Matamoroz

Vaření s Šéfem je jako vždy zábavné, jenom mě většinou nebaví trochu samoúčelné tématické ,,vložky,, typu: hasič hasí, boxer boxuje, modelka chodí po molu. Nepochopil jsem, jaký to má smysl. Jinak pohodové a dobré pro inspiraci.

Temné, ale přece trochu zklamání. Krapet studené. 70 procent.

Vtipná jednohubka, která ve druhé polovině ztrácí dech. Kdo viděl aspoň pár dílů mateřského seriálu Kancelář Blaník, pochopí styl humoru. Svým způsobem je to takový Borat po Česku. Skvělé bylo angažování politiků v reálných situacích, pana Špačka a dalších. Celkově 70%. První půlhodina 80%, zbytek 60%.

Chichi. ,,Tady je pochován francouzský král.,, ,,Ale já půjdu radši ven, je tu zima, chichi.,, ,,Nebuť takový škrt, chichichi,,. ,,Dal bych si něco slaného,,. Oči v sloup. ,,Fakt??,, Chichi, dala bych si dezert. A Nepij to víno!! Chichi,, Chichi chichichichi.,, Tož jo...exteriéry dobré, ale aktéři na dvě věci.

Hlavní hrdina s vyzáží pravoslavného popa v zácviku navštíví se svojí černošskou přítelkyní dům své bejvajky. Není to pravda žádný luxus. 2000 m2, bazén, chateau Mouton Rothschild 1985, no zkrátka taková středostavovská usedlost. Náš pop se tváří koženě, pije vodu a nechce hrát flašku a odmítne i nabídku nevázaného sexu s jednou hysterickou slečnou. Bylo by to celkem fajn, ale chyba lávky... Docela slušné psycho.

Právě dokoukáno. Chce se mi říct Tarantino light? V podstatě to vůbec ,,light,, nebylo, ale přes značnou drsnost mi k pocitu dokonalosti chyběla jedniná scéna, která by mě přibila k podlaze. Taková se přes spoustu náznaků a nespornou syrovost, ve filmu neobjevila. Každopádně 80 plus.

Je zajímavé, že knihy nepodléhají zubu času tak, jako filmy. Sto padesát let stará díla Charlese Dickense, Čechova, Marka Twaina, čtyři sta let starý Shakespeare, jsou čtiví i dnes. Filmy podléhají erozi daleko rychleji. Třicátá léta dvacátého století je pro mě oblast, do které sáhnu jen u několika málo filmů, a všechny jsou komedie. Tragické, vážné, seriózní filmy z této doby jsou pro mě osobně poněkud trouchnivé a nezáživné. Dvanáct rozhněvaných mužů a Kurosawovi filmy jsou tak začátek toho, co v této kategorii beru.

Někdy si říkám, jací tihle lidé byli doopravdy. Jak mluvili mezi sebou, co si mysleli. Třeba byli úplně jiní...ze záznamů jako je například proces s Miladou Horákovou na mě působí jako exponáty z muzea. Říkám si, jestli je to třeba záznamovou technikou, tím že prostě žili v jiné době, nebo obojím dohromady. Nevím. Každopádně herecké výkony Jiřího Vyorálka, Davida Novotného, Radka Holuba a Jiřího Budaře byly přesvědčivé.

Klenot britské a světové automobilové žurnalistiky. Etalon všech pořadů o automobilech. Vtipný, originální, svěží, cool...

Komentář píšu hlavně kvůli paní Kroužkové. Zaujaté, zlé, hádavé a neobjetivní reportérce, která jak stárne i svým vzhledem, nejenom vystupováním, připomíná čímdál více ježibabu. Z kdysi inteligentní, ostré, ale fajn redaktorky se stala nevím proč ostrá, omezená, zaujatá a protivná ježibába, která válcuje vše, co není sluníčkové, vítačské, multikulturní, probruselské, proislámské. Navíc mám jaksi pocit, že ji její práce štve, dělá ji jen že musí...zároveň se zde bohužel rodí další jedovatá kyselá redaktorka, paní Witowská. PS: Po ,,prezidentské debatě,, musím říct, že se omlouvám paní Witowské. Sice v podstatě neodvedla víc, než by se čekalo od profesionálního redaktora ve slušné společnosti, ale i tak díky za to. Palec nahoru.