MilesTeg

Je to jednoduchý a naivní film; nic objevného od něj nečekejte, ale pokud je vám to jedno a chcete se uvolnit, proč ne. Ale pozor, je skoro tak pitomý jako telenovely.

Typický Sandlerův film, ale asi nejlepší z jeho přitroublých komedií. Jeho huhňání je nepřekonatelné, skvělé cameo Quentina Tarantina a hlavně Ozzy Osbourne v bílé říze jako zbraň nebes :-)

Začíná to klasicky. Na Zemi se řítí velký meteorit, ale tentokrát v atmosféře vybuchuje a na povrch dopadá jen kus o velikosti amerického auta. A kam, ptáte se? Přímo pod americké auto jednoho adepta na požárníka, který si v boudě v poušti trénuje záchranu člověka z plamenů. Meteor se proboří do jedné z jeskyň, které v širokém okolí tvoří rozsáhlý krasový systém. O dopadu se dozvědí profesoři biologie na místní universitě a okamžitě ho vyjedou prozkoumat. Při odběru vzorku zjistí, že kámen krvácí modrou tekutinu (kterou tak dobře sají Always), v níž ke svému překvapení objeví primitivní lu mimozemské bakterie. Ještě větší šok je čeká druhý den, kdy se tytéž bakterie vyvinou v pokročilejší druh. 200 milionů let za 1 den – evoluce právě začala. /-----------/ Ivan Reitman opět dokázal, že umí točit komedie. Jeho humor je sice americký a tudíž zaměřený na jednoduššího diváka (přesně pro mne), ale hodně vtípků je slovních (ach ty české titulky). Nové druhy z Evoluce se podobají duchům z Krotitelů, jsou stejně zábavné, ale i smrtící. Hrdinové, kteří zachraňují svět, nejsou žádní supermani. Ira Kane je bývalý vojenský doktor, který o vládních spiknutích ví své a jeho asistent Harry Block zase trénuje ženské družstvo ve volejbale. Toho lituji víc, vím, co musí prožívat. Wayne Green se kvůli pádu meteoru nemohl stát požárníkem a doktorka Allison Reedová trpí poruchou stability. Všichni ale v sobě mají kus kovboje a hasiče. Výstavba příběhu se také moc neliší od Krotitelů duchů – napřed jednotlivé případy a potom invaze a obrovské nebezpečí, které ovšem může být zničeno chytrou a čistou hlavou. Je to Reitmanův návrat ke kořenům, podepřený pokročilejšími filmovými triky, slušnými výkony Duchovnyho a Mooreové a hlavně skvělou černošskou figurkou Orlanda Jonese – čím to, že černoši stále v amerických filmech dělají šašky? Nejlepší ze všeho je ale zbraň proti emzákům, spadající do kategorie gramofonové nahrávky z „Mars útočí“. České titulky bohužel občas pokulhávaly za rychlým dějem. Kdybyste náhodou nevěděli, co jsou to atributy, nemusíte se stydět, překladatel to taky nepochopil. Užijte si hezký konec světa a nezapomeňte na lubrikant.

