Tuxedo

Téma osamění či odcizení a stranění se lidské společnosti v podobě nenadálé a poeticky prosté (Gondry - **), zpracováním i obsahem nezvyklé, neučesané a kontroverzní (Carax - ***) a nakonec milostné, citlivé a mile podivínské, jako i nenuceně alarmující (Bong - ***1/2). Zápletky v jednotlivých povídkách jsou však natolik ojedinělé, že by se jim mnohem lépe dařilo v celovečerním formátu, než ve zdejší, lehce nedopečené verzi.

Řečeno ústy jedné z postav "Tohle nebylo o Star Wars, ale o nás" by velice rádo platilo o celém filmu, bohužel obě strany ( osobní vztahy skvadry roztodivných postav/řada popkulturních odkazů a pohrávání si s SW klišé, formou atd.) zůstaly někde těsně za půlkou cesty a naplno tak nefunguje ani v jednom směru. Přijatelně zábavné, občasně trefné a originální, ale ani zdaleka tak kultovní a nezapomenutelní, jak se Fanboys celé ty roky tvářili. 7/10

Podstatně rychlejší, napínavější a živější než Šifra mistra Leonarda. Přesto je z filmu na hony cítit obrovské sázení na jistotu a v zájmu co nejtučnějšího výdělku za co nejméně námahy naprosté ignorování potenciálu látky, jejíž princip několikahodinové noční naháněčky přímo sváděl k drásavému a adrenalinovému thrilleru s dostatečně ztrápeným a zainteresovaným hrdinou. Tím však ničím nevzrušený Tom Hanks není a film v režii pro změnu nesnaživého Rona Howarda jakbysmet. 5/10

Lehce naivní vývoj filmu vytváří společně se smrtelně vážným a poetickým vyzněním, rovnako dramatickými výkony a fascinující Morriconeho hudbou natolik zvláštní kombinaci, že si nelze Orka zabiják neoblíbit. Snad jen ta úmrtí mohla být bohatší na detaily namísto několika vteřinového způsobu "vynořit, polapit, ponořit". Bronzové místo v kategorii Nejlepší film o zabijáckém mořském dravci má Orka nicméně jisté.

International je zvláštní případ neujasněného žánru, kdy v jednu chvíli sledujeme sofistikovaný špionážní thriller, který se následně řadou zjednodušujících kliček i změnou přístupu překlopí v přímočarou akci á la „jeden mimo zákon proti všem“. A kupodivu to v Tykwerovi režii filmu příliš neubírá (když si odmyslíme, že se na něj takřka ihned po skončení zapomene), film po celé dvě hodiny odsýpá a tu a tam je k vidění o něco napínavější moment a především úctyhodná přestřelka. Vinou zmíněného scénáře pochopitelně trpí herecké výkony, z nichž asi nejvíce utkví v paměti Armin Mueller-Stahl, Clive Owen působí vyjma zmíněné přestřelky spíše stoickým postojem.

Příběh přátelství, zrady a pomsty á la John Woo se slabým scénářem, režií a překvapivě i Brandonem Lee v hlavní roli.

Kdo čeká drsnou městskou fantasy, bude zklamán. Ta totiž tvoří jen jednu z vrstev příjemně (ale i dosti jednoduše) propleteného příběhu a stejně jako ty ostatní představuje obal k poměrně originálnímu příběhovému sdělení, které však představuje něco zcela jiného, než co by divák, zvyklý na ambicióznější a sofistikovanější látky, čekal. Po bok mistrných mozaik se tak Franklyn už kvůli svému klamnému zevnějšku neřadí a jeho námět by si určitě zasloužil jinak uzpůsobenou realizaci, nicméně zdatně plní úlohu povedeného celovečerního debutu. Že by Gerald McMorrow byl tuctový, se totiž v žádném případě říct nedá.

Nezvykle směřovaná oldschoolovka, kde se spíše než na akci sází na divácká očekávání a hereckou interakci. Se zdatnějším režisérem by se možná došlo vyhrocenějšího finále a lineárnější cesty k němu, ale ani tak nebudete mít pocit přílišného zanedbání.

Skoro o stupeň lepší než Pátek třináctého. Ne snad, že by to bylo jakýmkoliv způsobem napínavé, "opravdové" a hodné chválení, ale postavy se zkrátka tentokrát nechovají až tak hloupě (no dobře, některé) a scénář není tak zoufalý, byť šokující pointa bude většině horor fandům jasná od začátku a konec tím pádem mimořádně otravný.

Zážitek zcela srovnatelný s lobotomií.