Tomik.

I když vojenské filmy jako takové nepatří mezi moje srdcovky, tento mě přeci jen něčím chytnul. Čekal jsem další tuctové, americké, patriotické melodrama, dostalo se mi válečného filmu, na který si budu ještě dlouho pamatovat. I když je pravdou, že děj byl příliš plytký a charaktery postav ploché, překvapivě mi to nevadilo. Bylo to svižné, akční, krvavé (v málokterém filmu "padají hlavy" hned v první minutě), všechno jelo jak na drátku, co víc si od válečného filmu přát. O to více jsem ocenil, že režisér šel ve scénáři ještě dál a přidal kousek romantiky, citů, náboženství, prostě propracoval film po všech stránkách. Dokážu si představit, že ne každému vonělo Gibsonem propagované katolictví, ale jsme v ateistické ČR, tak se není čemu divit. I to americké vlastenectví je vlastně jedna velká nafouknutá bublina. Lidi dobře ví, že by sami něčeho takového nebyli schopni a že něčeho takového v životě nikdy nedosáhnou, tak nastupuje klasické čecháčkovství a aspoň to tady rádoby inteligentními komentáři zepsujeme, že? Jak patetické. Bojové scény byly luxusní, působily na mě velmi reálným dojmem. Hlavně ta závěrečná stála za to! Vlastně celý příběh, který byl po celou dobu nádherně podkreslován výtečnou hudbou, působil opravdu věrohodně. Určitě to bylo z části způsobeno oním pohledem z Vietnamské strany. Velmi se mi líbil také pohled z ženské perspektivy aneb oprávněný strach o své manžely. Na to se v hodně filmech podobného rázu zapomíná a je to velká chyba. Musí to být neuvěřitelný pocit sedět doma a jen bezmocně čekat a doufat, zda se váš manžel ještě někdy vrátí. Brrr, až mi z toho běhá mráz po zádech, divím se, že z toho nezešílely. Ne vážně, to je na Chocholouška. O to víc jsem prožíval závěrečnou scénu, kdy došlo ke šťastnému shledání. Ano, kapesníčky byly třeba. A určitě ne jen v mém případě. Takže hodnocení? Čtyři? Pět hvězdiček? Ehm, vzhledem k doporučení jisté osoby (moc děkuji btw.) dávám plný počet, není o čem :D Ne vážně, skvělý film. Upřímně nechápu to nízké hodnocení, mi se to moc líbilo. Tak slabá procenta si film tohoto formátu určitě nezaslouží…

Tak to by teda nešlo. Až teď vidím, jak jsem Pařbě ve Vegas křivdil, když jsem ji svého času tak vehementně kritizoval. Ústřední dvojice postav slibovala prvotřídní podívanou, takže jsem čekal komediální jízdu vysokého kalibru u které se člověk řádně odpoutá, žádné výjimečné podívané se mi však nedostalo. Ne, že bych se musel tlemit celý film, ale tady člověk horko těžko hledal jedinou scénu na úrovni. U rádoby vtipných scén jsem se nudil, u vážných to nebylo o moc lepší. Teda ze začátku to ještě šlo, postupem času ale děj upadal, scény se stávaly fekálnějšími, vtip mizel, můj výraz mrznul. Vyjímka budiž onen útěk z mexické hranice, ten měl docela grády. Jinak upřímně nechápu, jak se Downey a Zach uvolili k natočení něčeho takového. A jó, prachy, v tom to bude. Tak jako tak, obnažující se pes, káva z otcova popele, bitka s vozíčkářem a jiné scény mi jasně ukázaly, že tohle nebude film, který si ještě někdy v budoucnu pustím znovu. Korunku tomu nasadil závěr, kdy si scénárista dovolil udělat srandu z něčeho takového, jako je porod (nasměroval ústřední dvojici do špatné porodní místnosti a po zjištění Downeyho zjištění, že je "jeho" nově narozené děťátko černoušek, věta "WHAT THE FUCK" nepůsobila nejvhodněji). Možná tomu jenom nerozumím, nevím, holt asi tento styl humoru není pro mě. Co oceňuji, jsou velmi pěkné záběry přírody, u Grand Canonu jsem slintal jaká to byla nádhera. To ale bylo asi tak jediné, co se mi líbilo. Škoda, čekal jsem víc. Potenciál zde byl, film mě ale za srdce určitě nechytl…

