verbal

verbal

Čuk Rorýs

okres Ostrava
Ježíšův strejda Karel

ICQ: 85, 75 po 10 pivech
MSN: Moravskoslezské noviny?

4537 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
    • 29.4.2017  08:40
    Zvířata (2017)
    *

    S velkou pompou otevírá kulantní festiválek Kino na Granici filmem Zvířata. Na pódium nabíhá samotný režisér s půlkou štábu, programový ředitel v tesilkách po Havlovi a buzerantských ponožkách má nagelovanou hlavu, kterou se režisérovi snaží bez servítek nacpat do prdele, jaký je to prý boreček, fešák a artista. Až mám podezření, jestli spolu nejsou v tom kudlankovském Polsku tajně zaregistrovaní. Ten jinak sympaťák pak poměrně skromně, koktavě a zakřiknutě charakterizuje své veledílo jako psychonapínač a já se celkem těším. A kurva, říkám si po prvních deseti minutách, během nichž kamera lačně sjíždí nějaký secesní barák shora dolů a dává si záležet na každé prasklině v omítce. Naději však ještě neztrácím. A do piče, říkám si s mravenčením po celé dřevěné prdeli po hodině a půl, kdy dvě odpudivé němcoidní štěrbiny, jeden manekýn, jeden slizák do počtu a mluvící kočka za doprovodu hlubokých artových ponorů rozehráli s chudákem divákem rádoby sofistikovanou hru na zhuleného kokota a na myš, přičemž soutěžili o to, komu že to vlastně doopravdy jebe. Nakonec se ukázalo, že jebalo jen režisérovi a scénáristovi v jedné osobě. Nebo zneužíval piko. Prostě skvělý matroš na hledání nestrávených zbytků v hovně. Flešbeky, flešforvardy, několik ran do hlavy, jinotaje, symboly a kouzelný Saab měnící potahy sedaček podle hadrů hlavní hrdinky zamíchali ty hičkokovské pomeje pro artové hnědopichy tak fikaně, že nakonec bylo tak nějak úplně jedno, komu vlastně jebalo. A já jdu shánět po Cieszyně drogy, abych se do další podobné projekce mohl náležitě položit. Doufám, že takových už moc nebude, ať se tu příliš nevysmažím.

    • 28.4.2017  16:10
    Uteč (2017)
    ***

    Bojler jaxviňa! Představte si kůl multikulti svět, ve kterém jsou negři tak děsně IN, že každá zasraná bílá huba touží být ztepilým mouřenínem. S takovými trendy král pedofilů Džexn vůbec nemusel chlastat to bělidlo. Film je to určitě mile atmosférický, zručně uplácaný a zábavný, jen mi přišlo tak trochu zvláštní, proč všechny ty ploskonosy nesbírají rovnou z kokosovníku jako na začátku, místo toho osnují složité KKKomploty a nechávají si prznit svou árijskou dceru vypleštěným ugandským kabanosem. Ale to by ten zjevně rasistický čokoscénarista a hnědorešeržér vypadal, jako by mnohem zdařilejší Dz Pozvánku vyčernil téměř kompletně, jen doplnil o hypnózu a xenofobně onegroval. Je tedy načernědni, že tohle se stalo takovým hajpem bavlníkových plantáží jen proto, že to některým zkurveným bělobám zvedne hladinu černirubinu, Džáda Kovářová si u toho zajisté řádně prohňácala kakaového slimáka a celý funklubík profesionálního kriminálníka Rodnyho Krále pak dobrovolně směnil část denního výdělku z prodeje narkotik za lupen do kina. Jedna dolů za ten fuj fuj nouplisácký rasismus, druhá za čorki.

    • 23.4.2017  20:41
    Orel Eddie (2016)
    ****

    Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák.

    • 22.4.2017  21:18

    Perníkový táta sere na bezpapírovém hajzlu, kolem něho lozí po kolenou slizký trapný buzerant, okázale ohrnuje nos nad jeho smradem a snaží se mu pomocí dálkového ovladače umýt prdel. Ukrutně, ale fuckt ukrutně k PO-PU-KÁ-NÍ to ale nejde, a tak nakonec ten mycí proud nastříká Perníkovému tátovi do xichtu. Dzzzzzzzzzzzzzzz!!! Poté si na hajzl sedne Perníková bába a stejným pramenem si vydrandí bobra. Muhehehehehehe!!! Aby toho nebylo málo, a v této chvíli už jste opravdu brunátní, z toho neustálého řehtání se nemůžete pomalu ani popadnout dech, přičemž máte do ruda oplácaná kolena, následně se polovina osazenstva ve futuristickém kůl obýváku pocáká losíma chcankama a odpudivě nehereckému synovi dokonce přistanou losí koule v hubě. Buhahahahaha! Prostě totálně třeskutě vtipné humory, po nichž dávivým smíchem evidentně nejen vyhihňáte všechny krtky z grýnu, ale také vás to perfektně uvolní po mimořádně stresující a náročné mozkové aktivitě při směně u lopaty, přivede na jiné „myšlenky“ po usilovně sofistikovaném ohryzávání tužek ve zvláštní škole a nepochybuji, že si u toho nejeden vkusný a kulturní jaderný fyzik i hustě poslintal šprušle klecového lůžka. Současných 72 procent u tohoto zuřivého útoku na mentálně zaostalé bránice je opravdu hrozivých! Hranice mezi bláznivou a dementní kokotmédií je sice tenká, ale já dosud naivně doufal, že těch stavebních přidavačů, řidičů hovnocuců, kopáčů, jeřábnic, uklízeček, hajzlbáb a nedorýhovaných plodů jejich blahoslavené lásky tu zase až tolik není. S takovou má svěřenecký fond Agrofertu volby opět jisté a je nejvyšší čas emigrovat na Jupiter.

    • 19.4.2017  21:25
    Skryté zlo (2017)
    *

    Chudáka Bonboňáka v převleku za Babadůka, jeho věrného digitálního prasopsa, říkejme mu třeba Horác, jakož i ubohého diváka, mimořádně bestiálním způsobem hodinu a půl neinventivně, hloupě a vykradačsky terorizují svým živočišným neherectvím dva totálně nesympatičtí slizáci a jedna hnusná plochá pizda. Naštěstí však dobro zvítězí a dostanou, co si zaslouží. Musím konstatovat, že tentokráte mají zdejší dva největší hororoví exprdi výjimečně pravdu, ačkoliv jeden u toho jako obvykle zase prstil ségru a druhý urputně vymýšlel, jak ze sebe v komentáři opět udělat co nejukrutnějšího multikokota. Je to opravdu řídká sračka, proháněna scénářem ňoumovitého prznitele exhumovaných hororových mrtvol. Ale co taky čekat od autora jménem Démon Šnek, že. Chcete-li vědět, jak skvělý a monstrózní býval Čau Čau, než vzal tohohle tupého štěka, stačí kliknout.

