verbal

Když se na cinefilní swingrspárty potkají dokonalá scenáristika s dokonalou dramaturgii a dokonalým herectvím, přihodí se dokonale harmonický zásun a vznikne dokonalá pocta asi nejlepšímu filmu i knize o Kozí nozdře, jakož i dokonalý hold filmařině jako takové. Prostě dokonale blažených deset hodin dokonale záživné, vtipné a parádně odsejpající zábavy, dokonalá retrovýprava do filmové historie, co kašpar, to na Osrala, a to včetně slaďouše Milouše Talíře, ovšem všem vévodí naprosto dokonalý až fenomenální Jovan Ribisi v roli odborového inspektora Kolomba. Historicky poprvé budu kurva, a abyste z toho nic neměli, bez skrupulí i varování naprudko vyslepičím, že toho Kmotra nakonec fuckt natočili! Přičemž všem potenciálním zájemcům o dokonale vkusné a inteligentní povyražení před tímto audiovizuálním orgasmem vřele doporučuji zopáknout si minimálně jedničku, mnohem výrazněji si tak vychutnáte ty přehršle téměř podprahových fines a vyfikundací této DOKONALOSTI! Samozřejmě mezi ty „potenciální zájemce“ jako obvykle nepočítám pohlupavé děti a dospělé mongololidi, libující si při své blahoslavenosti kupříkladu ve svištivých oelasťákovaných bukanýrech z furtdokolových degenerativních omalovánek pro dyslektiky. Ti se tomu budou naopak vyhýbat víc než sklepní plíseň ušlechtilým sýrům a nadále si cucat palce a mačkat přirození u Netflusu, Mrvelu a Dyslektický Cigán homix, aby mě zbytečně nesrali svou oligofrenní retardací skóre tohoto dokonalého sqostu a jednoho z největších seriálových potěšení od dob vynálezu televize!

Zjednodušená předělávka úmorného rakouského artového srance a hraný dabing pro požírače horkých psů, využívající zejména toho, že esperanto pro retardy nijak nerozlišuje slovesa ve druhých osobách jednotného a množného čísla. Pointa opět průhledná jako podprsenka Míši Hanekeho, ovšem díky „absenci vysokého umění“ to docela odsejpá, fuckani jsou sympatičtí a Naomi, věkem dávno za hranicí důstojné píchatelnosti, má pořád jakous takous wattáž, přičemž s igelitkou z Tesca přes hlavu by se s ní s trochou úchylné gerontofantazie ještě pořád daly zavařovat kompoty. Na tomto místě přestanou ti hloupější slabikovat, neboť následuje z díla vyplývající bojlerové poučení pro dosud nezbotoxované a neodsáté hospodyňky s pokrčenými xichty, které na ostřejší tužky sice vybafne již zhruba po 10 až 15 minutách projekce, ale třeba LIVČOVI a jeho ségře by to mohlo docela zkazit devadesátiminutové intenzivní cucání palce: „Vylepšit se pro masařky na plastickou kliniku se vypravte pouze v případě, až se důkladně přesvědčíte, že vašim antikoncepčním selháním nejebe!“

Dramaturgická, režijní i dialogová retardace, až dehonestačně prokazující, že polští horolezci mezi sebou i mezi svými rodinnými příslušníky komunikují jako totálně nesvéprávní kokoti, a chybí jen málo ke skřekům a posunkům. A ono vlastně ani není divu, když se mezi nimi vyskytují zjevně zneuznaní a extrémně soutěživí psychopatologičtí pičusové, kteří se prostě musí vydrápat na nějaký ten kopec, nejlépe v nejodpornějším možném počasí a způsobem jako nikdo před nimi, i kdyby měli chcípnout, jen aby si dokázali, že mají větší a šlachovitější péro než jiní šlachovití extrémisté. A jebat, že přitom vážně ohrozí i své mentálně atrofované kámoše, co se je pak s nasazením života snaží z těch sraček vyhrabat. Navíc je tohle nudné neumětelství a rádoby oslavný pomníček sprostě uplácaný z pár záběrů Národní Geografie a zbytek polepený s fučícím ventilátorem někde ve stanu v Zakopaném a v mrazáku nějakého pšontka. Takže jedna hvězda za dobrý konec, celou dobu jsem tomu bezhlavému „legendárnímu“ mentálovi zarytě fundil, aby dosáhl svého. No nedělal si z huby trhací kalendář, a nakonec si ten sen vysrat se na rodinu a tolik slavně pojít někde v osmi litrech fuckt splnil, prostě borec! Následují molové housle a epicky sametovým barytonem interpretované, procítěné kýčovité pičoplky o nezkrotné lidské touze překonávat své možnosti …