Jedním slovem strašné. To, že inspirace v Indianu Jonesovi zde byla více než očividná, by mi ani tak nevadilo (žádný zvláštní citový vztah k Indianu Jonesovi nemám). Ovšem fakt, že se film v některých místech až nápadně moc podobal Kačerům, přes srdce prostě nepřenesu. Kdyby aspoň kopírovali kvalitně… bohužel, jednalo o velmi nekvalitní "remake". Děj stupidně přímočarý, postavy a dialogy nic moc, dokonce ani ona pověstná chemie mezi ústřední dvojicí nefungovala. Ano, postavy mi tady vadily asi nejvíc, v tomto žánru to na jejich výkonu vlastně stojí (a Sonya Walger byla nesnesitelně protivná). Škoda, ač byla myšlenka sebevíc prostá, šlo z ní vytěžit mnohem více. Takhle jsem se dočkal pouze obrovského molochu klišé, přihlouplých scén, laciných efektů, slabé hudby a hromady děr ve scénáři. Film jsem sledoval v rodinném kruhu a společnými silami jsme těch chyb našli opravdu spoustu. Prostě někdo jednou večer na koleně spíchl film, který slepil snad ze všeho, co za svůj život viděl. Jinak si to nedokážu vysvětlit. No co víc psát. Jedna hvězdička za Noaha Wyla, toho jediného si z celého filmu vlastně pamatuju (je to sympaťák a některé scény s ním byly fajn). Jinak už ani pomalu nevím, o čem to bylo… jo vlastně už si vzpomínám, o ničem. Nedoporučuju.

Nevím, jestli je to nejlepší animovaný film, rozhodně je to ale nejlepší animovaný film, který jsem viděl. A řekl bych, že s přehledem válcuje i filmy klasické. Hned na úvod říkám, že Shrek je žhavý aspirant na šest hvězdiček, tečka. Popravdě řečeno, neznám lepší film do nepohody. Tolik vtipných scén a hlášek v jednom filmu snad nikde jinde neuvidíte a neuslyšíte. Ne nadarmo se mnoho Shrekových hlášek stálo legendou (sám několik z nich s oblibou používám). Taky jeden z mála filmů, u kterého se nedokážu rozhodnout mezi dabingem a originálem. Obojí má něco do sebe. Každopádně musím říct, že neexistuje moc animáků, které by zaujaly i mé rodiče. Shrek je výjimka potvrzující pravidlo, jeden z nejlepších rodinných filmů. Úžasně stmeluje a dokáže "vyčistit vzduch" jako málokterý film. Vidím to jako dneska, když jsme jej se sestrou viděli poprvé. Na ten den nikdy nezapomenu. Až při Shrekovi jsem pochopil, co to znamená "válet se smíchy po zemi". A nemluvím metaforicky, Shrek byl historicky první a zatím jediný film, u kterého se mi to stalo (byl jsem ještě malý klučina tak i to zajisté hrálo svou roli). Ten pocit, kdy máte na obličeji rohlík velikosti vánočky, zalykáte se, chvílemi dusíte a ono to ne a ne přestat… nezapomenutelné. Dneska jsem si Shreka pustil znovu a film zraje jak víno. Čím jsem starší, tím více chápu, jak dokonalé některé hlášky doopravdy jsou. A scény, a charaktery postav. Prostě všechno, všecičko. A o vizuální stránce se snad netřeba bavit. Dnes jsem měl vůbec poprvé možnost vychutnat si Shreka na naší 42" LCD televizi v HD kvalitě 1080p v kombinaci s domácím kinem a ještě teď stěží popadám dech. Luxusní obraz i zvuk, pomyslně smekám všechny klobouky světa před autory animace. Pánové, dokonalost ve své nejčistší formě (nebál bych se použít výrazu nadpozemsky krásná grafika). To platí i o soundtracku. Pro kvalitní soundtracky mám slabost (vlastně pro hudbu obecně) a tak když je za co, chválím často. Když tady ale řeknu, že je to ten nejlepší soundtrack, který jsem kdy slyšel, myslím to zcela vážně a upřímně. Pominu-li Hallelujah (aneb velkou srdcovku), tak písnička Accidentally in Love patří mezi mé nejoblíbenější písničky vůbec. Je to první písnička, kterou všude nahrávám, MP3ka či mobil bez tohoto songu neexistuje. A až v poslední době jsem si tak nějak začal uvědomovat, jak moc pravdivá je. Co víc psát, film 100%, při pochmurném počasí či při melancholické náladě nejlepší vyprošťovák. Tak neztrácejte čas a šup, plynule přejděte na následující odkaz a uvolněte se. Svět je hned hezčí místo http://www.youtube.com/watch?v=qxlXmKgbfX0