    • 16.4.2017  21:15
    Sleepless (2017)
    ***

    A máme tu další kulantní žabožroutský originál, jenž nejprve zcela bez servítek vyčorovali cigoši, páč v něm bylo hodně olova a Paňdžáb je daleko od civilizace, a teď si obvyklý hraný dabing s raději přiznaným kreditem pro původního scénáristu přepapouškovali i pojídači horkých psů. A všichni stejně jen kopírují Depalmu v letech jeho nejlepší formy. Čili nesympatického arabáše a následně bolyúdskou hvězdu Romana Žigu jen vystřídal slizký a jakože zlý Džejmí Liškaa, aby s bodnou ranou v játrech, do které ho ještě tak co pět minut někdo vší silou kopne, kompletně vymlátil a vystřílel hnízdo lasvegaské mafie při záchraně svého čokoládového dárce orgánů. A hádejte co? Dobro, čestnost a profesionální resuscitace nakonec zvítězí nad zlem, korupcí a za normálních okolností smrtelnými traumaty, ukáže se, že Džejmí je ve skutečnosti správňák a pyjonýr a slunce může šťastně zapadnout nad znovunalezenými rodinnými hovnotami. No, nevidět téměř nachlup stejnou a bezpatetickou předlohu, prohlásím to za poměrně zábavné, dobře natočené a svižné Smrtonosné kasíno. Takhle ale musím být spravedlivě přísný, zakurvovat něco o zbytečném rymejku pro anglosaské dyslektické debily a za trest jít o jeden rozškrábaný krvavý puchýř dolů.

    • 15.4.2017  20:09

    Osmý šampionát MTV v tupém rozjebávání předražených aut jasně dává kástingem najevo osralové ambice. Poté, co se Pavlík Chodec naposled rychle a zběsile projel ve svém potuněném Poršáku a sloup véóčka nadobro ukončil jeho neherecké ambice, zbyli v hlavních rolích už jen dva charakteři, co nepřekročili povolenou dávku pigmentu. Theronovic Karlík, kterému by jako jedinému Komise pro potírání trapně pózujících gumových panáků patrně neprocvikla hereckou licenci, no a Turek, jehož vtipná a svižná etuda s lozkokokokokošňouškým Naftou juniorem zaobstarala devadesát procent celkové zábavnosti téhle jinak hloupé, naivní, ale jakože ukrutně kůl Bondáže pro národnostní menšiny, v níž se dva přičmoudlé ovarové krky, banda negrů, mesticů, mul a mezků bezradně potácí od výbuchu k výbuchu a od havárky k havárce za doprovodu absolutních rýmovaček čokoládových recitátorů a věčného hn – hn – hnn – hnnn – hnnnnnnn týraných dvanáctivalcových šestilitrů. Nicméně od poslední příšerné tryzny za Pavlíka znatelně ubylo zahnívajícího kýčovitého patosu, zbyl jen čistý výplach míchy a veškeré ty akční vyfikundace jsou natočeny opravdu pompézně a mistrně. Tudíž pokud si do zkurveného zlodějského Cinestáru fickaně propašujete dva litry poctivé Kofoly za dvacku s tunou baleného popkornu z Tesca za třináct, a kromě předraženého vstupného tak nevypružíte stopade za třetinové „výhodné menu“ (Zajisté velmi výhodné pro monopolní holandský konglomerát!), nenarazíte během produkce celkem na nic, co by vás vyloženě nasralo nebo znechutilo. Tedy snad až na tatínkem protěžené násilné obsazení Klintova letadlového přestřiku. Ten slizký kožený jeliman se semidebilním kukučem je vyloženě trapný, totálně prkenný a celou dobu mi pěkně pil mou drahocennou nula mínus.

    • 13.4.2017  19:51

    I teraz barakundy państwowe na pitbulla pizdy s zębami wypinają. Patryk je sice bulvární hovado a ve svých filmech až absurdně koncentruje veškerý pšontkovký fekál na jednu hromadu, až má pak jeden strach i skáknout si do Czieszyna pro zajebistą kurtke dżinsową nebo pár kil smacznych kiełbasek, citlivě dochucených bio posypovou solí, ale pořád to má koule a je to takovým zvráceným způsobem zábavné. Jeho milovaný správňácký panklicajt tentokrát hraje druhé housle a do popředí se dostává výkvět jeblých, vypatlaných, zamindrákovaných, charakterově dokurvených či jinak poškozených polských štěrbin, dokumentujících pšontkovské eLTéÓčka a další kauzy, příkladnou policejní lhostejnost a korupci či, jako v předchozím filmu, roztomiloučké panoptikum té nejhnusnější a nejvymatlanější lidské spodiny. Lindu satanžel minule zapierdolili, a tak ji v roli hlavního zmrda nahrazuje podivný sociopatický inzulínový narkáč, jehož některé pičínání lze označit přinejmenším za bizarní, ne–li rovnou kokotské. Jako posledně se ani tentokrát Patrik moc nesere s jakoukoliv kontinuitou děje, logikou nebo vysvětlováním, tudíž některé pohnutky postav a finesy příběhu možná odhalí leda divák, který čichá stejné ředidlo jako režisér. Ale i tak temu znów cztery napierdole.

    • 11.4.2017  20:42
    Nicota (2016)
    ***

    Zatímco tuhle LIVINGDUMB to viděl na Festivalu mongoloidních sestrošuků, já si to pustil normálně v televizi a nikterak zklamán nejsem. Je to sice pocta osmdesátkovým klasikám jejich nestydatým vykrádáním, kde se prostě Ze záhrobí vyřítil Pinhed s Vládcem temnot v zádech a spolu s Kthulíkem se vši vervou trhají latexové masky, až stříká prasečí krev, hnis z roztaveného eidamu a zmítají se loutková chapadla, nicméně má to moc milou dobovou patinu, svižně to odsejpá a velkého Vindoma Érla může označit za neherce jen naprosto tupé hovado.

