swinevenca

Dlouhé, nudné, nechutné míchání pohlaví, zoufale tmavé desetiminutové "finále" a velký prostor pro Stellu. Nic proti ní, ale proti tomu debilnímu přízvuku bez ohýbání slov, jakoby nestačily současné reklamy, kdo se tomu může smát?! Pravda, výjimkou je "no, konečník". Pak ještě hláška s Hitlerem a pár v časoprostorovém kontextu vtipných konstatování a to je všechno. A to je opravdu málo.

Páreček z Titaniku to tady má těžší než ve studený vodě uprostřed Atlantiku. V tomhle hnusným dramatu jsou oba manželé vytlačený do pozic, kde se nechtěli ocitnout a kde si nevědí rady, což je dohání k mnohdy odpudivému chování. Chtě nechtě jsem byl na Leošově straně, protože Kate se prostě nedá fandit, když tak precizně hraje ukázkovou ****. Takovejch hezkejch českejch slov na to máme.

Když se zbytečně dlouze vysvětlilo, o co Jakovi jde a co je zač, začal běhat mráz po zádech. Z toho jak roste jeho ego a odhodlání, z toho co dělá, z toho že tahle práce bulvární hyeny je tak žádaná i z toho, že tuhle poptávku určujeme v konkurenčním boji televizních stanic především my, tragédie lačná divácká populace. A v neposlední řadě z Jakova kostnatýho obličeje s vyvalenýma očima a úchylným sestřihem. Jestli takhle vypadá i ve skutečnosti, doporučil bych mu seškrábnout trochu obličeje z obličeje Rene Russo, ať toho s sebou nemusí tahat tolik.

Co to zas Američani vytvořili za prototyp dokonalý a nezlomný puberťačky, která soucítí s chudejma a bez surfu nevydrží ani den?! Přesně tohle bych si říkal, kdyby to nebylo inspirováno skutečnou postavou. Ale když taková holka existuje a tenhle příběh si v máločem vymýšlí, nezbývá než jí obdivovat. Ty emoce, který film chrlí, jsou hned skutečnější a film je o dost silnější. Ale nemůžu si pomoct, některý scény mě přišly moc a skoro ve všech z nich jsou dojímavé pohledy Carrie Underwood, ty jsem v danou chvíli vůbec nepotřeboval, vystačil bych si s tím, že jsem se dost možná tvářil podobně.

Vybavím si 2 smutný věci skoro hodný slz - první loučení s dcerou a procházení zpráv z minulosti po návratu z první planety. To putování skrz vesmír a dimenze mi pak v hlavě vytvořilo obrovskou černou díru, která do sebe stáhla všechny moje ostatní dojmy a bohužel už nějaký čas přitahuje i ostatní myšlenkové pochody. Zatím vím, že je tam někde schovaná za monstrózní varhanovou oponou pana Zimmera, ale doufám, že navzdory své podstatě brzy uvolní, co pohltila a já budu schopnější zdravého úsudku.

Tohle není komedie, ale soubor scének s třemi typy humoru. Ten černý nemá chybu, ten absurdní je občas až moc absurdní. Ten třetí stojí na blbosti Macháčkovy a hlavně Taclíkovy postavy, "profíka" jako jeho bych vedle sebe snes tak minutu a tři čtvrtě. Trojanův výkon roste s mírou jeho přeměny do naprosto fascinujících rozměrů. Ale film jako celek vlastně vůbec nedává smysl a tváří se moc vážně na to, abych mu to odpustil.

Určitě bych neházel vinu jen horoskopům. Jsem z těch, který když je označí za pavědu, je ještě hodně galantní, takže semináře Vágnerové jsou k smíchu, stejně jako detektiv, který tam chodí pro rady. Zápletky i konce obou zhlédnutých případů (směšně akční u prvního, horlivě televizní u druhého) mě utvrdily v tom, že další díly by bylo mrhání časem. Ale just mu nebudu prznit hodnocení, ať má šanci to stoupnout, až seriál ohodnotí ti, co ho ze zájmu dokoukají.

"Drží přísný celibát, stejně jako jejich otcové a dědové." Ještě, že můj táta, stejně jako jeho otec, tenhle celibát nedržel a já se moh na tenhle nejkrvavější nesmysl všech dob podívat.

Až zpětně si uvědomuju, že na hlavním hrdinovi není dlouho kromě viru HIV nic moc pozitivního. Jsem poměrně ochoten věřit odpornosti farmaceutické lobby a jsem rád, že se jí tady dalo pokouřit. Ale že bych za to měl v reálu aplaudovat člověku, který se jim postaví jenom proto, že ho hovadský život vyhnal kousek před věčná loviště, to mi nikdo nevysvětlí. Musím ale aplaudovat tomu, jak je tento člověk zahraný a jakou naději (a asi i nějaké světské dny navíc) lidem podobně zoufalým poskytnul. Jaro Léto hraje stvoření, která mi jsou v reálu neskutečně odporná. To, že mi to bylo odporné i tady, svědčí o dobře odvedené práci, za kterou si zasloužil stejně jako ostatní nějaký ten soucit, což emotivnímu hodnocení filmu nepochybně pomáhá. I s tímto vědomím udržím hodnocení na 4****.

Exteriéry, hudba, košile i ty miliónové pozemky - všechny havajské věci mě vůbec nebraly. Samotný příběh byl lepší, Clooney i Shailene hráli výborně postavy potloukající se hodně pestrým emočním spektrem a dělali z toho příjemnou rodinnou tragikomedii, jen mi tam nepasoval ten mladej tupec. Na(ne)štěstí se dobrý i špatný věci celou dobu prolínaly rovnoměrně, takže to nebylo zas tak špatný (dobrý). Závěrečná scéna v nemocnici a klišoidní vyřešení nezáživného prodeje ale patřily k tomu nejhoršímu a konec špatný, leccos špatné.