Vančura

Talia Ryder fajn, dějově mě to ale moc nebralo (v některých momentech je to i dost nudné), a celé to ústí v podivný závěr, kdy člověk vylézá z kina a moc neví, co si o tom myslet. Film, který se rychle vykouří z hlavy, aniž by po něm zůstalo něco víc než pár prchavých dojmů. Btw. překvapil mě tam herecký výskyt Jacoba Elordiho z Eurofie.

Beznadějně zaseklé v době svého vzniku, dějově nesrozumitelné a nudné, jako všechny špionské filmy, na něž mám kvůli tomu alergii. Madeleine Carroll celkem zajímavá, ale Hitchcock později obsadil mnohem hezčí blondýny, a strašně mě tam sral Peter Lorre natřený načerno, resp. jeho postava. Jeden z těch filmů, kde už druhý den pomalu nevím, o co tam šlo, a ani to nechci vědět.

Vlastně mě to dost příjemně překvapilo - nečekal jsem, že to bude tak dobré, respektive tak zábavné. Především krvavé finále se fakt povedlo - krví se zde skutečně nešetřilo, a to je jedině dobře. Největší výtku tak mám nakonec k nedostatku originality - dějově tam není asi nic, co by člověk neviděl už stokrát jinde (osobně jsem si u toho vzpomněl například na loňský horor Venus), ale fandům série tohle určitě nevadí, a jako povyražení na jeden večer to funguje více než dobře.

Dokonale obsazený a perfektně odvyprávěný film, který upoutá pozornost od začátku do konce a člověk je neustále napnutý, co bude dál. Sledovat herectví úchvatného ženského dua Jane Wyman (scéna v taxíku je jedním z vrcholů filmu) & Marlene Dietrich je vyloženě požitek, stejně jako skvěle napsané dialogy. Moc se mi to trefilo do chuti, a i když je rok vzniku z toho samozřejmě znát, v jednotlivostech mi to přijde dokonalé a jako celek úžasně zábavné, byť chápu, že závěrečný zvrat může řadě lidí přijít nefér, a ani já jsem z něj nebyl nějak nadšený, ale je to určitě zajímavý filmařský nápad.

I když mi to přijde jako skvělá komedie, u které se vždy hodně nasměju, stejně je mi u toho současně i trpko, protože mi je strašně líto Anduly. Její život objektivně za moc nestojí, má příšerné ubytování a ještě příšernější práci, a všichni se k ní chovají strašně - nejdřív nadržení záložáci, pro něž nacházím jen krajní opovržení (scéna se zakutáleným prstýnkem je top), pak pianista-děvkař, jehož nepřiznaně sexuální loudění hloubí absolutní dno trapnosti, a nakonec pianistova matka, jejíž zaslepená prudérnost a necitlivost je takřka fascinující. Svět hlavní postavy v tomto filmu mi zkrátka přijde jako velmi nehostinné místo, a nutí mě trochu krotit moji odvěké nadšení pro 60. léta, protože je zde hezky ukázáno, že zas tak růžové vše nebylo. Btw. název filmu mi přijde poněkud hloupý, ale je to asi moje jediná výtka.

Podobné dítě své doby, jako další filmové adaptace slavných literárních předloh Amerika či Krvavý román - osobně mám ty filmy svým způsobem rád, protože viděno dnešnímu očima je to nádherné devadesátkové retro, jaké by dnes už vzniknout nemohlo; na druhou stranu mě jejich sledování bohužel upřímně dost nudí, protože ani jeden z nich nedokáže člověka nějak víc vtáhnout do děje, a konkrétně v případě Němcova filmu mi nejzajímavější přijdou lokace a Hammerův skvělý soundtrack, tedy věci spíše podružné, neboť z Klímy zde mnoho nezůstalo a srovnávat film s "předlohou" snad ani nemá smysl. Btw. když člověk vidí, v jakých sračkách hraje Chýlková dnes, a srovná si to s jejími mimořádně zajímavými rolemi z 80. a 90. let, tak ten protiklad by snad nemohl už být víc bolestnější.

Viděno dnešníma očima mě vlastně překvapuje, že to získalo takovou popularitu a že vzniklo neuvěřitelných 5 pokračování. Film je to podle mě zoufale nevtipný, beznadějně zaseklý v době svého vzniku, délka je subjektivně skoro nekonečná, a nejvíc otravné mi na tom asi přijde to označení titulní postavy za "básníka", protože ty jeho banální veršovánky jsou urážkou "skutečné" poezie. Nenáročnému publiku u nás ale vždy stačilo ke štěstí jen málo, takže vlastně proč mě to překvapuje...

Výtečná věc, která se mi hodně líbila. Doba vzniku je z toho samozřejmě znát (kdyby stejný námět někdo zfilmoval dnes, vypadalo by to dost jinak), ale i po tolika letech to pořád funguje a je to napínavé a skvěle natočené. Prostě Hitchcock ve skvělé formě a jeho fanda si zde přijde na své.

Celou dobu jsem si říkal, že naposledy mě takhle okouzlil Genesis, a pak přišlo to strašné zakončení, které mě dost nasralo/otrávilo, ale pokud to takhle bylo i ve Vivèsově komiksové předloze (kterou by btw. vůbec nemuselo být marné vzít do ruky, pokud by byla možnost), tak asi ok no. Každopádně ještě druhý den ve mně doznívá ten nádherný zážitek ze všeho, co tomu příšernému konci předcházelo - dokonalé obsazení, lokace, soundtrack, kamera (i když ten formát 4:3 na mě dnes působí poněkud samoúčelně/pozérsky), atmosféra, dialogy a celková autentičnost (byť všechno to prdění a krkání bych si z toho rád odmyslel, podobně jako je nutné tolerovat jistou nepravděpodobnost milostného vztahu mezi Bastienem a Chloé, neboť 16 leté dívky obvykle o mladší kluky nejeví zájem). Velká filmová nádhera, která - nebýt toho nežádoucího rozuzlení - mě nekriticky nadchla a současně připomněla, jak málo vlastně stačí k tomu, vytvořit skvělý film, který vyvolá velké emoce, a u jehož sledování si pošetile přejete, aby nikdy neskončil.

Nemůžu si pomoct, ale tohle by se mi asi nelíbilo, ani kdybych to viděl jako dítě, natož dnes, kdy mi to přijde protivně uřvané, dějově zoufale nudné, a hlavně beznadějně zaseklé v době svého vzniku. Už ta výchozí situace, že na vesnici po roce dorazí pouť a celá vesnice se svátečně obleče (Šafránková!) a vyrazí na kolotoče a houpačky a vyhrávají tam písně Petra Spáleného, na mě dnes působí tak strašně moc jako ozvěna dávných časů, které jako by byly od nás skoro už tak vzdáleny jako třeba husitské války - působí to dojmem, že to je tak dávno, jako by to skoro už nebyla pravda (na tom má velký podíl ona pozoruhodná skutečnost, že to je film s pravděpodobně největší koncentrací budoucích hereckých hvězd, které zde byly zachyceny v jejich dětské podobě, zatímco dnes jsou z nich lidi na hranici důchodového věku - Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka... - a konkrétně tohle je na celém filmu asi to nejzajímavější). Člověku je samozřejmě tak nějak žinantní navážet se do filmu staré režisérky, která už tady asi dlouho nebude a které nelze upřít spoustu zásluh, ale beru to prostě jako typ filmařiny, která mě neoslovuje a která mohla dávat smysl ve své době, ale s odstupem 50 let už to podle mě dnes neobstojí.