    • 10.4.2017  20:29
    Ochránci (2017)
    *

    V probíhající teplé válce pocítil Východ nutkání předvést Západu, že i on umí zfilmovat Věsjolyje kartinki. Tak se Sojuzmultfilm vypravil na lup a výsledkem je něco, co svou totální pičiditou klesá v žumpě debilit pro náctileté retardéry hluboko pod nejdementnější počiny Mrvelu a Dislektický Cigán Homixu a působí kokotsky i jako nepovedená parodie. Posuďte sami, než se rozhodnete audiovizuálně trpět, vůbec nic v následujícím bojleru nevynechám: Dozvídáme se, že také v Sovětském Svazu v padesátých letech probíhal mutační program, nazvěme ho pracovně třeba KS-Maladcy, jenž měl za následek vydegenování pěti supersoudruhů, z nichž jeden, konkrétně profesor Ksuratiér, neudržel stranickou linii, sešel na scestí a zmutoval ve staticky sršící mongoloidní mimino se šlauchem v hlavě, jemuž radioaktivita skvěle vyrýsovala pekáč a vysteroidovala šedesátky bicáky, načež se jal ohrožovat matičku Rus, ba i celý svět, galaxii a kdovíco ještě. Naštěstí pro Rusáky, lidstvo i ufony je zde pateticky hrdinná a uvědomělá majorka Jekatěrina Nilsenovič Ksichtokundovská, která neváhá, sesbírá zbývající nadnormativně schopné soudruhy, stále mutující na straně dobra ve složení Kapitán SSSR, Medveděrin, kazašský Brambor Lí aka Býstryjserebrjenyj a pubertální poluce taváryš Mýstyčnaja. Semknuti v jedno se Zashitníci, hnáni vpřed neoddiskutovatelně květnatým a originálním scénářem, vypraví zashitovat si a zatočit po bolševicku se zlem a jeho armádou klonů (patrně partička najatá za vodku z Rudé armády ve škraboškách s nalepenými objektivy vyřazených fotoaparátů Lomo a Zenit). Poprvé se to nepovede a jsou ukrutným profesorem, při pohledu na nějž se prostě musíte pořád smát, zajati. Pro major Ksindokundovskou je však jejich osvobození kus pirohu, se třemi mantáky se samopaly pronikne kýmkoliv nepovšimnuta na přísně střeženou základnu a odvleče si je zpět, zatímco ten záporný soudruh kdovíproč uřízl u paty Ostankinskou věž a půl filmu ji stěhoval na druhou stranu Moskvy. Ale podruhé, podruhé už je plán splněn na 120 procent! Poučena z předchozího nezdaru naše milá Liga superkokotů zashituje na výbornou, naběhne k relokovanému Ostankinu přes stíhačkami neprůstřelné silové pole, vole, zkratuje ho a všechno včetně padoucha udělá bum v ne zrovna dvakrát povedeném digitálním mrdníku. A já doufám, tedy spíš zoufám, že Západ brzy vrátí úder a natočí třeba Frostmena s Orlado Blůmem v roli Ivana a Setem Rogenem jako Babou Jagou.

    • 8.4.2017  21:03

    Bojka potkal Ježíše, prozřel, už to není surový ruský mukl ani to animální hovado, co chtělo zmlátit pozérského otyloně Míšu Jé Bílého, nýbrž krutopřísný pyjonýr, ochránce vdov a sirotků a charitativní dodavatel Biblí do svého pravoslavného kostelíčku. Z jeho nově nabyté křesťanské rovnováhy ho vyvede až fuj fuj hnusná ruská mafie, dopouštějící se ukrutných příkoří na škaredé pizdě, které Jirka uboxoval manžela, z čehož má mohutný morální mindrák a potácí se mezi vypatlanou lopatou a Bohem. A tak udělá strašlivé vrrrr, a i s natřikrát přeraženou páteří, subdurálním hematomem místo mozku a průstřelem břicha dá v sérií trojitých odpíchnutých Tulupů, dvojitých Rytbergrů a čtverných Salchofů zase úplně všem na piču. Ale nevadí! I navzdory nesmírné filosofické hloubce a naprosto geniální originalitě scénáře, bulharské produkci, režisérovi, kterého měli po jeho minulých počinech oslepit a uvěznit v Guantanámu za mimořádně bestiální audiovizuální terorismus, a létajícímu teplouši Asskinsovi, jenž když se snaží vyformovat si na xichtě nekompromisně hustý až vražedný škleb, připomíná afektovanou vílu Amálku při sraní, se jedná o překvapivě slušně natočenou, solidně choreograficky vybaletěnou, dialogově hlavopatoidní a standardně zábavnou žánkládovitou arénovku.

    • 7.4.2017  21:42
    Aftermath (2017)
    *

    Nový Konan je mrtev stejně jako Árný! Ten už se nevrátí, neboť mu evidentně zbývají síly akorát tak na pičoidní melodramata, zábavná jako píchání katolických panen a záživná jako rozdrcené sklo s hřebíky. A tak tu po Magi máme Magi 2, dochucující tentokráte odvar z Dostojevského ponožek, kde Árnýmu nyní kromě dcerušky hnije už i manželka, on pouze plynule vyměnil postapokalyptickou Ameriku za předapokalyptickou a místo smutného Američana paroduje smutného Ukrajince. V neherecké kakofonii univerzální obrnové grimasy se s ním filmem devadesát minut od ničeho k ničemu navíc potácí i neméně nadaný smutný dispečer, a jediným Následkem je tak špatně zahraná, otravná a povrchní nuda, nápaditá a přínosná jako endoprotéza pro hady.

