verbal

Vcelku nezáživná, rozplizlá a po sté vyluhovaná patetická slátanina o pšonkovském židáši s PéTéeSkem z tábornického rohování, která místy moc chtěla být Šindlerovým hlístem, ovšem neměla k tomu ani pořádný podklad, ani soudného dramaturga. Výsledkem je takový nudně vleklý nedomrd k žehlení, jenž není ani pořádně boxerský ani patřičně koncentrační, a soustředí se vesměs na odborně vskutku podivná a poměrně otravná postkoitální psychická traumata blahoslavené vybouchané palice. A tak jediným markantním pozitivem tu je obvyklá parádní kreace Benjamína Hýčkala, který se pro necelou třetinu role neváhal po stanistlawsku brutálně vykostřit až o 30 kilo (vzhledem k okamžité „úspěšné“ cestě snímku na Video Of Dements asi zbytečně) a v převažující poválečné většině filmu pak dokonale paroduje podivného mentála s obskurním varšavsko – novojorským akcentem, co vypadá naprosto přesně, jako by si DeNiro zašukal s Caanem.

Nemyslete si, soudruzi, že je toto je snad nějaká „podprahová účelová manipulace“, jak nás naprosto směšně napadají ty odporné konzervativní živly, nepřátele strany, lidu a Mumulendu, se kterými záhy po bolševicku řádně zatočíme!!! Kdepak, na vše existují naprosto exaktní a nerozporovatelné důkazy, a to zejména v podobě ztracených a nikdy nenalezených spisů „Silmarillion bygyns aneb nezpochybnitelná revizionistická pravda o rasistické Středozemi“ známého progresivisty, inkluzníka, homofila a feministy – soudruha Tolkiena. Výše zmíněná publikace se zabývá událostmi ještě před Prvním věkem, kdy Hobitci obývali tenkrát velmi temný Aman, a byla to pěkně zkurvená, necivilizovaná, agresivní a dobyvačná pakáž, která bez skrupulí kolonizovala a zotročovala celý tehdy známý svět, vytírala si výsměšně prdel i ušlechtilými elfy a trpajzlíky měla za podřadný gasarbajtří póvl. Až se jednou naštěstí stalo, že předpisově probuzený a solidně nadržený hobitek jménem Lačnopyj Negrorád podlehl při svých konkvistadorských toulkách zaostalým jihem Hytheru, kam tenkrát ještě hobití noha nikdy nevkročila, šarmu podivné čokoládové bytosti, dnes díky Kronikám pověr známé jako Latoya Lumumbu, a i přes přísný zákaz zpátečnické, přísně eugenicky vládnoucí hobití garnitury Amanu ji bezuzdně vyprcal. Načež mu Latoya po šesti měsících potratila trojčata, dva syny a dceru, které šťastní rodiče pojmenovali Mandelín, Kládomil a Žaneta. Ve snaze zajistit své nově nabyté rodině lepší a civilizovanější život, plný lásky a podpor, odvezl je, a to včetně veškerých chtivých příbuzných své družky, čili asi tak stohlavou vesnici, zpět do Amanu. A jistě si dovedete představit ty odporné předsudky, xenofofobii a perzekuce, zamítání dávek, nechutné nucení je vzdělávat se a pracovat a jiná úděsná příkoří, kterým museli naši hrdinové čelit. Ti však ve své kulturní svébytnosti neochvějně vytrvali, až došlo na historickou událost, která ty zkurvené bílé hobití huby přinutila vytáhnout si hlavy z prdelí a revidovat svou ryze předsudečnou páprdovitou konzervativní ideologii, ani trochu nezakládající se na empirii. V roce 3685 Předprvního věku připlula totiž do Amanu delegace elfů z Nevrastu (česky „Nevražín“), sice tak trochu buzny, ale jinak veskrze árijská verbež, co se sice již předtím probudila na březích Curviénenu, ovšem probudila se evidentně špatně, aby s hobitky dojednala alianci v uzurpování podřadných a nikdy neviděných ras na celé tehdejší Zeměplacce. No a co se nestalo?! Samotný bratr elfského imperátora Buzolnda XXII. se nejprve zakoukal do ebenového mikrofešáka Kládomila Negroráda - Lumumby. To ovšem uvádím jen pro dokreslení oné zjevné, historicky podložené naprosté přirozenosti, protože jinak z toho byla dost slepá větev, ač plná lásky a ruptur. Tou přelomovou, radostnou