MilesTeg

Film Wild Wild West je prošpikován fórky a narážkami, z nichž některé pochopí asi málokdo. Jinak bych řekl, že je to ukázka toho, jak by průměrnému Američanovi mohli předložit verneovku. Každý herecký part je odehraný jakž takž, jen Salma Hayek mi tam moc nesedla - osobně bych ji vyškrtl úplně. Kevin Kline by to zvládl líp.

Při tomto filmu jsem se do Natalie Portman zamiloval na celý filmový život a nezměnily to ani nové Hvězdné války.

Příliš dětsky naivní na to, aby se mi to líbilo bezvýhradně. Anakina museli speciálně vybírat ve škole pro drzé spratky, ještě že Natalie je Natalie (a Keira) :-)

Tihle chytří žraloci jsou úžasní – umí couvat (což by jim leckterý frekventant autoškoly záviděl), poznají namířenou zbraň a nesnáší šmírování pomocí průmyslové televize. Ale hlavně mají smysl pro humor – počkejte, až uvidíte, jak moc milují proslovy. Pohybuje se tu hodně lidí přímo k sežrání a našim žralokům chuť rozhodně nechybí. Jakmile se někdo projeví statečně nebo přátelsky, už ho schramstnou – vinnej nevinnej, berte to po řadě. Objeví se i havárie vrtulníku s nádhernými pyrotechnickými efekty – režisérova oblíbená scéna, kterou ukončil Cliffhangera – tady ovšem startuje řetěz šoků, vtípků a smrtí, či lépe šokujících vtipných smrtí. Schválně si během filmu zkuste tipnout, kdo přežije – já se takhle spletl třikrát.

„Někdo ničí naše posvátné lesy, které nám dávají spoustu zvěře a poskytují útočiště. Vytlačují nás do hor a zem proměňují v poušť bez stromů rychleji, než Pramáti bouře. Je nás mnoho a hlady umíráme, už není co lovit. Zbyli jen nepřátelé. Do sedla a naostřete drápy, medvědi, musíme je zničit, než všichni pomřeme.“

Tak aby bylo jasno: nečetl jsem knihy Zelené míle, nečetl jsem nic od Kinga, nebudu číst nic od Kinga. Jediné, co znám, je film Carrie, který bych popsal jako skvělý a hnusný. Film Zelená míle je úplně o něčem jiném. Je dlouhý, pomalu plynoucí, lyrický i napínavý a je spíš o dobru než o zlu. Možná na tom pojetí nemá zásluhu King, nýbrž filmový štáb, ale kdyby ano, tak mu gratuluji k jeho čisté – od démona alkoholu vyčištěné – duši.

Scény ve filmu jsou jako černobílé fotografie hřbitova s občasnými krvavými cákanci a hudba do vás hustí tu správnou děsivou atmosféru. Jen konec je na Burtona příliš idylický, příliš ala Hollywood. Inu, nejen chlebem živ je Tim, ale i návštěvností kin cha cha cha chá vrauuuuu

Tak já nevím. Stručně řečeno - mixáž Blízkých setkání třetího druhu a Apolla 13, prsknutá o dvacet let dopředu. Začíná to jako typické americké grilování s členy velké rodiny, jen muži jsou většinou astronauté. Oslava probíhá, veselé děti všech barev pobíhají kolem, manželky pomlouvají nepřítomné, klasika. Jen pomalu se vynořují rušivé spodní tóny nějakého neštěstí, kvůli kterému Gary Sinise na Mars nepoletí. Ale žádný strach, většina členů první mise končí jako turisti uprostřed arrakiské pouště a Tim Robbins jako velitel záchranné mise bez nejlepšího pilota Garyho nepoletí. Bere s sebou i manželku (žraločí genetička z Útoku z hlubin) a nezbytného greenhorna, který má za úkol svou nezkušeností kontrastovat s dokonalostí pravých chlapů Tima a Garyho. Zachránci se jakžtakž dohrabou na Mars, kde je čeká Velké Překvapení - bohužel část z něj znáte už zkraje filmu a ten zbytek jste se v jiné podobě učili už na základce. No a ta perla s DNA na konci - fujtajbl. /------------/ Příjemné bylo očekávané putování na Mars, plné nehod, krve a dr.Peppera, poněkud horší to bylo na planetě a při pohledu na rozuzlení mi běhal mráz po zádech - na vás je vybrat si, jestli příjemně či nikoliv. Když přežijete ohromné množství sentimentu, oslazujícího celý film a ani jednou si neodplivnete, gratuluji vám, máte lepší žaludek než já. Přeji vám všem bezproblémový let a hladké přistání do reality.

