raketu země - vzduch. Prostě mentálně retardovaná bondáž a kokotská reklama na přepláceného brazilského hydroidního polypa Nezmara, který svým downím projevem opravdu dělá čest svému jménu.

    • 10.3.2017  21:23

    Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba.

    • 9.3.2017  20:35

    Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn.

    • 8.3.2017  20:10
    Zlato (2016)
    ****

    Strašná nespravedlnost! Osrala letos vyhraje za prkenné umělohmotné pitvoření v Homolalalandu snad ta nejodpudivější neherecká pizda, jaká se kdy zpixelizovala za sklem mé obrazovky, a nejpopičivější herecký výkon desetiletí se neotře ani o nominaci. Matouš holt k jeho škodě není ani negr, a patrně ani buzerant, tudíž si se svým naprosto famózním a neuvěřitelně slizkým prospektorem mohl v letošním přitepleném multikulti klimatu leda tak vykolíkovat zábor. Myslím, že by ho po tomhle mohli z fleku nasadit do hlavní ženské role dvojky té Tralalapičoviny pro nevkusné vypasené hospodyňky, a on by tu šišlavou Kamennou ropuchu zvládl stejně odporně, ale navíc by i hrál. Tento veskrze průměrný, avšak vcelku svižně plynoucí film o devadesátkovém zlatém tunelu povýšil na ultimativní herecký koncert a vytáhl ze mě svým výkonem jeden rozškrábaný puchýř navíc, protože byla opravdu radost jej sledovat. No radost … Předvedl vizuálně natolik nechutného hnusáka, že se místy až otřepáváte odporem a máte pocit, jako byste se dvě hodiny dívali na prasklý akutní absces. Absces, který ovšem úchvatně naturálně hnisá a krásně hraje všemi možnými nemocnými barvami.

    • 6.3.2017  20:45

    To je zase ale v aleji nablito! Podle velkohubého cákání zdejších entit na všechny strany by jeden řekl, že jde pomalu na homixovou událost tisíciletí. Ano, je to dospělé, vyspělé, syrové a místy i surové, ale až příliš často to i vypadá, jako by naturalisticky akčního Mangolda skopl ze stoličky Refn ve snaze unudit navnaděného diváka xmrti nepřiměřeně dlouhým a unylým artovým cestofilmem, a táhne se to jako tchýnin chrchel. Něco jako honění s nezataženými adamantiovými drapáky. Zpočátku příjemné, ale když už se trochu rozohníte a začnete si to užívat, pořežete si, kurva, stehno. Velkým plusem je samozřejmě konečně homix, který není primárně určen pro náctileté retardy, jenž se však ve snaze o ýbrsofistikovaný scénář sem tam urval z žánrového řetězu a změnil se v umělecky otravné existenciální lkaní obstarožního rosomáka nad tím, jak už ta regenerace, dopiče, není tím, čím bývala. Každopádně kornatějící Australané vypadají asi všichni stejně, tudíž Džekmen zahrál toho Gibsna perfektně, záporák je dostatečně slizce záporný, adamantiová řezničina uspokojivě brutální a potěšil i terminální heavyend. Mít to místo půl třetí hodiny tak devadesát minut bez všech těch přiblblých poct starým, nudným a kýčovitým zápaďákům a neustálého sahání artovým hnědopichům do rozkroku, odpovídalo by to možná místní stádové masturbaci.