To jsem tak jednou dostal chuť podívat se na film s nějakým oblíbeným hercem jedné slečny… no netrvalo dlouho a já si, aniž by něco tušila, dle jejího vybroušeného vkusu vybral Shia LaBeoufa. A jelikož jsem poměrně velký fanoušek do sportů obecně, tak ze zjištění, že existuje sportovní film, ve kterém hraje hlavní roli, jsem byl doslova nadšen. Stejně tak jako z celého filmu. Sice mi už z popisu bylo jasné, o čem to je a jak to dopadne, přesto mě Golfový sen neobyčejně zaujal. Mám rád příběhy, ve kterých si jde člověk nekompromisně za svým snem, zvlášť člověk, kterému osud nepřeje (viz. tady "nepřejícný" otec) a ten pak na sobě musí dvojnásobně makat, aby dosáhl toho, po čem touží. A to platí obecně, ne jen ve sportu, ale třeba i v hudbě. Tak jako tak, příběh Ouimenta byl LaBeoufem ztvárněn výborně. Přiznám se, že klasickému golfu dvakrát neholduju (čemuž se netřeba divit v naší zemi… my tady spíše minigolf a to už jsem zase jako ryba ve vodě) a tedy i přesto, že nejsem v jeho historii ani v pravidlech hry jako takové dvakrát kovaný, vůbec jsem se nenudil (což se někdy, když se mluví o něčem, o čem nemáte ani páru, stává). Tady ne. Zajímavé. Snad jen škoda, že onen turnaj zabral většinu filmu. Ouiment byl natolik výrazná postava, že by nebylo na škodu dát mu větší prostor i mimo turnaj, divákovi více rozvinout jeho život, mysl, propracovat postavu po všech stránkách k dokonalosti. Ale chápu. Jednalo se o ztvárnění skutečného příběhu (což velice oceňuju a samotnému mi to až vyrazilo dech) a tak bylo třeba držet se určité struktury pro zachování autentičnosti příběhu. Dobrá tedy. Jisté kompenzace jsem se ale přece jen dočkal a to v postavě otce. Změna jeho myšlení a nahlížení na syna byla více než dechberoucí. Tomu říkám láska k synovi. Ze začátku nechtěl o golfu ani slyšet, o to srdceryvnější byl závěr filmu (nebudu blíže prozrazovat). Ovšem obecně nám to poukazuje na jednu důležitou myšlenku a to sice, že člověk, aby něčeho dosáhl a v něčem vytrval, bezpodmínečně potřebuje cítit podporu blízkého člověka. Zvlášť ve sportu, vidím to sám na sobě. Kdybych nesportoval s určitými lidmi, asi bych s tím už dávno sekl. Jo, všechno je o vztazích a vzájemné podpoře (nejideálnější situace je sportovat se svým partnerem, to bych osobně považoval za splnění snu, jelikož sport dokáže mezi lidmi vytvořit neuvěřitelné pouto… vlastní zkušenost z rodiny). Noc nic, odbočil jsem. Na závěr tedy řeknu, že Golfový sen je sportovní drama jak má být, ještě teď se vidím, jak jsem si v hlavě říkal "pojď, pojď, to tam prostě musí spadnout!". K tomu všemu slušná hudba a vynikající Shia LaBeouf (který mi docela padl do noty, takže v blízké době plánuju projet jeho filmy trochu zevrubněji). Jak říká samotný název The Greatest Game Ever Played a já dodávám - true story :))