a stěžejní událostí ve skutečnosti bylo, že Buzolndův syn Legomamlas naprosto propadl hnědému, a již tehdy kapku otylému, to víte hobití geny, kouzlu Žanety (pozdější věhlasné elfské královny Mathroniel Dolcevithy I., která ve slavné Bitvě kovů porazila vojska temného lorda Morgoshe). Načež tento svazek vyvolal až revoluční vlnu revisionismu v celé Středozemi i mimo ni, všichni náhle toužili mít doma alespoň něco hnědého, hýčkat si to v bavlnce a navěky chtivě respektovat kulturní rozdíly, ač se od mazlíčků podobného respektu nikdy nedočkají. A tak to tam černalo a černalo, až už se na tu temnotu ani Sauron nemohl dívat … Ale nemyslete si, i tato zářivá asimilační historie, směřující ke sluníčkovým zítřkům Mumuzemě měla své stinné stránky. Jako příklad bych uvedl jeden z mnoha politováníhodných incidentů, popsaných v kapitole 28 - „Středozemské sufraštětky“, kdy vnučku Žanety a Buzolnda – Smilněnu Buřtorádovou - rasisticky znásilnila na párty v Mordoru banda zkurvených šovinistických skřetů poté, co tančila nahá na stolech a pak je kouřila na hajzlech, načež si to oni zcela patologicky až sociopaticky vyložili jako konsenzuální souhlas!!! Ovšem ani Smilněna nezůstala spravedlivě nepomstěna! Cestou domů totiž potkala právě poprvé na povrch ze šachty vylezšího slavného trpasličího krále Thuporina Macatého Palcáta. A to víte, byla tma, ona měla po tom bukkake držku celou pocákanou skřetokulátem, který je, jak známo, černý, tudíž ji Thuporin, věčně zlitý žaludovým pivem a nikdy nepohrdající ani jeskynními trolicemi, považoval za exotickou a seksy fousatou trpaslici, poprvé v životě Smilněnu pořádně dotáhl, a ta zůstala sice trochu podměrečným, ovšem solidně osvaleným fešákem v mithrilových slipech uhranuta až do konce svých dnů, což mělo za následek mimořádně plodnou generaci ebenových trpaslíků. Tak vidíte, soudruzi! Nade vši pochybnost prokázanými a zcela nespornými historickými fuckty jsem vám, vy zkurvení zpátečníci, právě konstruktivně doložil, že všichni ti negrolfové, čokobiti a afroslíci mají v anglosaské mykologii své nezpochybnitelné a nezaměnitelné místo, úplně stejné, jako například Vikingové či jiní modroocí blonďáci v senegalských mýtech. A ty zvuky, které vycházejí z hovny pokryté hrobky soudruha Tolkiena dozajista nepocházejí z hysterického obracení se, jak scestně tvrdí někteří zkostnatělí páprdové, nýbrž z radostného horizontálního tance nad tou nádhernou inkluzí a asimilací, o kterou ve svých dílech vždy tolik usiloval! Škoda, no. Je to totiž jinak sice kapku natahovaná, ovšem naprosto uhrančivě udělaná fantasy téměř na pět strupů, citlivě respektující Džejárárovu epiku, poetiku i hravost a parádně kompletující toho neprobuzeného zkurveného rasistu Džexna, který mimo pár skřetů neobsadil snad jediného stěžejního mouřenína, zmrd jeden. Avšak zdánlivě nevinné a naprosto jednostranné účelové kurvení mýtů následně vede k účelovému kurvení historie (už se paralelně i děje) a končí totálním zkurvením vlastní kulturní svébytnosti (cuming soon) pro blaho těch „tak strašlivě utlačovaných až genocidovaných“ minorit, jejichž kulturu ovšem bezvýhradně respektujeme a ctíme, protože jsme řádně demagogicky převychováváni bezpáteřní a sterilní milouši, nepokrytě seroucí na hroby svých předků. Prostě neodpustitelné, na hlavu postavené svinstvo, zaštiťující se bojem s větrnými pseudorasistickými mlýny a sloužící výhradně ke kokotporátně cílevědomě budovanému neomarxistickému pasení snadno ovladatelného stáda a k přípravě ovcí na plánované masové stěhování Afriky. Takže na jedné straně skoro pět strupů, na druhé čistý odpad, a to v natolik extremistických protipólech, že se prostě nedají průměrovat. Takže nehodnotím, protože nevím jak.

