Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1187 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 31 45 60
    • 29.4.2017  23:26

    Feministický Hunger Games. Kožený a vypravěčsky velice mechanický. Po virtuózních Sedmilhářkách už mi pár trochu drsnějších scén nestačí.

    • 27.4.2017  17:18
    Uteč (2017)
    ****

    Viděl jsem v poslední době celou řadu chabých hororů, kterým americká kritika masírovala vemínko jen proto, že byly genderově progresivní nebo vznikly v exotické zemi a temazitovaly nějakou formu oprese. Uteč sice na první pohled vypadá jako přesně ten případ "máme výbušné rasové téma, které někdo pojednal ve vší explicitnosti", ale od úvodní scény dává Peele na vědomí, že je a) výtečný scenárista, který společenskou metaforu klidně obrátí v groteskní slasher, aniž by došlo k rozpadu struktury b) režisér schopný pracovat s podprahovým napětím, které sice zaručeně uniká zdejším hororovým expertům, ale divákům s určitou mírou vypěstovaného citu k detailu určitě ne. První třetina je společensky relevantní metaforou černých masek, prostřední graduje napětí, závěrečná nabídne peprnou katarzi. A dohromady to dává film, který je pro mě inteligentnější a závažnější reflexi rasové identity než celý Moonlight. Vadí mi jen trochu nadbytečně éterická hudba a pár míst, kde je Uteč vidět do vnitřností víc, než by člověk chtěl. Jinak lahůdka.

    • 26.4.2017  18:17

    Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"]

    • 24.4.2017  15:13

    Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list.

    • 19.4.2017  18:16

    Lesní ezoterická verze Johna Wicka, která se pokouší organicky bujet, podvratně nahlodávat civilizační kořeny, ale místo toho chaoticky plete křivýma nožkama. Hollandové vznikl pod rukama ze zjevně inspirativní předlohy jen absurdní jelení guláš plný doslovnosti, tupě užité filmové řeči a grotesknosti, která je místy cílená, ale infikuje skoro celý film bez ohledu na to, v jaké žánrové poloze se zrovna nachází. Nekoncepční rytmizování mysliveckým kalendářem, Krobotův vpád, který evokuje filmy Tomáše Vorla, hystriónská hlavní postava, u které je celkem jedno, zda svoje přesvědčení úmyslně přehrává, protože příběh nedává valný smysl (což je při vší didaktičnosti fakt na cenu za umělecký přínos, zdravím Berlín). Slušel by tomu doslovný překlad polského názvu. Tohle je totální Výřad soudnosti.

    • 3.4.2017  23:37
    Into the Badlands (TV seriál) (2015)
    ***

    Fajn choreografie hlavně v první polovině série, sympaticky načrtnuté postavy i svět - ale v tom je problém. Je to taková "přibližná podívaná". Nedotažená, ale není problém se na to namotat jako na solidní béčko slepené z celé řady slavnějších a lepších elementů. Lang a Csokas všechny přehrávají o parník.

    • 3.4.2017  22:29
    Sedmilhářky (TV seriál) (2017)
    *****

    Agatha Christie meets full frontal feminism. Nevim, jestli si mám dřív káknout z toho, jak dobře je to napsané, jak přesně je to zahrané nebo jak exkluzivně je to natočené. Je tu spousta seriálů, co feminismus pracně tematizují. Tenhle feministický je, bez piruetek a velkých slov. Bludiště, které z jedné strany vypadá jako brilantně vystavěná maloměštácká tragikomedie, z druhé jako čistokrevná whodunnit detektivka. Bůh mě netrestej, že jsem řešení odhadl při třetím díle. Ale za zvuku Elvise mě stejně rozvibrovalo. Love them all, those wicked moms.

    • 29.3.2017  17:06

    Shell without the ghost. Scénografie, design, audivoziuální provedení výtečné, obsazení sympatické, ale z komplexního ducha předlohy zbyla jenom předvídatelná a šablonovitá skořápka o naivních duších, které zneužila korporace. Je celkem jedno, že scénář doslovně cituje některé myšlenky, když z původní meditace o "bytí stroje" nezůstalo vlastně nic, jen tuctová revenge story. Ale to bych oželel. Nikdo nečeká, že si blockbuster za 180 mega vystačí s bezeslovnými záběry na posmutnělé fasády a tváře lidí. Co neoželím, je rozvleklá druhá polovina a to, že Sanders je sice režisér s citem pro efekt a hladkou texturu, ale jeho stylu chybí esence, která by tuhle hezkou cyberpunkovou tapetu přivedla k životu. Mohlo to být horší, souhlasím. Ale mohlo to být lepší, to si člověk uvědomí vždycky, když ve filmu skutečně zableskne duch – ať už v kolébavé chůzi Takeši Kitana nebo smutných očích Pilou Asbæka. Kdyby takhle vypadala adaptace Deus Ex, budu vlastně celkem spokojený. Ale Ghost in the Shell je prostě víc než jenom pozlátko.