V jedné malé chaloupce v hloubi lesa žil byl jeden velký zlobr, jménem Shrek. Byl celý zelený, uši jako trumpetky a kromě sebe měl rád jenom svou samotu. Občas prohnal nějaké ty drzé vesničany, ale jinak měl svatý klid. Jenže kolem něj – kromě bažin samozřejmě – bylo panství lorda Farquaada, který neměl rád pohádkové bytosti ve svém budoucím království a vymyslel pro ně ghetto – přímo ve Shrekových bažinách. Jednoho večera jich tam najednou bylo plno a Shrek se rozhodl s tím něco udělat. Nakonec uzavřel s lordem dohodu – přivede mu princeznu Fionu, kterou hlídá strašlivý drak a lord všechny ty trpaslíky, víly a slepé myši dostane pryč. Společnost na výpravě mu dělá užvaněný osel – slovo „mluvící“ plně nevystihuje jeho letoru – a kromě toho ani princezna Fiona není jako společník na zpáteční cestě k zahození. A navíc je děsně sexy.. svým způsobem. /-------/ Tenhle snímek určitě zaboduje, má všechny předpoklady se stát trhákem i u nás. Jsou dvě možnosti – buď zůstane v původním znění s titulky a bude pro dospělé nebo ho předabují a půjdou na něj celé rodiny. Já jsem pro titulky, ale děti by z toho moc neměly a to by byla škoda – iluze pohádek potřebují pořádně provětrat. Kromě prvoplánových gagů s pády, Shrekovou ranní hygienou a stravovacími návyky a akčními scénami s drakem si můžete všimnou krásných barevných a velmi realistických postav, vyrobených 3D grafikou. Taková princezna Fiona má kromě rovných rtů úplně všechno a zvlášť oči všech jsou dokonalé. Neméně skvělý je slovní humor, který táhne hlavně Eddie Murphy v roli osla. V mnoha záběrech najdete drobné vtípky, obzvlášť kouzelné jsou Farquaadovy debaty s kouzelným zrcadlem. Setkání naší družiny s banjo-bandem Robina Hooda je sice vypůjčené z Bláznivých příběhů Robina Hooda Mela Brookse (tj. parodie na parodii), ale následná exhibice Fiony je z úplně jiného akčního scifi soudku. Je toho zkrátka hodně a nebýt faktu, že postupem času se začne do vtipů vkrádat sentiment a závěr je už úplně pohádkový, dal by se tomuto filmu přiznat plný počet. I tak si to nenechte ujít.

Lara visí hlavou dolů na laně ze stropu hrobky. Na vršku oltáře září průhledná schránka s neidentifikovatelným předmětem uvnitř. To je její cíl, ale najednou se roztříští kamenný sloup a objeví se obrovský kráčející robot. Pokud jste viděli Misi na Mars a oblíbili si vojenského zabijáckého robota AMEE, tak vězte, že tenhle je velký jako slon a měl by být mnohem smrtelnější, ale lady Croftová je tvrdá a navíc – tohle je jenom trénink. Jenže člověk není stroj a Lara měla i otce, Richarda Crofta, jehož náhrobek bez mrtvoly leží pod kamenným stanem v parku rodinného zámku. Její obsese, její touha je být jako on a úkol, který před ni otcův odkaz staví, není z nejlehčích – zabránit tajné organizaci Osvícených ovládnout svět. /------------/ Lara Croft je hlavní postava počítačové hry Tomb Raider (Vykradač hrobů), která už má čtyři pokračování. Za svou popularitu vděčí kromě akčnosti hlavně sošné postavě hlavní hrdinky. Angelina Jolie vypadá velmi dobře a podle mne se do role Lary hodí. Zvládla ji v rámci možností obstojně, bohužel ty možnosti měla neomezené. Počítačová postava může mít nadlidské schopnosti, filmová Lara by měla být více realistická – jenže je dokonalejší než Bond a Indiana Jones dohromady. Kulky ji netrefí, mráz nespálí a čas nezastaví. Její neomezené schopnosti ji paradoxně omezují – je tak dokonalá, až je směšná. Bondovi jeho eskapády žereme, stejně jako Indiana Jonesovi jeho neuvěřitelnou kliku a sebeironii; tady to nevyšlo – eskapád je moc a vtípků málo. Chris Barrie jako komorník to nezachránil, jeho komediální talent se ani nestačil pořádně rozvinout. Jon Voight, otec Lary i Angeliny, byl příliš kladný a příliš mrtvý, aby dodal příběhu věrohodnost a jediný pořádný padouch byl slabý. Také zápletka, která ohrožovala existenci světa, byla notně vyčpělá a ohraná. Mohly to zachránit akční scény, ale stačilo sledovat úplně první akci Lary – trojité salto při seskoku z lana – kdy bylo jasně znát, že přitom visela za pas na lankách. Pak už to jenom potvrdil nereálný souboj s robotem, který vyvolal v sále smích na místě, kde ho tvůrci asi nechtěli a tak to pokračovalo až do konce filmu. Lara zachránila svět, ale příběh byl pohřben do neoznačeného hrobu.