    • 3.4.2017  21:00
    Miss Sloane (2016)
    ****

    Historicky první film, v němž byla Džesyka Chaskvrnová nejen od přirození odporná, ale dokonce i hrála. A to překvapivě skvěle. Kariérou posedlá slizká barakunda ji sedla jako drátěný kartáč na rezavou trubku a vystřihla tu zkorodovanou, sýrově bílou, škaredou a arogantní piču natolik věrohodně, až mi místy strachy zalézaly koule do břicha a musel jsem raději myslet na pomalé kroužení prstem v čerstvě vyblitém bramborovém salátu. Jinak se jedná o poměrně svižnou, záživnou a místy i zajímavou pohádku O chytré lobbynkini, která v sobě najde/nenajde zbytky morálních zásad, vyjebe/nevyjebe s fuj, fuj zbrojařskou klikou bezohledných pamrdů a získá/nezíská srdce prince Džigola. Prostě taková sice vizuálně odpudivá a naivní, nicméně příjemná a odsejpající zábava s kulantním finálním výkrutem zejména pro ty, kdož se dokáží bez záchvatů hnědopišského kokotismu povznést nad tvrzení, že je běžný exemplář vlka obecného schopen sežrat na posezení sedmdesátikilovou důchodkyni a její čtvrtmetrákovou vnučku, aniž by je sežvýkal a natrávil.

    • 1.4.2017  23:30
    Moonlight (2016)
    *

    „Jdu takhle po centru a najednou vidím negra, jak sprintuje s novým laptopem pod paží. Vypadal úplně jako můj. Paxem se ale uklidnil, protože jsem si vzpomněl, že ten můj je v garáži na řetězu a myje mi auto.“ Byla by to jen obyčejná nezáživná, tupá a nudná negrobukvařina, kdyby loni Džáda Pičr Smisová tolik spravedlivě negronebojkokotovala předávání cen akademie, protože populace negroameričanů je přece třináctiprocentní, a tak je do očí bijící diskriminací až rasismem, že negr vyhraje nějakou tu cenu v šesti hlavních kategoriích maximálně každý druhý rok. Statistika ji sice s úsměvem na faktoriálu kope do prdele, ale já s ní naprosto souhlasím a myslím si, že by na to konto okamžitě měli z antidiskriminačních důvodů nechat nějakého mouřenína vyhrát třeba i mistrovství světa v plavání, ač na to negři nemají fyziologii, a to například tak, že by všechny ty zkurvené bílé rasisty diskvalifikovali za hajlování u motýlka. No a tak tu máme obyčejnou nezáživnou, tupou a nudnou negrobukvařinu, co naprosto, ale naprosto oprávněně vyhrála Osrala, i když by po ní za normálních okolností neštěkl ani prašivý ghetový pes, a nejlepší vedlejší roli zcela zaslouženě získal negr, jenž se během pěti minut dvakrát prošel před kamerou po ulici a toporně se přitom culil jako afrovečerníček. Prostě dechberoucí ukázka živočišného negroherectví, po které může také nominovaná, zasraná bílá huba Míša Šanón jen závistivě praštit hlavou do třináctého dodatku, zalitovat, že není čokoládový, a odebrat se hrát po zbytek kariéry maňáskové divadlo na harlemské poutě. Ovšem s negrokašparem a negročertem, nejlépe zbuznělými, bo jinak diskriminace, rasizmus a homofobie!!! Jsem docela zvědav, co se stane, až o sobě teď opodstatněně dají vědět latinořímané a ťamanoameričané, kterých je dohromady dvakrát více než ploskonosích. To asi Osrala jednoznačně dostane sociálně laděná telenovela Sanšájn portorikánsko mexického bojovníka za vyšší sociální dávky - Josého Armanda Mižigara - o lhostejným systémem utiskovaném, teplém čínském horníkovi, který bude dvě hodiny ukrutně záživně kopat kobalt pro necitlivého, multikulturně odtažitého bělocha, až se nakonec rektoryvně přitulí k nějakému hispánskému buzerantovi, přičemž cenu za nejlepší mužskou vedlejší roli získá Mao Ce-Tung, jehož portrét tam ve dvou krátkých záběrech nesmírně sugestivně visel na zdi. Můnlajt se tak stal evidentním nástrojem bezprecedentní mediální diskriminace všech filmařsky talentovaných bělochů militantní rasistickou židonegerskou klikou.

    • 31.3.2017  22:00

    Nowy Pitbul gryzie jak rozpierdolony kutas. A kinematografia państwowa mě poslední dobou nějak překvapivě ukájí. Tyhle syrové trampoty Lindina gangu pronásledovaného pokerovaným panklicajtem jsou více než důstojnou variací Sametových pšontků, mistrovstvím světa v jadrném piedoleniu a kulantním exkurzem mezi polskou spodinu, plnou bezskrupulózních zmrdů, psychopatů, kurev, zhovadilých úplatných beng a mimořádně vtipných tupých goril. Jen je trochu škoda, že katolická cenzura vždy otočila kameru nebo střihla, když bylo násilí v nejlepším, kozy těsně před tasením, či se nedejsatan rozjížděl se nějaký ten nemotorný impičment. A taky by mohl Patryk před dalším dílem ubrat trochu pseudoefedrinu, sysluplnost a dotažení některých scén hraničí s intoxikací C6H5CH3. Nicméně i tak je to dost hustá výprava do kulturního, kultivovaného a nesmírně intelektuálně bohatého světa našich denaturovaných sousedů a Linda je zase uhrančívě slizká, i když zrovna nehraje Segala.

    • 29.3.2017  20:36
    Mžitky (2016)
    ****

    Andrzej niestety trzasnął v kalendarz. No przedtem jeszcze posmerfował świetny widok, zostawiajoncy zajebiste Powidoki. A bezprecedentní lingvista, který přeložil postobrazy, reflexe nebo odrazy vjemů jako Mžitky, by měl tu domácí bramborovici (aka Wodka wyborova), poté bývají fuckt mžitky jaxviňa, okamžitě přestat chlastat, než jednou udělá třeba z Popierdolenia Ochablé genitálie nebo tak. Popiči a sympatický festiválek Kino na hranici, šestidenní maratón českých, polských, maďarských (dolnouherských) a maďarských (hornouherských) filmů, během kterého můžete udělat solidní mezinárodní bordel, když si pár zkurvených čecháčských hipsterů pošikanujete v Czieszynie místo v Těšíně, po mě hodil ochutnávkou, a jestli mají na skladě podobné widoki, bude rozhodně stát za to nechat si oplechovat prdel a skáknout se kulturně vybít. Navíc má 19. ročník ve znaku horizontální kundu, a to je fuckt lákadlo! Tenhle Endy byl opravdu frajer! Běžný geront má v devadesáti problém udržet moč a vzpomenout si, proč mu ten zasraný Němec zase udělal na kapesníku uzel, ovšem Wajda si v pohodě dokonale vybavil i začátky budování lepších zítřků a s nonšalantní lehkostí udržel pohromadě výpravně precizně vymazlený a bezútěšně hutně atmosférický spektákl o tom, jak vláda lidu a socialistický realismus utýrali chudáka avantgardního invalidu a jednoho z nejvýznamnějších polských štětců. Úžasnou dobovou patinu a mistrovskou režii dokresluje i famózní Linda, kterou až podezřívám, že si kvůli roli nechala opravdu uříznout nohu. Prostě dokonalá tečka za fenomenální kariérou a důstojné rozloučení před odchodem režírovat červy.