Velmi netradiční romantická komedie. Jak tématem, tak kamerou. A jde to překvapivě dobře dohromady. Viděl jsem černobílou verzi (ona existuje i barevná?) a ta s tématem internetového inzerátu krásně korespondovala. Souhlasím s názorem, že způsob, jakým se dali dohromady, není nic moc, nicméně každý začátek je těžký a nějak se holt začít musí. Hlavně, že v sobě našli tu odvahu a potkali se. Tady třeba říct, že první věc, která mě neuvěřitelně rozpalovala, byla Sara Simmonds. A teď to myslím v negativním slova smyslu. Nechci se v žádném případě stavět do role "pana dokonalého", každý máme chyby a těžko se domnívat, jak bych v tak vyhrocené situaci reagoval já. Nicméně jedna věc je jistá. Trocha respektu, pokory, vzájemné empatie a porozumění by jí neškodila. Způsob, jakým se ona projevovala, její chování, no děsná fúrie. Upřímně si nedovedu představit, že bych se s takovou holkou dal někdy dohromady. Určitá dávka vzájemného respektu a porozumění by ve vztahu prostě měla fungovat - a to oboustranně (u mě je to automaticky, nikdy bych si nedovolil chovat se ke své dívce tak, jak se ona chovala k němu… no jak vidím, pro každého to automatické není). Ty jo, to bylo fakt silné kafe. O to silnější byl kontrast, který vyplul na povrch v řádech několika minut a to fakt, že Sara Simmonds je vlastně ve své podstatě něžná a citlivá dívka. Zajímavé, každý asi nosíme ve společnosti nějakou masku, její ale byla obzvláště silná (v kontrastu s jejím pravým já). Příběh plynul, konverzace v plném proudu, jiskřilo to neskutečně, úplně šílená romantika. Jojo, všechno je o komunikaci. Tady vše jelo jako po másle, úplně mě to vtáhlo do děje. Možná to bude i prostředím. Vidět Los Angeles v trochu jiném kabátku taky nebylo k zahození. A je to tady zase. Srdeční záležitost. Kombinace Ameriky a romantiky, hmm, to zní jako sen. A že mě to taky chytlo! Taková příjemná romantická procházka v pohodové a přátelské atmosféře večerním městem, povídat si se svou milou, no stress, co víc si od života přát. Dokonalost. A závěr byl hodně dobrý aneb důkaz toho, jak moc reálný tento film ve skutečnosti je. Mírná podoba s (500) Days of Summer se nedala přehlédnout (pozn. první film, který jsem tady ohodnotil), nicméně In Search of a Midnight Kiss se mi líbil více. A že se vám kamera zdála amatérská? Pche, haters gonna hate. Kdyby to bylo natočeno na mobil, můžeme se o něčem bavit. Já jsem viděl pouze pěknou nekonveční kameru a luxusním romantický příběh dvou lidí, co víc si přát. Prostě film, který mě dneska ráno cvrnknul do nosu, dostal jsem šílenou chuť se na něj podívat (už podruhé) a s největší radostí potvrzuji své předchozí hodnocení a uděluji mu pět hvězdiček. Zaslouženě. Super! :)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :))

Hmm, lehce jsem proletěl několik vedoucích příspěvků v diskuzi a nevěřím vlastním očím. „Vše je umělé a nechtěné? Hrdinové a jejich láska vás neosloví? Scénárista se nás snaží unudit? Vymýt mozek sentimentem…?“ Tak to jsme asi sledovali jiný film. Jsem jiného názoru. Úplně ze všeho nejvíc mě zajímalo spojení drsného Channinga Tatuma (z Let’s Dance) a něžné Amandy Seyfried. Byl to trochu risk, ale povedl se. Hlavně tedy Channing Tatum hrál skvěle, ale pravda, Amanda nebyla o nic horší. Krásná ukázka toho, jak důležitá je volba hlavních postav. Když se povede (jako tady), je vše hned jednodušší a pro diváka příjemnější a stravitelnější. Dva lidé, dva odlišné charaktery, velká náhoda, láska jako trám a jak pěkně to jiskřilo. Ano, uznávám, příběh byl jednoduchý, to ale není v romantických filmech nic neobvyklého. Jedna velká láska, chvilkové vzplanutí, poté jen psaníčka s nadějí, že se zase brzy uvidí a do toho všeho válka… holt doba jim nepřála. Když se