Brakýři

Tématicky silná televizní hra o počátcích organizovaného zločinu ve Spojených státech amerických. Podobným způsobem vznikl např. Ku-klux-klan a řada dalších organizací. Slušně obsazené, takový Jiří Bartoška v roli majitele pohřebního ústavu, který přibližně polovinu svých klientů posílá na onen svět sám, představuje skutečně mrazivou postavu, kdežto Petr Haničinec náleží k zakladatelské elitě organizace, která si neuvědomuje, že společnost se vyvíjí a organizovaný zločin se těm změnám musí přizpůsobovat. Celkový dojem: 75 %. Mrazivý závěr napovídá, že boj s chobotnicí nikdy neskončí. (29.03.2010)

Brakýři jsou asi nejlepším českým televizním filmem. Skvěle vystihují atmosféru divokého západu. Nezbývá než litovat, že mají pouze televizní verzi a že nebyli natočeni ve filmové podobě. Vhodnými lokalitami by byl např. lom Amerika, kde vznikl Limonádový Joe nebo Krušné hory, kde natáčeli své westerny východní Němci. (18.05.2021)

,,Noc je temná... temnější pro cizince na cestách... Bratr bratru podá světlo... bratr sám je pro bratra světlem... Mraky jsou těžké... ale rozplynou se navždy." Hodně jsem se na Brakýře těšil, byť jsem je kvůli dvoudílné stopáži déle odkládal. Určitě jsem nezůstal zklamán, jde o nadprůměrně odvedenou televizní inscenaci netradičního žánru (má to nádech komorního westernu) s atmosférou, stylovou výtvarní stránkou i hudbou Zdeňka Rytíře, postupně gradujícím napětím včetně milostního motivu až do strhujícího konce, povedenými hereckými výkony. Užil jsem si zejména Petra Haničince v jedné z jeho dalších jedinečných hereckých kreací v rámci televizní dramatické tvorby /Královská hra, Ubohý pan Kufalt, Vyhnanství,.../, hodně mě zaujala Jana Švandová v roli půvabné americké krásky Divokého západu s tragickým osudem. Tak proč nakonec jen slabší čtyři hvězdičky? Jaksi zůstalo v pozadí mého zájmu téma, trvalo mi víc než polovinu prvního dílu v té natahované stopáži, než jsem se s příběhem a postavami jaksi konečně stotožnil. Vznikl československý snímek dle americké knižní předlohy, s ryze americkým tématem tamnějších zločineckých organizací a politického systému. S výjimkou těch skrytých myšlenek v odcitované brakýřské mluvě mi jaksi unikalo poselství. Pro československého diváka, nezajímajícího se aktivně o historicko-politické dění v Americe, chybí narozdíl od jiných podobných inscenací ta správná nadčasovost. 75% (26.05.2018)

Neuspěchaná až naivně starosvětská televizní inscenace 1)  nepřekročí limity své doby a svých tvůrců. Nabízí příjemnou atmosféru, studiové prostředí a je vidět, že si autoři s dílem vyhráli. Přesto však je cítit jakási falešná nota a inscenační křeč._____ 2)  Možná to souvisí s hereckými výkony. Ty nabízejí rozsáhlou škálu od vynikajících (53letý Petr Haničinec - šéf Brakýřů) přes nijaké (většina ostatních) až po vyloženě špatné (21letý Lukáš Vaculík - syn hostinského) či takové podivné (31letý necharismatický Vladimír Kratina - nováček Jack nebo 36letý Miloš Skalka - novinový zpravodaj)._____ 3)  Celá umolousaně pomalá inscenace nakonec nepřináší žádné překvapení. Jackova totožnost je divákovi zřejmá brzy po příjezdu a napětí je v díle pomálu. Doylův styl, kdy k odhalení dojde v posledních minutách, je cítit. Ovšem na rozdíl od nečitelných Holmesových šarád to zde bylo velice prosté a zřejmé dlouho předtím._____ 4)  I hudební podkres zpívajícího Zdeňka Rytíře a Tučňáků působí poněkud nepatřičně._____ 5)  Zajímavě působí až 2. pointa ve stylu italské mafie, která podtrhla ideové vyznění díla._____ 6)  Vlastně je to dobrý fór. Tvůrcům se podařilo z běžného příběhu Sherlocka Holmese a doktora Watsona Údolí strachu (The Valley of Fear) vydaného v roce 1915 zcela vyšachovat Sherlocka Holmese i doktora Watsona (!) a klasickou Doylovu detektivku předělat na sociální román o organizovaném zločinu v Americe. Socialistická televizní dramaturgie nepochybně s radostí sáhla po podobném tématu, tím spíš, když zednářská lóže (taky pěkní lumpové, že, soudruzi) se profilovala jako banda zločinců už v knižní předloze. Celé věci přidala na pikantnosti ku-klux-klanová prezentace, takže věci neznalý divák si pospojoval všechno dohromady do žádoucího obrazu._____  7)  V zájmu objektivity je třeba dodat, že povídka Údolí strachu má dvě části - v první klasicky vyšetřuje Holmes zločin někde v Sussexu, aby pak v jakémsi prequelu (2. část, odehrávající se v Americe) autor vysvětlil, jak to celé vzniklo._____ 8)  Noc je temná / temnější pro cizince na cestách / bratr bratru podá světlo / bratr sám je pro bratra světlem / Mraky jsou těžké / ale rozplynou se navždy. (27.07.2022)

Spolu s Panenkou (1980) podle Eda McBaina byli Brakýři kultovní televizní inscenací mého dětství. Zatímco prvně jmenovaný počin v mých očích nezestárl a pokaždé pobaví hláškami, Brakýři se s odstupem mnoha let poněkud táhnou a Kratina se spíš drsně tváří a zaujímá pózy, než že by doopravdy hrál. Rytířova muzika je chvílemi vlezlá, ale to nic nemění na tom, že jako desetiletý jsem byl z bratrů v bílých kápích pěkně vyjukaný a hláškou: "Mraky jsou těžké, ale rozplynou se navždy," jsme se s (rodným) bratrem pravidelně častovali. (01.09.2022)