Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Drama
  • Pohádka
  • Akční

Oblíbení herci (10)

Otakar Brousek st.

Když v jednom z televizních Silvestrů řekl sprosté slovo (velel mu to scénář), celý národ byl auf. Pan Brousek je pro mne prototyp staré herecké školy, která uměla mluvit, dřela, svědomitě se připravovala a diváků si vážila. Prostě profík. Ostatně, že umí, dokázal svým nadabováním Brumbála ve všech dílech Harryho Pottera.

Otakar Brousek ml.

Brzo po revoluci jsem šla do Ábíčka na Jak je důležité míti Filipa. Divadlo bylo téměř prázdné, hercům se blbě hrálo. Lady Brecknellovou hrála Věra Galatíková, Trávníček příšerně přehrával. Atmosféra byla tak pitomá, že se to nedalo vydržet, prostě jsem prchla. Dodnes ale vzpomínám právě na pana Brouska, který to tam zachraňoval.... Nedávno jsem ho viděla v My Fair Lady na Fidlovačce jako Pickeringa - s Tomášem Topferem dohromady  to byl vážně koncert.

Lubomír Lipský st.

Charleyova teta v ABC. Původně ji nechtěl hrát a nakonec jí vtiskl takovou tvář, že se stal nadlouho vzorem: o 25 let později tuto roli převzal Jan Hrušínský rovněž v ABC a Lipský v ní hostoval. O dalších 20 let později Hrušínský uvedl na své Jezerce opět Charleyovu tetu s Radkem Holubem a Lipský, takřka devadesátiletý, tu hraje sluhu. Naprostej profík. To se musí vidět. A to nemluvím o dědovi Potůčkovi, klaunovi Cibulkovi a dalších rolích, v nichž mi přinášel radost.

Ladislav Trojan

Moc bych si ho přála vidět v Prolhané Kitty. Bohužel Česká televize to odmítá vytáhnout z archivu s tím, že kopie divadelního záznamu je špatná... Oceňuju, že se ve svých letech zhostil po Lubinovi Kostelkovi role dědečka v Kouzelné školce (pořad ČT pro děti) - je nesmírně přirozený a bezprostřední.

Jiří Adamíra

Fantastický hlas. Noblesa. Pan Herec. Nedivím se paní Maciuchové, že dodnes je pro ni jeho odchod bolestnou ztrátou. Když jsem ho slyšela v nějaké rozhlasové hře, až mi běhal mráz po zádech.

Ivan Luťanský

Viděla jsem ho i naživo v Tylově divadle (dnes Stavovské) tuším v Jílkově Můj hrad a samozřejmě v Macháčkových Našich furiantech. Měl chlapecký zjev s krásně smutným pronikavým pohledem. Mockrát si na něj vzpomenu a říkám si, jak by dnes asi hrál. Je ho velká škoda.