castor

Typický (a velmi dobrý a velmi těžko k sehnání) osmdesátkový soundtrack, mladé (toho času hodně prkenné) a ctižádostivé ucho Tom Cruise a snaha dostat se z tohohle ocelářského zapadákova pomocí fotbalového talentu. Makat v místní fabrice může vždycky, ale v tomhle ospalém městečku chce dokázat víc a dát nasraným dělníkům taky trochu té sportovní radosti. Jen je škoda, že to dělá v tak jalových dialozích a absurdních situacích. Režisér Michael Chapman platí hlavně za solidního kameramana (Zuřící býk, Uprchlík, Prvotní strach), Správná hra byla jeho režisérským debutem. Za kameru pustil jiné velké eso oboru (Nizozemec Jan de Bont – Základní instinkt, Smrtonosná past), ale ve finále je to docela jedno. Začátky jsou vždycky těžké, takže předpokládám, že Cruise tenhle skrz naskrz podprůměrný kousek vepředu na polici vystavený tak úplně nemá!!

Toho času se téměř dotýkali hvězd, lámali všelijaké rekordy a popírali fyzikální zákony i elementární pud sebezáchovy. Jsem sice pro svižnější a údernější pojetí, 190 minut je prostě extrém, nicméně období nového náhledu na vesmírné programy a s tím spojené nebezpečí prvních raketových letů má svoje kouzlo i po letech. Tvůrci navíc posbírali opravdu zajímavou plejádu výborných herců, vytáhli se zvukaři i střihači a Oscar pro Billa „stojím hlavně za hudbou k Rockymu“ Contiho je ve správných rukou.

Starý dobrý Kevin se už asi nikdy nevrátí, ale i tentokrát se role zhostil se ctí. Škoda, že mu tvůrci nepředložili výživnější part a dvakrát škoda, že stříhač víc nepoužíval nůžky.. Hned následující den divák netuší, o čem že to vlastně bylo..

Ona krásný doplněk, on hvězdný hokejista. Za kamerou nováček, před ní fádní story, že každý může překročit svůj vlastní stín. Romantika chyběla, humor také, pořádná dramaturgie jakbysmet. Mádl tradičně fajn (jen se svou muskulaturou by v NHL těžko uspěl), Taťána obstála.

Russell Crowe, Ryan Gosling, Shane Black a pak dlouho nic. Mnohdy to stačí, tady jsem čekal krapet lepší podívanou. Blacka roky zdobí svižné dialogy, absurdní situace i náramná práce s postavami. Jeho Posledního skauta nelze nemilovat. Tady je zápletka možná lehce chaotická, možná i příliš neodsýpá, ale posléze se chytneme a začneme si užívat trampoty nesourodého dua, které tvoří vyčůraný, nezodpovědný soukromý detektiv a zasmušilý, nájemný ranař. Jsme na konci sedmdesátých let, máme tu mrtvou vnučku senilní babičky, jednu zlomenou ruku, několik zmlácených lidí, pornografické podsvětí, předčasně vyspělou dceru, disco i barevné vzorované košile v solidně stylovém mišmaši, ve kterém mi ovšem létání mezi žánry tak úplně nesedělo. Některé gagy vůbec nevyplynuly z děje a snad až rušily. Oba hlavní antihrdinové jsou energičtí (uječený Gosling z povahy své postavy pochopitelně víc), přesto myslím, že oba měli už výrazně lepší herecké chvíle (i mnohými vyzdvihovaný Gosling). Strašně rychle (vážně jo) se mi to vykouřilo z hlavy, možná i proto dávám jen tři hvězdy.