Středověk. Doba morů, válek, inkvizice a roboty, ale i doba rytířů a jejich zábavy v časech míru – rytířských turnajů. Střílí se z luku, bojuje pěšmo řemdichy nebo meči, ale nejuznávanější disciplínou jsou dřevce koňmo. Každý druhorozený syn posledního zemana má právo účastnit se takových turnajů, ne tak poddaní, sedláci nebo měšťané; žádní neurození. William Thatcher, syn londýnského doškaře, však takový sen má a jednoho dne se chopí šance a stane se rytířem. Vždyť když mohli páni svou urozenost získat válečným mečem, on to může dokázat turnajovým dřevcem. Stane se rytířem – však kde má on rytířské srdce, mají někteří skuteční rytíři kámen. /---------/ Bombastické upoutávky, které mne při každé návštěvě kina pronásledovaly spolu s kreténskou reklamou na jistý druh rozpustné kávy, dávaly najevo, že tenhle film nás rozpohybuje. To jsem ještě netušil, jakým způsobem chce Brian Helgland, režisér a scénárista v jedné osobě, tohoto efektu docílit. Byla by to standardní romance s napínavým, i když poněkud předvídatelným dějem, okořeněným sebeironickým humorem, kdyby nebylo těch rockových úletů. V jiných filmech dělá hudba kulisu, tady na dvou místech určovala děj. Hned na začátku, kdy se diváci turnaje nažhavují v rytmu „We Will Rock You“ a později na taneční merendě po jiném turnaji, kde se původně dobový tanec zvrhne v cosi, co připomíná Horečku sobotní noci. /---------/ Představitelé jednotlivých rolí byli zvoleni dobře, žádné okoukané ksichty, jen hlavní hrdina (Heath Ledger) hrál po boku Mela Gibsona v Patriotovi. Diskutabilní bylo obsazení drobné křehké černovlásky Laury Fraser do role kovářky. Na druhou stranu byla kovářka Kate krásnější než Jocelyn (Shannyn Sossamon), prý nejkrásnější urozená panna té doby a Williamova vyvolená. Nejsympatičtější postavou byl herold Ulricha von Lichtenstein, spisovatel Geoffrey Chaucer, schopný padělatel propadlý hazardu (Paul Bettany). V titulcích najdete také česká jména – všiml jsem si našeho kaskadéra v davu před kládou, který hrál v Titanicu polského otce, utopivšího se v chodbě spolu se synem – a ať už byly turnaje ve Francii nebo v Anglii, odehrávaly se u nás. Sledujte a uvidíte chrám sv.Víta a k nepoznání obestavěný Karlův most. Film je pseudohistorický, ale vyznění má pohádkové. Nemá sílu reálného nebo historického příběhu, proto nemůže dosáhnout na nějaké ocenění a diváci na něj rychle zapomenou. Paradoxně vám nakonec utkví v paměti jen ta příšerná davová scéna z úvodu a snad i pár docela povedených vtípků. No, mohlo to dopadnou hůř.

Na cizí vejce nesahej /-------------/ Alan Grant (Sam Neill), nedobrovolný hrdina prvního dobrodružství na Isla Nublar – stanovišti A, žije poklidnou kariéru paleontologa a odmítá vzpomínat na své setkání s živými dinosaury. Jeho tehdejší kolegyně a partnerka Ellie Sattlerová (Laura Dern) si vzala nudného a vlivného státního úředníka a vychovává dvě malé děti. Na vykopávkách, kde doktor Grant pracuje, však dochází finance a proto se nechá přemluvit manželským párem Kirbyových (William H. Macy a Téa Leoni), aby jim – spolu s mladým kolegou Billym Brennanem (Alessandro Nivola) – dělali dobře placené průvodce při nízkém přeletu nad Isla Sorna, stanovištěm B. Jenže manželé Kirbyovi nechystají přelet, ale záchrannou misi, kterou zajišťuje Udesky (Michael Jeter) a jeho dva ostří hoši. Zachraň se, kdo můžeš/---------------/ Steven Spielberg se vzdal režie třetího pokračování, které předal Joe Johnstonovi, režiséru filmu Jumanji, a předznamenal tak i obměnu herců. Obě hlavní postavy, které hrály v prvním díle a nevešly se