Abyste alespoň nepatrně pobrali onu nekonečnou hloubku mých odborných filmově-teoretických tezí, musíte si u čtení pobrukovat TOHLE.  Na dveřích pekla vrznul pant, ten Rubik je fuckt diletant! / Složíš to snadno za pár chvil, a pak aby ses unudil. / Bukvice říkaj „Horor tak jak má být!“, já na to „Zábava nuzná!“. / Jen další recyklát, co bude i Bejkra srát, a k tomu všude samá buznáááá. // Héééllrejzzzr, vyprstí ti anál. Héééllrejzzzr, radši přepni kanál! Héééllrejzzzr, má péra tůůůůze rád. Héééllrejzzzr, i Satan už je homoklááád. // Pinhed nám z modré zrůžověl, ‘by homokvótam vyhověl / Cenobiti lačně polykaj, vyfintění jak na gájprajd / Pořád říkám „Tohleto je fuckt moc“, když vypadá to už i v pekle, / že tam bukanýr hříšníkům žužlá knír a lidstvo je komplet teplééééé. // Hééélrejzzzr, prorajzuje ti řiť. Hééélrejzzzr, tak se pelesti chyť! Hééélrejzzzr, určitě si nevzal gel. Hééélrejzzzr, věčný trest pro prdel.

Režisér a scénárista snů, obsazení snů a podívejte se, je z toho nakonec zasraná noční můra, laciná telenovela s přitroublými dialogy a velkonuda s ještě debilnějším dějem, jež příznačně vyvrcholila obskurní přehlídkou postižených klaunů s puftolemi a které ten permanentní nahnědlý filtr symbolicky vskutku slušel. Nesnáším, když se mi takhle hroutí dřívější audiovizuální jistoty, ale demenci prostě nezastavíš, a Walter už je holt senil, co se zjevně z posledních sil urputně snažil pochcat si náhrobek. Po rezignaci na dýchání Schumachera a Donnera sice Poslední zůstává, ale Neporazitelný Ýstvůd je jen jeden, takže už by se měl spíše někde raději pomalu balzamovat, než točit a kurvit mi nostalgické vzpomínky, jakož i prvotřídní herce. Kryštof ve zcela sterilní a bezkreační roli nemá absolutně koho Waltzovat, a ten chlápek, co napsal Robinsona Crusoa, působí se svými replikami a retardovaným pitvořením jako nesvéprávný trotl do počtu. Z úcty k dřívějšímu Mistrovi položím jako kytku na hrob k tomuto děsternu dva strupy, ovšem řádně rozškrábané a hoooodně hnisavé. Uplácat to nějaký nýmand, bez váhání bych položil kabel.

