verbal

Poddaní císaře Naruhita už se zjevně nedokázali déle dívat na to, jak jim holyúdská dekademence bezostyšně kurví jejich ochranou kaidžuznámku, když z apriori neseroucích se a agresivních megapotvor dělá přítulné a hravé domácí mazlíčky a BíeFeFka a málem i prcaly amerických přerostlých o-pičáků. Tudíž prostě odečetli od Godzilly celou jednu porci zdegenerovaného patosu a konzumně komerční retardace a učinili ji opět velkou. Velkou agresivní sviní, která lidstvo ani trochu nemiluje, a už vůbec nechrání, obří primáty neprcá a jejím jediným cílem a smyslem života je zašlápnout co nejvíce ječivě zdrhajících Džaponců a rozjebat jim co nejvíce měst. V poválečné depresi chudákům šikmookým ani nemá kdo pomoci, tudíž musí zoufale zorganizovat Občanské sdružení pro potírání zmutovaných ještěrek, aby jim ten zkurvysaurus nerozkopal celé Honšú. A tak to má být! Prostě vkusně vyseknutá poklona a uctivý návrat ke gumovým a špagátovým kořenům z 50. let minulého století, tentokrát ovšem s povedenými moderními triky a téměř zcela prostý obvyklého ťamanského čurákování i urputného přehrávání.

V architektonicky unikátním žabožroutském paneláku řádí strašlivá havěť! Kvůli tristně nedbalému přístupu celníků se tu totiž přemnožili akulturní, nezcivilizovatelní, kriminálničtí a řádně zislamizovaní negři a hadrové hlavy, Francouzi jako poleno, jež teď spolu s už jen minoritní hrstkou starých dobrých bílých socek nevybíravě terorizují své kultivovanější sousedy a zanechávají po sobě děsivý bordel. Naštěstí tu však také máme kolonii nesmírně užitečných a společensky přínosných osminohých miláčků, kteří neváhali, přimigrovali z Afriky na pomoc a ze všech altruistických sil se snaží ten barák deratizovat, seč jim kusadélka stačí. Ač dělají, co mohou, a celou hrací dobu jim zaníceně držíte palce, pár těch neřádů nakonec přeci jenom z nemovitosti vymigruje, takže akutně hrozí, že se zakuklí o dům dál, natahají si tam příbuzenstvo a celá ta politováníhodná situace se pravděpodobně bude opakovat ve dvojce s názvem Havěť 2: Migrační pakt. Tudíž doufejme, že se vrátí i pavoučci a nebudou perzekuování zkurveným neobolševickým establishmentem za hysterického ječení pamrdů z vlastizrádných neziskovek. Ohlasy nelhaly! Jedná se o snímek, u něhož místy opravdu otřepává, a o vynikající debut skoronašince Šebestiána Vaníčka, jenž plně prokázal svůj talent a nehynoucí lásku k hmyzu, přičemž také představil vskutku hřejivou vizi možné desinsekce parazity zaneřáděné Evropy.

Sansomovy knihy jsou dle mého neskromného a ryze objektivního názoru moc dobré. Dokonce bych neváhal velkohubě prohlásit, že jeho trampoty zkripleného středověkého právníka za vlády prasokrále Jindry Osmičky bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co lze z historické literatury i z literatury obecně s obrovskou chutí sežrat. Jedná se totiž nejen o nebývale qalitní, originální a strhující napínače s naprosto precizně vykresleným historickým pozadím, ale především o vzdělávací počin, který velmi zábavnou formou sqěle doplňuje bílá místa ve velkobritském dějepisu 16. století. Tudíž jsem se, sice s obavami, vrhnul po audiovizualizaci Sansomovy prvotiny „Rozpuštění“ lačněji než štětka s genitálním oparem po Herpesinu a slupnul to na jeden zátah. Ten oprávněný strach pramenil výhradně z toho, že jsem pod produkcí uviděl rudý nápis „Dyzny“. A nebyl by to zkurvený manipulativní bolševický kokotporát, aby to alespoň pořádně nenegrofikoval. A tak tu máme klášterního negropata z Ugandy a mnišské osazenstvo tvoří z poloviny mouřenínové, hadrové hlavy a pandžábští čmoudí, pro které dozajista nebylo ve středověké Anglii, a zejména v církevních kruzích, kam plivnout! Nasraně druhé se však jedná o naprosto perfektní, kulantně výpravnou a maximálně věrnou adaptaci Sansomova sqostu, ozdobenou naštěstí bílým!!! Fazolkovým Cromwellem, zcela bez jakýchkoliv středověkých feministek, maskulinních vzplanutí k pánským konečníkům, zvrhlí mniši jsou zde bez revisionismu označování jako odporní sodomité, a ti na to de fuckto mají kopyrajt od Ředitele již od roku 325. Je vidět, že to SýDžej bezhlavě nepustil z ruky jako Bernie Saské kroniky Bolševizi, takže se až na to černomytí jedná o vynikající a téměř důstojnou adaptaci. Audiovizualizace samozřejmě nikdy plně nevystihne úžasnost knihy, takže pokud nejste úplní mongololidé a umíte číst, vřele doporučuji to udělat, nebo alespoň žvýkejte dobré knihy. Autorova prvotina, ač parádní, je z jeho 7 knih asi nejslabší, a opravdové bomby SýDžej jede až od druhého dílu. Moc doufám, že to proleze se slušnou sledovaností i přes většinové zdegenerované homixové retardéry a já se dočkám rasově, tranzistorově i sufraštětkově nezpotvořených adaptací všech sedmi.