    • 27.2.2017  22:11

    A co takhle reálně a opravdu SEKSY, milé škaredé, nevkusné a zoufalé nemrdané kravky, prstící se u filmových a knižních patogenů?: *** Svůj osud potkala jedno sychravé říjnové odpoledne na výstavě jatečních prasat v Mokrých Představicích. Seděla právě najednou na třech židlích u registračního pultíku, srkala Nespraso (What Else?!) s osmi cukry a roztomile baculatou rukou zasněně obtahovala kostrbatá srdíčka, která bezděky čmárala na druhou stranu seznamu účastníků. Když v tom naplnil vstupní halu nezaměnitelný odér žlukle mužného pižma, nekompromisně přebíjející i všudypřítomný pach mrvy exponátů. Vedena tímto feromonem příslibů nezapomenutelných zážitků omámeně zvedla hlavu a v němém úžasu zůstala zírat na postavu před sebou. Dobrých stopětašedesát v kohoutku i mezi boky, pompézní, chlapsky bezchlupé panděro, vyrýsované do jediného mohutného oblouku, nekompromisně vyhřezalo z módní růžové košile a držel ho od těch nejhříšnějších myšlenek jen nonšalantně koženkový, sténající opasek na okraji hustě rapersky prověšených džínů značky Levvistang. Vkusně nagelovaná přehazovačka dovolila rozvernému dredu z jinak testosteronově lysého čela rošťácky sklouznout přes mohutné nadočnicové oblouky lemované jedinou souvislou linkou toho nejhustšího obočí, jaké kdy spatřila, až ke kostěným obroučkám brýlí plně hrazených pojišťovnou, přes jejichž skla by se ve slunečných dnech dala do měkka grilovat hovězí kližka. Zpoza nich ji z nádherně masité tváře, zbrázděné monstrózními krátery akné, rozkošnicky propalovaly uhrančivé prasečí oči. Jedno z nich náhle kompulzivně zamrkalo. „Ahoy, kočččičko,“ pronesl s důrazem na há bonviánsky pištivým hlasem a jeho chlapecky plachý úsměv odhalil sexy khaki chrup se zlatou horní jedničkou, „nevěděl jsem, že tu zaměstnávaj modelky!“ Cítila, jak karmínově rudne až na nepoddajnými černými chlupy porostlou třetí bradu, a bezděčně zvedla mastodontí paži ve vkusně květovaných jumbošatech s krátkým rukávem, aby si prohrábla splihlou afrotrvalou. Odhalila tak lascivně promaštěné kolo, táhnoucí se od vyzývavě prosolených košťat v podpažní jamce až pod úroveň lopatek. Když to spatřil, chrochtavě se nadechl, díry v pravé tváři se vydaly směrem k pleši ve třech frenetických záškubech a kopřivkou ovyrážkované čelo se mu orosilo bezuzdným chtíčem. Tlustými prsty vrátil neposedný pramen řídkých vlasů barvy ranní moči zpět na temeno a dýchavičně pronesl: „Jsem Zdeněk, nejhustší internetový zabiják, největší boreček, jakého znám, nejúspěšnější prodejce imaginárních telefonů v okrese Hevlín, virtuální prznitel, přeslavný redaktor žumpoidních portálů, kam z internetů kopíruju všechny ty děsně třeskuté humory a vydávám je za své, a v neposlední řadě modla všech náctiletých potratů dělnické třídy! Prostě legenda!!! Normálně bývám jen ušlápnutý charakterově deformovaný samolibý debil, ale ty, ty jsi dívka mých snů od první chvíle, co jsem tě spatřil, a musel jsem tedy potlačit svůj přirozený panický stud. Nepřeji si toužebněji nic jiného, než abys ihned hrála hlavní roli v mém vysněném sado-gastro pornu.“ Okamžitě pochopila, že další šanci už mít nebude, protože se jí odjakživa štítili i roztoči. „Mi – Mi – Mi – Milada,“ vykoktala roztřeseně a z otylého koutku masitých rtů ji začala mimoděk vytékat slina. S plaše sklopeným pohledem a slastným zakvičením se předklonila, nechala čtyři opruzené pneumatiky z traktoru ladně spočinout na svých celulitidou rozoraných tvarohových stehnech, zapřela se hlavou o stůl, čímž před ním vyzývavě vystavila na odiv lesknoucí se temenní lysinu, zajela si oběma rukama po stranách pod sukni a mohutně zatáhla. Ozval se trhavý zvuk připomínající rozepínání suchého zipu stěhováckých popruhů a na zem se jí z klína houpavě sneslo několik slepených chuchvalců, ne nepodobných shlukům navazelínovaného topenářského konopí. Načež od stropu začalo postupně padat s agonickým bzukotem ve smrtelných křečích třepotající se hejno masařek. Se zajíkavým astmatickým funěním, rudější než záře nad Kladnem, se těžce narovnala a nejistou rukou mu podala své titěrné kalhotky značky Abscesia sekret, z nichž by se s úspěchem daly ušít přístřešky pro dvě somálské vesnice. Lačně po nich okamžitě chňapnul levačkou a labužnicky si s nimi překryl obří rudý pórovitý nos, což znovu doprovodil vzrušeným staccatem několika upocených zachrochtání. „Och, jak já miluji vůni hnijících krevet v hroším výběhu!“ vypískl dýchavičně, zajel druhou rukou do kapsy svých krutě neznačkových kalhot, vylovil dvě rozplizlé koule bílé mazlavé hmoty, oblepené zbytky jídla, nitěmi a podivnými malými hnědými zaschlými bobulkami a s pompou je položil před Miladu na stůl. „Snad mi to nechceš strkat do …,“ strachy ani nekončila své představy. „Ale kdepak, Milado, za koho mě máš!“ řekl naoko dotčeně. „Vepřové sádlo, víš,“ dodal hned a světácky dvakrát zakmital buší brežněvovského obočí. „Tím ti nejprve něžně promasíruju ty rozkošně zapařené faldy, než tě po nich začnu brutálně pleskat škvarkovou klobásou. Záchranné slovo bude „bůček“, ale nemyslím, že bychom se na prvním randevú hned dostali řekněme za hranici konvenčních gastrosexuálních praktik.“ Už tu vášeň prostě nemohla déle zadržovat! Samovolně se jí doširoka roztáhly nohy, avšak vnitřní strany stehen se stále vzájemně dotýkaly … *** Dál už to snad ani nechci domýšlet, abych si náhodou nezkazil pohlavní svěžest víc než touhle přiblblou rakovinotvornou sračkou o tom, jak slizký buzerant podruhé, ještě debilněji a asexuálněji vyprcal odpornou Terezu Kostkovou, tentokráte i s mysteriózní vložkou. Dvakrát použitou a řádně nasáklou. A na návraty Basindžerky exhumované po sto letech přímo od ledničky Mikyho Rúrky do rádoby erotických vod by měl být paragraf za gerontofilii. Takže, milé vášnivé a romantické čtenářky a divačky, co jste tohle nebo patopředlohu tolik polajkovaly, přeji vám co nejpozdější syndrom karpálních tunelů, a pokud si v životě chcete užít alespoň trochu toho opravdového živočišného kmitání, doporučuji vám si sem tam potřít zarůstající štěrbinu nějakým tím šmakosem od Pedigree. Třeba se vás pak přestane štítit aspoň váš německý ovčák.