Prdel akcidencí je veskrze příjemná a místy velmi zábavná satirická, karikaturní detektivka z neotřelého prostředí filosofické fuckulty, která měla tu smůlu, že se jí ihned po prvním dílu s hysterii sobě vlastní nadšeně chytly v hlavněproudých bolševických médiích infiltrované, životem zhrzené, těžce nemrdané či zoufale přehlížené muženy a šeredné militantní lesby s tím tolik angažovaným posláním převychovávat svět ke svému minoritnímu amorálnímu obrazu, a rozpoutaly plnou silou smutně zejících otvorů obvyklou kruciátu proti tomu hnusnému seksismu odporných starých šovinistů, čti mile promiskuitních čiperných mužů v nejlepších letech. Kruciátu, nad kterou by se před pár lety ještě každý zdravě rozumný a páteřní šéfredaktor uchechtal xmrti, místo publikování takových hysterických škvárů by jim narval borovou šišku do prdele a všichni v redakci (včetně žen) by pak takové krávy láskyplně šikanovali. Kruciátu, při níž jako obvykle účelově a demagogicky nerozlišují a dávají do rovnice situaci, kdy nějaký řádně postavený kolonádní obšoust a erotoman slizce vyvíjí na naivní pipinky skutečný seksuální nátlak, bosuje, haraší a podmiňuje zápočty a zkoušky felací (nedávné kauzy na FFUK a na Masárně v neexistující vesnici u Blanska), a tím, když se DOSPĚLÁ, mladá nadržená pichna zcela konsenzuálně, dobrovolně, lačně a bez prospěchářských úmyslů projede na jitrnici obstarožního fesháka nebo na koktejlovém párku uhrančivého seksymozka ve věku jejího fotra. A těmto přitroublým tendenčním kundožvástům zamindrákovaných pizd pak na různých fórech i HOMObázi začaly přirozeně okamžitě přiqokávat všechny ty zhrzené exmanželky, které byly pro nadváhu, zatuchlost nebo nepřekonatelnou zapšklost vyměněny krizanty středního věku za divoké, flexibilní a voňavé dvacítky. Načež se jeden různě dočte, jak to léty srostlé odporné duo zkurvených bílých heteroseksuálů a starých prasáků, Hřebchovský a Jarkobejk, vůbec nezobrazuje realitu, tenhle je obzvlášť dobrý, Táňo: „Prezentují soubor páprdovských představ o feministických umělkyních!“, a jak ta hnusná veřejnobezprávní televize něco takového bez skrupulí ještě i odvysílá, čímž zjevně chce u většiny nedejsatan vyvolat úděsně společensky škodlivé zdání, že se toto skutečně masově děje, a nakazit tak naší veskrze altruistickou, sluníčkovou a skoro už komunistickou společnost nechutnými konzervativními nešvary!!! A to jim kluci přitom naprosto bezelstně naservírovali dle nejnovějších rudogenocidních příruček vzorově vytepleného Marťhana ibn Issu, který má navíc s přihlédnutím k té tolik kýžené politice dvou maminek doma obskurně odporného těhotného transvestitu! Takže, milé muženy, opuštěné šeredy, PičoTáňo, a zmanipulované naivky z pirátských rodin s obřím akčním rádiem, sahajícím dokonce až do nejbližšího veganského bistra, do cukrárny se sachry, do redakce A2, Aktuálně či Vytřiprdelníku N a ke dveřím Klubíku neomarxistické mládeže, realita je taková, že s velkým množstvím z nás ty nadržené dvacítky opravdu masově mrdaj, a to nadšeně, bezuzdně a dokonce i bez nároku na honorář, luxusní hmotné statky či jiné benefity, a to zejména proto, že jsme seksy, charismatičtí a umíme přivolat toho bájného řeckého rejdaře daleko lépe a vydatněji než jejich uchoidní vrstevníci. A jestli se vám to nelíbí, narazte si někoho ještě zhrzenějšího z LGBT, pojišťováka, modeláže, domácího kutila nebo Bartoše, a pak můžete dštít síru se sice nadále zoufale nemrdanou, nicméně spřízněnou duší. Na tomto místě se však nestranně a seksisiticky vyváženě musím zastat také některých našich dříve narozených spoluovčanek vřelým konstatováním, že dobře zajetá MILFka je prostě dobře zajetá MILFka, a mnohdy více než kýžený substitut všech těch mnohdy neohrabaných