nad tím tak zamyslím, děj je fajn, nechápu zdejší kritiku. A není ani tak předvídatelný, což vždycky potěší. Prostě nic převratného, ale pohladí na duši, má šmrnc a někoho možná i dojme (třeba mě). Co víc čekat od romantického filmu. Rozhodně bych se nepouštěl do srovnání s Notebookem. Srovnáváte nesrovnatelné. The Notebook je samozřejmě o dost lepší a je to vlastně jeden z nejlepších a nejdojemnějších filmů o vztahu dvou lidí, který jsem kdy viděl. Stejně tak jiné snímky od Hallströma, jako Čokoláda nebo Pravidla moštárny, jsou kvalitativně někde jinde. Nelze objektivně srovnávat. Ano, Dear John určitě nebude Hallströmovo mistrovské dílo, zvlášť v porovnání s výše vyřčenými filmy, které se už dnes prostě řadí mezi klasiky a které jen tak něco nesmázne - rozhodně ne "tuctová" romantika. A na druhou stranu srovnáváte s Remember Me, jo? Že se vám tady zdála ústřední dvojice sympatičtější? Hmm, jestli vono to nebude Pattinsonem (pro hodně lidí dneska Pattinson = špatný film). Ale nechme toho, to nemá smysl. Kdo jde do jakéhokoliv filmu už předem s tím, že "ten a ten je lepší, tečka a ten horší, tečka" vždycky si důvody pro kritiku sledovaného filmu najde. Proto říkám, že Dear John je dobrý film a i když bych normálně volil tak tři, maximálně čtyři hvězdičky, dávám plný počet. Ne jen z toho důvodu, že vidím nelichotivé komentáře v diskuzi, ale taky proto, že tak slabé procenta si tak milý a až neskutečně dojemný a smutný film prostě nezaslouží. Dnes viděno po druhé a za sebe říkám, že mě tedy chytl za srdce….

Jedním slovem skvělé! Krásný film o životě, životní filosofii, lidské lásce, pocitech a hodnotách. Film je hodně na přemýšlení, taková poetická romance a jak už zde někdo psal, přívlastek meditativní mu sedí jak málokterému filmu. I stopáž tomu odpovídá. A upřímně, bylo mi smutno, když jsem viděl závěrečné titulky, což jen dokazuje, že je vše v absolutním pořádku. Jasně, námět je dost jednoduchý a příběh tudíž nebyl z nejpropracovanějších, nicméně idea o střetu dvou rozdílných kultur, která vrcholí úžasnou love-story, je prostě luxusní! Možná je to kýč, možná není, já jsem si to užíval. Kdo čeká smršť historických faktů (což by se dle názvu či popisu mohlo zdát), bude zklamán. Taktéž budou zklamáni ti z vás, kteří po vzoru jiných dobyvatelsko-dobrodružných filmů čekají nálož akčních scén, soubojů a bitev. Ne, tohle není ten film, ve kterém se na ostrov vylodí dobyvatelé, seberou vše, co má nějakou hodnotu, zbytek rozstřílejí na cimpr campr a odjedou. Na tak primitivní úroveň by se The New World nikdy nesnížil. A to je dobře. Když si vzpomenu jenom na ono prostředí, byla by to věčná škoda. Pořád jsem si říkal, že je to taková nádherná symbolika "Dobytí ráje". Postupné odhalování světa, který je nezkažen dnešními společenskými konvencemi. I kamera se tomuto přizpůsobila aneb záběry z ruky a v úrovni postav (téměř žádné záběry z vrchu apod.) mohutně přidávaly filmu na autentičnosti a celkovém dojmu jako takovém. Colin Farrell mě zaujal už v o několik let mladším snímku In Bruges, čili tradičně dobrý herecký výkon. A co se mlaďounké Q'Orianka Kilcher alias Pocahontas týče, nemám slov. Postava, která krásně podtrhuje myšlenku Nového (nezkaženého) světa. Jak to myslím? Jednoduše. Její role je více než jasná. Zobrazuje celou škálu kladných lidských vlastností, kterými mi neskutečně imponovala. Byla krásná, skromná, do jisté míry nevinná a samozřejmě, jak by Angličané řekli, sympathetic (zrovna si nemůžu vybavit český překlad). Stejně, jako