Mstivě esoterická cesta Džonmorevika, k dokonalému gaybarovému fistingu vycvičeného ostrakizovanou sektou cigánských tranzistorů, malebnými zákoutími Chánova. Tentokrát mu psa sežral veskrze prohnilý kapitán PandžábPD Milan Čonka, za jehož nitky tahá bezskrupulózní Bába z Šachty, strašlivý to obchodník s Védami. No, trochu po tom pálí prdel jako po přečiliovaném vindaloo a Dezider Patel se místy přepajcoval betelem, načež vychrlil na papír zhruba třicet minut sanskrtsmaženic, z nichž máte tak trochu pocit, jako by vás nadržená hermafroditní Kálí honila čtyřma rukama, Šiva vám u toho se zlomyslným chechotem třepal kaleidoskopem a v pravidelných intervalech prskavě řval do xichtu sikh heil. Nicméně to nádherně hygienické, civilizované a kulturní prostředí tomu prostě propůjčilo nebývale optimistický puch místa, až máte chvílemi neodolatelnou chuť urvat z první dostupné fasády měděný okap a nadšeně s ním pelášit do nejbližší sběrny. A rovněž oceňuji, že odolali jakékoliv obvyklé hárekršna diskotéce a po dlouhé době konečně zase někam Kopli Čárlta.

Sydny zase Sviní! Svým hereckým neumětelstvím a strašidelným mongoloidním xichtem tentokrát nějaký neambiciózní rádoby horor. Holt obří kozy prostě neuhrají všechno, maximálně tak rychlá zápěstí nezletilých paniců a touhy juvenilních instapičinek se jí vyrovnat, což ale na pomíjivou relativní „popularitu“ na asociálních sítích zřejmě stačí. Každopádně tohle směr prdel nijak zvlášť neposlala, neboť to tam bylo již před obsazením neherců. Jedná se totiž o asi tak milióntý přitrouble nezáživný, sterilní a do sucha vyždímaný Omen / Rosemary plagiát o vyprcání duchem svatým / nesvatým a následném neposqrněném početí pohádkového sp(r)asitele, který párek hrajících čtyřek v průsvitném betmením kombiné nikterak nevytrhl. Leda by měla Sydny přes hlavu igelitku z Tesca nebo tak. Což neměla, takže to bylo místy dost děsivé. Tedy v hororovém slova nesmyslu, jako horor to stálo za vyližmámu. Vyližmámu v docela hezkých katakombách. Tudíž 1,50000014562, ovšem s vypnutým generátorem pásového nevkusu.

Strnulá, vypleštěná a behaviorálně narušená (chová se jako zevní genitál) pičinka má ve sklepě pytlohlavou ježibabu, která klidně dokáže zavolat z pekla i vaši tolik radostně zakopanou tchýni, aby vás aspoň na dvě minuty zase pořádně nasrala. A je z toho unylá až nudná smršť tisíckrát viděných přiblblých klišé bez koulí, chuti i zápachu a další sériová pásová pruda se škaredými neherci, u kterých fuckt nechápu, že do nich furt někdo lije prachy s donchichotským předsevzetím vydělat či proslavit se. Tudíž opět vřele doporučuji nevěřit zdejším vesměs pohlupavým a nudofilním „hororovým“ exprdům, a raději si místo toho pustit třeba plyn nebo si na hlavu nasadit špinavý pytel na brambory a 90 minut do něj hystericky funět. Zabavíte se tak mnohem lépe.