nadržených školaček, ač jsem si samozřejmě soudružsky zcela vědom, že ta „nechutná karikatura páprdovitých představ o zralé udržované ženě kolem čtyřiceti“, ztvárněná paní Hřebíčkovou, která se s humorem vyrovnala s výše popsanou životní situací a jde s chutí zpět na trh, a to dokonce cestou nejmenšího otvoru, v tom reálném světě také absolutně neexistuje! Za svých studií na Hornickém učňáku v Orlové – Lutyni jsem byl svědkem i několika případů, kdy se ty pipinky za svého profesora rubání a sbíjení dokonce odhodlaně vdaly, aniž by kohokoliv v těch temných dobách brutálního týrání žen, rasových- a homogenocid napadlo něco takového jakkoliv skandalizovat či kohokoliv stigmatizovat, a dnes jej stále s láskou cévkují! Svět býval tenkrát prostě ještě hloupý a zkažený! Takže, jedinou záhadou v této veskrze příjemné a některé srostlé stydké pysky roztomilé pobuřující taškařici nakonec zůstalo angažmá toho pásový opar a svědivou vyrážku způsobujícího maďarského monstra Nekrózie, která je sice hnusnějšího než prdel Ernesta Borgnina, ale zato tragická zpěvačka, naprosto příšerná neherečka a dle důvěryhodných zdrojů z řad kafilérních reportérů ke všemu tomu neštěstí prý ještě i peklotyčně arogantní a komplexně vymatlaný zevní genitál. Záměr? Aby řádně odpudivě ztvárnila ten „soubor páprdovských představ o feministických umělkyních“? Nebo snad některému z těch dvou autorských zoofilů poškrábala svým kobylím předkusem žaluda? Otázky, samé otázky … Každopádně ti závěrem opět musím trochu páprdovitě zbořit tvou ukřivděnou realitu Mumulendu, drahá Táňo. Osobně jsem měl to ponížení asi tak se dvěma tucty feministických umělkyň, a můžu objektivně říct, že je kluci ještě dost šetřili, protože to v mojí realitě byly bez výjimky ještě vymatlanější, asociálnější a slizčí zakomplexované piče. Tak si urychleně kup kaktus, nejlépe falického tvaru, taková rozkokošná symbolika ti parádně půjde k mindrákům!

Píchání dětí je určitě fajn katolický koníček, tak asi není divu, že se Partykovi tolik zalíbil. Tudíž po lopatistickém pseudodokumentu angažovaně přichází s lopatistickým pseudofilmem, ve kterém si naprudko zvizualizoval nejen své křesťanské pedofilní fantazie. Abych zase nebyl tolik příkrý, začíná to veskrze snesitelně jako typický bulvární Vega pro „čtenáře“ Blesku a zhruba do poloviny se to dá docela úspěšně vydržet, aniž by si jeden musel napustit kapesník ředidlem, aby si degradoval intelekt na Patrykovu úroveň. Pak však v sakristii lupne, v sutaně hrkne, načež totální lobotomie a rychlokvašné diletantství zvítězí obvyklým prostým, avšak zábavným bulvárem pro solviny, a Vega začne řádit hůř než naspídovaný devadesátkový Olmer, poháněný ryzí klerikální i filmařskou demencí, Bohem a demagogickým antipotratovým agitátorstvím vládnoucí pšontkovské garnitury PISS (Prawo i SS) a používající ty nejretardovanější berličky slaboduchého kýče. Výsledkem je pak přitroublá iluminátská pičočalamáda pro ty opravdu nejjednodušší ožužlávače vlastních palců a honiče nad Lidskými stonožkami, kterým dle zdejších nadšených výstřiků zjevně stačí, když do sebe frajer před kamerou kopne obsah použité šprcky jiného úchylného otyloně, okamžitě pro třísky nevidí les a je to děsně šokantňý a parádňý fylm. Ne, není, je to sice mile explicitně násilná až deviantní a vcelku solidně zahraná, ovšem pořád urážka sebenepatrnější divácké yntelygence a fkusu! Takže pokud si chcete z vlastní vůle, volové, upravit etalon a podívat se na opravdu promakaný, tísnivý, syrový a diváka neurážející film o unášení dětí na prcačku, pak ZAHRADY NOCI. Doufám, že po zchytření hned i přehodnotíte mongoloidní přebušování tohoto poštěváku Ornely Štikové a análního výtěru ze smrdutých hlubin oligofrenní scenáristiky a režie.