    • 24.3.2017  23:56

    „Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo.

    • 22.3.2017  21:25
    Viking (2016)
    ****

    Kníže Svjatoslav měl dva syny a jednoho bastarda. Všichni tři to byli době poplatná násilnická hovada, a tak není divu, že hned poté, co papá vystrčil kopyta, brutálně se mezi sebou semleli o to, kdo bude náčelníkem Ukrajiny. Zatímco se Oleg a Jaropolk vzájemně mydlili, bastard s příznačným jménem Vladimir emigroval do Švédska, odkud si přitáhl bezskrupulózní a ještě hovadštější bandu Vikingů, ukázal tehdy již jedinému žijícímu bratrovrahovi Jaropolkovi, zač je toho temný středověk, a stal se neomezeným majitelem Veliké Rusi. Načež bývalý zapálený pohan kvůli udržení moci jasnozřivě prohlédl, nasoukal se do prdele Byzanci a přitáhnul do země nejhorší morovou ránu všech dob zvanou křesťanství, protože roztříštěné heretické kulty neuměly nikdy to stádo ovcí tak krásně masově ovládat. Jeho jmenovec, současný car Vladimír, bývalý zapálený agent KGB a nyní po prudkém názorovém prozření pravičák jako poleno, co však naprosto, ale naprosto bezelstně strčil hlavu zpět do lůna pravoslavné církve, neboť byl dozajista neochvějně přesvědčen, jaké je to dobro, se rozhodl dát lidu velkolepý historický příklad, téměř analogický vlastnímu počínání. A báťuška rozhodně nešetřil, svatořečení mu ve sbírce stále chybí. Vzniknul tak kurevsky velkolepý spektákl „Jak byl pokřtěn Kyjev“, po technické i herecké stránce v každém detailu vypydlený k dokonalosti, který ovšem disponuje poněkud, řečeno odborně, pičoidními bitvami. Pečeněhové sice byli skoro mongoloidi, ovšem od téměř dobytých hradišť by snad bez příčiny z ničeho nic neodtáhla ani armáda downů. Ale také je možné, že scénárista se střihačem jen dost neúměrně experimentovali se samohonkou, o čemž by svědčila i přinejmenším diskukokotabilní návaznost některých scén. Globálně je to ale skutečně velkopanská podívaná, srovnatelná s nejvýpravnějšími holyúdskými počiny, vcelku špinavá a brutální, jíž však dost ubližuje digitální kamera a ten zbuznělý Čurila Kenovič v hlavní roli, jež ji vtiskávají tak trochu umělohmotnou homopatinu. Nezbývá, než doufat, že si tento Fico vezme příklad ze svého velkého vzoru, taky chytí za gule těch pár zbylých maďarských Babitchů, kteří se ještě nevydali vykrádat Evropu, a nechá konečně natočit nějakého pořádného Červenáka. Třeba v Bivojovi bylo vynikající prase! Nejdříve ale ať dá pro jistotu upálit Deanu Horvátovou, aby zase náhodou nepřinutila toho svého senila ukájet své umělecké ambice.

    • 21.3.2017  21:08
    Brimstone (2016)
    *****

    Evropa zase sebevědomě vystrčila holou prdel směrem přes Atlantik a již po několikáté ukázala požíračům horkých psů, že pořádný, opravdu originální a drsný moderní zápaďák nemusí nutně vypadat jen jako otravná psychodeliktická smaženice nebo xmrti nudné dvě hodiny s traumatizovaným honákem, který unyle jede prérií někoho zabít a nakonec ho i zabije. Tohle je skvěle napsaná, ještě lépe zahraná a bravurně porežírovaná surová historka o tom, že náboženství je zlo, hnije v každém věku a správně zfanatizovaná kudlanka s nemrdavou manželkou si ve firemním almanachu vždycky najde nějaký ten sodomistický patožalmík, kterým ho fousatej strejc v podstatě ponouká, aby v takovém případě bez zardění pedofilně prznil vlastní děti. Sufražeti a neholené mužatky, co chčijou ve stoje, nedají na výlevy některých zdejších zženštilých kritiků a vrátí salátovky zpátky do ledničky. Pevným a výsadním postavením žen u ploten to rozhodně nikterak neotřásá!

    • 20.3.2017  21:02

    Počítám, že si Met Mamon ještě teď vytahuje z prdele Číňany, kteří mu tam během natáčení nalezli. Pro patrně řádnou hrst jüanů a nepokryté opičí uctívání se zaprodal až na Dálný východ, aby jako obvykle nehrál, tentokráte krutohustého lovce Pokémonů v mimořádně hnusném, kýčovitém, přiblblém, narychlo uplácaném a předraženém digitálním mrdníku. S sebou na cesty si přibalil téměř kompletní scénáristickou partičku z Narcosu, která při svém posledním počinu evidentně hustě zneužívala rekvizity, námezdního mezka Pedra, jenž nepohrdne jakoukoliv sračkou poté, co mu ten zlý Martin nechal v HoTu rozmačkat hlavu, no a toho dávno mrtvého chlápka, kterému už nikdo nechce posílat tantiémy za Robinsona Crusoa, aby předvedl nejtrapnější a nejdementnější výron své kariéry. Na světě je tak Velká čínská hněď, ultimativní blockdisaster a slaboduchá přebarvičkovaná pekingvůdská pičovina, dobrá leda tak k ještě většímu vyděšení Tibeťanů, co za nevkusná pakáž je okupuje.

