Sakikura

Nejsilnější stránkou téhle série je jednoznačně námět. Do starého domu, který hostí celý regiment duchů z různých časových úseků se nastěhuje rodinka, jež se tímto krokem snaží urovnat celkem velké trable ve vzájemných vztazích. Na prvním místě mezi problémy už ale nejsou vztahy nýbrž nevysvětlitelné, divné a šílené události v domě. Postavy jsou tady skvělé, stejně jako vztahy mezi nimi. Tvůrci to celé pokazili asi v polovině, kdy místo aby pořádně osvětlili minulost obyvatel domu, tak přidávali pořád další a další mrtvoly, až mě udivovalo, kde se tam bere prostor pro tolik strašidel. Také bych ocenila více živých postav a méně zápletek. První série si toho na sebe zkrátka vzala moc. Stačilo by jen trochu rozvést původně skvělou zápletku a postavy, jinak se mi to ale líbilo a ráda bych viděla pokračování.

Luxusní výběr toho z toho nejlepšího, co pro Evropu amíci udělali v podání skvělých režisérů. Každý díl je svým způsobem jedinečný a zaměřuje se na jiné postavy, poskytuje jiný úhel pohledu a trochu se liší i kamerou - zkrátka bomba. U žádné epizody se prostě NEJDE nudit, každý si najde něco, co ho zajímá, ať už jsou to vtipné chvíle na základně, spousta přestřelek a akce v Normandii, úžasné strategie v Holandsku, těžké chvíle zdravotníků ( i ostatních vojáků) u Bastogne nebo dojemné osvobození vězňů v Landsbergu. Nakonec mi bylo ještě líto, že válka skončila - teda spíše v tom seriálu. Herci, režie, hudba i kamera jsou skvostné a s chutí si to sjedu celé ještě jednou :).

Dost ponurý, smutný ale zároveň poetický film, který disponuje nejen hlubokým obsahem, ale také výtečnou kamerou a střihem. Vypráví o beznaději, zklamání a ztrátách v životě a o bolesti, kterou si sebou lidé nesou i přes veškerou snahu být šťastní. Adrien Brody se na roli melancholického a citově vyprahlého učitele, který však pořád doufá v nějakou záchranu, hodí ve všech směrech. Postavy ostatních učitelů čišící beznadějí a rezignací spolu s ignorantskými studenty nakonec budí dojem, že jsou vlastně všichni na stejné lodi. V tom je krása celého filmu. Ať už jdou to dospělí nebo děti, všichni se plácají v životě jako ryby na suchu a úpěnlivě hledají nějaké východisko. Kdo si aspoň jednou v životě prošel něčím jako krizí existence, ten Detachment pochopí a dá mu za pravdu.

Mám moc ráda dobrodružné filmy z historického prostředí, takže mi už v prvních minutách bylo jasné, že mě Ranhojič zaujme. Historie lékařství mě také vždycky hodně zajímala a nenapadlo mě, že by náboženství tehdy až tolik omezovalo rozvoj vědy. Co se filmu týče, zpracování i herecké výkony jsou výborné a děj je napínavý, zábavný a taky poučný. Konec mi ale připadal takový nijaký, takže ve finále dávám 4*. Rozhodně ale nelituju těch 2 hodin, protože povedenější historický film jsem už dlouho neviděla.

Lasse Hallstrom opět dokázal, že je stále stejně úžasný jako předtím. Většina jeho filmů doslova oplývá příjemnou atmosférou a pohodou. Láska na kari není výjimka. Jelikož je to podle knihy, tak je normální, že děj působil někdy trochu nesmyslně, jako by tam některé pasáže chyběly. Ale nelituju času, který jsem tomuhle snímku věnovala.

Co k tomu říct. Hlavní postava je zabělá uječená hysterka předstírající hluboké zamyšlení nad vlastní existencí. Jeho pokrokové myšlení nakonec vyústí v rebelii, při které se (jak by to udělala většina puberťáků) neopije ani nezfetuje, ale akorát ukradne svojí milované spolužačce tělocvik, který před spaním čichá jako nějaký éter. To samo o sobě vypovídá o jeho inteligenci, kterou nejraději podporuje četbou knižní klasiky. To, že v ní není ani zmínky o nějakých černých, syčících bodlácích je vedlejší. Tím však hloubka jeho bezmezné inteligence nekončí. Nakonec se ještě nechá šikanovat od své druhé divné spolužačky, která je mimochode zralá na celoživotní pobyt v psychiatrické léčebně. A jak to tak už v dnešních anime počinech bývá, i přes skutečnost, že hlavní postava je možná ještě míň než prachobyčejný úchylný retard, stane se mezi děvčaty krajně oblíbený. Možná, že japonské ženy přitahují zoufalci, ale gender problematiku stranou. A tak se dostáváme ke neuvěřitelnému milostnému trojúhelníku, kde se náš hrdina nemůže rozhodnout mezi psychopatkou a stíhačkou s pochybnými záměry. Už se nemůžu dočkat druhé řady! Tolik sarkasmu jsem ze sebe nevyplodila ani u SAO!

Dům u jezera mě jen utvrdil v názoru, že Keanu Reeves by prostě měl zůstat v Matrixu. V romantice působí jako slon v porcelánu a Sandra Bullock, jinak moje oblíbenkyně, mi k němu seděla snad ještě hůř. Původní příběh je z Korei, což znamená, že američani s tím nemohli udělat nic jiného, než to královsky posrat.

Vzhledem k tomu, že sci-fi zrovna nevyhledávám, uvažovala jsem, zda si mám Donnie Darko vůbec pustit. Cestování v čase není nic pro mě, ale zaujala mě představa obřího králíka. Nakonec jsem neskutečně ráda, že jsem se na to podívala a klidně se na to podívám znovu. Je to úžasně napínavé a i když mi asi unikl hlavní smysl celého filmu, konec mě úplně dostal.

Můj první belgický film. Musím říct, že nizozemština je fakt zajímavý jazyk a chvilku mi trvalo, než jsem si na něj trochu zvykla. Na můj vkus je to celkem dost depresivní a jelikož podobné filmy moc nesledjuju, nemám s čím porovnávat. Nicméně mě to i přes ponurost a zvrácenost docela bavilo. Škoda jen, že pachatel mi byl jasný na první pohled, což mi úplně zkazilo dojem. Jsem zvyklá v detektivkách chvíli tipovat, kdo asi může být vrahem, ale tady nejde ani tak o pachatele jako spíš o jeho motiv. Svůj šok jsem tedy na konec dostala, ale nebyla jsem z toho dvakrát nadšená. Nic pro ženský řekla bych.

Jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů, který o svátcích vždycky hledám v programu. Milá zápletka a úžasná dvojice Jindřicha Plachty a Jaroslava Marvana dokáže příjemně pobavit.