Tak já vám, níže patrně s množstvím BOJLERŮ, povím zcela přesně, proč staré dobré znásilnění, jehož definice ještě nedávno a apriori vycházela ze slovního základu „násilí“ a zahrnovala například aktivně se bránící, kopající, škrábající, cukající nebo ječící zarytě nekonsenzuální figurantku, nějaké ty rány pěstí či jiné násilné metody její imobilizace „milovníkem“, bezskrupulózní vydření nasucho přes odpor, mnohdy i do dvojky, když už se znásilňuje, tak se vším všudy!, vaginální a anální ruptury, hematomy, ektymózy, kontuze a jiné prokazatelné stopy onoho násilí, už není tím, čím bývalo. Je to tím, že si zkurvené hrabivé kokotporáty cíleně pěstovanou závislostí na komunikační elektronice, ovládnutím nosných médií a bolševickou utopistickou masírkou pomalu, ale jistě zotročili mileniální i následnou degeneraci, která tak z valné části dospěla a dospívá v bandu ve vatičce vypěstovaných, změkčilých a labilních virtuálních pičusů s mobily přirostlými k držkám. Pičusů snadno manipulovatelných, ku prospěchu libovolného inzerenta ovlivnitelných, kolektivně smýšlejících, osobnostně retardovaných a zcela bez elementární sociální inteligence a adaptability, jež si degenerace před nimi ještě snadno přirozeně osvojovaly nesčetnými modelovými situacemi při vysoce variabilních stycích se skutečnými lidmi v reálné realitě, kdy je nikdo cíleně nedržel v pokojíčcích a masově nevymýval Instáčema, Tvítrama a dalšími patologickými nástroji účelového pasení dobytka. No a takový asociální, téměř bezpáteřní a bezcharakterní změkčilec, odchovaný v neomarxistickém prostředí pseuodokodexů cíleného falešného altruismu a na hlavu postaveného protěžování zanedbatelných minorit či kdejakých vyšinutých zoufalců a mindráků na úkor většiny, je pak od přirození navyklý k tomu, že když jej náhodou traumaticky ofoukne větřík nebo na něj nedejsatan dokonce někdo použije nějaké to škaredé slovíčko, může se okamžitě na Instáči vyplakat těm „hodným“ tetám nebo strýčkům z kokotporátně poháněných probuzených neziskovek, vesměs neméně zneuznaným zoufalcům a mindrákům, kteří by za normálních okolností místo toho náhlého tolik naplňujícího a smysl života dávajícího mediálního výsluní někde squattovali, fetovali nebo organizovali ČEKTEKY. A ti se jej, už jen z titulu moci své VELEDŮLEŽITÉ FUNKCE v té tolik závratné kariéře zmrda, bonzáka, subjektivního arbitra pseudomorálky a charakterního pokřivence, samosebou okamžitě zastanou, aniž by zkoumali jiné verze, ze lží, smyšlenek a labilních polopravd udělají mediální humbuk, který ti zasraní změkčilí mileniálové budou dále s gustem šířit, a ten větřík či pičujícího fašistu minimálně znemožní nebo sociálně a ekonomicky zlikvidují. A co pak teprve, když dojde na mrdání! To se pak tadyhle vzorový zoufalý ňoumovitý citlivouš neohrabaně snaží vykropit hrobku mimořádně oslizlé a patřičně labilní neomarxistické lesbě, která po něm evidentně jede jak Cemper po trestním oznámení, málem ho přeblafne už na parketu, načež nadšeně souhlasí, že s ním DOBROVOLNĚ půjde domů! A takovou sociální situaci, velmi nevážené šeredy, militantní lesby, zamindákované piče a kariérní soudružky, si prostě 99,9 % milovníků zcela