Petrasuvicka

Problém tohoto filmu jsou samotní diváci. Ačkoli to není francouzský film, je o Francouzích a Francouzi jsou odjakživa požitkáři. Je to... požitkářský film, pomalu, klidný a v dnešní době se lidi neumí dívat pomalu. Vychutnávat si po kouscích, tak jako Francouzi. Stavba versailleských zahrad bylo obří sousto pro ně tenkrát i pro nás teď a opomenu-li Sabininy "duchařské" a truchlící flashbacky, které mi ze začátku nevadili, pak jsem jich začínala mít plné zuby, tak je to pro současného diváka navyklého na super digitální a akční blockbustery obrovské sousto, nad kterým budou funět a fňukat "já už nemůůůůžu!"

Jak jsem tu četla, že v sále voněl popcorn a nikdo přitom nekřupal, jak čučeli s hubou dokořán, vsadím se, že to bylo asi ženský osazenstvo, protože 50 odstínů šedi je v porovnání s tímhle večerníček pro mimina. Ačkoli se Ali chová jako úplnej blbec a Sofie taky nemá zrovna dvakrát mírumilovnou povahu (a přesto je svým způsobem vůči Alimu naivní jak...), sáhnou si oba na dno, na tu dřeň. Co byla fakt nuda, bojový scény, naštěstí jich nebylo moc, protože to bych si rovnou mohla pustit Warriora.

Jedna naivní buchta a k tomu druhá kravka, která chtěla jen nějakej lepší společenský status. Hrozná nuda a k tomu byste je mohli během té stopáže průběžně fackovat, aby se konečně rozmysleli, co vlastně chtěj

Normálně mám Aghátiny detektivky ráda, ale tady... Jak mě nebavila knížka, tak mě stejně nebavil film. Tenhle případ byl prostě taký, volojaký.... divný.

Padesátá léta byla prošpikovaná politikou, která není ani tak na pozadí seriálu, ale spíše její hlavní náplní, alespoň v první řadě, kdy lítáme od KGB do Káhiry k Suezkému průplavu a právě na pozadí politických událostí řeší jízlivý Freddie se svou bezbřehou upřímností a břitkým slovním arzenálem smrt své přítelkyně a spiknutí na dost vysokých místech. Ben se pro roli retro gentlemanů minulého století přímo narodil a jeho Freddie je zkrátka muž, který nenávidí muže, jež nenávidí ženy, hrál si s ohněm a na závěr kopl do gigantického vosího hnízda. Ačkoli se zápletka rozjíždí velice pomalu, děje se v každém díle dost věcí na to, abych se nenudila. Pozadí televizního pořadu, příprava náplně Hodiny, kterou nesmíte propásnout, vedení BBC, intriky a vztahy na pracovišti protkané slovními a intelektuálními vtípky. Romola v roli Bel, nemastné, neslané buchty, která neví, co vlastně chce, ale vždycky se kvůli tomu dokáže tvářit otráveně, vypadá jako kříženeček mezi Adele a českou Emmou Smetanou. Naproti tomu Oona, perfektní ženuška v domácnosti, typická kráska na úrovni 50.let, má jako husička u plotny zajímající se o drby z bulváru mnohem větší šmrnc, než ambiciozní kariéristka Bel. Druhá řada je bezpochyby lepší, má větší drive a jiskru a Capaldiho, který v neustálé nevědomosti jen chodí a vzdychá. Na závěr můžu jen říct - škoda, že není třetí řada, to zas BBC podělala.

Pro fanoušky Upířích deníků jako dělaný...

Vizuálně povedená, povětšinou digitální pohádka na zeleném plátně téměř bez děje. Jen takové... plkání odnikud nikam zdánlivě plné absurdit, asi jako když čtete Analfabetku, která uměla počítat. Ovšem ta na rozdíl od Pí měla děj.

Pomalejší, ponurejší detektivka s relativně průměrným Carlem, který se celou dobu tváří nerudně a potácí se v nějaké vlastní existenciální krizi rozpadajícího se manželství a krizi ochrnutého přítele, stejně jako naprosto průměrný Harry Hole. Jenže nejsme v Norsku, ale v Dánsku. A stejně jako v knížkách, mě i tady bavila Asadova postava, bez níž by Carl nevyřešil vůbec nic.

Paříž a celé 18.století ve Francii pojato tak brutálně naturalisticky, bez příkras, až jsem měla nutkání si jít vydrbat mýdlem ruce z té všudypřítomné, zažrané špíny na Benových nehtech a v ostatních lidech na plátně. Parfém ukazuje dobu v živých barvách, taková, jaká skutečně byla. Jean-Baptiste se v ní snažil přežít a upotřebit svůj geniální talent... ubohý chudinka tvářící se jako věčně spráskané štěně, ovšem schopné spousty vražd. A při tom chtěl jen být milován a umět někoho milovat.

Sice zvláštní, ale vlastně hrozně jednoduchý. Atlas mraků je spousta různorodých povídek s různými vypravěči, kteří spojují minulé životy jako páteř tělo.