do druhého, jsou opět ve třetím – Grant i Sattlerová (roli ženské hrdinky za ni záhy přebírá Amanda Kirbyová). Stejně se vyplnil i můj další předpoklad; na závěr Jurského parku II. - Ztraceného světa se objevují létající ještěři a hle, pteranodoni hrají jednu ze tří základních hrozeb životům našich hrdinů. Tou další hrozbou jsou naši staří dobří velociraptoři (zde pouze raptoři), fungující jako dokonale organizované zabijácké komando s rodinnými sklony. Alan Grant sklízí na počátku filmu úspěch s novou teorií o velmi vysoké inteligenci raptorů (vyšší než delfíní nebo opičí), ale není to nic nového, hodně podobné chování známe už z prvních dvou filmů, navíc tu je snad jen schopnost výměnného obchodu. Třetím ohrožením – tím nejhrozivějším – je nový velký predátor Spinosaurus, střídající už okoukaného Tyranosaura, větší, rychlejší a žravější. Možná si vzpomenete, jak doktor Grant nesnášel děti a musel se starat o Alex a Tima; nyní tráví část filmu s dalším přemoudřelým frackem, Erikem Kirbym, ale ten je soběstačnější než paleontolog sám a také mu zachrání krk. Zavedenou zvyklostí Jurských parků je krátká účast ostrých hochů s nabitými zbraněmi, kteří slouží jako potrava pro místní dravce, nejspíš proto, aby jim predátoři vydrželi až do konce filmu a nehladověli. Proto jsem litoval zařazení Michaela Jetera (Udesky), který se nezapomenutelně zapsal do mé paměti coby transvestitní bezdomovec z Krále Rybáře, do role kandidáta na snídani; mnohem raději bych nechal sežrat Williama H. Macyho. Film má slibný začátek a skvělou komicko-akční sekvenci po druhém nedobrovolném přistání letadla, bohužel další děj se velmi zmírňuje a podle mého vkusu příliš mnoho lidí přežívá. Samotný závěr byl nereálný a úplně ujetý, však uvidíte sami. A nemyslím tím pteranodony, ti byli kouzelní. Četl jsem už něco o chystaném čtvrtém pokračování; nevím, co to bude, ale zatím ještě tvůrci nevyužili mořské ještěry. Představoval bych si něco jako druhohorní Čelisti, aspoň v části filmu a pak se přimlouvám za to, aby čtyřka byla posledním filmem ze série a aby všichni lidé byli sežráni. Nejsem ale nelida – povolil bych lidským hrdinům, aby ulovili a upekli dinosaura, aby si ještě před smrtí užili pořádného bolení břicha.

Jsme v budoucnosti. Globální klimatické změny zapříčily tání ledovců na pólech a způsobily zatopení pobřeží – Manhattan zmizel pod vodou. Většina světa trpí nedostatkem, ale malá část je bohatá, protože na jejich ekonomice pracují roboti. Mají inteligenci, cítí bolest, ale zatím nedokážou milovat – jenže to se má změnit. Společnost Cybertronics a profesor Allen Hobby vyvíjí experimentální typ robota-dítěte, které dokáže milovat svého rodiče, a zaplnit tím mezeru na trhu i díru v srdcích mnoha párů – nepovolená početí jsou tvrdě trestána a dětí se musí rodit málo. Na Monice a Henrym Swintonových, zaměstnancích společnosti, je otestovat robota jako vlastní dítě. Jejich syn Martin je zmrazený a čeká na lék proti své smrtelné chorobě a tak se David, hlavně pro Moniku, stává zástupným synem. Jenže najednou se Martin vrací domů a David je přebytečný. Svět je najednou velmi zlé místo, obzvlášť pro robota, nadaného láskou a naivitou jedenáctiletého dítěte. /-------------/ Steven Spielberg a Stanley Kubrick, současný a zesnulý klasik převádějí povídku Briana W. Aldisse na filmové plátno. Historie okolo vzniku scénáře a filmu je dostatečně známá, nejdůležitější vliv však má a mít bude vždy režisér. Spielberg se vrací k poetice E.T. a míchá ho s ponurou budoucností lidstva, které doplácí na krátkozrakou vizi průmyslové