Vančura

Pro mě osobně veskrze nesnesitelný film, který mi coby komedie přijde až šokujícím způsobem nudný. Postava, kterou ztvárnil Abrhám, mě silně iritovala, a nechápal jsem, proč je slyšet pouze jeho vnitřní hlas a Šafránkové nikoli - postavit to na jejich konfrontaci by snad mohlo být zajímavější než toto. Širokou popularitu této televizní nekomedie si vysvětluji hlavně obsazením hlavních rolí (Šafránková je zde skutečně úchvatná), ale jinam mi to fakt přijde scenáristicky strašné (btw. irituje mě už samotný název s tím neexistujícím Jiljím), a dokonale mě to uspalo a současně připomnělo, jak hnusná doba ty osmdesátky byly.

Když jsem se o tom filmu dozvěděl, myslel jsem, že by to mohl být skrytý poklad, ale bohužel mě to příšerně nudilo (nesmyslné scény v jeskyni mě vyloženě otravovaly) a dospěl jsem k názoru, že se Hofmanovi tento úkrok od jeho celoživotní dětské tvorby příliš nepovedl. Herecky tomu ale samozřejmě nejde nic vytknout (btw. nepostřehl jsem, kde se tam měl vyskytnout ten Viktor Preiss) a jako zpráva o své době to může někoho zaujmout i dnes. Btw. podobně jako jiní jsem nepochopil smysl názvu filmu, byť jsem si u něj vzpomněl na píseň Marty Kubišové Sněžný muž (z filmu Vražda Ing. Čerta), v níž zazní slova: "Láska není hřích / je jak padlý sníh / je jak vostrej nůž / a chce svý", tak snad by to mohla být stopa.

Do značné míry povrchní dokument pro lidi, kteří od Matého nic nečetli (případně kteří nečtou vůbec a informace jsou schopní zpracovávat jen ve formě videa nebo zvuku). Osobně mě to v tomto zpracování dost nudilo a ty kreslené ilustrační sekvence mě tam vyloženě iritovaly (podobně jako emotivní hudba), obecně toho informačního balastu je tam na mě moc. Neupírám tomu filmu zásluhy za popularizaci Matého myšlenek, ale v porovnání s jeho knihami zde nevidím žádnou přidanou hodnotu.

K Ester Krumbachové chovám velký respekt, ale tohle mi bohužel nesedlo. Obsazení je samozřejmě bezchybné, ale dějově mě to dost nudilo, a na to, jak je to krátké, se mi to strašně táhlo - jako krátký film by to asi fungovalo líp. Nechápal jsem, proč to nikdy nedávají v televizi, ale už se tomu asi nedivím...

Výtečná věc, která mi hodně sedla - úchvatné lokace, neskutečná autenticita, dokonalý soundtrack od Pink Floyd! Nádherně čistý příběh mě do sebe vtáhnul od začátku a ta lehce tajemná atmosféra celé expedice mě okouzlila podobně jako zjev Bulle Ogier, která mi zde trochu připomínala mou oblíbenkyni Stéphane Audran. Fakt mě to bavilo moc a přišlo mi to jako myšlenkově hluboký film, který v člověku může vyvolat celou řadu zajímavých otázek k zamyšlení. Škoda jen toho relativně otevřeného finálního rozuzlení, které mi osobně přišlo poněkud neuspokojivé, a asi bych si dovedl představit lepší závěr.

Trochu mi to připomnělo film Hagazussa, a i když to naštěstí není tak filmařsky nesnesitelné, nemá to k tomu popravdě moc daleko. Souhlasím s názory, že scénář honí moc zajíců najednou, a redukce motivů by tomu prospěla, podobně jako jsem nepochopil špatnou hlasitost některých scén, kdy některé dialogy prostě nejsou slyšet. Nvotovou každopádně považuji za velký talent, a její Špína se mi kdysi líbila moc, takže tohle beru jako slabší kousek, ale nezatracuji ho a něco do sebe to má (a zatoužil jsem vzít do ruky titul Nepriateľ zvnútra, který by vůbec nemusel být marné čtení).

Naprosto nesnesitelná odpudivá sračka, která mě dokonale otrávila. Stoker se musí v hrobě otáčet jak gyros.

Už mi to nepřišla jako taková pecka, jako když jsem před lety objevil The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover. Trochu jsem se u toho nudil, strašně mě tam iritoval ten kluk Smut (zjevný autista), a celé to ústí v rozuzlení, u něhož jsem se doslova zhrozil a dost mě rozladilo (btw. přijde mi strašné, že je to zde v anotaci bezostyšně vyzrazeno). Bez debat tomu nejde upřít ohromující filmařské kvality a některé záběry jsou naprosto neuvěřitelné, ale prostě nevkročíš dvakrát do stejné řeky, a já si svůj díl úžasu z Greenawaye zřejmě vybral už před lety.

Přišlo mi, že zde Virginie Efira ztvárnila podobnou postavu ženy s evidentními psychickými problémy, jako ve snímku En attendant Bojangles (oba filmy ostatně vznikly ve stejný rok), který mi přišel podobným způsobem nepřesvědčivý a neuspokojivý. Asi jsem měl tuhle herečku prostě nejradši v jejích starších rolích v relativně nenáročných, ale velmi příjemných romantických komediích typu Une famille à louer, Le goût des merveilles či Un homme à la hauteur, a někdy od roku 2019, kdy si začala vybírat všechny ty nesnesitelné artové projekty à la Sibyl či Benedetta, už mi její herecký výskyt ve filmu nedělá tak dobře jako kdysi. A hlavně tenhle konkrétní film mě fakt nebavil a iritovalo mě, jak je zde spousta informací nevyřčena a člověk se může jen domýšlet, jak to asi bylo (kupříkladu už v úvodní části v obchodě člověka zarazí, že zdánlivě nijak nesouvisí s dalším dějem, a spojitost s hlavní postavou je sdělena až ke konci), a stejně tak jsem si nenašel cestu k hlavní postavě a její chování mi přišlo nepochopitelné. Svoje diváky si to asi ještě najde, ale mě osobně to spíš jen otrávilo.

Přijde mi škoda, že to má nesporné filmařské kvality (zvlášť pokud má člověk možnost to vidět na velkém plátně v kině, kde to vynikne nejvíc), jakož samozřejmě i perfektní obsazení (btw. Sharon Stone je zde fakt nádherná), ale co je to platné, když western byl v té době už dávno totálně vyčpělý a mrtvý žánr, a tento jeho konkrétní zástupce není složen z ničeho jiného, než nejohranějších klišé a stereotypních postav (i ten soundtrack zní, jak kdyby to člověk už slyšel stokrát jinde), a dějově se to strašně táhne a současně je to dokonale předvídatelné. Snažil jsem si užívat tu hravost, kterou jsem z toho cítil (Sam Raimi se prostě nezapře), ale pravda je taková, že jsem se u toho spíš celou dobu nudil a pokukoval po hodinkách, kdy už bude konec, což je prostě špatně.