Tenhle film je jako gin s tonikem. Hořký a zároveň sladký, zůstává po něm pachuť, ale podporuje i dobrou náladu. Je o obyčejných lidech, kteří dostanou šanci stát se slavnými nebo něco změnit, i když poněkud podivným způsobem. Není to žádná scifi, ale obsahuje fantastický prvek, který přeroste v ještě fantastičtější (aspoň pro mne), ale to bych prozradil pointu předem. Prostě a jasně tohle dílko doporučuji, už proto, že si tady nejméně dvě hollywoodské hvězdy dělají blázny sami ze sebe a to je pro našince příjemný zážitek – na chvíli máte pocit, že v tom nejste sami.

Císař Marcus Aurelius dosáhl posledního drtivého vítězství na Germány. Mýtiny se pokryly mrtvolami a krev se vsakovala do černé půdy pochmurných mlžnatých lesů. Tisíce hrdel řvaly do ochraptění jediné slovo: „MaximusMaximus“. Ale muž, kterému patřila sláva, velitel římských legií, přemýšlel jen o své ženě, synovi a domově v Hispánii. Starý císař měl ale s Maximem jiné plány /------/ Římské Koloseum se otřásalo náporem 50000 krvežíznivých fanoušků. Brány se otevřely a vpustily dovnitř hrstku provinčních gladiátorů, ohromených tím obrovským kotlem, plným lidí. Bojovníci měli na sobě kartaginskou zbroj a představovali jen terče pro římské vozataje a lučištníky. Jeden muž se však nehodlal smířit se smrtí. Nakonec všichni provolávali jeho jméno: „ŠpanělŠpaněl“ /--------/ Je to klasický heroický film. Kdo viděl Statečné srdce a líbilo se mu, bude mít rád i Gladiátora. Maximus Russella Crowea je malý, s mírnou muskulaturou a hbitým mečem, stejně jako Gibsonův William Wallace. Osudy jejich rodin se podobají jako kachní vejce husímu a oba hrdiny miluje vysoce postavená dáma. Maximova minulost není tolik známa, ale určitě pocházel z dobré rodiny, jen nepřízeň osudu a scénáristů z něj udělala otroka. Svůj osud však naplní beze zbytku, stejně jako Wallace. /-------/ Ovšem co se týče bojových scén, svým pojetím, zmateným střihem a schválně rozmazanou kamerou se spíše podobají Pojídačům mrtvých. Občas jsem nestíhal sledovat rychlost zabíjení a při snaze stihnout všechny letící kapky krve se mi rozkmital kromě očí i mozek za nimi – pocit jako při úderu do hlavy. Snaha zastřít nedostatky osobních soubojů byla evidentní. Emocionální scény se naštěstí obešly bez množství slz, kromě samotného závěru a jenom u žen. Maximus si pravda jednou zavzlykal a utřel nudli, ale vy na jeho místě byste nejspíš byli v blázinci. Obsazení mi připravilo pár milých překvapení. Dopředu avizovaný Derek Jacobi, známý ze seriálu Já, Claudius, byl tentokrát příjemně civilní, Oliver Reed jako otrokář Proximus drsný a zjizvený Maximův sluha dělal pobočníka i Wallaceovi ve Statečném srdci. Císař Commodus Joaquina Phoenixe byl z dobrého rodu šílených Caligulů a Neronů a Connie Nielsen si trochu spravila reputaci po příšerné astronautce z Mise na Mars. Richard Harris jako Marcus Aurelius umřel včas. A Russell Crowe? To je přece správný hrdina pro Věčné Město. Co na tom, že je Hispánec a římskou lůzou pohrdá (i když jim říká lid) – ovládá je dokonale a pomsta je nadosah.