a populační expanze. Amerika – a svět – v době E.T. ještě žila v naivní představě zářných zítřků, dnes už je všechno jinak. Uprchlí roboti jsou pronásledováni stejně jako androidi ve Blade Runner či jako mutanti v X-men. Roboti v A.I. jsou v podstatě novou rasou, která může nahradit lidstvo, ale jsou omezeni svým programem, který je nutí sloužit lidstvu a kromě strachu přes svými pány nejsou nadáni jinými emocemi. Jedině David je první výjimka, ale ten je tak fixován láskou k mamince Monice, že nemá jinou touhu než stát se opravdovým chlapcem, aby se mohl vrátit domů. Tento film vlastně vůbec není o robotech, ale o dítěti, které touží být milováno a přitom strádá nezájmem svých rodičů. Zajímavě načatá linie pronásledování a ničení robotů a jejich skrytého odporu, kterou můžete najít ve slovech Gigolo Joea (Jude Law), je záhy opuštěna a potom se věnujeme opět pouze Davidovu snažení. Závěr je pak s úplně jiného soudku – mně osobně připomněl odlišný závěr filmového zpracování Lemovy Solaris, jen má jinou atmosféru, kterou bych nazval smutným happyendem. /----------/ Na výkonu Haley Joela Osmenta stojí podstatná část filmu. Je to roztomilý klučina – byl k sežrání už jako synek Forresta Gumpa a ještě pořád má dětský výraz. Je ale znát, že má něco za sebou; jeho mimika se od doby Šestého smyslu, kdy používal pouze dva výrazy („Jsem ublížený a každou chvíli budu brečet“ a „Kamenná maska“), hodně zlepšila; oceníte to především v okamžiku naprogramování Monikou, když robot poprvé projeví city – jedna ze dvou skutečně dojemných scén, která ale byla zbytečně natažená, jako ostatně všechny. Jake Thomas, jeho lidský bratr Martin, obdařený normální dětskou žárlivostí, sbíral zkušenosti po boku Jennifer Lopezové ve scifi thrilleru Cela, a svou roli zvládl velmi dobře. Jude Law, charismatický robotický gigolo, předvedl mnohem lepší výkon ve scifi Gattaca, ale ani tady se neztratil. Profesor Allen Hobby Williama Hurta byl opět stejně bezvýraznou figurkou jako vévoda Leto v televizní Duně, bez budoucnosti, bez přesvědčivosti a bez sympatie. Frances O´Connorová, v komedii Bedazzled pouze krásná tvářička a prokletí Brendana Frasera, předvedla rozpolcenou a nešťastnou matku skvěle a důstojně sekundovala malému Osmentovi. /--------/ Tento film je především doják, pak trochu scifi a nakonec obsahuje i špetku akce. Být kompaktnější a sourodější – závěr je úplně mimo smysl předchozích scén, je tam jen kvůli happyendu – a mít více akce, mohl se stát legendou. Takhle je pouze dobrý.

Atlantida – to jméno provokuje historiky a pro záhadology je zemí zaslíbenou. Pradávná civilizace, zničená podle Platónova svědectví jakousi katastrofou obrovského rozsahu, se čas od času vynořuje z oceánu zapomnění, aby se jí chopili zlatokopové nejrůznějšího druhu. Tentokrát má vydělat peníze filmovým studiím Walta Disneye v novém animovaném dobrodružném filmu. Mladý „atlantidofil“, pracující ve washingtonském muzeu v roce 1914 jako dříve nejeden současný politik, stále obtěžuje své šéfy požadavky na financování expedice, která má nalézt bájnou Atlantidu. Jeho dědeček byl známý vědec a cestovatel, který svůj život zasvětil hledání Atlantidy, a jeho vnuk tuto posedlost zdědil. Naštěstí se jeho děd kdysi vsadil s bohatým přítelem, že pokud nalezne jistý deník, obsahující mapu k Atlantidě, bude tento přítel financovat výpravu. Sliby se mají plnit a tak se zvláštní sbírka individuí a specialistů vydává na cestu za největším tajemstvím historie. /----------/ Film si vypůjčuje motivy ze všech možných snímků. Hlavního hrdinu a jeho osobní příběh si vzal z filmu Hvězdná brána, cestu sifónovitým tunelem a blonďatou hlavní pilotku arijského typu a chování obšlehli z Indiana Jonese, mořskou příšeru zvanou Leviatan a její záškodnickou taktiku zase ze StarWars: Epizody I. Zvláštní zdroj životní energie Atlanťanů mi připomněl Final Fantasy a když jsem se díval na kovbojskou komedii s Billy Crystalem Dobrodruzi z velkoměsta, objevil jsem tam místního kuchaře zvaného Kuchta, který vaří ze čtyř základních druhů potravin: špeku, fazolí, slaniny a whisky. Je tam toho mnohem víc, ale proč prozrazovat všechny zdroje zábavy. Animace jednotlivých členů týmu oplývá individualitou a karikaturním stylem – šéf výpravy Rourke vypadá jako James Garner a aby ne, když ho v originále namluvil. Stejně pak můžeme identifikovat hlavního hrdinu Mila – stejně potrhlý jako Michael J. Fox, ale tam jeho podoba není tak zjevná. Trekkies pobaví král Atlanťanů, fanoušky Babylonu 5 zase blonďatá árijka Helga, ale jejich hlasy si musíte najít sami. Snímek oplývá řadou starých i dobrých vtípků a stylem, podobným animovanému filmu „Není král jako král“, i když se bere víc vážně a také se v něm občas umírá. Co se týče určení pro věkovou skupinu, je to takový rodinný hybrid – pro děti dost nesrozumitelný a pro dospělé nic nového. Pobavíte se, zasmějete, povzdechnete si nad zkažeností civilizace a rychle zapomenete.

Ha, sabáky! /--------/ Jak je všeobecně známo, člověk není nejinteligentnější živočišný druh, žijící na Zemi. O delfínech a myších se všeobecně ví, o kočkách a psech ne. A přitom již ve starém Egyptě psi povstali a svrhli kočičí hrůzovládu nad lidmi. Od těch dob stráží lidi před občasnými pokusy šílených micin zmocnit se světovlády. Zrovna teď se jeden maniakální kocour s armádou kočičích padouchů snaží zmocnit vakcíny na alergii na psy, kterou vyvíjí profesor Brody, a místo nového vycvičeného pesialisty se v jeho domácnosti octne nezkušené štěně. /-----------/ Když jsme se domlouvali na návštěvu tohoto snímku, jindy vstřícný PeS vyjádřil názor, že to bude pro kočku. Asi mu vadilo, že hlavní hrdina je hloupé štěně. Udělal chybu; psi disponovali kromě inteligence obrovskou tajnou organizací přesně ve stylu MiB a kočky zase skvělým kocourem Zvonečkem, který si odskočil ze starých bondovek – nyní je jasné, proč nikdy neukazovali padouchovu tvář; zjistilo by se asi, že ve skutečnosti mluví kocour. Technika koček byla na nižší úrovni, ale zase měly vycvičené záškodníky – kočky ninja, únosové komando a demoličního ruského specialistu Modrovouse. Základní příběh byl docela jednoduchý, ale byl vylepšený výbornými triky – kočky i psi mluvili počítačovou animací, skvělé byly zvládnuty akční sekvence soubojů s kočkami a psí technika byla skutečně na výši. /---------/ Poněkud slabší byla v tomto případě lidská rodinka. Potrhlý profesor Brody alias Jeff „Moucha“ Goldblum neměl čas na svého malého syna, paní Brodyová se zase zmohla jen na dvě herecké polohy – „ťuťu ňuňu“ a „UÁÁÁÁ“. Dokonale byla ztvárněná panička kocoura Zvonečka; být kočkou a mít takovou paní, určitě bych se vykašlal na ovládnutí lidstva a rovnou bych všechny zlikvidoval. Film oplývá řadou vtípků a narážek a český dabing byl dobrý, ale osobně bych si stejně raději poslechl originály. Na druhou stranu při sledování titulků bych přišel o řadu vtípků, jako třeba při psím výkladu historie konfliktu s kočkami. Nic jsem od tohoto filmu nečekal a byl jsem docela spokojený. Místo rodinných dojemných scén bych sice uvítal další kočičí akce a možná konečné vítězství Zvonečka, ale i tak to stálo za shlédnutí.