    • 19.3.2017  20:49

    Kong konečně ztratil ambice snažit se v omletém kýčovitém rektobolu po sté vyprcat nějakou subtilní blondýnu (ač by to bylo vzhledem k jeho monstrózní kládě anatomicky nemožné) a tragipateticky se pak zřítit z Empájrstejtbilding. A to je moc dobře. Děj se tedy přesunul výhradně na Lebkostrov, obývaný tajuplným kmenem Kožených xichtů, a soustředí se na boj mezi dvěma lidoopy, Kongem a Džexnem. Džexn má sice drobnou nevýhodu výšky, ale zato trošku více vyevoloval a má napalm, což Kong dorovnává kvapným učením se používat první primitivní nástroje, například lodní šroub. Větší primát s trošku připečenou srstí válku o ostrov opic vyhraje a může se v klidu soustředit i na jeho vyčištění od obřích lidožravých praještěrek a jiné havěti. A máme tu obvyklý stav. Já jásám, zatímco kohorta zdejších sofistikovaných müslitelů a pouťových filosofů (co tu do jednoho vždy nepokrytě cáká nad tolik psychologicky propracovanými a scénáristicky neprůstřelnými homixovými kafilériemi) sténá, že prý nedostatečné vykreslení a emoční plochost postav, stupidně jednoduchý příběh a absence morálního poselství s nádechem antického dramatu. Čuráci! Pobaveně se opět ušklíbám a rozverně přemítám nad tou nesmírnou erudovaností a hloubkou partičky superbuzerantů v pastelových elasťácích z omalovánek pro dyslektické mongoloidy, furt dokola zachraňující Zeměplacku před animovanou ufonskou hlavou. Já tedy viděl skvěle udělaný, sysluplný, zábavný a výborně odsejpající retrobružný oddechový akčňák se sympatickými herci, charismatickými opičáky a výborně zcégéiovanou plejádou hnusných pramonster, který strká do kapsy i libovolný Jurský parkosvět 1 – 50.

    • 17.3.2017  21:21

    Odpudivá Mila se konečně rozhodla definitivně skoncovat se zlou firmou Deštník, což kdoví proč neudělala hned v prvním dílu. Prostě jim teď nakráčela s partičkou porážkových lidí rovnou do centrály a pozabíjela celý zmutovaný menežment včetně mimořádně necitlivého generálního ředitele sýra Džoraha a všech jeho klonů. Načež na troskách korporátní budovy roztřískala třistapadesátimililitrovou ampuli s tekutým!!! antiTévirotikem, aby uzdravila celou zeměkouli, a teď budeme čekat, jestli to nakonec ten vítr fuckt rozfouká a vydezinfikuje svět, nebo Andrzén spatlá další scénáristickou virtuozitu o tom, proč ta sofistikovaná globální profylaxe nakonec neklapla. No, je to stejně inteligentní jako všechny ty polomongoloidní děti, co do zchytření celé dny zabíjejí v monitoru škaredé animáky, místo aby doháněly svou retardaci studiem alespoň Slabikáře a malé násobilky, a pak to tady blahoslaveně pětkují za doprovodu bizarních slohových anomálií. Nicméně než Mila vleze do té jámy včelové, je to opravdu moc hezky udělané a trochu to připomíná Šíleného Mela. Pak už ovšem následuje jen unylá a tisíckrát viděná laciná chodbařská vybíjená se zfetovaným střihačem, která vyústí do mimořádně kokotského závěru, jenž navzdory všem velkohubým prohlášením o ukončení tohoto uměle natahovaného martýria v podstatě slibuje Rezidentního debila Final Chapter: Next degeneration.

    • 16.3.2017  20:42
    Man Down (2015)
    **

    „… DO YOU LIKE CARROTS, DICK? WELL, IT DEPENDS ON SIZE. SOMETIMES IT REALLY HURTS!“ Tohle mělo samozřejmě s filmem společného asi tolik jako pokles populace tapírů v jihovýchodní Asii s vulkanickou aktivitou na Islandu. Jen jsem se zatoužil vyrovnat všem těm hustým polyglokotským entitám, co na česko – maďarské homobázi do každého druhého výblitku perou s jakýmkoliv shrnutím nesouvisející a z kontextu vytržené bonbonmoty ve velké britštině jen proto, aby se veřejně pochlubili, že jsou v ultimativním rychlokurzu Speak English or die už u druhé lekce a hravě tak zvládají ustálená idiotmata jako například „IT IS ORANGE. ORANGE IS ORANGE. MR. PROKOP LIKES FRUITS AND COLORS TOO!“ No WOW jaxviňa! Ale přistupme konečně k rozboru díla. Takže 我吃了狗! Nebojte se, to byl jen takový vtípek pro úvodní odlehčení tak závažného tématu, já psy normálně nejím. Ve snímku Muž – Mentální retardér se toporný tranzistor Šejla La Blaf Transformoval do role vypatlané marinády, vracející se z jednoznačně spravedlivé obrany světového míru v Afgánistánu. (Kdy už jenom američtí soudruzi osvobodí tu Zeměplacku od Jemenu a Bangladéše, ať můžu konečně v klidu spát?!). Je jako vždy nesmírně přesvědčivý, avšak kdyby do hlavní role obsadili neholenou Šer, myslím, že by to na působivém výkonu hlavního hrdiny nikterak neubralo. Příběh to má velmi záživný až strhující, obzvláště pokud u toho ručně počítáte fraktály, řešíte kvantové rovnice nebo prostě jen tak fetujete. A jedna relativně originální pointa o premenstruačním syndromu ubohého dobrovolného žoldáka emoce a hvězdy rozhodně nedělá.

    • 14.3.2017  20:34
    Volyň (2016)
    *****

    NO-TY-PY-ČO!!! Kinematografia państwowa se fuckt vycajchnovala a vysmerfovala opravdu působivý, surový a bezskrupulózní spektákl o tom, že úspěšně rozchodit Druhou světovou na polsko-ruském pomezí, to aby byl člověk nacista, bolševik a ukrajinský nacionalista v jednom. Novodobá historie nade vši pochybnost potvrzuje tezi, že na východ od Košic a také na jih od Maďarska žije jen zkurvená animální pakáž bez jakékoliv úcty k lidskému životu, schopna kdykoliv rozpoutat peklo nejtemnějšího středověku, lůza, která nemá v moderní kulturní Evropě co dělat, a i pro její budoucí bezpečí by od ní měla být okamžitě odřezána a připojena třeba k Sierra Leone. Pšontci šli do toho překvapivě naprudko a já snad nepamatuju film, z něhož by mi šel tak mráz po zádech, v hubě měl po skončení pachuť vyhřezlých střev a špatně se mi spalo. Vskutku nepříjemný zážitek, a to zdaleka naturalisticky nenatočili všechno, co to ukrajinské svinstvo tehdy páchalo, například banderovské hrátky s dětmi a podobně. Národ, který téhle vymatlané sadistické spodině v současnosti staví pomníčky jako národním hrdinům a pojmenovává po nich v Kyjevě ulice, nezaslouží nic jiného, než nemilosrdnou reanexi říší cara Vladimíra, genocidu a výmaz z mapy. Pokud přežijete úvodní půlhodinové pásmo zakarpatských písní a tanců, dostane se vám wyjontkowo zaje-kurwa-bistego widoku, bezvýchodného, bezútěšného a mrazivě brutálního, po kterém budete mít chuť vytřít si prdel Šindlerovým seznamem, a proti němuž jsou třeba Okupace ve 26 obrazech, Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof jen trapnými venezuelskými telenovelami. Kurevsky sugestivní masakr!