správně, neprůstřelně a v rozumné společnosti naprosto nepostižitelně vyhodnotí jako „tutový konsenzuální kocour v troubě“! Což je posléze podtrženo ještě tím, že figurantka v té satanolibé činnosti naprudko pokračuje i v posteli. Dokud nehodí kosu, páč míchala šáňo s vodkou. To se pak převalí na bok, a když se jí roztoužený milovník nadále snaží naroubovat slimáka, neslyšně zašeptá „přestaň“, což si donchuján po předchozím jednoznačně předkoitálním oslintávání sociálně opět zcela správně a zdravě vyloží jako „smrdí mi z huby, tak dělám drahoty“, notabene bez JAKÉHOKOLIV následného odporu, když už je kohout v kafilérii. A BÁC HO, po pěti letech je z toho naslinění!!! K tomu jedinému totiž tenkrát de fuckto i de jure došlo. A pokud si něco takového jakákoliv figurantka vyloží jinak, je to zcela zjevně a) jeblá asociální pizda, která postrádá základní kodexy společenských interakcí, b) zamindrákovaná pizda, která si všechny ostatní komplexy ze svého škaredého života okamžitě regresně léčí tolik vítanou roli oběti nebo c) Pozornostní kurva, která je štěstím bez sebe, že si jí konečně někdo všimnul. Každopádně všechny tři zmíněné pizdí archetypy by měly neprodleně skončit na psychiatrii, kde by je v rámci behaviorální terapie a učení se elementárním sociálním standardům nechávali tak třikrát týdně vyprcat nějakou cigánskou fetkou, aby pochopili zejména správný úzus termínu znásilnění. Na straně jedné dílo hodnotím vcelku kladně! Semiamatérská děcka to zahrála fajnově a hlavní antihrdinka, sice hnusná, ale zato piča, dokonce tak fajnově, že jsem měl zase jednou neodolatelné nutkání análně zprznit televizi borovou šiškou, načež pochcat obrazovku. Exekuce solidní, dialogy snesitelné, a navíc to zřetelně vyznívá ve prospěch vyměklého jelimana, vyšinutá slizká kráva je vyobrazena jednoznačně jako vyšinutá slizká kráva, účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva jako jasně účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva. Nasraně druhé se to však snaží dost tupě společensky polemizovat kolem zcela jednoznačné záležitosti, jež by nebyla znásilněním snad ani v Mumulendu, a ten konstrukt „omrdej mě z boku, když děsně nechci“ si taky mohla paní scénáristka s nějakým chudákem nejdříve možná vyzkoušet, zjistit, že to jde dost blbě jen s lehce zatnutou prdelí a stisknutými stehny figurantky, a pak to celé navléci kapku sofistikovaněji. A hlavně se domnívám, že je přinejmenším ze strany tvůrců solidním hovnem do větráku točit inscenace o podobných zanedbatelných pičovinách, ať už vyznějí jakkoliv! Týká se to naprosto mizivého procenta mentálně retardovaných slepic, tedy alespoň doufám, protože jinak brzy vymřeme po piči, a čím více se o tom bude žvanit, tím více to bude náhonem na neomarxistický mlýn, děsně toužící dělat z toho globální problém v točení světa a oslí můstek v „kariérách“ životních ztroskotanců! Čili jste se v podstatě zachovali jako ta vámi zobrazená účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva, která v jistém momentu pronesla něco jako: „Je to rezonující téma, to bude sypat.“ Tudíž mám takový pocit, že jste si právě vytřeli prdel mými koncesionářskými poplatky!