    • 27.3.2017  22:35

    Výtvarně pozoruhodné, režijně obratné, emočně ploché... víc mě zasáhly metaforické animované vsuvky než trochu necitlivá slovní chemoterapie skutečného života. To téma je strašně závažné, ale film si jím spíš k vlastní závažnosti alibisticky pomáhá, než aby ho dokázal skutečně obsáhnout. Vyhrocené scény bohužel v něčem evokují těžkopádnost Fesserova "onkologického" dramatu Camino, byť v podstatně snesitelnějším balení. Jako další výhonek větve "realistických filmů pro děti" (řekněme společně s Pete's Dragon) rozhodně zajímavá alternativa hlavního proudu.

    • 22.3.2017  14:18
    Život (2017)
    ***

    Životu chybí... život. Sice má velmi pěknou tekutou první scénu a velmi ambiciózní výtvarnou stránku, dokonce prý ten macarát, co zmutuje v chobotnici z druhého patra, odpodívá vědeckému poznání. Vědeckému poznání ale rozhodně neodpovídá rytmus filmu, který se rozjíždí jako začátečník v autoškole. Střídání úmorných a toporných dialogů a akčních scén opravdu nepokládám za rytmus, kterému se u podobného thrilleru chci oddávat, Obzvlášť, když motivace k akci je každou minutou vycucanější z prstu. Ta béčkovost by nevadila. Kdyby nebyla překrytá zbytečným nátěrem pokusů o hloubavé áčko a kdyby Espinosa nerežíroval s pravítkem v zadku, mohla to být aspoň taková legranda jako v prvních scénách.

    • 19.3.2017  11:59
    The Expanse (TV seriál) (2015)
    ****

    Milé překvapení. Navzdory počátečnímu dojmu, že půjde o béčkový amalgám Blade Runnera, Total Recall, Aliena, Mass Effectu a dalších legend začne The Expanse rychle ukazovat vlastní zuby, které koušou hlavně v zobrazení špinavé a přízemní futuristické společnosti Prstenců a nelítostného klimatu blížící se války. Sympatické a nejednoznačné figury tomu značně pomáhají překonat ztrátu tempa a obsahu v polovině (člověk prostě jde dál, protože ho Miller, Holden, Nagata a spol. zajímají). Největší zádrhel je scénář, který se snaží za běhu zahrnout co nejvíc detailů a člověk neznalý knižních předloh v tom a) plave b) vidí, že logika je občas odfkláknutá. Genocidní finále a biomechanická rakovina skvělé, pro mě ale zůstává vrcholem komorní vymetání asteroidu v osmém díle. Každopádně masité hard scífko, jaké obrazovce roky chybělo. Sedlám svou Rozinantu a vyrážím vstříc druhé sérii. P. S. Formálně víc než nadstandardní, nemluvím ani tak o solidních tricích, jako o pěkné scénografii a záběrech, o kterých zjevně někdo přemýšlel.

    • 19.3.2017  11:52

    Strašně toporné dialogy, režijně i herecky mdlé (kdo žehral na tempo Cage, ať se tomuhle soplu vyhne na sto honů), nejzábavnější jsou ta největší klišé, takže někde se zjevě stala chyba. Opravdu svět potřebuje dalšího miliardáře-sirotka s mindráčky, který si je tentokrát léči new age koktejlem z Himálají? Asi jo, ale já u toho chci chybět. V seriálové konkurenci je tohle fakt jen pro nenáročné fans.

    • 8.3.2017  22:24

    Přímočaré a důležité nahlédnutí do jícnu syrské sopky (stačí se podívat sem proč).