„Dvě instapičinky a ztopořená anténa“ je minimalistická, strhující, naprosto parádně natočená a místy až nepříjemná podívaná napínací třídy Zmrzlouš pro všechny milovníky výšek a hloubek, u níž vám budou zalézat koule do břicha („a rolovat se pysky“ – uvedeno z důvodů pohlavní antidiskriminace, i divačky jsou přeci skoro lidé), panicky se občas budete chytat křeslových opěradel a ujišťovat se, jestli furt máte v obýváku podlahu. Její jedinou vadou evidentně je, že tam ke konci nepřisvištěl nějaký ten prolatexovaný bukvoid a nezachránil Lojzkám Lejnovým den, proto se tu trestuhodně potácí v modrých číslech všech těch převkusných rozumbradáčů. Já osobně mám pro strach z hloubek uděláno, mnohokrát jsem již bez bázně a hany pohlédl do bezedných pekelných chřtánů, v nichž by normální smrtelník pištivě plandal, ovšem musím přiznat, že tady jsem se párkrát nutně potřeboval podívat na strop a vynulovat gyroskop. Kremnofobikům vřele doporučuji zahryznout se před projekcí do pryžové hadice, nebo se na to pro zachování mentální stability rovnou raději vysrat. Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ostrakizovat se od obrazovky“. Stejně se zachovají i socky s uhlopříčkou menší než metr, na hloupých telefonech to prostě fuckt nevynikne a budete tomu nezaslouženě kurvit rejtynk. A samozřejmě u toho neprstěte sestru jako NĚKTEŘÍ, je to prý pak méně napínavé!

Dříve parádně bizarní až děsivá malá svině z Klokánku je zpět. Tentokrát se však nechala adoptovat do natolik míchu urážejícího „scénáristického“ holosvinstva, až to vypadá, že soudruzi za velkou ropnou sqrnou začali v rámci neomarxistické antidiskriminace zanedbatelných minorit na úkor většiny mohutně podporovat kurzy kreaturivního psaní i u hnutí LGBTI+OMM (Lobotomové, Gonorea Bičíkovci, Trotlovití, Idioti + Ostatní Mentální Malformace). Naprostá dehonestace původního solidního napínače a žluklý chrchel do xichtu diváckých očekávání, který už nevytrhla ani ta krpatá zrůdička. Prostě něco, co je moderní filmovou teorií zcela prudérně odborně definováno jako úděsná MRDKA – Mimořádně Retardovaná Demonstrace Kreténského Amatérismu.

TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – sudlice drží rytmus, všichni vozoví hradbiči se zhluboka nadechnou ááá tři – čtyři: „Ktož promrdal půl miliardy za lesní melodrama …“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ - přidají se cepy a Džan Šyška solow: „Pool rouzpočtu padlow na mě a i Khejn je thu s náma…“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – a pozor, připraví se sbor negrů a ťamanů ze skupiny Džakl gous to Holýúd – tři čtyři: „Lááááska je tu s nami, buďme s ňou, láááska je tu s nami buďme s ňooooou …“. Paradoksně až posledních deset vteřin přineslo to, na co jsme všichni lačně chtěli dvě hodiny čumět a báli jsme se doufat. Dost nechápu tu prefíkanou strategii točit v našich lůzrech a hnojích jakože „velkovýpravnou“ fantasy o skutečné historické postavě, vysrat se na jakékoliv stěžejní události, které by mohly někoho aspoň trochu zajímat, a akorát uvalit astronomické částky za cizácké držky v přitroublé naději, že ty zajistí nějaký zahraniční úspěch. Ego? Pomníček? A tak po výplatě honorářů zbylo už jen na Vašuta a podprůměrnou středověkou telenovelu Šyška bygyns s výpravou průměrné východoněmecké pohádky, která venku, zvlášť u tolik kýžených a řádně zdegenerovaných pojídačů horkých psů, zaujme asi tak stejně, jako například trampoty s impotencí věhlasného rumunského národního hrdiny Basaraba Valašského. Nasraně druhé, pokud abstrahujeme od všech těch mentálně zaostalých, prvoplánových bulvárně kýčovitých Jakliád, osazování instáčových parazitů, kroužících sokolů, násilně vroubovaného, rádoby metaforického lvího safari, pičoplků o svobodě, které jako by vypadly z nějakého Landova NSDAP buzikálu, a od děsivě trapného vozového videoklipu k dlouholeté jedničce husitských hitparád, jedná se o příjemně temnou, brutální a vcelku záživnou mýdlovou operu s uspokojivou choreografií, solidního digitálního průvodce po nejkrásnějších českých hradech a na naše poměry rozhodně těžký nadstandard, kde je zřetelně vidět nadšení všech zúčastněných LARPistů, jakož i těch na scénografii zbylých patnáct mega českých. Jákl se už skoro naučil točit a nezbývá, než před ním poměrně hluboce smeknout, protože to musela být fuckt řehole, dát ten moloch dohromady, pohromadě ho i jakž takž udržet a neudělat moc ostudu. Navíc soudruha Žižku i mile rehabilitoval z Vávrova huhňavého páprdovitého otyloně s jitrnicí pod nosem na sympatického a svižného palcátníka. A tak je docela škoda té hospodyňkovské scenáristiky a zejména zcela bezúčelné kástingové megalomanie. Najebat tam Mádla s Kokotkem, bylo by to sice víc homo, ale zbylo by tak 150 mega na pořádnou Sudoměř!  Pro tržní srovnání promr(d/h)aného potenciálu není třeba chodit daleko. Stačí se podívat, jak vypadá holandský Míša de Ruyter, který stál necelou polovinu i s Karlíkem Tancem!

V kolébce budoucího evropského obyvatelstva řádí zkurvený rasistický lev a mistr světa ve vyrážení pušek z rukou. Anebo prostě jen narazil na statisticky anomální partičku skutečných gramlavců. Hubí výhradně mouřeníny, fuj fuj apatheidního fosila Čárlta jen požvýká a vyplivne. Ydrys se svými dvěma antikoncepčními i výchovnými selháními, natolik nesnesitelnými to paznehty, že by je každý slušný otec okamžitě vykopal jako velmi vhodnou diverzi z bezpečí auta a zálibně s úlevou sledoval to autentické krmení na safari, se moc chtěl vrátit ke kořenům. Satanžel však hic sunt leones, tak škoda, snad příště, ještě bude muset chvíli živořit v Londýnském chalifátu. Poměrně svižná a hezky natočená šablonovitá koncepční jednoduchost, pravdou je, že lev má hodně slabé dialogy, povrchně vykreslený charakter a je zcela nedostatečně existenciální, čili ty tolik oduševnělé rozumbradáče plně chápu, Assvendžři to prostě nejsou. Každopádně tu dlouho nic o žvížátkách nebylo, a tak dostatečně zabaven vyignoruju, že ta čičina, co všechny černoušky bleskově sundala první ranou, se s Ydrysem deset minut mazlíčkovala. Je to holt fešák!

Jedno se musí nechat, Lajka Mamtiki je vcelku kreatura, co dokáže do těch vážně se beroucích, stupidních bukviád a převýchovných neomarxistických manifestů pro vymatlané děti se dvěma tatínky, nejlépe černými, sem tam nacpat alespoň trochu nadhledu. Pořád je to sice jedna a tatáž hloupá furtdokolová infantilní kokotina o nějakém skoro neporazitelném kosmickém zlu, které ale nakonec skupinka oelasťákovaných supergejů ve sdružených barvách Benettonu usviští xmrti, protože falešný altruismus, utopistické mentorování, seksuální deviace, Vikingové z Wakandy a opičí láska vždy zvítězí nad inteligencí a zdravým rozumem, ovšem tentokrát alespoň hloupá furtdokolová infantilní kokotina s naprosto démonickým Balíkem, jemuž by slušel pořádně temný horor, s nesnesitelně ječícíma kozama a parádní Praslovou dietní kreací zhýralého ředitele panteonu s famózním uzenáčským akcentem. Což v mých očích alespoň částečně vymazalo žinantní dopady slizkého a jako vždy prkenného boha hromü a análních příhod, jakož i bolestivě odpornou a neméně koženou Fekálii Přístavníkovou. Půlhvězda nahoru za R. J. Zeuse při závěrečných přehledech zúčastněných bolševiků. Měl hrát celou dobu místo těch zfetovaných Gunsvestitů a bylo by to ještě snesitelnější.