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry!

Když vám váš učebnicově sluníčkářsky rozmazlený fuckan sdělí, že někde zapomněl plyšového králíška a že bude intenzivně mrčet, dokud se pro něj nevrátíte, neboť je „benevolentně vychovávaná osobnost“, okamžitě jej místo obvyklé otočky raději poprvé v životě řádně ztřískejte, odvezte do nejbližšího děcáku nebo prodejte Albáncům na porno, protože tím výrazně prospějete zdravotní kondici i společenskému uplatnění všech rodinných příslušníků. Začíná to jako milá sociologická studie rádoby kulturních rozdílů mezi přiteplenými Vikingy a neseroucími se Zflandrovanými žabožrouty, u které jeden čeká finále maximálně ve stylu nějakého toho žinantního komunikačního fopá, kdy se obě strany ukňouraně pošlou do piče, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že si korektně pištivě vynadají do „vykutálených frikulínů“ a s pomluvami na rtech se nasraně rozloučí. Přeqapivě se však ten víkendový wellbeeing odporné a veskrze uvědomnělé veganmámy, slušňáckého, přizdisráčského slizotáty a jejich beznátlakově rozežraného antikoncepčního selhání vysvrbil v nádherně s(y/ý)rovou demonstraci následků zkurvené neomarxistické utopie, která mediálně účelově vychovává stádo probuzněných, pseudoaltruistických, řádně vyměklých, zcela odevzdaných, snadno ovladatelných a kýženě odosobněných ovcí, jež bez jakékoliv snahy o vlastní obranu okamžitě udělají cokoliv, co jim vlády, korporáty, ale i jacíkoliv jiní predátoři přikážou, a maximálně u toho smutně nebo šokovaně bečí.

Alex je tak trochu sociopat s retardovanou amygdalou, tudíž má kompletně v piči, jestli se zítra rozplajzne o skálu po pádu z kilometrové výšky. Alex je ale také naprosto fenomenální hajzlový pavouk, skromný, simplicitní sympaťák a dodávkovkový squatter, který to zjevně nedělá pro prachy a slávu, nýbrž jen z důvodu psychické poruchy. Sympaťák, co se na jednom prstu dva dny udrží na téměř hladké, kolmé stěně v milimetrové spáře pět set metrů nad zemí, přičemž druhou rukou v klidu vyřizuje na mobilu emaily a nohama jen tak cvičně šlape vodu, aby mu neatrofovaly břišáky. No, co na to jen říct? Lidé se prostě s oblibou dívají, jak se někdo urputně snaží zabít, navíc v úchvatném a solidně zachyceném prostředí monumentálních josemitských skalisek. Čili nezbývá, než před Alexem hluboce smeknout! Ovšem Alex má také přítelkyni, která je totálně nesnesitelná a iritující piča! Takový ten typ přechytřelé batikované krávy z neziskovky, feminismem zušlechtěné eticko - enviromentální veganky a za všech okolností prudce angažované soudružky, co zásadně nepije, a kdo ví, jestli kouří, zato však s oblibou chytračí kýčovitými frazeologismy, aniž by si viděla na špičku klitorisu, a neustále xmrti ráda tu svou stolici analyzuje, notabene v televizi. Alex má sice v piči i ji, dokonce jí před kamerami s bohorovným klidem vmete, že kdyby se měl rozhodnou mezi macatou skálou a její maličkostí, tak okamžitě pude, avšak loktem ji za ty kecy ani jednou nepřimrdal a v dokumentu o hajzlových pavoucích měla na můj vkus až trochu moc prostoru, když bohatě stačil žádný.