ma883

Nikdy jsem nepochopila, proč tento film propadl. Dobře, Lynch ho musel výrazně prostříhat, ale když jsem neviděla ony vystříhané hodiny, tak nemám být proč zklamáná tímto zásahem. Zbožňuji hudební aranžmá od skupiny Toto, které doplňuje celý film.Trikové scény nejsou na dnešní poměry žádná sláva, ale to mi na filmu nikdy nevadilo. Kyle jako Paul sice rozhodně nevypadá jako patnáctiletý mladík, ale to mu kouzlo nebere a možná se mi líbí více, než by tomu bylo u mladšího představitele. Baron Harconnen je dokonale odporný stejně jako Paulova sestra Alia. Tento film mám velmi ráda a vlastně na něm ani neumím najít zápory, tudíž nebudu vyjmenovávat všechny klady. A komu se nelíbí, vzkazuji: "Spáč se musí probudit!"

Komedie století! Díkybohu 20. století a my už máme 21., takže doufám, že se žebříček rychle přehodnotí. Nemám tenhle film ráda a za všechno může konec. Ze zdařilé komedie se rázem stává zbytečná tragédie. Alespoň pro mě. Když nevíme kudy kam, zahrajme to do ztracena. Právě tento český snímek může za desítky dalších českých filmů, které jsou "zmršeny" obdobnými závěry. Ať se konečně česká kinematografie probudí! Prosím! Máme nové století...

Tento snímek není skutečně snadné hodnotit. Dlouho jsem uvažovala, zda dát pět hvězdiček nebo odpad. Sladce romantické tóny mi zní v uších ještě dnes. Problém je, že se mi k nim nevybavují žádné hezké vzpomínky. Film je odporný a fascinující zároveň. Nakonec však volím hodnocení odpad, protože doufám, že budu poslední, kdo tento film dobrovolně zhlédl.

Film, který musí získat pozitivní hodnocení, přestože komplexně se nejedná o bůhvíjak poutavé dílko. Děj sem tam pokulhává a závěr je nedotažený, ale film dokázal jinou důležitou věc. I když má nepopiratelně slabiny, nemohla jsem se od něj odtrhnout, protože jsem byla zvědavá, co se odehraje v dalších minutách. Je pravda, že většinou mé očekávání bylo naplněno zklamáním, ale stejně jsem dál koukala jako u vytržení. Pokud že vás jakýkoliv film dokáže takovýmto způsobem přišpendlit k obrazovce, splnil dokonale svůj cíl. Filmy se přeci točí proto, abychom na ně "civěli".

Anna ze Zeleného domu (Tak by měl znít správný název.) je počátkem úžasné série osmi knih od Lucy Maud Montgomeryové. Anna Shirleyová je dívčí hrdinka, která už pro dnešní dívky asi nebude poutavá, protože doba, ve které prožívá dětství a dospívání, je pro ně nejspíš zapomenutá. Díky tomuto snímku si však myslím, že si Anna své čtenářky zase najde. Bohužel se jedná o snímek horší kvality, protože už není nejmladší a ani ve své době nepatřil mezi nejkvalitnější. Herecké umění hlavních protagonistů je však i po letech okouzlující. Režie se scénářem je natolik dobrá, že jsou filmy o Anně z 80. let natolik poutavé, že mají potenciál zaujmout i novou generaci. V neposlední řadě snímek podbarvují krásné hudební motivy. A ještě jeden plus snímek má, díky němu víme, že existuje i jiná Kanada než ta hokejová.

Telenovel jsem za svůj život viděla nepočítaně, samozřejmě vedle jiného, a proto musím uznat, že toto je vskutku zdařilé dílko. Hodnotit telenovely po stránce inteligentních dialogů, kompaktnosti a originálnosti příběhu či talentu hlavních protagonistů je dle mého naprostý nesmysl. Kritizovat telenovelu za něco takového je jako kritizovat sci-fi za to, že je tam moc mimozemšťanů a cizích planet. Žánr telenovely je specifický a buď ho jako takový máte rádi nebo ne. Pokud ho máte rádi, můžete objektivně hodnotit jednotlivé telenovely. Pokud ne, jak chcete hodnotit jinak než slovy ODPAD? Já se tedy ze své pozice pokusím o objektivní hodnocení. Je pravda, že Pasión de gavilanes splňuje všechny parametry úspěšné telenovely. Je o vztazích, které od první chvíle provázejí nesnáze v podobě únosů, vražd a jiných odporných zločinů. Přesto se oproti řadě jiných telenovel zdá vše správně vyvážené. Autoři se vyhnuli únosům miminek, přehnanému pánbíčkaření a přílišné nenávisti mezi zamilovanými páry. Když už se do sebe jednou zamilují, tak se milují až do konce. Ne, že si mezitím najdou nové snoubence a pak si to náhle rozmyslí, opustí je a vrací se zpět do náruče k původním partnerům. Jedná se podle mého o osvěžující prvek, který telenovelu přibližuje evropskému divákovi. Komplikovanost mnohých jiných telenovel je dle mého pro Evropany příliš astmatická. Musím proto tuto telenovelu hodnotit pozitivně, neboť se dokázala vymanit ze zaběhnutých norem, aniž by musela sáhnout k podvodným trikům jako jsou masky tlustých či ošklivých, historické reálie nebo zdvojení či ztrojení herci.