    • 26.2.2017  21:07
    Kruhy (2017)
    *

    „Noli turbare circulos meos,“ pronesl s arogantním úšklebkem Gutieréz. „Osculate posterior, debile,“ odvětil nasraně verbal neméně plynulou katalánštinou, nadrcenou k dokonalosti dlouholetým studiem příbalových letáků svých psychofarmak, a probodl ho. Pohledem natolik sžíravým, že už se ten manták znovu objeví ve studiu snad jen v případě, že bude nosit nějakému opravdovému režisérovi tortily ke svačině. Nejprve trojice narkoleptických matlalů narychlo uplácala kruhový scénář k bingu ve starobinci, poté se k tomu nachomejtl nějaký hispánský amatér, uchopil kruh mezi dvanáctkou a šestkou a zatáhl, načež totéž zopakoval mezi trojkou a devítkou. Ve vzniklém kosočtverci se pak vcelku bez reptání prznitelná italská kočička (jediné pozitivum) a mimořádné slizký, nesympatický a prkenný bukanýr, co si v mládí asi příliš často holil obočí, potácejí od ničeho k ničemu a chovají jako bitchíkovci po nukleotomii, aby jim náhodou místy až komická, nahnilá studniční mastňačka nezapatlala displej na elcédéčku. Výborná alternativa, když zatoužíte bezuzdně vyprcat nějakou vzpurnou figurantku a nemáte zrovna po ruce Rohypnol. Ale pozor, vy se samozřejmě musíte celou dobu dívat stranou, to dá rozum!

    • 24.2.2017  19:17
    John Wick 2 (2017)
    ****

    V jedničce Kínovi rusáci sežrali psa a následovala unylá sada nudných přehozů přes rameno a střel do hlavy. To v Džonvik ryloudyt mu nějaký nepoučitelný makarón vypálil Tugenhát, Kínu se konečně pořádně funkcionalisticky nasral, režisér se naučil režírovat, židí bratři přisypali hutnou dávku nalichvených mrtvých prezidentů a následovalo snad vše, co má totálně nabušený a fantasticky natočený akčňák mít – choreograficky perfektní kočkování (s gamorou), urputné honění (v autech), živočišné píchání (noži), vášnivé rdoušení (rukou i čímkoliv, co je po ní), neutuchající střílení (snad vším, do čeho lze narvat munici) a komplexní defilé nebývale hustých zabijáckých existencí. A to celé v tak vizuálně dokonalých kulisách, až má jeden místy chuť stopnout promítačku, poslat to občerstvení pro pedofily vedle něj pro popkorn, aby nemělo noční můry, a mezitím z důvodu totálního estetického vzrušení freneticky zamasturbovat. I tentokrát na to scénárista sice dost jebal, nicméně pokud nejste jedním z těch umaštěně olupených artových hnědopichů a integrální absence profundálních filosofických paradigmat či frustní interpretace behaviorálních predispozic singulárních charakterů vám nezpůsobuje kognitivně disonanční záchvaty maligního kokotismu, odcházíte z kina s pocitem naprosto ukojeného akčního diváka.

    • 22.2.2017  20:37
    Zakladatel (2016)
    ****

    To se nám tu ale zase vyrojila banda angažovaných zdravovýživnářských pičusů, co si vztekle poprskala monitor rozžvýkanou brokolicí s tofu! Doufám, že při tom vašem tolik kůl a uvědomělém házení hoven do větráku zachováte analogický kokotismus, až natočí filmík o zakladateli Tesca nebo klidně i sítě večerek v Kurvě stověžaté 1. Tam vám totiž, pokud má Mekáč zrovna zavíračku a vy spěcháte, bez zardění bleskově prodají třeba Endyho šizený rohlík s vlašákem, které vás otráví, otyjí a zabijí asi tak dvakrát rychleji než Bigmek, jestliže je jak vymatlaní čuráci budete žrát třikrát denně. Nehledě na to, že se po nich ještě před tou strašlivou globalizační smrtí solidně vyserete z podoby. Takže, pokud spásáte výhradně dusičnany a těžkými kovy prolezlý „bio“ jetel, abyste měli zelená hovna, prosím, dobrou chuť, je to vaše volba. Ale jestli mi při tom budete kérovat do mých oblíbených potravin, pravidelně vám skáknu někam do Babitchova pochcat políčko. Mek je prostě kvalitní mňamka a ani trochu mi nevadí, že ho založil slizký zmrdeček, co v nejlepších intencích amerického snu bezskrupulózně ojebal dva autistické vidláky o nouhau i farmu, í-áj-í-áj-ou. Tento hezky retronatočený, svižný a poměrně zajímavý film s krásně odporným Míšou Kýtnem mu rozhodně pomníček nepostavil, i když se tvůrci místy evidentně trochu báli vykreslit toho zkurvysyna úplně naprudko. Ale to je naprosto pochopitelné, mohlo se jim totiž dost dobře přihodit, že by u toho filmování přišli o keterynk rychleji, než by řekli „nutriční hodnota“, a štáb by pochcípal hlady.

