departed

Pokud jste ještě JFK neviděli, tak se připravte na ukecané (v pozitivním slova smyslu) tři a půl hodiny, které vás ani na chvíli nenechají vydechnout, protože se opravdu, ale opravdu jen neustále mluví. Nečekejte žádnou scénu, kde by bylo ticho, tempo se zpomalilo a film vám dal chvilku na oddech a na ucelení myšlenek, to vůbec. Taky vás varuju, že až přijde na scénu Sutherland, coby pan X, dávejte extra pozor, protože jeho povídání je věnováno hodně času a ani na chvíli se nezastaví, takže buďte extra připravení. To samé bych mohl říct i o závěrečném Costnerovo proslovu před porotou, ale tam už máte posbíranou většinu informací, takže si je už tak nějak hezky pospojujete dohromady, pokud jste se někde v průběhu filmu v tom všem nezamotali. Navíc to Costner všechno efektivně dovysvětlí, i s nějakou tou slzou, ale je pravda, že celá ta část měla něco do sebe a že se ten proslov poslouchal fakt dobře. A na Stoneovu pochvalu bych řekl snad jen to, že se na to i přes přepálenou stopáž moc hezky koukalo, a zástup tolika známých hereckých tváří potěšil a překvapil zároveň.

Uznávám a beru to tak, jak se to prezentuje (patetická blbina), ale výš prostě nemůžu. Jak skvěle se to rozjíždí, tak velmi špatně to končí (pro diváka; pro postavy ve filmu to končí dobře, což jsme vůbec nečekali...). Jakmile přeroste tvůrcům scénář přes hlavu, bývá z toho vždy průšvih, a je jedno o jaký jde žánr. Nejhorší na tom ale je, že je to úplně na stejné úrovni jako Olympus Has Fallen, se všemy klady i zápory, takže šlo z mého pohledu čistě jen o reskin.

Bondovka s nejhezčíma (v tomhle případě nejšukéznějšíma) bond girls. Castingové oddělení se v tomto případě trefilo řádně do noty. Na druhou stranu, scénáristické oddělení to poněkud přestřelilo. I na klasickou bondovskou zápletku začne příběh s přibývajícími minutami působit gulášoidně, což je škoda, protože matroš byl solidní.

Něco na Kirk Lazarusovo "Never go full retard" asi je. Ne že by Penn zahrál špatně, ale jeho výkon mi přišel takový rozporuplný a to nejspíš kvůli oné full-retardovanosti. Ale nebylo to jen jím. Některý scény mi přišly zahraný přirozeně, věřili jste tomu, a některý zase uměle strojený, zkrátka nepřirozený. Jednou je to lehce dojemný, pak to citově vydírá, pak zase ne a takhle to pokračuje až do konce. A ještě k tomu jsem se po zhlédnutí podivil nad tím, že za celou dobu mě vytrhl ze židle vlastně jen výkon sedmileté (!) Dakoty Fanning, takže Penn s Pfeiffer asi neodvedli tak dobrou práci.

Koukám, že jsem viděl úplně jiný film. To vám to fakt nepřišlo už jako parodie? Jackman, jakkoliv mi jako herec přijde v poho, už se jako Wolvie hrozně vyčerpal a jestli ho Singer v DoFP pořádně nenakopne, tak pak už nevím co. A Mangold to tentokrát teda řádně zesral. Ať se radši vrátí k životopisným či westernovým filmům, ty mu jdou líp.

Zlatou malinu má Anna Kendrick jistou.

Slovy Roger Murtaugha: I'm too old for this shit.

Chytl jsem pár dílů v TV a přišlo mi to vtipný, takový ten ujetější humor, který neuškodí, tak jsem se začal koukat úplně od začátku. Jenže mě ale zklamalo, jak Doktůrkům poměrně rychle došel dech, co se týče vtipnosti a vytříbených hlášek. Postavy se začaly dost rychle ohrávat, JDho rádoby filosofování působilo dobře jen v některých dílech, v ostatních to byly naprostý kokotiny, songy byly po většinu času až moc slaďoušký (pokud víte co tím myslím...) a repliky občas jak vytáhnutý z hajzlu. Já vám nevím, pro mě je to dosti rozporuplný seriál. Je mi divně, když si vzpomenu jak jsem se těšil, až se na to začnu koukat pěkně v chronologickém pořadí, ale přitom jsem pak na poslední dvě řady koukal vlastně už jen ze setrvačnosti. Nejspíš se k tomu ještě vrátím, protože i přesto, že mě to až-tak-úplně nevzalo, bych rád věděl, jak příběh pokračuje. Hodnoceno: 6 sérií.

U mě se jedná o premiéru, takže žádný dobový hype z mých pěti hvězdiček nevyčtete. Jde o to, že jsem to neustále odkládal, nějak se mi do toho zkrátka nechtělo, ale povolil jsem a s minimálním očekáváním, co z toho teda nakonec vyleze, jsem po dobu hoďky a čtvrt byl přikovanej tím atmosférickým napětím, kde prim nehrály lekačky, ale strach z neznáma. A na konci už jenom výdech... Uf, to byl ale zážitek.

Vůbec si to jako takovouhle chujovinu nepamatuju. Vypravěčsky nezáživné, příběhově dost přitažené za vlasy, naprosto zprasený střih, který dělá z každé akční pasáže nepřehledný guláš a zakončení tak kokotský, že jsem rád, že šlo opravdu o konec. Ale Laru Angelině věříte... a to je právě jediný pozitivum celýho filmu. Jinak zív.