Zteřelé poštěváky sobě. Celou hrací dobu jsem pro zachování seksuálního zdraví urputně vypínal veškerou představivost diverzními myšlenkami na zhnisané opruzeniny a srací porno, přičemž se vroucně modlil, aby některá tabu prostě zůstala raději na věky tabuizovaná. Bylo mi to však hovno platné, protože ty dvě peklotyčné krasavice v nejlepších letech (scénáristka a režisérka, jen si je vygůglete), na mě po hodině a půl prázdně přitroublých a velmi rádoby šokantních mindrácích zoufale nemrdaných popřechodových machen alá Žena a život stejně ten fulfrontál stoleté Emy, která bývala odporný babochlap už před třiceti lety a třiceti kily, naprudko vybalily. Teď nebudu mít minimálně měsíc chuť na řízek a kdo ví, kdy dostanu z patra tu fantomovou pachuť žluklé makrely a z nosu pach kočkami prochcaného koberce. Že jsem si, já kokot, raději nepustil nějakou reportáž z masového hrobu nebo něco o bércových vředech! Ta džigoloteřina je zjevně někdy dost ohavné povolání, možná i horší než třeba nemocniční uklízeč biologického odpadu, snad poprvé spatřuji drobné pozitivum migrace ze severní Afriky, protože někdo to holt dělat musí, a mnohokrát jsem byl na egyptských či tuniských plážích, plných samostatně seksuálně cestujících aseksuálních Em a jiných tlustých starých Němek, svědkem toho, že ti kluci, důkladně otrkaní kulturně tradičním drobným hospodářských zvířectvem, se za trochu vydržování neštítí opravdu ničeho. Doufám, že ten Ir jako poleno dostal za to hrabání se v Emině kafilérii aspoň pořádné příplatky. Každopádně krom všeho toho brutálního vizuálního teroru na hranici snesitelnosti se navíc jedná o nudnou snůšku náhodně losovaných emancipačních a surreálních pičožvástů, a je přinejmenším úsměvné, jaxe tu do toho některé cílové hospodyňky a gejové dokázali hezky položit tvrdíc, jak je to realistické a ze života. Jo, možná z Rytmu života. Nicméně bezvýhradně souhlasím, že každá žena by měla milovat své tělo a být na něj hrdá! Akorát některé by jej rozhodně neměly nikomu ukazovat! NIKDY!!!

Ten název je dost nevýstižný a nedostatečně intenzivní. Mělo to být „Nenenenenene, ne a ne, kurva ani omylem“. Jen další Pýlovo rádobyumění a retardovaná negrosmaženice z lysohlávek, tentokrát o ufonech a výhradně pro jednoduché pozérské ufony, u kterých pěkná kamera a pár poměrně sugestivních záběrů zcela vymaže fuckt, že právě dvě hodiny čuměli na dost hloupou až extrémně nudnou koncepční kokotinu a žluklý výtěr z náhodně losovaných narkofantazií o obřím ufovysavači a vyšinuté opici. Ups, to vyznívá dost rasisticky, pardon, myslel jsem samozřejmě skutečnou opici, nikoliv vcelku sympatického Wakanďana Danka Kalužu. Aha, tak ne, zase blbě, to by si nějaký probuzenec z neziskovky mohl účelově vykládat tak, že považuji Danka za neskutečnou opici. Jistěže nepovažuji! Je to šimpanz! Kurva, ne Danek, ta opice! No nic, nějak se v tom nechtěně cyklím, nejvyšší čas jít hodit Glenu Kamarovi banán. To je Fin jako poleno, ten se neposere.