    • 19.2.2017  21:05

    Po vcelku snesitelném Andrvorld: Probuzení přichází Andrtvajlajt: Menstruační války, který připomíná návštěvu fetiš sado-maso salónu pro náctileté mongoloidy. Vyňuňaní, koženě latexoví homopýři v čele s prkenným manekýnským velebukanýrem z Demence se tu prostě bez ladu a skladu idiotsky kočkují ve škaredém digitálním mrdníku s natuženými buzidlaky, vedenými aspergerem znetvořeným lordem Talym. K totálnímu prokrvení dvanáctiletých školaček už chyběli jen do půl pasu svlečený prasoxicht Lautner a Patyzón s permanentně strnulým výrazem gothového retarda. Ke vši té umělecko kulturní dokonalosti si k udržení toho tupého cirkusu najali nějakou amatérskou rozkuřovačku, která by evidentně neurežírovala ani svingrspárty ve starobinci, a střihače, jenž patrně celou dobu jen čuměl Bekinsdejlce na prdel, a tak to jedinou nezaneprázdněnou rukou místy prošmikal až k opravdu obskurním dějovým zvratkům. Čili jedinou sofistikovanou zábavou při sledování téhle příšerné žužuvampovervolfiády bylo zasněné přemítání, jak by se asi na černočerně upnutých latexových pitkáčích katalogové MILFky Katky vyjímaly skvrny od jogurtu.

    • 18.2.2017  21:21

    Český důchodce se ráno vzbudí, a aby byl vůbec schopen vstát z postele, musí sežrat snídani šampiónů, tedy obvyklých dvacet zdravých prášků proti všem myslitelným geriatrickým chorobám včetně smrti, které mu jeho hrobník, zúčastňující se každoročně těch nudných konferencí Zentivy na Bora Bora, s nadšením permanentně předepisuje, místo aby ho honil bitchem do schodů. Pak vytáhne cévku, Parkinson ho pobryndá meltou, mrdne si pod jazyk nitrák, hodí na záda špatně vypolstrovaný třistagramový batoh a vyrazí na každodenní strastiplnou brutální kalvárii. Do Deadlandu pro mlíko v akci jsou to totiž nekonečné tři zastávky a došourat se těch sto metrů s nemilosrdným převýšením až padesát cenťáků k tramvaji po ledabyle udržovaném chodníku plném kamínků a zákeřných obrubníků, z nichž se jeden může kdykoliv zřítit až do dvaceticentimetrové propasti, to hraničí s pochodem smrti. A to ho ještě po takto vyčerpávajícím výkonu čeká ultimativní MGA (Mutual Geront Assassination) fajt francouzskýma holema s ostatními mrtvolami u regálu a zabijácká šerpovina s dvěma těžce vybojovanými litrovými krabicemi plnotučného zpět do jeho smradlavého brlohu. Tudíž není divu, když cestou zpět prodělá dva infarkty, mrtvičku a rozkrvácejí se mu bércové vředy, chudákovi! Oproti takto vysportovanému hrdinovi je tatranský důchodce pěkně zahálčivá svině. Ráno vstane, sežere Tatranku plnou nezdravých průmyslových sacharidů, líným poklusem si střihne mrzkých pět kiláků do Starého Smokovca, kde si na rozmařile pohodlný žebřík na záda mrskne ubohé dva kegy odporného Tatranu, nedejbože Popradu, celou smokovskou mlékárnu radši i s krávou, pár lehoučkých propanbutanových bomb a skoro nic nevážící dvoumetrovou ocelovou traverzu, načež se vydá až na směšně krátkou a naprosto nenáročnou procházku na Rysy. Těm zasraným lenochům by okamžitě měli vzít penze! *** Neuvěřitelní frajeři! Dnešní průměrný dvacetiletý chcípák se dvěma řízky v chlebníku by vychrchlal briketu už na Hrebienku a při terminálním astmatickém záchvatu jen v němém úžasu zíral, jak ho svižně míjí vysmátý metuzalémovitý šlachoun s nákladem tak těžkým, že by ten rozežraný maloměšťák pošel na totální vyčerpání organismu, jen kdyby se dozvěděl, kolik to celé váží. Každý, kdo se aspoň jednou vydrápal těžkým teréném nad dva tisíce, musí před těmihle šerpodědky prostě padnout na prdel. Šestasedmdesátiletý borec, co i dvakrát za den vytahá sto kilo do převýšení přes patnáct set metrů, mnohdy v počasí, do kterého by ani Fica nevyhnal, a ještě je pak v pohodě schopen vysmýčit celou Téryho chatu a popíliť pět kubíků dřeva na topení, si nic jiného než respekt a vlastní filmík nezaslouží. Paľo je ozaj popiči dokumentarista, už i vytuněnou digitální kameru si pořídil, a zase to natočil tak, až má jeden neodolatelnou chuť vyjebat se na celou civilizaci a strávit život jako tatranská mula.