Asi jsem si měl před projekcí šňupnout společně s bandou těchhle mladých slepic. Marketingově vymazlená věc, která ač není tak úplně hollywoodským produktem, nechutná tak, jak bych si přál. Masy lidí, všudypřítomná nahota, chlast, drogy, vandalismus, idealizovaná krása. Divák stimulovaný audiovizuální náloží moc netuší, co se děje, žádnou zázračnou generační výpověď jsem tu nenašel, bavit jsem se asi zapomněl. Koncepce je to nápaditá, někde uvnitř něco určitě bylo, ale leccos je špatně uchopené, leccos nedotažené, leccos se zbytečně opakující. Harmony Korine byl (tehdy hodně mladým) scénáristou u Larryho Clarka, s nímž stvořil Kids. Stojí i za kousky jako Ken Park nebo Gummo. Selena Gomez i Vanessa Hudgens dělají tlustou čáru za svou rozjuchanou disneyovskou kariérou, další desítky rozhýbaných teenagerů si zase dělají lajnu něčeho dobrého do nosu. Hledání vlastní identity ve světě umělých hodnot se dá pojmout i kapku jinak!! Díky těm, kteří na to příště jinak půjdou..

Gene Hackman, agent na odpočinku, naposledy pomáhal Willu Smithovi. Na komplikovaný a zdaleka ne férový svět upozorňuje i Robert Redford, další veterán tajných služeb, který zase tahá z bryndy Brada Pitta. Jeden má před důchodem, druhý před popravou. Tony Scott tak jejich prostřednictvím připomene klasiky ze ...desátých let právě s Redfordem o chlapácích, kteří neuhnou před žádným úkolem a kteří musí mít sakra hroší kůži, aby je tahle špinavá práce nezadusila. Špionážní thriller Spy Game je odvyprávěný hlavně pomocí flashbacků, ale to mu nebrání v tom, aby byl divácky atraktivní a popsal něco o systému a těch, kteří ho vytvářejí. Barevné filtry, hloubka obrazu, drsný střih. Scott se umí mazlit.

Přerostlé hispánské dítě bylo svého času velmi nápadité a velmi energické. Za málo peněz nabídlo hodně muziky a jednoduše několikrát příjemně překvapilo. A jelikož je to chlapík z početné rodiny, dalo se čekat, že změní a zjemní žánr a pustí se i do rodinných komedií. Výsledkem je rozjuchaná jízda, která potěší děti i jejich doprovod, vtipkuje na účet špionských vychytávek, Rodriguez jí navíc vtiskl svěží rukopis a zase to vesměs odmakal sám. Casting výborný.

Přerostlé hispánské dítě bylo svého času velmi nápadité a velmi energické. Za málo peněz nabídlo hodně muziky a jednoduše několikrát příjemně překvapilo. A jelikož je to chlap z početné rodiny, dalo se čekat, že změní a zjemní žánr a pustí se i do rodinných komedií. Jednička vydělala hodně peněz, ostatně i dvojka musela dělat producentům radost. Divákům už krapet méně. Sešup tam je, každopádně je furt cítit Rodriguezův svěží rukopis a zase to vesměs odmakal sám. A leccos zachraňují herci.

Aneb dva protipóly se zase najdou. A ještě jim u toho zahraje It Must Have Been Love od Roxette. Místy objevné, tak trochu šablonovité, jdoucí předem vyznačenou cestou, ale pořád zatraceně fajn. Lidé kolem režiséra Jonathana Levina nevydírají, nenabízí okoukané scény (jasně, pár jich být musí) a když už trochu zabrnkají na divákovy emoce, vyplní další minuty nezastavitelně hláškujícím Sethem Rogenem, který to rozjede coby (utajený) novinář hned zkraje na party organizace Ku-klux-klanu skokem z okna, následně zapaří s americkou ministryní zahraničí a pak se s ní možná podívá do Bílého domu. Onou ministryní je neodolatelně kouzelná Charlize Theron a zrovna potřebuje někoho, kdo dodá jejím projevům šťávu. A možná také někoho, kdo jí krapet otevře oči. Nekonvenční páreček, kterému jsem chemii rád uvěřil, a který na nás sype malá životní moudra a dospělácké vtipy. Rozpustile zábavné pasáže i nekorektní přisprostlé hlášky (semeno si nicméně mohli tvůrci odpustit) s dvojicí výtečných herců prostě vytváří permanentní úsměv na tváři, v druhé polovině bych nicméně možná scénu nebo dvě vystřihnul (tempo při zvolené délce krapet kolísalo). Pro milovníky feel-good movies povinnost, navíc s přesnou hudbou.