    • 13.3.2017  20:51

    Saša Klec se rozhodně vracet neměl! Něco takového soudný divák, jenž nemá diagnostikovaný nějaký ten akutní japonský Otok mozku, nedává snad ani s triplem ve třetím stádiu. Ve srovnání s vcelku umírněným prvním dílem je teď otylý pan Nafta s povislýma kozama i kérkama až komický nadsamec, nadagent, nadčlověk a nadadrenalinový sportovec, co v Marešově buzerantském kožichu dělá sto minut ýbrsměšného ýbrkůl ramenáče v nadnormativně pomatené pičovině pro mongoloidní děti. Kundují mu při tom tři strašlivé neherečky ve složení trapná bulharská rozkuřovačka, ohavná prkenná cigoška a slizká pizda se zelenými vlasy, co jako by právě vypadla z nějakého debilního ťamanského animáku. Naprosté zoufalství pak dokreslují svým kungfu čurákováním opičí bratři Já a Jen, jež jsou evidentně schopni dohnat a ukopat xmrti i vypuštěnou balistickou raketu země - vzduch. Prostě mentálně retardovaná bondáž a kokotská reklama na přepláceného brazilského hydroidního polypa Nezmara, který svým downím projevem opravdu dělá čest svému jménu.

    • 10.3.2017  21:23

    Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba.

    • 9.3.2017  20:35

    Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn.

    • 8.3.2017  20:10
    Zlato (2016)
    ****

    Strašná nespravedlnost! Osrala letos vyhraje za prkenné umělohmotné pitvoření v Homolalalandu snad ta nejodpudivější neherecká pizda, jaká se kdy zpixelizovala za sklem mé obrazovky, a nejpopičivější herecký výkon desetiletí se neotře ani o nominaci. Matouš holt k jeho škodě není ani negr, a patrně ani buzerant, tudíž si se svým naprosto famózním a neuvěřitelně slizkým prospektorem mohl v letošním přitepleném multikulti klimatu leda tak vykolíkovat zábor. Myslím, že by ho po tomhle mohli z fleku nasadit do hlavní ženské role dvojky té Tralalapičoviny pro nevkusné vypasené hospodyňky, a on by tu šišlavou Kamennou ropuchu zvládl stejně odporně, ale navíc by i hrál. Tento veskrze průměrný, avšak vcelku svižně plynoucí film o devadesátkovém zlatém tunelu povýšil na ultimativní herecký koncert a vytáhl ze mě svým výkonem jeden rozškrábaný puchýř navíc, protože byla opravdu radost jej sledovat. No radost … Předvedl vizuálně natolik nechutného hnusáka, že se místy až otřepáváte odporem a máte pocit, jako byste se dvě hodiny dívali na prasklý akutní absces. Absces, který ovšem úchvatně naturálně hnisá a krásně hraje všemi možnými nemocnými barvami.

    • 6.3.2017  20:45

    To je zase ale v aleji nablito! Podle velkohubého cákání zdejších entit na všechny strany by jeden řekl, že jde pomalu na homixovou událost tisíciletí. Ano, je to dospělé, vyspělé, syrové a místy i surové, ale až příliš často to i vypadá, jako by naturalisticky akčního Mangolda skopl ze stoličky Refn ve snaze unudit navnaděného diváka xmrti nepřiměřeně dlouhým a unylým artovým cestofilmem, a táhne se to jako tchýnin chrchel. Něco jako honění s nezataženými adamantiovými drapáky. Zpočátku příjemné, ale když už se trochu rozohníte a začnete si to užívat, pořežete si, kurva, stehno. Velkým plusem je samozřejmě konečně homix, který není primárně určen pro náctileté retardy, jenž se však ve snaze o ýbrsofistikovaný scénář sem tam urval z žánrového řetězu a změnil se v umělecky otravné existenciální lkaní obstarožního rosomáka nad tím, jak už ta regenerace, dopiče, není tím, čím bývala. Každopádně kornatějící Australané vypadají asi všichni stejně, tudíž Džekmen zahrál toho Gibsna perfektně, záporák je dostatečně slizce záporný, adamantiová řezničina uspokojivě brutální a potěšil i terminální heavyend. Mít to místo půl třetí hodiny tak devadesát minut bez všech těch přiblblých poct starým, nudným a kýčovitým zápaďákům a neustálého sahání artovým hnědopichům do rozkroku, odpovídalo by to možná místní stádové masturbaci.

