Agora

Drama Lurdy mě zaujalo hlavně jako zdroj informací, jak to vlastně chodí v takové továrně na zázraky.

Takové mnohovrstevnaté filozofující sci-fi. Musí se dávat dost pozor, aby se člověk neztratil v ději, který je tu v minulosti, tu v přítomnosti a hned zase v budoucnosti. Dějové střihy jsou dost bleskurychlé - herec sotva pronese větu v budoucnosti a už je v minulosti. Mám pocit, že mi i sem tam něco uniklo, možná se někdy podívám ještě jednou, ale tento film nebudu vyhledávat. Ctitelé esoteriky si ale jistě přijdou na své.

Tu odpuzující alkoholičku a egoistickou hysterku zahrála Charlize Theron opravdu dobře.

Jednou květinové dítě - navždy květinové dítě! Na komediální drama Komuna mé matky se celkem příjemně kouká, děj je sice nenáročný a předvídatelný, ale podlehla jsem uvolněné atmosféře a bavila se. Celoživotní rozpor mezi matkou hipísačkou (s chutí hraje Jane Fonda) a upjatou dcerou právničkou vyvrcholil, když matka i na dceřině svatbě prodávala marihuanu a dcera ji nechala zatknout. Od té doby se dvacet let neviděly. Děj spěje k smírnému rozuzlení až poté, co právničku manžel nečekaně požádá o rozvod a ona v krizi i s dospívajícími dětmi nerada odjede k matce. Ta žije v hippie komuně u Woodstocku a dcera zjistí, že matka je pořád stejná, což ji silně dráždí, ale pozvolna i s dětmi podlehnou pohodové atmosféře.

Sledovala jsem jenom sestřih na HBO a nejvíc mě vždycky ničí děkovací proslovy. A trochu mě ruší simultánní překlad, já vím, že je to těžké, ale stejně ... zlatá Hábová.

Film pro mě byl zklamáním. Meryl Streepová podává opravdu skvělý výkon, ale nelíbil se mi způsob vyprávění. Jsou to takové záblesky vzpomínek už staré a nemocné dámy na její politickou kariéru. Ale bohužel film ukazuje spíše její vzpomínky a rozhovory s již zemřelým manželem, než aby více ukázal její vůli, odhodlanost, nekompromisnost a odvahu jít proti všem. A to jsem od něj hlavně očekávala, takže místo abych Thatcherovou obdivovala nebo uznávala, tak jsem ji spíše litovala.

Nudný film. Všichni jsou tam tak dokonalí, krásní, chápající. Nejvíc mi ve filmu vadily jejich řeči - vesměs prázdné deklamační fráze. Kdyby ty dialogy byly aspoň trochu normálnější...

Mně se zdál film spíše průměrný, nejvíc se mi líbil Ryan Gosling a ironická kamarádka jeho přítelkyně. Těch klišé bylo až až. A dorazila mě závěrečná děkovací řeč ve škole, to mě trapnost fackovala a za ni bych strhla půl hvězdičky.

Bohužel jsem viděla i skvělou původní verzi s Peterem Falkem a tento remake mu nesahá ani po kotníky, je banální, průměrně zahraný, prostě nic moc. Ty tři hvězdičky dávám jenom za Dermota Mulroneye.

Krásná lady (Rachel Weisz) opustí svého bohatého a mnohem staršího manžela pro lásku k bývalému pilotovi RAF (Tom Hiddleston).. A jestliže v manželství nic nedělala, seděla a usmívala se na manžela, pak v mileneckém vztahu, který je založený hlavně na sexu, kouří jednu od druhé, opět nic nedělá a čeká, až se milenec vrátí z hospody. Ten nemůže najít po válce nový smysl života, je silně frustrovaný a opíjí se. Je vůči ní zakomplexovaný, protože je z mnohem nižších vrstev, nevzdělaný, nezaměstnaný a láska ho pomalu opouští. Začínají se hádat, scéna stíhá scénu. Ona tone v depresích, je rozervaná (protože manžel ji stále miluje a chce jí zpět) a z bezvýchodné situace si pustí plyn. Zachrání ji a milenec náhodně najde dopis na rozloučenou, dojde k příšerné hádce a on se rozhodne odejít bez ní do Jižní Ameriky za prací a ona za ním melancholicky kouká z okna. Za zmínku stojí také příšerná hudba.