    • 15.2.2017  20:54
    Don't Knock Twice (2016)
    odpad!

    Nok, nok ... Kto tam? To som ja, otvor! Otvor? Otvor, do piče! Otvor do piče? *** No, já už rozhodně podruhé nezaklepu ani za pytel sušených čuráků! Snad jen, kdyby se můj život náhodou náhle změnil v příval nikdy nekončící zábavy, a já bych se potřeboval ze sebevýchovných důvodů znovu unudit xmrti, aby mě to tolik nerozmazlilo. Docela škoda, že poměrně nadějného režiséra, jenž umí vcelku vkusně a atmosféricky naaranžovat dva minutové záběry solidního bububaráku s anorektickou ježibabou, doplnil páreček pissálků, který nade vši pochybnost pravidelně čichá lepidlo na kola, a partička enormně prkenných ochotníků včele s odpudivým babochalpem z Rydyka. Výsledkem je otravný, ukrutně narkoleptický a příšerně zahraný pičoid, jehož logika osciluje v uzavřeném intervalu (vysmažený debil; ambiciózní narkáč). Při jeho sledování celou dobu váháte, jestli by náhodou nebylo mnohem zábavnější strávit večer tím, že se pokusíte ukousat si nudou první články všech prstů na rukách a cákající krví zabordelit koberec, aby vám to následně ta vaše domácí čarodějnice dala pořádně sežrat a vy se aspoň na chvíli opravdu báli. Nicméně i tak to evidentně strašlivě vybubalo kompletní kohortu zdejších hororových gayxpertů, na jejichž gayrudované výstřiky dejte pouze v případě, pokud vám k absolutnímu zděšení taky stačí, když si zhasnete na hajzlu a někdo vám devadesát minut neumětelským hlasem recituje přes dveře isobarické hodnoty brázdy nad hřbitovem. Samozřejmě s chybami a v kiloňutnech.

    • 10.2.2017  23:38
    Pasažéři (2016)
    ***

    Cestou k přelidnění a vyplundrování další kosmické koule lhostejnými parazity zazvoní technickým nedopatřením budík o osmdesát let dříve, přičemž vzbudí jediného cestujícího, a zrovna úchylného masochistu. Ne, nebojte se, nic vám neuniklo, já jsem jen filmově teoreticky natolik erudovaný, že analyzuji audiovizuální díla daleko hlouběji a citlivěji než obyčejný plebs, čumící na pohyblivé obrázky. Tudíž mi nezůstal utajen ani podprahový psychologický profil hlavního hrdiny. Sledujte! Vezmeme-li v úvahu nutnou genderovou vyváženost kolonizačního komanda, můžeme se s vysokou pravděpodobností demograficky domnívat, že pokud extrahujeme čtyři procenta kůl teploušů, co se nějakým tím moderním liberalizačním zázrakem prokouřili až na palubu, je z pěti tisíc hibernovaných pasažérů cirka 2400 kund. Je také téměř jisté, že ziskuchtivý korporát nevyšle ke zničení další planety nějaké staré a jeté pizdy, takže statisticky vzato lze opět úspěšně predikovat, že zhruba 70 procent z nich bude jakž takž píchatelných. V Gaussově rovině takovéto kvantifikace se tedy nutně musí vyskytovat tak 30 procent naprosto luxusních mrden, včetně například nádherných a ke všemu svolných pětadvacetiletých mulatek s dokonalýma prdelkama. Vydržte, už vrcholím! To máme cca 504 fantastických, estetických a exkluzivních pohlavních zážitků! No, a když někdo záměrně hrábne mimo takto macaté portfolio a probere k padesátileté all inclusive plavbě znuděným vesmírem oslizlou Lorencku s odporným kysličníkovým přelivem, kobylí prdelí a věčně zpruzeným xichtem, která je ještě ke vší té hrůze ňujorká yntelechtuálka, musí to být nade vši pochybnost vyšinutý sebemrskačský pičus. A jinak docela škoda vcelku kulantního nápadu, z něhož se s trochou kreaturivity dalo udělat solidní psycho, a nikoliv Vesmírná mýdlopera 2016 s trochou Gravitace, balancující na hraně dystopického ekzému.