Oproti Stmívání se zcela jistě jedná o slabší dílko. Ale opět musím naprosto objektivně konstatovat, že jde o poutavou romanci pro náctileté. Příběh je slabý, herci také, ale dvanáctilé to podle mého opět chytne a nepustí a v tom vidím povedenost Nového měsíce. Dívky si nejprve zapláčou nad odchodem pohublého a pobledlého upíra, aby mohly vzápětí vzdychat nad bronzovými svaly vlkodlaka. A nejlepší je, že oba ti úžasní kluci milují tu obyčejnou holku, která je jako ony. Kéž by se jim stalo totéž. Kéž by byly jako Bella. Pokud nějaký film dokáže vyvolat takovéto emoce v lidech, i když ještě nedospělých, splnil svůj účel na plné čáře, přestože je příběh nekompaktní.

Podle mého je nevětší chybou to, jak je žánrově Stmívání chápáno. V žádném případě se nedá hovořit o hororu, fantasy či "akčňáku". I když nepopiratelně všechny tyto prvky film i knihy obsahují. Já tento příběh chápu především jako romantiku pro teenagery a jako takový naplňuje dokonale vše potřebné. Máme tady křehce vypadající hrdinku, která je jednou z davu a trochu záhadného a trochu pohledného hrdinu, který naopak z davu vyčnívá. Významné pohledy, které si vyměňují nejsou zrovna elektrizující, ale úplně postačí k tomu, aby jim diváci jejich lásku přáli. A pak ten krásný klišé moment, o kterém sní každá puberťačka, když hrdinové dají své city najevo před spolužáky tím, že spolu společně přijdou do školy... Vše navíc podbarvují jemné hudební motivy, které vyvolávají mrazení i příjemné teplo. Jako romantický film tedy nemohu hodnotit Stmívání jinak než výborně.

Tento film byl pro mě obrovským zklamáním. Kniha je takovým odrazovým můstkem pro poslední díl, který je plný chladu, temnoty a bojů. Měla být protipólem k ponurým Relikviím smrti. Proto je v ní více humoru a tolik klišé kolem splašených hormonů Harryho, Hermiony a Rona. Princ dvojí krve měl být příslovečným klidem před bouří v podobě sedmého dílu. To ale zřejmě tvůrci filmu naprosto nepochopili. Humor není úplně špatný, teenagerské zapalování lýtek je však propadák. Nepobaví, spíše urazí. Kolik je tvůrcům Prince dvojí krve? Sto? To neví, jak dnešní mládež prožívá vztahy? Jak je zkušená? Američané jsou asi vážně příliš prudérní. Vždyť v knižní předloze jsou vztahy nevinnost sama. To, co z toho udělal Yates, však hraničí s klášterním pořádkem. Příběh tak naprosto ztratil svou osobitost a původní záměr. Navíc nechápu, kam se z filmu ztratila zelená, červená nebo modrá. Celý film je odporně zahnědlý či zašedlý a barvy nejsou barvy. Zatímco Columbova dvojka byla nechutně přebarvená, Yatesova šestka je nechutně nedobarvená. Hudba je také naprostá katastrofa. Nejvýraznější hudební motivy jsou vykradené z Fénixova řádu. Jediná "Wow" scéna ve filmu pro jistotu ani není. Pokud se vám ale dostane do ruky bonusový materiál, podívejte se na scénu před příchodem smrtijedů, kterou dobarvuje bradavický chór a která by mohla z fleku konkurovat vyvražďování Jediů v Pomstě Sithů. Celkově tento film musím hodnotit jako nejslabší z celé série. Nevím, jestli se mám těšit na Yatesova pokračování, nebo se jich mám spíše obávat.

Tenhle film si zaslouží nejvyšší ohodnocení už jen díky tomu, že vyvolal tzv. potteromanii. Dlouho jsem kouzlu Bradavic odolávala a do kina jsem nešla. Pak jsem si to ale na střední škole půjčila z pouhé zvědavosti na DVD a byla z toho láska na celý život. Okamžitě jsem si zakoupila knihy, které byly na trhu, tehdy se jednalo o první čtyři díly, a propadla jsem jejich magické síle. Na další filmy už jsem vždy hleděla skeptickým okem knižního fanouška, přesto jsem žádný z nich v kině nevynechala. První film z pottersérie se vyznačuje líbivou dětskou atmosférou, okouzlujícím prostředím, podivnými figurkami a samozřejmě zdařilým soundtrackem Johna Williamse, který je místy hravý, místy tajemný a místy nostalgicky smutný. Navíc na mě z Kamene mudrců dýchá vánoční atmosféra podobně jako z některých tuzemských pohádek a tudíž by mohl být klidně vysílán o Vánocích v hlavním vysílacím čase.