prostředí a idea filmu. Sečteno podtrženo, filosoficko-poetický film, který si svou pozornost určitě zaslouží. Zdejší hodnocení raději nekomentuji, velmi nedoceněný film. A abych se přiznal, vůbec mě to nepřekvapuje. Pro toho, kdo si rád sedne s coca-colou a popcornem před bednu a dívá se raději na americkou řežbu v New Yorku, tohle určitě není to pravé ořechové. Ne, tady nejde o "borce", který má ruku jak já stehno, v každé jeden kulomet a bum, 30 minut a New York je v plamenech. Tyhle primitivní filmy pro nejprimitivnější lidi fakt "žeru". Naštěstí tady se ničeho podobného nedočkáte. V celém filmu byly myslím dvě akční scény (a to ještě stylem začátek konfliktu, střih, útěk jednoho účastníka, střih, dělba "vítězů" o válečnou kořist). Stejně nekonvenčně byl taktéž vyobrazen vztah Smitha a Pocahontas. Žádné nechutnosti, prasárny, dokonce ani sex, jen čistý vztah dvou lidí založen na jiných věcech, než je každodenní vzájemné "zasouvání" (promiňte mi onen výraz a rozhodně nechci, aby to vyznělo, že je podle mě sex ve vztahu prasárna, to určitě ne, ale tak snad rozumíte, jak jsem to myslel...). Ano, absence sexu je asi citelný faktor, to se lidem asi moc nelíbilo… no jo no, ne každý je ve vztahu na romantiku a sentiment. Takže jak jsem říkal, nízké hodnocení mě vůbec nepřekvapuje. A vůbec, za sebe říkám, že je to super film, doporučuji! :)

Neskutečně příjemný a pohodový film. Pomalu dospívám k názoru, že pokud je ve filmu nějakým způsobem vyobrazeno pouto člověka a zvířete (psa, delfína, koně…), vždycky to stojí za to. Zvířata mají neuvěřitelnou schopnost sbližovat lidi, fakt že jo. Aspoň tady určitě. I když film začíná poměrně z ostra, úvodní tragická nehoda se časem dostává do pozadí a pozornost je soustředěna na vztah Redforda s Kristin Scott Thomas. Herecké výkony netřeba myslím opěvovat, jedním slovem dokonalost. Nádherně vykreslený gradující vztah dvou lidí, všechny ty společné jízdy na koních, vzájemné pohledy do očí… ach, romantika jak má být. Když k tomu připočtu hudbu a tu nádhernou přírodu americké Montany, která zde hraje roli více než důležitou, uvažuji o pěti hvězdičkách. Tak jako tak příběh s prostředím, který mě doslova smetl. A myslím, že zdaleka nejsem sám. Ono každému, koho "baví" sledovat vyvíjející se a dechberoucí vztah dvou lidí, založen na čisté lásce a vzájemném soucitu k druhému, musí tento film vyrazit dech. U mě byl onen pocit navíc umocněn prostředím, jelikož si stále více a více uvědomuji, že nacházím zalíbení v americké přírodě, onom kontrastu Montany a New Yorku, prostě v Americe. Jojo, romantika a Amerika, to je kombinace, kterou bych zajisté chtěl někdy se "svou vyvolenou" zažít na vlastní kůži. Snad se poštěstí. Co víc říct, snad jen, že se z mého pohledu film trefil přímo do černého a zobrazil přesně onu dokonalou kombinaci věcí, kterými mě dokáže film jako takový vždycky spolehlivě odzbrojit. O to víc mě mrzí, že jsem nucen odebrat jednu hvězdičku za stopáž filmu. Nemůžu v žádném případě říct, že bych se nudil, jen mi prostě přišlo, že se film cca v polovině dějově kousl a několik nadcházejících scén bylo doslova nadbytečných. Škoda, mohl být plný počet, kamera je jinak velmi dobrá (vůbec třeba nechápu, jak mohli natočit tu úvodní nehodu, to mi mozek nebere...). Nic to však nemění na tom, že romantická linka jako taková je zde přímo úžasná. Myslím, že dokáže zaujmout i lidi, kteří běžně romantické filmy nevyhledávají. A to hlavně díky prostředí, které je, znovu opakuji, NÁDHERNÉ! Zkuste a uvidíte :)