    • 8.3.2017  19:03
    Svět pod hlavou (TV seriál) (2017)
    ***

    Vaz tomu láme paradoxně převzatý formát. Protože hlavně ve druhé polovině se tomu daří fungovat jako "dobovka" podvratně se vymezující vůčí normalizačním seriálům – těm se vysmívá, zároveň docela dovedně opakuje jejich familiérní tón. Ani tady by neškodilo víc logiky a míň tlačení na pilu. Třeba hudební polo-citace Pitavalu spíš zbytečně sráží temně sarkastický tón, spojený s postavou Plachého. Čím víc se Svět pod hlavou soustředí na 80. léta a čím méně vpouští dovnitř hodně nezvládnuté delirické světlo, tím přesvědčivější je. Vlastně se mu úspěšně daří něco, čeho si vážím. Vůbec to není seriál o totalitě a totálním podmanění lidského vnímání ideologií, ale o oportunismu a kořenech kapitalismu 90. let, všech těch drobných i větších kompromisech a podrazech, které hlavně na Severu Čech vedly ke vzniku šíleného post-soc skanzenu. Svinské chování se rodí paralelně ke stranickým strukturám. Praví, kovaní soudruzi, jsou spíš užiteční idioti, kteří nechápou, že o komunismus už dávno nejde (Kroupova naivní víra v postavu Zemana). Jenže veliká témata, která se tu otevírají (v první polovině udavačství, ve druhé pak vzestup oligarchie), nakonec visí na dost tenké větvi fantasmagorického motivu kómatu / cestování časem. Katarze je tak hodně mlhavá a jasně ukazuje, kde má tenhle seriál svoje limity. Myslím, že kdyby se býval obešel bez lidských sirén a tajemných světel, mohl to být takový veřejnoprávní gamechanger.

    • 8.3.2017  18:54

    Střela naprázdno. Morální vyrovnání s minulostí jako fantasmagorický kopanec – kéž by to vyznělo spíš podvratně, než nedotaženě. Ale nevyzní. Ten převzatý koncept je koule na noze.

    • 8.3.2017  18:52

    Jak mezi stromy prosvítá východ, naráží tohle dílo na zcela zřetelné limity. Vážná témata dokáže nahlédnout jen skrze absurdní logický twist. Čím víc se ten připomíná a zasahuje do dobové linie, tím je seriál slabší.

    • 8.3.2017  18:50

    Nejsilnější moment seriálu, tedy díly 6 a 7, spojuje jak částečná změna žánru (špionážní detektivka, která se opírá o stranické pojetí spravedlnosti a oligarchické struktury uvnitř socialistického zřízení), tak větší vypravěčská ukázněnost a úsečnost dialogů. Jsou tu sice logické kopance, ale atmosféra a rytmus příjemně vrní.

    • 7.3.2017  22:45
    Najděte mi hrdinu (TV seriál) (2015)
    ****

    Jediná věc mi tu vadila – ten materiál a množství osudů by vystačily na deset dílů, tempo je občas hodně "trhané". Ale rozhodnutí udělat z toho minisérii je pochopitelné. Co se jeví jako komplexní sonda do sociální politiky města Yonkers je vlastně stejnou měrou rozborka psychologie jednoho muže. A díky fantastickému výkonu Oscara Isaaca si to člověk uvědomí až ve chvíli, kdy první scéna dostane v závěru dost skličující a drtivý smysl.

    • 7.3.2017  17:57

    Drží to zatím nejvíc pohromadě a nejmíň to těká. Kupodivu jako dobovka to vlastně funguje dobře.

    • 7.3.2017  16:36

    Trocha normalizační veselohry ze staveniště do toho umírání. Ten záběr seriálu je obdivuhodný. Škoda, že je to všechno poskládané tak dovedně jako dlaždičky v koupelně soudruha majora.

    • 7.3.2017  15:09

    Rodinná terapie ve stylu Návratu do budoucnosti. Lehce edukativní přidaná hodnota. Nevyrovnané a opět dramaturgicky rozvezlé na všechny strany. Psychologická mátožnost postav skrytá za jedno osobní delirium? Neužil balancuje mezi snesitelným minimalismem a toporností. Fakt záleží, co mu zrovna Štindl vkládá do úst - jestli slova, nebo štos papíru.

    • 7.3.2017  13:45

    A zas. Panoptikum okresní čtyřky, tentokrát ještě překombinovaná zápletka a hodně "zemanovské" řešení spletitého případu. Trojan si tak nějak jede vlastní ligu.

    • 7.3.2017  12:09

    Zodiac Chemospolu, sedí tomu jak prostředí, tak podchlazenější soundtrack. Ale že by extra držela pohromadě detektivka, satira a bizarní komatózní elementy, to se pořád říct nedá.

    • 7.3.2017  12:08

    Pořád se to pere s určitou mírou panoptikálnosti, pitvornosti, určitou povýšeností, kterou tomu umožňujou hodně karikaturní charaktery a dobová heslovitost. Ale nepopiratelně to občas má svoje bystřejší MÍSTA.

    • 1.3.2017  13:47

    Všechno má svojí cenu – Singer to zprvu věděl. A Mangold jí teď za všechny ty přešlapy, papundekly, digitální vatu a nedodělky platí s úroky. Brutální, explicitní, sociálně dystopické, přitom velmi nostalgické a citlivé k postavám, které film svléká z trikotů a špikuje je smrtelnými chorobami, kašlem a pochybami. Ne, Mangold není elitní režisér, občas je temný tón na hraně přehánění, občas je tomu strašně vidět do žaludku, ale při posledním záběru mě to stejně dráplo tak hluboko jako žádný jiný X-Men film. Je to svým způsobem eR(voluce). Logan ji využívá nejen k vulgarismům a nevšední anatomické názornosti, ale i k tomu, že otevírá hodně neradostnou vizi budoucnosti, ve které je hrdinství už jenom mátožnou vzpomínkou z ošoupaných komiksových sešitů. Amerika v roce 2029 budovaná z náznaků, ale velmi aktuálních. Potomci lidí v superhrdinské verzi. Logan bolí. A to je dobře. Film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit.

    • 27.2.2017  23:28
    Taboo (TV seriál) (2017)
    ****

    Mission Impossible: Národ grázlů. Delaney je Ethan Hunt 19. století a nebýt skvělého výkonu Toma Hardyho, který komprimuje emoce do jednoslabičných citoslovců, byly by všechny ty shody náhod a nadpřirozené motivy (často maskující ledabylou provázanost některých dějů) spíš otravné. Ale spojení ušmudlané výpravy, kožních a dentálních chorob, močkoidního Breaking Bad a celé řady roztomilých detailů to posouvá na velmi dobrou (pomalou) zábavu. Kdyby se to tolik nenechalo svazovat předstíráním vážné historické linie a bylo to rovnou hozené do čistého steampunku, bylo by to čisté blaho. Takhle občas se shovívavým hmmmm... beru a těším se na Nootku.

    • 22.2.2017  23:54
    Moonlight (2016)
    ****

    Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami.

    • 20.2.2017  22:29

    Talk fest s hranou a osvěžující nelineární strukturou, která je hodně zneklidňujícím kontrapunktem toho křupavého bryskního tónu dialogů. Rodinný spletenec s detektivním twistem, count me in.

    • 20.2.2017  09:12
    Bohéma (TV seriál) (2017)
    ***

    České století bylo jako koncept semknutější a těžilo z toho, že velká část byla jasně zasazená do "veřejné sféry", takže tu jistá strnulost vlastně nebyla na škodu. Bohéma je ambicioznější portrét konkrétní společenské sféry, který spojuje veřejné a intimní a bohužel v tomhle ohledu je paradoxně mnohem topornější, když opustí kulisy Barrandova a pitvá se v soukromých avantýrách. Nejde jen o diskutované faktografické šarády, ale i o to, že Brdečkové scénář je konvenční a málokdy skutečně zatne čepel hluboko. Rámec s 68. má zesílit morální dilemata a zdůraznit historickou kontinuitu, místo toho ale vyprávění ještě více drobí. Ratajův muzak pak jen dokládá, že Bohéma se snaží vidět všude, ale nevidí vlastně pořádně nikam. Podstatné věci mizí v dýmu a otravně melancholickém pofrkávání trubek. Škoda, protože herecky je to až na výjimky slušné (Dlouhý předvádí jeden z nejlepších výkonů blahé paměti) a pár scén (hlavně těch morálních dilemat zavdat si / nezavdat si) vyzní poměrně působivě. Promarněná příležitost, která volala po důslednější dramaturgii i režii.

    • 20.2.2017  09:06

    Na tohle jsem byl zvědavý. Dlouholetý budovatelský zápal pro kulturu českého stalinismu to povznáší o trochu výš (Velká tavba rulezzz), Michal Dlouhý opět herecky září, jako jeden z mála dokonale spojil nacvičenou Štěpánkovu dikci / mimiku s vlastním projevem, některé scény s Burianem opět jemně působivé, ale jako celek strašně rozbíhavé, nedůsledné, pointa s rámcovým vyprávěním vyzní do ztracena (nejen kvůli fadeu). Dokoukal jsem bez křečí, ale i bez pocitu obohacení...

<< předchozí 1 2 3 4 16 31 45 60
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace