Ainy

Je vidět, že hodnocení píší samí dospěláci a pro Ty tahle pohádka už dávno není zajímavá. Moje dcera tyhle příběhy milovala když ji byly tři roky :-)

Na Autosalon, pokud zrovna mám čas a možnost, se dívám opravdu moc ráda. Ne, že bych byla blázen do aut a ani zbla nerozumím odborným termitům (už si je musím konečně vygůglit, protože zaklínadlo "točivý moment xy newtonmetrů" je tam tak časté, že chci vědět, co konečně znamená!), ale miluji živelnost a ostrovtip Josefa Vrtala, který by svými komentáři dokázal přesvědčit i pralesního indiána, že nošovický drak, jež by vyhrál Oscara za zvukové efekty, je přesně to, co potřebuje!

Vydýchaný, těžký a horký vzduch v sále na nějakou dobu způsobil mou mírnou paniku, zda tu stopáž zvládnu a neuteču přes všechny hlavy ven.  Už jenom pro tu naprosto oslňující vizuální stránku podmořského světa bych na Avatara šla znovu. Viděla jsem se v té vodě s nimi, jak všechno objevuju a zkoumám. Obešla bych se kamarádšoftem s místními tulkuny, ti mě krapet děsili, ale jinak nádhera ... fakt se jim to povedlo.  Jediné, co mi na filmu vadilo, byla typická zápletka. Vím, že se odehrála po x letech od prvního vpádu nebešťanů, že měli místní domorodci dost času na oddych a plození dětí, ale i tak jsem spíše čekala něco originálnějšího. Upřímně si nedokážu představit zápletku trojky. Jestli zase zrecyklují starého záporáka s ještě větším vrtulníkem než minule, tak mě teda pěkně našlehají a to fakt nechtějí! I přes mou mírnou nespokojenost musím dát plný počet. Ten vizuál byl prostě vrcholně magický a jsem neskutečně ráda, že ho tam bylo opravdu hodně. Hodně toho dobrého a příjemného.

Zlovolný Ultron sice povstal, ale čí zásluhou, že ... takhle zbytečně si to komplikovat. Sem tam jsem cítila v tom akčním boji proti nepříteli až příliš velký zmatek a při občasném vtipkování mezi účastníky jsem zaznamenala i hluché místo, které ale naštěstí nemělo rozměr mezigalaktické vzdálenosti a zavčasu ji vystřídala další mega bitva dobra se zlem.

Velké očekávání, ze kterého vzešlo velké zklamání. Ono je možná dobře, že je po všem, že je konec. Chudák Thor ... co z něho udělali! Pro mě to byl spíše takový těžko řízený chaos všech možných marvelovských postav. Všeho moc opravdu škodí ...

Na tom, že se tam mydlí hlava nehlava, osekávají se, neustále se tam mordují, mlátí, drtí, hází po sobě planetami, půlí se, vymršťují se do vesmíru, lámou si vazy, nechají do sebe pouštět žhavá, sluneční plazmata, padají, střílejí a tak podobně, tak někteří rodiče neváhají kvůli svému filmovému uspokojení, které končí po desáté večer, brát s sebou i docela malé, předškolní nezletilce. Těm se bude určitě teď dobře spát. No, vidím, že se proti zlému vesmířanovi postavili snad všichni komiksoví klaďasové, jimiž naše Země disponuje a se kterými se tvůrci nikterak nemazlili! Nechali jim naložit, co se do nic vešlo a ještě víc! Tak co ... jaký bude další díl? Dalo by se tou rukavicí, posetou nebeskými kameny, zase tak hezky zatočit, jako v případě toho se zlatým šutrem na čele?

A další film mého dětství :-) Určitě se mi hodně moc líbil :-)

Příjemný pořad :-) Moje dcera ho milovala asi od svých dvou let, koukala na něho, poznala ho podle znělky, pro ni to byl Atiati jak mu říkala. :-) Později se na něm učila písmenka, hrozně ji to bavilo a vlastně i mě :-)

Tak ono přestat s každou závislostí musí být peklo a to zdejší je fakt dost odstrašující! Werichova geniální, animovaná pohádka (pohádka?) o boji s démonem. V téhle alkohol prohrál, ale říká se, že se nad ním vyhrát nedá. Jenom Moraváci remizovali.

Jedinečný klenot československé filmové tvorby, natočený počátkem sedmdesátých let a mé nejmilejší zpracování knižní předlohy o babičce Barbory Panklové. Hlavní postavu Babičky mám spojenou pouze s paní Jarmilou Kurandovou, které byla tato role ušita na míru. Ztělesněné dobro, přísná katolická výchova, milý a upřímný obličej. Jediné co mi tam trochu vadilo jsou ty několikrát opakované záběry úprku a pádu Viktorky, kterak se škapulířem na krku utíkala před uhrančivýma očima přespolního vojáka. Nicméně tento film můžu vidět kolikrát chci a při každém zhlédnutí budu zmíněný příběh prožívat naplno. P.S V Ratibořicích jsem se byla projít asi dvakrát - na zámek, ke splavu, k chaloupce i do mlýna. Kdo tam nebyl, doporučuji :-)