Recenze (574)
Ip Man (2008)
Bojové sekvence jsou zde opravdu vynikající a kupodivu zde nikdo nelétá. Je to cítit starou školou a to je zatraceně dobře. Příběh, jako takový, žádný zázrak není a druhá polovina snímku mi přišla hodně přeemociovaná. Jako celek jde ale o příjemné překvapení.
Diktátor (2012)
Ono to asi na plný počet tak úplně není, ale bavil jsem se náramně.
The Punisher: Dirty Laundry (2012)
Chtělo by to celovečerák, v tomto stylu. Příjemně úderné a věcné.
Star Wars: Epizoda II - Klony útočí (2002)
S přihlédnutím na fakt, že jde o Star Wars, neřeším neřešitelné. Tady je prostě možné vše. Podívaná pěkná, příběh se krásně zamotává a hry rozehrávají. Jediné co mi vadilo byl výkon Haydena Christensena alias Anakina. Ten tam nějak pokulhává a nejde mi pod nos.
Hněv Titánů (2012)
Tady není moc prostoru na nějaké polemizování o kvalitě. Jednoduchý, přímočarý, efektní. Bohužel, pominu-li dobré trikové sekvence, celkem nudný a předvídatelný. Nic víc než výplachovka, nicméně, i takovýchto filmu je potřeba, byť třeba jen pro prezentaci s využitím současného potenciálu 3D.
Můj přítel delfín (2011)
Pěkně příjemná oddechová záležitost. Dobře se na to kouká, relaxuje a přemýšlí. Potěšilo mě, že nejde čistě o emocionální nátlak a bouřlivý happy end.
Znovu a jinak (2011)
Storka spisovatelky v depresi s nebývalým šmakem k alkoholu a bývalé lásce. Není to absolutní laskomina, nicméně je úsměvně tragická. Charlie Theron svou roli podala velice zajímavě a uvěřitelně. Ostatně, hrát povýšenou aroganci kombinovanou depresí asi není zase tak obtížné, pro zkušeného herce. Jde o lepší průměr a jednu hvězdu přidávám, kvůli skutečné zvědavosti jak to přece jenom dopadne:)
Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (1999)
Star Wars je jednoznačně klasika a pravděpodobně špička sci-fi. Chronologicky tedy Epizoda I je povedená, fascinující, trikově dokonalá (především závod kluzáků, na rok 1999 luxus) příběh dobrý a otevírá příjemným způsobem celou ságu. N.Portman je zde prostě k nakousnutí. Kostýmy, především královny Naboo, jsou šílené, ale luxusní.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
První Ritchieho Sherlock se mi zamlouval a bavil. Tady jsem se přistihl, že už v polovině filmu pokukuji, jak ještě dlouho u toho budu sedět. Je to luxusně natočené, to ano. Ale obsah je zoufale nicneříkající. A Moriarty? Nejnebezpečnějšího padoucha jsem si představoval krapet jinak. Zdá se, že Guy Ritchie více než je zdrávo Hallywooduje a zapomíná jaká forma jej vynesla mezi "kultovní" režiséry. A soundtrack? Zimmerovi pravděpodobně dochází nápady a tak recykluje. Ale to je u něj zvykem, myslím. Jsem zvědav, v kolika dalších filmech budou tyto hudební motivy prorecyklovány.
Koupili jsme ZOO (2011)
Jak pošetile jsem kolem tohoto snímku kroužil a odkládal na později. Absolutně všechny aspekty tohoto filmu, mě dostaly. Mohl bych sáhodlouze vynášet chválu od herců až po soundtrack, ale nevím, jestli bych uměl zvolit ta pravá slova. Tohle je neuvěřitelné!