První čtyři díly jsem v ruce lačně třel řádně ztvrdlý džojstyk. Dostal jsem k tomu totiž jako stimulaci naprosto parádní nápadité, originální, sugestivní, místy brutální, nemilosrdné i hnusné a skvěle odsejpající postapoporno, jemuž jsem ihned odpustil i toho slizkého, bolševicky vroubovaného tranzistora. Vždyť přeci po dvou stech letech radioaktivního spadu se Země musí přirozeně hemžit bandou, tentokrát nedobrovolných, mutantů, které je nezbytně nutné privilegovat a stavět na vzorové piedestaly, žáno? Při pátém díle mi však džojstyk v ruce náhle ochabl a zůstal chcíple viset až do konce seroše. To se totiž malý Nolan zase obsedantně musel pořádně zatahat za zduřelé ego a kompulzivně předvést, jaký že to je yntelechtuální a umělecký kabrňák, co „vymyslí“ mohutně navatěný narkoleptický kauzální pičoid i do přitrouble degenerativní počítačové hry, načež přepnul do poooomalu mechem obrůstající šablony Westworld a až do konce kupil ultranudné, špatně zdramatizované a veskrze zbytečné až otravné hromady klišovitě žluklých neoliberálních rodinných hovnot vypleštěné mladé komunistky a unylých kokotporátních rádobyintrik kolem dříve naprosto fantastického a veskrze démonického Waltona. Je to rozhodně o třídu lepší než prudivý bolšozávadný výplach Last Lofas, avšak výsledek jen půl na půl. A to je děsná škoda, protože kdyby se podařilo udržet famózní qalitu prvních čtyřech dílů po celou hrací dobu, vycákl by mi na konci z pákového ovladače střílecí knoflík. Teď mě z toho nenaplněného prvotního rozdráždění akorát tak bolí základna.

Mě tedy ve své době na rozdíl od zdejších gejů původní Anakonda nějak až velmi oslovila, byla tehdy minimálně unikátní a atmosférická, proto mě tento plagiátorský Kuomintangův létající cirkus aka Anakunda velice nasral až znechutil. Pokud bych velkoryse pominul naprosto pičoidní děj, kdy si snad „scénárista“ před vykrádáním musel uklohnit smaženici ze žluklých křepelčích vajec a reiši houbiček, marinovaných v toxickém odpadu ze Žluté řeky, totálně trapné až dementní opičí čurákování v podobě retardovaně prkenného přehrávání všech zúčastněných porážkových rýžožroutů či peklotyčně iritujícího sinoliliputa, tak ani ten vlastní mackoplaz tomu dvakrát nepřidal. Byl totiž zjevně upirátěný v Sonny Vegas a nedbalým soudruhům kromě soudnosti místy řádně utíkalo i měřítko. Je to prostě nepochybně značkový filmm, něco jako tutově originální apartní fenolová čtyřpruhová bundička Addidas či ftalátové botky PLIMA z Aliexpresu, s nimiž se dá krutohustě pofrajeřit maximálně do prvního vyprání / prvních desíti kilometrů, nebo než se vám udělá první ekzém už ve zkušební kabině. Tudíž nepominu vůbec nic a budu veskrze malorysý, protože kdybych chtěl čumět jen na hezky natočenou přírodu, která by se ze mě snažila udělat totálního kokota jen trochu, naladil bych si zaručeně pravý Nassional G.O.Graphik.

Taxem se mylně domníval, že s příchodem plošně degenerativních Supergejů alespoň tyto přitroublé mladodospělácké pičočalamády konečně vychcípaly na mozkové dysfunkce. Tak ne! Otylá bába Kolinsová pořád neumětelsky popisuje hajzlpapíry nejprimitivnějšími kolovrátkovými braky pro náctileté retardéry, Franta Lórenc pořád ještě nechce na pracák a pořád se i najde nějaký ten nevkusný oligofrenik, který ten audiovizuální zvratkocirkus zacáluje v blahoslaveném domnění, že mu to dnes již dospělí retardéři, co si u toho před deseti lety kompulzivně ocumlávali palce, z vypatlané nostalgie učiní rentadebilním. Kdepak, milý investore, vrozené cerebrální poruchy již dávno nahradily abscesy volných konců mích, tihle jadrní vjetci už dnes spolu s celou degenerací Z sviští a vžžžumají v korektních všepastelových homopelerínkách v utopisticko demagogické snaze sp(r)asit svět a na záchranu hrstky šeredných pubescentních bukvolidí před fašokomunistickým establišmentem ti sere čivava! Ještěže je bába Kolinsová tak děsně „kreativní“ a dokázala „vymyslet“ úplně novou a tolik neotřelou vyfikundaci. V desetkrát omleté a do sucha vyždímané pásové šabloně „ukrutně trpící juvenilové – hangrgejs – láska – vítězství – odchod k zapadajícímu slunci za zvuků famfár“ už o sebe totiž s výrazem opruzeného poštěváku netře otylými stehny velká všespasitelka Ketnys ve snaze zachránit nějakého vypleštěného homosexuála před osudem horším než zmrd, nýbrž mimořádně slizký a prkenný bukanýr ve snaze zachránit z toho martýria tvůrčí bezradnosti veskrze nesympatickou až odpornou pičinku na pěst. A hádejte, kdo vyhrál, kam kráčeli a co jim k tomu hrálo? Ne, kecám, konec je tentokrát navíc naprostá lobotomie! Ovšem oceňuji zcela trefný název! Nejeden seksuálně dezorientovaný rozštěp si u toho dozajista smutně, avšak lačně pomačká ptáka či přeleští hada.

Taxme se z tohoto ukrutně sofistikovaného a veskrze esoterického piárka dozvěděli, že je Roko Syflredy erotoman a vymatlaný kokot s obřím kokotem. No, upřímně nic nového pod sumcem. Ono geneticky ani není divu, když máte matku vyrachtanou bigotní piču, otce pyjohlavého vidláka, který vás málem pojmenuje Borzalíno, bratra těžkého chuje, bratrance totálního čuráka a celý život potkáváte de fuckto samé vypatlané hrmy. S takovouto výbavou jste k tomu pornu prostě předurčen. Ale POZOR!!! Roko má i druhou půlku herpesoidní prdele! Je to totiž i brutální renesanční müslitel, který, když právě s výrazem vilného mongoloida nerve nějaké jaderné fyzičce prsty do hrtanu, asi aby hodila kosu, tak s výrazem impotentního mongoloida existenciálně přemítá nad tím tolik postiženým osudem, seksuálním jsoucnem a metafyzikou zásunů. Co na tom, že mu z toho vždycky vyjde jen prachsprostá jebačka s mačistickým trotlem, ať už za prachy, anebo jen tak, hlavně, že před svou suitou vypadá jako krutopřísně klátivý DaVinči, který právě nacákal Moně Líze do zkřiveného úsměvu a vyprcal Dámě hranostaje. Což v jeho yntelechtuálních kruzích nepochybně způsobuje hnědnutí listů v pár květináčích, zacyklení několika mích a hlasité qokání kohorty vydlabaných motorových pekáčů, které jsou určitě rády, že si z toho „tolik transcendentního a vzrušujícího setkání“ kromě poškrábaných mandlí odnesly jen chlamýdie. Tento bulvární, přitroublý a notně tupopřibásněný škvár by se dal rozdělit přesně na dvě nudné poloviny. V jedné náš milý Mikelanželo celkem ňoumovitě a nikterak explicitně ani eroticky prostě prcá všechno, co mu pípne na radaru, a to bez rozdílu ras, pohlaví, věku i podkmenů obratlovců, přičemž unyle funí a tváří se, jako by právě vynalezl kinderurychlovač částic a je na to náležitě hrdý. No a v té druhé již těžce vymrdaný Roko za zenitem zaníceně (slovní základ „zánět“) rozjímá nad rodinnými hovnotami tlupy makaků, u nichž by nejeden budoucí psychiatr zmáknul parádní dizertačku z patopsychologie, pokud by se dříve neunudil xmrti, přičemž se tváří, jako by se mu šev od trenek právě zařezal do genitálního herpesu. Myslím, že kdyby se Roko nedal na dráhu pornoherce, je natolik multitalentovaný, že klidně mohl třeba kopat za Juventus! Kabelové rýhy. Měl by o něm určitě být ještě i holyúdský velkofilm!