    • 8.2.2017  20:36
    Spojenci (2016)
    ***

    Taxe se nám Robert Zeměpis rozhodl po letech opět tak trochu Vykasat Blanku a pod sukní ji nasnímal veskrze nevzrušujícího, průměrného a sterilního bobra, který je však na druhé straně docela esteticky snesitelný, méně otravný než tolik homopřeceňovaný cajdákoidní originál a hlavně neuráží svou kýčovitou pičiditou, jakou Bobík s gustem předvádí posledních 14 let. Prostě takové suché, řemeslně dokonalé prázdné nic, po jehož skončení máte pocit, jako byste čuměli na chirurgicky perfektně vymodelované pohlaví čerstvě přeoperovaného transvestity. A tak jen pokrčíte rameny, řeknete hm a poohlédnete se po nějaké autentické rajcovní kundě. V případě, že vás mé nesmírně sofistikované filmově teoretické termity dostatečně neobohatily a nevzdělaly, rozhodně si přečtěte zdejšího nejpomazanějšího bukanýra Bludmana. Přesně takhle to dopadá, když na tu operaci nemáte prachy, a tudíž vám ten „retronoár předinstancovaný“ čurák chca nechca zůstane.

    • 6.2.2017  21:10

    Nemám tyhle filmy o obětech paralýzy trojklanného nervu moc rád. Je to stejná kýčovitá ždímačka emocí jako třeba příběhy o Terym Liškovi, který chtěl být vždycky atletem, ale rakovina mu sežrala nohu, všichni ho litovali, a tak se stal nejúspěšnějším a nejvýdělečnějším modelem na endoprotézy všech dob, nicméně i maratón si nakonec odpajdal, boreček. V tomto snímku chtěl být hlavní hrdina strašně moc hercem, ale zákeřná obrna mu sežrala talent, všichni se mu smáli, a tak se stal poměrně slušným režisérem, nicméně začal sám sebe cpát do hlavních rolí, kokot. Čili se jedná o slušně natočený a dobře poréžirovaný silně průměrný cajdákoidní gangbang, který opět brutálně sráží na kolena otřesná kástingová minela v podobě obsazení hlavní mužské postavy. Je totiž dost obtížné uvěřit krutopřísného bose, jenž naprudko vyjebe s italskou a irskou mafií, rozlíceným kákákáčkem i s militantními kudlankami, někomu, kdo má od první minuty v xichtě strnulý výraz semidebilního jelimana, kterého jako by něco permanentně lechtalo na koulích, ale zapomněl, jak se má chichotat, a tento škleb nezmění ani v momentech, kdy ho do nich někdo nakope. Prostě by Ben už nikdy neměl lozit před kameru, a to ani v Betmenově bondážní masce, neboť i ta dostatečně nezakrývá jeho bestiálně bezmimickou spodní čelist. Naštěstí tohle Výzvakehřevmariáši aspoň trochu vyvážil exhumací geniálního a trestuhodně opomíjeného Rema Gironeho (nějaký pičus ho tu ani nedal do obsazení), který měl už od dob, co ho sežrala Chobotnice, dávno hrát v Holém údu všechny ty Alpačíny, Pólsorvíny, Deniry, Čazpalmintéry, Andrejegarsíjy, Džoupešky a další, protože si jen stěží dokážu představit hrozivějšího a sugestivnějšího capa Naší kozy!

    • 31.1.2017  21:07
    Mlčení (2016)
    *

    Ahooooj, opičky! Já jsem otec Pederast a tohle je bratr Efebofilus. Ovečky už jsou ve stádě, tak jsme přijeli naučit píchat nezletilé ministranty i vás, jakož i nakrást a naterorizovat si pár budoucích restitučních nároků. Je tu s námi i Chesus Gonzáles, daleko větší frajer než ten váš přičmoudlý pupkáč, a jestli na něj plivnete, skončíte jako švábi, místo abyste mohli navěky sterilně čurákovat po kolena v mlze a foukat cherubínům do šalmají. Navíc s Chesusem můžete dělat jakékoliv kurvárny, stačí potom pouze párkrát zarecitovat pomatenou básničku, vše odpuštěno a s klidným svědomím buďte zmrdi znovu. Fanaticky vás zkudlankujeme, ať chcete, nebo ne, takže se teď budeme skoro tři hodiny tvářit hrozně útrpně, ublíženě a zmučeně, přitom se jen otravně do zblbnutí modlit a nudně řešit blahoslavená dilemata z pičoidní fantasy. *** Tak, a je to v hajzlu! Po Štefanovi se vydal směr prdel už i Marťas a dříve tutové pilíře světové kinematografie leží zhrouceny v radioaktivním prachu z homixiád, telenovelických kýčů a artových svinstev. Soudnému divákovi po téhle ukrutné ubíjející hemoroidiádě s odpudivým nehereckým jelimanem v hlavní roli nezbývá, než jen vyslat děkovnou modlitbu ke svatému Ripovi, patronovi všech těch šikovných zlodějů audiovizuálních děl, za to, že nemusel vyhodit banditské výpalné zaprděnému Cinestáru, mohl u toho pohodlně ležet s prstem na velmi vytíženém tlačítku FFW, pouštět si ve vedlejším okně třeba Kasíno nebo Mafiány, a se slzou v oku vzpomínat na doby, kdy ještě filmy bývaly zábavné.

    • 28.1.2017  22:20

    Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby matku Malého prince sklátil mozkový tumor. Za tím přeceňovaným nesympatickým Malým zmrdem by pak nenaběhla existenciálně vyhřátá liška, nýbrž heideggerovsky zpruzený strom, který by místo „Ájem Grůt“ skoro dvě hodiny otravně recitoval Pojem úzkosti, prokládaný Metaforickým úvodem do dětské psychologie pro ambiciózní popeláře, dokud by se ten hnusný asociální pazneht nenaučil mít rád Ryplyjovou. Pokud tedy nemáte gumovou páteř, abyste se mohli bez zábran kousat do prdele nudou, nebo nechodíte se sveřepě samolibým výrazem a Kierkegaardem pod paží do tlučhubovských kaváren hledat sysla blití, zabavíte se daleko lépe, když si doma najdete tu nejtvrdší zeď, budete do ní sto deset minut pateticky mlátit hlavou a pobrukovat si při tom Ó Tannenbaum.

    • 27.1.2017  21:05
    Patriots Day (2016)
    odpad!

    Je Den pakokotů, a než první rachitický Keňan dochrastí do cíle maratonu, kde pojde na podvýživu, rozlehne se Bostonem strašlivé bum! Podle tohohle je to pomalu bestiálnější masakr, než když jim muslimáci parkli Boeingy do WTF, a ten maraton prý svou proslulostí už dávno zastínil i Feidippidův poklus do Athén … NOTYPYČO! Věděli jste, že při sesuvech půdy zařve ročně v Guatemale kolem 300 lidí? A neštěkne po nich ani pes. Ale když kousek na sever amatérští síajej tenoristé Džochar s Dudájevem rozmrdají prskavkovou bombou matičkama 3, slovy tři!!!, pojídače horkých psů, a to ještě podle všeho úplnou náhodou, naservírují nám světospásní soudruzi do kin odporně patetickou tryznu skoro o národní genocidě. Xblití! Empatie je príma věc, ovšem mediální silou ždímaná píár močovina zlo. Pak se stává i u nás, že tuhle hapá letadlo s pár vymatlanýma pukama a klaka slaboduchých loutek na Staromáku do kamer lká, jako by jim pochcípaly vlastní mámy. Ale škoda. Ta demagogická reklamní rekonstrukce jinak docela odsejpá, je slušně zdramatizovaná a má opravdu kulantní přestřelku, ale posledních dvacet minut to pohřbí pod takovým nánosem žluklých hlenů, kýčovitého hnisu a smradlavých tendenčních zvratků, že pro ten odpad musí jeden hrábnout hodně hluboko do žumpy.

    • 23.1.2017  21:13
    La La Land (2016)
    odpad!

    Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu.

    • 20.1.2017  22:13

    Bible hloupých spratků a jejich ještě hloupějších rodičů začíná získávat Starý záhon a neumětelská braková kurvilka dětského vkusu bezskrupulózně pokračuje ve vykrádání Durrella, Brookse a dalších skvělých a literárně excelentních autorů, kteří ty čuráky v prestižním londýnském nakladatelství prostě kouřit odmítli. A co může být lepšího pro absolutní přežrání tupého britského prasete, než přenést ten vykalkulovaný literární svrab do už tak kulturně zdegenerovaného prostředí nejdementnějšího trhu světa. A tak do Ňu Jorku přijíždí ten nejhnusnější čaroděj, jaký kdy stál před kamerou, aby honil. Honil mytologii Mluvícího balíku do nenasytné banditské kasičky J.sem K.ráva Rohlíkové. Paradoxně je to však filmově tisíckrát zábavnější a příjemnější než všech sedm morových ran Heryho Potrata. Takže, milí „sofistikovaní čtenáři“, co jste snědli akorát Slabikář a sedm literárně genocidních zvratků zlodějské patlalky, zkuste se třeba podívat, kam ta piča mimo jiné chodí nakupovat! Uvidíte ten rozdíl mezi opravdovou literaturou, plnou úžasné fantazie a originality, a špatně napsanou, komerčně vyhajpovanou pícninou pro stádové mongololidi.

    • 16.1.2017  20:48
    Příchozí (2016)
    ***

    „A-HOJ. JÁ JSEM LUJ–ZA! JÁ JSEM LUJ-ZA! TVÁ-ŘIM SE SI-CE ZPRU-ZE-NĚ, ALE TO JEN PRO-TO, ŽE MĚ SVĚ-DÍ KUN-DA! SVĚ-DÍ KUN-DA!“ /// „Notypyčo, Cthulhu1, ta kráva mele jako Tynkiwinki, kvůli kterému jsme nedávno ty hloupé parazity málem vyhladili. Prý inteligentní život! Úplně mě svrbí chapadlo na anihilátoru. Poprcej s ní to sklo radši ty, mně by jeblo v hlavonoze. Ale cákej ty kola v američtině, víš, že se dle direktivy vrchní chobotnice se s fuj fuj zlým východním blokem zásadně nebavíme a oblažujeme jen ty tolik kůl, světospásné a úpa nejchytřejší pojídače horkých psů!“ /// „A-HOJ LUJ-ZO, já jsem Kruhrozpitýnahoře a tohle je můj věrný ufonský druh Kruhrozpitýdole, přicházíme z druhého patra, v páře a v míru. Přišli jsme tě naučit chobotničtinu, aby sis hned pamatovala, jak nedostaneš za šest měsíců krámy!“ „Jupí, to jsem ráda, že si hned rozumíme, klucí, máte príma cákancové písmo, ještěže jsem tak brilantní odbornice na menstruační skvrny! Kruhrozpitýnahoře, Kruhrozpitýnahoře … Jo! Je to jasný! Ty se jmenuješ Modrej. A ta megasépie vedle je Zelenej. Nice to shit you! Upsss, sorry, špatně jsem to kolo vpravo rozpila … Ale zpruzeně se budu tvářit až do konce filmu, neva, že ne? Zrovna jsem si totiž díky té vaší hatmatilce vzpomněla, že za tak půl roku chytím od nějakého blábolivého teoretického fyzika herpes a jsem teď dost na rozpacích, jestli mám s tím nekňubou vůbec píchat …“ /// Vole, Cthulhu2, to je ale piča! No nic, tohle je marný, vypaříme se zpět na Aldebaran a zkusíme to znova za 3000 let s Homo Chipsetens … /// A máme to tady zase! Intelstelár ryloudyt. Totální tepelná hysterie, překokotné hvězdičkování a přemoudřelé pokyvování hlavami nad Tolleho sektářskou příručkou brakové astrofilozofie, jež je stejně obskurní jako logicky a fyzikálně nedotažená, ale má jakože úpa krutohustopřísnou a naprdelpozasující pointu, kvůli které všichni ti melancholičtí gejové, citliví domácí astrofyzikové s vystudovanými dvouletými metalurgickými obory, pouťoví filosofové a dojaté (slovní základ dojit) hospodyňky ani nepostřehli, jak ukrutně pičoidní cesta k ní vede a jak solidní má základy, uplácané z hoven a vakua. Ale u včel svědí prostředky a navíc to spatlal současný nejslavnější uspávač hadů, takže jasně predestinovaná pětka, ať nejsem v blahoslaveném stádu za kokota. Ale abych Penisovi zas až tolik nekřivdil, než dojde k tomu slavnému zvratku, který vše pohřbí pod nánosem plytkých brakových teorií a semidebilní melancholie, je to vizuálně naprosto podmanivé, poměrně zajímavé a jeden je i docela zvědav, co se z toho vysvrbí. Docela škoda, že jen obyčejný pásový opar. P.S.: Tak snad ještě vzkaz pro velkého mentora, brilantního kvantového mechanika, výjimečného filosofa a vynikajícího chobotničtináře Zadka99. Věděl jsi, že čeština má i výraz pro to, když se hloupý, ale náležitě sebestředný pomocný učitel velkohubě tahá za šulínka před svými osmáky? Říká se tomu onanie.

    • 14.1.2017  20:53

    V posledních letech se zdá, že asi nestrašidelnější posedávací horor zažijete pouze tehdy, požádáte-li nějakou otylou nemytou důchodkyni, aby vám sedla na xicht. Filmy jsou totiž v tomto subžánru už naprosto v hajzlu, a pokud chcete být opravdu vyděšení, nezbývá, než se úchylit výhradně k výše zmíněným pekelným experimentům. Kromě zcela výjimečného Vymítání Emilky Růžové je to všechno jen furtdokolový balast, omílající jediný pozoruhodný Blety – Frýdkinovský manuál, jehož atmosférických kvalit však jen tak něco nedosáhne. To znamená pypku, ohyzdnou už před tím, než ji ten satanův rozkuřovač a urputný poseda začernil duhovky, vyhnil chrup a zkrabatil obličej, která v ušmudlané noční košili dělá předpisové gymnastické mosty, cupitá po stropě, blije blíže nespecifikovanou, avšak hnusně vypadající žlutohnědou břečku a hrtanotumorným chraplákem kapitána Haudyho oplzle posílá do piče všechny okolo. Načež se přišourkuje odhodlaný a nesmírně seriózně se tvářící černoprdelník, jenž na ni začne cákat pohádkovými zaříkadly zmutovanou H2O, máchat krucifixem, recitovat příbalový leták svých psychofarmak a gradujícím hlasem do zblbnutí opakovat „Mám v zádech Chesuse, tak odfuň démone!“ v naději, že to asi toho pekelníka natolik znudí, až se sebere a potáhne raději zpátky přikládat pod kotel s Majklem Džexnem. Ani toto veledílo nezačíná jinak, poté se však objeví náznak vcelku zajímavého nápadu. Nápadu, který ale nějaký amatérský kokot neprodleně znovu utopí v již popsaném balastu, osazeném navíc nesympatickými až odpudivými nehereckými poleny, které s intonací mraženého jogurtu trousí repliky tak obskurní, jako by je před první klapkou posedlo to nejstrašnější z pekelného panoptika, tedy Mongolial, Mentálzel, Retardbub nebo ta důchodkyně z první věty.

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace