Vančura

Naprostá klasika, na které miluju dokonalý soundtrack, překrásné jugoslávské lokace, atraktivní příběh, povedený český dabing, jakož i úchvatný zjev Karin Dor. V určitých momentech (například některé Shatterhandovy repliky) to může být pro dnešního diváka už poněkud úsměvné a film dozajista trpí nesnesitelně častou reprízovaností v televizi, a také bych z něj klidně vypustil otravnou postavu lovce motýlů, ale jinak je to velká filmová nostalgie, které člověk rád leccos odpustí.

Nečekaně příjemné překvapení v nabídce Netflixu, které mě nadchlo jak zobrazením některých aspektů, které dobové filmy obvykle přehlížejí (defekace a vynášení nočníku, menstruační krev, široce rozšířený c. k. multilingvismus, atd.), tak hereckým obsazením a povedeným soundtrackem. Navzdory tomu, že to má skoro 2 hodiny, mě to dějově strašně bavilo, a byl jsem překvapený, jakým směrem se to postupně vydalo (o zápletce jsem předem nic nevěděl, což je můj preferovaný přístup k většině filmů) - začíná to jako Anna Proletářka, ale brzy se to přehoupne do jiné roviny, která například může vzdáleně připomenout Deník komorné, a celé to ústí v překvapivý závěr, který mě zarazil informací, že titulní postava měla skutečný předobraz, což opět snímku jen dodává na zajímavosti. Místy slabší dialogy (např. o politice mezi mužskými postavami) sice asi nezapřou, že knižní předloha Lasicové pravděpodobně nebude žádné veledílo (alespoň soudě dle kritických čtenářských ohlasů, co jsem tak letmo koukal), ale stejně si nevybavuji, kdy mě nějaký domácí film tak moc bavil tím, jak z ohraných kulis dokázal vytvořit něco, co působí tak svěžím a invenčním dojmem.

Mistrovský film, který mě - jako už tolikrát před tím - přiměl pocítit obdiv k Hitchcockovi, resp. k tomu, jak dokázal být novátorský a invenční (několik záběrů v tom filmu je naprosto geniálních a lapal jsem u nich po dechu). Když si člověk vezme stáří toho filmu v kombinaci s tím, jak je stále životný a zábavný, nejde se ubránit úžasu - zde byl rozhodně Hitchcock ve vrcholné formě.

Film, který mě ohromil aktuálností svého námětu jakož i použitými filmařskými postupy. Navzdory dvouhodinové stopáži a dost komplikovanému ději to udrží pozornost od začátku do konce a celkově je to příjemný filmový zážitek pro každého, kdo dokáže tenhle starý dobrý Hollywood docenit.

Lily-Rose Depp mě baví už dlouho a zde tomu nebylo jinak, každý záběr na ni je čistá radost a požitek z jejích půvabů. Její herecký protějšek mi byl dost protivný (což mě u někoho, kdo si říká "The Weeknd", nepřekvapuje), ale dalo se to snést, s výjimkou šokujícího rozuzlení 5. epizody, které mě skutečně otrávilo a které považuji za facku do ksichtu za to, že člověk každý týden jak blbec hltal každou epizodu, všem debilním hejtům seriálu navzdory. Mrzí mě to o víc, že - když už mají všichni potřebu to pořád porovnávat s Euforií - mi byl tenhle projekt mnohem sympatičtější než přeceňovaná Eurofie, a to jednak díky tomu, že to má jen 5 epizod, a tím pádem si to nenárokuje tolik času, a jednak úchvatná Lily-Rose Depp nesnese srovnání s tou ošklivkou Zendayou, na kterou mám vyloženě alergii (i tematicky mi je Idol bližší, protože svět hudebního průmyslu mi přijde stokrát zajímavější než nějaký fetující teenageři). Ještě mě tam herecky strašně bavil Hank Azaria a má to fajn soundtrack a kameru a celkově se na to dobře dívá, takže i navzdory hroznému závěru se mi to dost líbilo.

Nemyslím si, že by byl Kubíkův život natolik zajímavý, že by si zasloužil zfilmovat (resp. rozhodně nepropadám automaticky obdivem k někomu jen proto, že se mu povedlo přijít k penězům, obzvlášť pokud to bylo za diskutabilních okolností, což je btw. jeden z důvodů, proč mě nebral ani Vlk z Wall Street), a když už, tak to chtělo zkušenější tvůrce (scénář je vyloženě slabota - ostatně sám Kubík nebyl spokojený s tím, že se v mnohém odklonil od reality - a film je jen slepencem autonomních scének, a po Řehořkovi se krátce poté slehla zem a už dlouho nic nenatočil, otázka je proč...). Budař v hlavní roli je samozřejmě výborný a filmu nejde upřít snahu o jistou formální invenci, ale osobně mě to nudilo a navzdory relativně krátké stopáži se to i subjektivně dost táhlo. Chápu, že jistému okruhu lidí příběh hlavní postavy přijde "motivační", ale po filmařské stránce je to prostě špatné, a časem se na ten film podle mě zapomene jako na nepovedené dítě své doby.

Úchvatná Ajako Waka v nadčasovém příběhu o lásce a smrti, který určitě patří k nejlepším protiválečným filmům, co jsem viděl. Ten kontrast sexu a smrti je umělecky mimořádně působivý a dokonale srozumitelný, navzdory časové a kulturní bariéře. Pro slabší povahy to nebude, protože Masumura chtěl divákem otřást, ale odměnou za odvahu neodvracet zrak je zde výjimečný divácký zážitek.

Naprosto nesnesitelný film, k uzoufání banální a postavený celý na jalovém tlachání. Otrávila mě vylhaná anotace, která slibovala dočista jiný film. Působilo to na mě dojmem, že režisérka čekala, že se ženské publikum v jejích postavách (a jejich nekonečném žvanění) identifikuje - a to mu má stačit ke štěstí - ale pokud k tomu nedojde - jako třeba v případě někoho, kdo není žena a/nebo i věkově je postavám vzdálený - tak ho to unudí k smrti, a závěrečné titulky jsou zde vyloženě vysvobozením.

Japonečka v hlavní roli kouzelná, ale jinak mi to celé přišlo tak strašně časově i kulturně vzdálené, že jsem tu propast překročit nedokázal a nic moc to se mnou nedělalo. Díky sympaticky krátké stopáži se aspoň člověk nestihne nudit a uteče to rychle.

Talia Ryder fajn, dějově mě to ale moc nebralo (v některých momentech je to i dost nudné), a celé to ústí v podivný závěr, kdy člověk vylézá z kina a moc neví, co si o tom myslet. Film, který se rychle vykouří z hlavy, aniž by po něm zůstalo něco víc než pár prchavých dojmů. Btw. překvapil mě tam herecký výskyt Jacoba Elordiho z Eurofie.