    • 27.2.2017  22:11

    A co takhle reálně a opravdu SEKSY, milé škaredé, nevkusné a zoufalé nemrdané kravky, prstící se u filmových a knižních patogenů?: *** Svůj osud potkala jedno sychravé říjnové odpoledne na výstavě jatečních prasat v Mokrých Představicích. Seděla právě najednou na třech židlích u registračního pultíku, srkala Nespraso (What Else?!) s osmi cukry a roztomile baculatou rukou zasněně obtahovala kostrbatá srdíčka, která bezděky čmárala na druhou stranu seznamu účastníků. Když v tom naplnil vstupní halu nezaměnitelný odér žlukle mužného pižma, nekompromisně přebíjející i všudypřítomný pach mrvy exponátů. Vedena tímto feromonem příslibů nezapomenutelných zážitků omámeně zvedla hlavu a v němém úžasu zůstala zírat na postavu před sebou. Dobrých stopětašedesát v kohoutku i mezi boky, pompézní, chlapsky bezchlupé panděro, vyrýsované do jediného mohutného oblouku, nekompromisně vyhřezalo z módní růžové košile a držel ho od těch nejhříšnějších myšlenek jen nonšalantně koženkový, sténající opasek na okraji hustě rapersky prověšených džínů značky Levvistang. Vkusně nagelovaná přehazovačka dovolila rozvernému dredu z jinak testosteronově lysého čela rošťácky sklouznout přes mohutné nadočnicové oblouky lemované jedinou souvislou linkou toho nejhustšího obočí, jaké kdy spatřila, až ke kostěným obroučkám brýlí plně hrazených pojišťovnou, přes jejichž skla by se ve slunečných dnech dala do měkka grilovat hovězí kližka. Zpoza nich ji z nádherně masité tváře, zbrázděné monstrózními krátery akné, rozkošnicky propalovaly uhrančivé prasečí oči. Jedno z nich náhle kompulzivně zamrkalo. „Ahoy, kočččičko,“ pronesl s důrazem na há bonviánsky pištivým hlasem a jeho chlapecky plachý úsměv odhalil sexy khaki chrup se zlatou horní jedničkou, „nevěděl jsem, že tu zaměstnávaj modelky!“ Cítila, jak karmínově rudne až na nepoddajnými černými chlupy porostlou třetí bradu, a bezděčně zvedla mastodontí paži ve vkusně květovaných jumbošatech s krátkým rukávem, aby si prohrábla splihlou afrotrvalou. Odhalila tak lascivně promaštěné kolo, táhnoucí se od vyzývavě prosolených košťat v podpažní jamce až pod úroveň lopatek. Když to spatřil, chrochtavě se nadechl, díry v pravé tváři se vydaly směrem k pleši ve třech frenetických záškubech a kopřivkou ovyrážkované čelo se mu orosilo bezuzdným chtíčem. Tlustými prsty vrátil neposedný pramen řídkých vlasů barvy ranní moči zpět na temeno a dýchavičně pronesl: „Jsem Zdeněk, nejhustší internetový zabiják, největší boreček, jakého znám, nejúspěšnější prodejce imaginárních telefonů v okrese Hevlín, virtuální prznitel, přeslavný redaktor žumpoidních portálů, kam z internetů kopíruju všechny ty děsně třeskuté humory a vydávám je za své, a v neposlední řadě modla všech náctiletých potratů dělnické třídy! Prostě legenda!!! Normálně bývám jen ušlápnutý charakterově deformovaný samolibý debil, ale ty, ty jsi dívka mých snů od první chvíle, co jsem tě spatřil, a musel jsem tedy potlačit svůj přirozený panický stud. Nepřeji si toužebněji nic jiného, než abys ihned hrála hlavní roli v mém vysněném sado-gastro pornu.“ Okamžitě pochopila, že další šanci už mít nebude, protože se jí odjakživa štítili i roztoči. „Mi – Mi – Mi – Milada,“ vykoktala roztřeseně a z otylého koutku masitých rtů ji začala mimoděk vytékat slina. S plaše sklopeným pohledem a slastným zakvičením se předklonila, nechala čtyři opruzené pneumatiky z traktoru ladně spočinout na svých celulitidou rozoraných tvarohových stehnech, zapřela se hlavou o stůl, čímž před ním vyzývavě vystavila na odiv lesknoucí se temenní lysinu, zajela si oběma rukama po stranách pod sukni a mohutně zatáhla. Ozval se trhavý zvuk připomínající rozepínání suchého zipu stěhováckých popruhů a na zem se jí z klína houpavě sneslo několik slepených chuchvalců, ne nepodobných shlukům navazelínovaného topenářského konopí. Načež od stropu začalo postupně padat s agonickým bzukotem ve smrtelných křečích třepotající se hejno masařek. Se zajíkavým astmatickým funěním, rudější než záře nad Kladnem, se těžce narovnala a nejistou rukou mu podala své titěrné kalhotky značky Abscesia sekret, z nichž by se s úspěchem daly ušít přístřešky pro dvě somálské vesnice. Lačně po nich okamžitě chňapnul levačkou a labužnicky si s nimi překryl obří rudý pórovitý nos, což znovu doprovodil vzrušeným staccatem několika upocených zachrochtání. „Och, jak já miluji vůni hnijících krevet v hroším výběhu!“ vypískl dýchavičně, zajel druhou rukou do kapsy svých krutě neznačkových kalhot, vylovil dvě rozplizlé koule bílé mazlavé hmoty, oblepené zbytky jídla, nitěmi a podivnými malými hnědými zaschlými bobulkami a s pompou je položil před Miladu na stůl. „Snad mi to nechceš strkat do …,“ strachy ani nekončila své představy. „Ale kdepak, Milado, za koho mě máš!“ řekl naoko dotčeně. „Vepřové sádlo, víš,“ dodal hned a světácky dvakrát zakmital buší brežněvovského obočí. „Tím ti nejprve něžně promasíruju ty rozkošně zapařené faldy, než tě po nich začnu brutálně pleskat škvarkovou klobásou. Záchranné slovo bude „bůček“, ale nemyslím, že bychom se na prvním randevú hned dostali řekněme za hranici konvenčních gastrosexuálních praktik.“ Už tu vášeň prostě nemohla déle zadržovat! Samovolně se jí doširoka roztáhly nohy, avšak vnitřní strany stehen se stále vzájemně dotýkaly … *** Dál už to snad ani nechci domýšlet, abych si náhodou nezkazil pohlavní svěžest víc než touhle přiblblou rakovinotvornou sračkou o tom, jak slizký buzerant podruhé, ještě debilněji a asexuálněji vyprcal odpornou Terezu Kostkovou, tentokráte i s mysteriózní vložkou. Dvakrát použitou a řádně nasáklou. A na návraty Basindžerky exhumované po sto letech přímo od ledničky Mikyho Rúrky do rádoby erotických vod by měl být paragraf za gerontofilii. Takže, milé vášnivé a romantické čtenářky a divačky, co jste tohle nebo patopředlohu tolik polajkovaly, přeji vám co nejpozdější syndrom karpálních tunelů, a pokud si v životě chcete užít alespoň trochu toho opravdového živočišného kmitání, doporučuji vám si sem tam potřít zarůstající štěrbinu nějakým tím šmakosem od Pedigree. Třeba se vás pak přestane štítit aspoň váš německý ovčák.

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace